"Zmlaťte ho! Zabijte ho!" křičel Jaxon z plných plic. Uprostřed zničeného, rozštípaného banketního stolu se ztěžka zvedal na nohy a svíral si pohmožděnou tvář. Víno a roztříštěný porcelán mu při každém kroku křupaly pod jeho drahými koženými botami. Nahoře na velkolepém hlavním pódiu měl Declan sadistický, očekávající úsměv. Bohatý dědic dychtil po tom, aby byl Torin zbit na krvavou kaši a udělal ze sebe před oakhavenskou smetánkou hlupáka.

Místo aby se Torin krčil strachy před tuctem ozbrojených mužů, kteří se na něj vrhali, chladně a odmítavě se ušklíbl. Udělal jediný uvážlivý krok vpřed. Pevně zabořil nohu do nedotčeného koberce.

Bum!

Těžký dopad jeho kroku uvolnil děsivý příval vnitřní energie. Obrovská síla způsobila, že se masivní banketní sál zachvěl, jako by jej právě zasáhlo lokální zemětřesení. Křišťálové lustry nahoře se divoce rozkývaly a na dav se snesl déšť slabého cinkání.

Ve zlomku vteřiny tucet útočících hromotluků, kteří se na něj vrhli, současně vydal mučivé, krev tuhnoucí sténání. Neviditelná stěna kinetické síly do nich narazila zepředu na hrudník. Byli odmrštěni vzduchem vzad. Jejich těla prolétla několika řadami drahých stolů a židlí. Dřevo se pod jejich váhou štípalo. Stříbrné příbory hlasitě rachotily o mramorové sloupy. Předtím bezvadné svatební místo bylo nyní chaotickou oblastí katastrofy plnou sténajících mužů a rozbitého nábytku.

Chop stál zmrazený na místě. Zíral s otevřenou pusou na své sténající, zmrzačené poskoky rozeseté po podlaze. Po zádech mu přeběhl děsivý mráz a zmrazil mu krev v žilách.

Na kraji hlavního pódia se Magnus Thorne, impozantní patriarcha rodiny, hluboce zamračil. Na rozdíl od nevědoucích hostů schovávajících se za svými ubrousky byl Magnus sám zkušeným mistrem bojových umění. Okamžitě a jasně poznal, že Torinovy bojové schopnosti daleko přesahují schopnosti obyčejného pouličního rváče. Tento druh hrubé síly byl vzácný. Tohoto mladíka se nesmělo podceňovat.

Rozzuřený katastrofálním zvratem událostí, který mu ničil jeho dokonalý den, Declan na Chopa vyřval kletbu. "Sakra! Taková banda neschopná!" křičel a zatracoval ranaře i jeho muže jako bandu idiotů. Declan ztratil veškerý smysl pro slušnost a vrhl se ze schodů pódia, aby situaci vyřešil osobně. Jeho zpanikařená nevěsta Chloe spěchala těsně za ním.

"Miláčku, počkej!" vykřikla.

V obavě, že jeho ukvapený syn není zručnému vetřelci rovnocenným soupeřem, Magnus rychle opustil své místo. Těsně jej následoval. "Nejednej unáhleně, Declane!" varoval ho nahlas v naději, že zastaví přímou konfrontaci.

Náhle se velké dubové dveře banketního sálu rozletěly dokořán. Do místnosti se vřítil tucet vycvičených členů hotelové ochranky, všichni těžce ozbrojení tlustými gumovými obušky.

"Co se to tu děje?" dožadoval se vysvětlení velitel ochranky.

Hotel Prestige patřil Mercerovým, nejbohatší a nejmocnější oakhavenské rodině. Jakékoli fyzické výtržnosti v jeho zdech se pro pachatele rovnaly touze po smrti. Dokonce i rodina Thorneových tu obvykle našlapovala opatrně.

Zatímco dav dole o tom neměl ani potuchy, nahoře v luxusním soukromém pokoji ve třetím patře churavějící Robert Mercer zrudl děsivou zuřivostí, když uslyšel ozvěnu rachotivých zvuků, které se šířily od stropu.

"Někdo se odvažuje tu dělat problémy?" vyštěkl Robert. Svůj hrozivý pohled stočil na vyděšeného manažera hotelu. "Co vy všichni děláte? Takoví budižkničemové! Pospěšte si a pošlete tam ochranku, aby nebyla nedotčená pověst ctěné rodiny Mercerových trvale pošpiněna!"

"Už jsem to udělal, pane," vykoktal manažer a stíral si z čela studený pot.

