**KAELIA**

Trhla jsem sebou na židli a páteří mi projel fyzický záchvěv. Prsty jsem ještě vteřinu svírala těžké zlaté pero, než jsem ho položila. Zvedla jsem podepsaný, závazný dokument a posunula ho po mahagonovém stole k Navarrovi. Byla jsem zmatená z toho hrubého nařízení, které mi právě sdělil, a má mysl horečnatě pracovala, aby tu vulgaritu zpracovala.

„Prosím?“ zeptala jsem se, hlas napjatý v tiché kanceláři. „Co jste to právě řekl?“

Navarro sebou ani necukl. Jeho výraz zůstal maskou smrtelné vážnosti. Mírně se naklonil dopředu, jeho široká ramena mi vyplnila zorné pole, a klidně zopakoval svůj explicitní příkaz.

„Řekl jsem, žádné šukání se šéfy.“

Zírala jsem na něj a stáhla obočí. „Snažíte se mě urazit?“

Pomalu zavrtěl hlavou. „Ne. Ale neurážejte vy mě tím, že to pravidlo porušíte.“

*Ten muž se musel zbláznit.* Ta slova se mi rozléhala v lebce. Spolkla jsem knedlík v krku. „Se šéfy?“

„Mými společníky,“ upřesnil a jeho tón klesl do hladkého, temného dunění, když podrobně vysvětloval ty hranice. „Mými obchodními partnery. S těmi šéfy. Nesmíte se vyspat s jediným z nich. Rozumíte? Dokonce ani s muži, které mám osobně rád.“ Jeho zářivě smaragdové oči se zabodly do mých a husté řasy mu klesly na půl žerdi. „A co je nejdůležitější, ani se mnou.“

Než jsem měla rozum na to to zastavit, na tváři se mi mihl upřímný úsměv. Silně jsem se kousla do vnitřní strany tváře a využila každou kapku své vůle, abych potlačila náhlý výbuch nevěřícího smíchu. Závratná velikost jeho ega byla až dusivá. V duchu se mé myšlenky točily v divoké debatě. *Snaží se se mnou flirtovat? Nebo je to promyšlený psychologický test, který má zjistit, jak zvládám tlak?*

Odkašlala jsem si a zmohla se na rozpačitou, udýchanou odpověď. „Ehm. Platí?!“

Obočí se mu stáhlo. Vstal ze svého velkého koženého křesla a s dravčí ladností se přesunul kolem stolu. Nezastavil se, dokud se neusadil na samém okraji mahagonové desky přímo přede mnou.

„Říkáte to tak snadno, že vám skoro můžu věřit.“

„Proč byste mi nevěřil?“ vyhrkla jsem na oplátku a ujišťovala ho o svém charakteru. „Nejsem sexuální predátor. Nespím jen tak namátkou s lidmi, a už vůbec ne s nějakým děsivým magnátem černého trhu, jako jste vy.“

Navarro zůstal bez pohnutí. Seděl tam, upřeně si mě prohlížel a jeho pohled klouzal po mé postavě chladnokrevně a vypočítavě.

„Jste mladá,“ zhodnotil nahlas klinickým hlasem. „Nevinná.“ Odmlčel se a oči se mu zúžily, když pronesl uštěpačnou urážku. „A kdybyste si vlastně rozčesala ty své zacuchané vlasy a vzala si na sebe nějaké slušné, neušpiněné oblečení, možná byste mohla být považována i za docela hezkou.“

Ta slovní urážka těžce dopadla na mé nejhlubší nejistoty. Žaludek se mi stáhl. Pod jeho upřeným pohledem jsem se začala ošívat. Ruce mi samy od sebe vyletěly vzhůru a prsty hledaly ten jediný, výrazně obarvený stříbrný pramen skrytý v mých temně černých vlasech. Nervózně jsem si ty prameny natáčela na prst a zoufale hledala rozptýlení od jeho dusivé přítomnosti.

Navarro si toho nervózního tiku okamžitě všiml.

Překvapivým, plynulým pohybem natáhl ruku. Jeho velká dlaň překonala vzdálenost mezi námi, než jsem se stihla odtáhnout. Konečky prstů se otřel o mé čelo a jemně mi odhrnul bledě stříbrné prameny z očí. Ten krátký fyzický kontakt vyslal do vzduchu jiskřivý elektrický výboj. Teplo jeho kůže na té mé bylo znepokojivé.

Pak se stáhl a to spojení přerušil. Sesmekl se ze stolu a cílevědomě zamířil k těžkým dveřím kanceláře.

„Oslovujte mě prostě Bas,“ přikázal mi přes rameno.

„Ano, pane,“ zamumlala jsem potichu a vstala, abych ho následovala.

Bas mě vyvedl z kanceláře a vedl mě rozlehlou chodbou k širokému, honosnému schodišti na jejím samém konci. Když jsme stoupali po mramorových schodech, začal mi vytyčovat přísné fyzické hranice mého zaměstnání v tom obrovském sídle.

„Na opačné straně domu, za kuchyní, je výtah,“ konstatoval Bas a při stoupání se ke mně točil svými širokými zády. „Jste omezena pouze na třetí patro. V žádném jiném podlaží nemáte co pohledávat. Je vám přísně zakázáno ten výtah kdykoli použít. Dále jste právně vázána plnit mé přímé rozkazy, stejně jako rozkazy mého šéfa ochranky.“

Sevřela jsem zdobené zábradlí a pohlédla vzhůru k vysokému stropu. „Kdo je to?“

„Jmenuje se Kieran,“ odpověděl hladce Bas. „Je na služební cestě a vrátí se až zítra večer. Když nejsem přítomen já, velí on.“

Ve snaze použít smysl pro humor, abych zvládla svou spirálovitě rostoucí úzkost, jsem si ironicky odfrkla svůj tip. „Nechte mě hádat. Kierana taky nesmím šukat.“

Bas se na schodech zastavil.

Vteřinu mlčel. „Hluboce mi vadí, jak moc vám má pravidla připadají vtipná,“ postěžoval si tichým, nebezpečným tónem.

Na schodu se otočil takovou rychlostí, že můj mozek to nebezpečí nedokázal zaregistrovat. Nedokázala jsem zastavit svůj pohyb vpřed. Noha se mi zachytila o okraj mramorového stupně, klopýtla jsem nahoru a narazila přímo do jeho pevné postavy.

Ruce mi vyletěly vzhůru, abych se připravila na ten tvrdý náraz. Mé dlaně naplocho dopadly na něj a dokonale obemkly tvrdé svaly jeho hrudníku.

Ten kontakt způsobil, že Bas zprudka a ostře vtáhl vzduch do plic.

Jeho ruce vystřelily vzhůru rychlostí blesku. Místo aby mě odstrčil, sevřel mi svýma velkýma rukama zápěstí a pevně mi uvěznil ruce na své hrudi. Ztuhla jsem. Cítila jsem pod dlaněmi bušivý rytmus jeho srdce a teplo sálající skrz jeho košili.

Jeho jasný smaragdový pohled ztemněl a proměnil se v hluboký, bouřlivý odstín. Zíral na mě dolů a zorničky se mu rozšiřovaly, až téměř spolkly jeho duhovky. V zatnuté čelisti mu cukal silný sval, který prozrazoval, jak moc se musel ovládat.

Byla jsem uvězněná u jeho horkého těla a žilami mi projela panika. Na zátylku se mi perlil pot.

„P-promiňte,“ vykoktala jsem a v pletenci omluv klopýtala o vlastní jazyk. „Nechtěla jsem se vás dotknout, nemohla jsem zastavit—"

Bas se probral ze svého intenzivního transu. Pustil mé ruce a odstrčil je od své hrudi, zatímco udělal toporný krok vzad.

„Jste ještě nemotornější než vaše sestřenice Scarlett,“ zamumlal staženým hlasem.