"Proč tam teda nejste, abyste tu záležitost vyřešil? Čekáte, až se chopí zbraní?" křičel Robert. Ta námaha u něj vyvolala drsný záchvat kašle, hruď se mu úsilím vzdouvala.

S vědomím otcova křehkého zdravotního stavu Genevieve zasáhla. Postavila se mezi ně, její přítomnost byla klidná a autoritativní. Jemně staršího muže uklidňovala a naléhala na něj, aby přestal zuřit, aby se jeho nedávno stabilizovaný stav opět nezhoršil.

"Tati, není ti zrovna nejlíp, tak se prosím přestaň rozčilovat," řekla Genevieve tiše, ale pevně. "Půjdu dolů a podívám se na situaci osobně."

Když svého otce pro tuto chvíli uklidnila, sebevědomě vyšla ze soukromého apartmá, aby zvládla stupňující se krizi.

Dole ve zničeném banketním sále ve druhém patře přiklusal zpotený manažer k místu rozruchu. S úctou se ukláněl a hrbil před rozzuřeným Magnusem Thornem.

"Je mi to opravdu moc líto, pane Thorne," omlouval se manažer a lomil rukama. "Nečekal jsem, že někdo bude tak opovážlivý, aby se odvážil dělat problémy na svatbě vašeho syna. Nechám svou ochrankou toho výtržníka z hotelu okamžitě vyhodit, abych vás upokojil."

Otočil se na svou četu strážných. "Proč tu všichni pořád tak stojíte? Vytáhněte toho člověka, co tu tropí scény, ven!"

"Počkat!" zavelel Magnus nahlas, jeho hlas se rozléhal zničenou místností. Postupující ochranka se zastavila na místě.

Magnus upřel na manažera zlověstný pohled. "Jak vůbec můžete navrhovat, že toho kluka jen tak pustíte, když na svatbě mého jediného syna způsobil spoušť a zneklidnil mé vážené hosty? Jak by pak rodina Thorneových mohla na veřejnosti chodit se vztyčenou hlavou?"

Ukázal vrásčitým prstem na Torina a nelítostně prohlásil: "I když dnes nezaplatí vlastním životem, musí tu zanechat své ruce a nohy jako brutální platbu."

Manažer ztěžka polkl, přistižen ve strašlivém dilematu.

Magnus se ušklíbl, jeho oči byly plné temných úmyslů. "Mocná rodina Thorneových tuto konkrétní záležitost vyřeší osobně. Teď odsud můžete všichni vypadnout!"

Zbabělý manažer, jemuž se nesmírně ulevilo, že byl zproštěn odpovědnosti za násilí, bujaře souhlasil. "Jasně, jasně! Hned odcházíme!" Odstoupil a rychle stáhl svou ochranku.

"Nechci jeho končetiny, tati! Chci jeho život!" odplivl si Declan a z očí vrhal jedovaté dýky přímo na Torina. Dusal kupředu, tvář zkřivenou vztekem. "Dneska tě osobně zabiju, Torine! Chci, abys poznal smrtelné následky toho, když rozzlobíš Thornea!"

Aniž by dal najevo jediný náznak strachu nebo zastrašení, Torin jen prohodil s lehkým, posměšným uchechtnutím. Účelově vyhledal dědicův zuřivý pohled svýma klidnýma, mrtvýma očima.

"Jak už jsem řekl dřív," připomněl mu Torin ledabyle, "neoženil by ses, kdybych se tvé svatby zúčastnil. Jen jsi mi tehdy nechtěl věřit." Naklonil hlavu, na rtech mu pohrával úšklebek. "Věříš mi teď?"

"Ani kdyby peklo zamrzlo!" zařval Declan. Ztratil nervy a máchl pěstí s nemilosrdnou zlobou přímo do Torinova obličeje.

Břink!

Křup!

Odporný, neuvěřitelně jasný zvuk tříštící se tlusté kosti rozčísl napjatý vzduch banketního sálu.

Declanova paže se ohnula dolů v podivném, odporném a nepřirozeném úhlu. Jeho nervovým systémem projela mučivá, doběla rozžhavená bolest. Bohatý dědic zavyl z plných plic, z tváře se mu vytratila veškerá barva a zhroutil se na kolena.

Okolní bohatí diváci zavrávorali vzad v čistém, nefalšovaném úžasu. Jejich mysl zkratovala, když zírali na ten děsivý pohled. Uvědomili si, že tento zdánlivě chudý mladík se skutečně opovážil vztáhnout ruku na nedotknutelného Declana Thornea. Zlomil dědici ruku, aniž by se u toho zapotil. V tichu, které následovalo po tom hrůzném křupnutí, společně usoudili, že toho chlapce už asi omrzel život.