Natáhl ruku a popadl mě za loket, aby mě vyvedl do zbývajících schodů. Následovala jsem ho, tvář mi hořela a proklínala jsem se za to, že jsem se nechala tak rozptýlit jeho ohromující fyzickou stavbou těla. Vzpomínka na ty pevné svaly pod mýma rukama mi stále ulpívala na kůži.

Když jsme dorazili na odpočívadlo ve třetím patře, Bas zamířil dlouhou chodbou. Zastavil se u těžkých dveří na samém konci chodby a rozrazil je.

Vešla jsem do místnosti a při tom pohledu mi v úžasu spadla brada. Byl to přepychový, elegantně zařízený soukromý salon. Středové stěně dominoval útulný krb, který vrhal teplou záři na plyšovou pohovku pro dva. Za posezením se otevíraly velkolepé skleněné dveře na široký balkon.

Ohromena čirým luxusem toho prostoru jsem vešla dál. „Čí to býval pokoj?“ zašeptala jsem a vstřebávala drahé detaily.

Bas drsně odsekl. „Koho to zajímá.“

Prošel kolem mě, jeho boty duněly o koberec, a rozrazil vedlejší dveře. Vešel do ložnice a zastavil se na okraji luxusní manželské postele. Sedl si na samý okraj matrace, ležérně se opřel o lokty a sledoval, jak přešlapuji ve dveřích.

„Toto apartmá je nyní vaše,“ oznámil chladně.

Zvedl bradu a ukázal na velkolepé dřevěné dveře na druhé straně místnosti. „Vaše oficiální uniforma pokojské na vás čeká ve skříni.“

Jeho tón se změnil a ztvrdl v přísný příkaz. „Přineste si ji a okamžitě si ji vyzkoušejte. Musím si ověřit, jestli vám správně padne.“

Žaludek se mi nervózně stáhl. Neohrabaně jsem doklopýtala přes pokoj ke skříni, sevřela prsty madla a rozrazila dveře. Můj malý kufr ležel na podlaze, ale mou pozornost to okamžitě táhlo nahoru.

Natáhla jsem se a stáhla ramínko dolů. Byla to malinká, odhalující uniforma francouzské pokojské, která na mě čekala ve stínech.

Zvedla jsem ho proti světlu a zrakem si ten oděv prohlédla. Živůtek byl těsný, ušitý tak, aby vše stahoval a tlačil. Výstřih byl hluboký a neposkytoval absolutně žádné zakrytí. Sukně se dala stěží považovat za oblečení.

Cítila jsem, jak mi těžká váha Basova vyzývavého pohledu pálí díru přímo do zad.

Kousla jsem se do rtu. Během okamžiku jsem si celou tu situaci vydedukovala. Byla to psychologická hra. Chtěl, abych vyměkla. Chtěl, abych v jeho testu selhala a dokázala, že tlak jeho domácnosti nezvládnu.

Obalila jsem si nervy ocelí a pevně sevřela ramínko. Otočila jsem se, přitiskla si uniformu k hrudi a vykročila k přilehlé koupelně, abych se v soukromí převlékla.

„A a, ne,“ vyštěkl Bas a zasáhl mě ostrým příkazem, který mě zastavil v pohybu. „Přímo tady.“

Otočila jsem hlavu a zírala na něj na posteli.

Ani sebou necukl. Pevným prstem ukázal na podlahu uprostřed ložnice a diktoval si podmínky.

„Svlékněte se a vyzkoušejte si tu uniformu přímo přede mnou,“ nařídil a jeho hlas se rozlehl tichým pokojem. Bez sebemenšího zaváhání přímočaře vyjádřil svůj záměr. „Chci se dívat, jak si to oblékáte.“

Z té naprosté troufalosti jeho příkazu se mi zkratoval mozek. Zůstala jsem stát jako přimrazená na koberci, svírala ten kousek látky na hrudi a v mysli se mi opakovala jediná, ohromená myšlenka.

*Co... to... kurva?*