Ještě než se Finnick stačil plně vytáhnout na dřevěnou palubu, ta masivní smečka žraloků ho divoce obklopila, jejich těžké hřbetní ploutve čeřily vodu do chaotické bílé pěny. Zpanikařené štěbetání smečky se rozléhalo přes onen jinak tichý oceán. Finnick protáhl své těžké tělo přes okraj voru a nechal za sebou po dřevě rozmazanou karmínovou stopu. Vypadal naprosto zahanbeně, jeho normálně energická kostra se hroutila, jak se zoufale snažil ten krvavý chaos zlehčovat.

„Není to nic velkýho, babi,“ zabručel Finnick, jak se vyhýbal jejímu ostrému pohledu a přitom si svíral paži. „Vážně, je to jen škrábnutí. Nelam si s tím hlavu.“

Ignorovala jeho slabé protesty a odložila vesla. Rázovala si to přímo k němu a agresivně mu stáhla promáčený, těžký rukáv. Z toho pohledu se jí obrátil žaludek a v útrobách se jí vytvořil studený uzel. Tohle nebylo žádné obyčejné škrábnutí. Jeho paží byla proražena ošklivá, zubatá bodná rána. Vypadalo to, jako by mu tím hustým svalem rovně skrz prorazil brutální, hrubý kovový osten na druhou stranu. Z odhalené, potrhané tkáně plynule pulzovala tmavě červená krev, omývala jeho bledou kůži a odkapávala na palubní prkna v těžkých, rytmických skvrnách.

Popadla kufr s nářadím, který dříve přinesl, a její prsty přelétly přes kovovou západku. Vytáhla systémem poskytnutý prášek na zastavení krve a tlustou roli čisté gázy. Poté, co ránu bleskově pocákala vzácnou lahví sladké vody, aby smyla slanou vodu a nečistoty, agresivně ten jemný prášek natlačila pevně do té zející díry.

Klečela tam a v tichém úžasu sledovala, jak ta overpowerená medicína začíná působit. Intenzivní krvácení ustalo v ten okamžik, kdy se prášek dotkl těch protržených žil. V kombinaci s jeho neskutečným přirozeným uzdravováním jakožto hybrida žraloka a člověka se to potrhané maso začalo doslova scelovat přímo před jejíma očima. Přetržená svalová vlákna se s mikroskopickými záchvěvy znovu spojovala. Zubaté okraje kůže se napnuly a uzavřely tak to brutální zranění. Během několika málo minut se onen hrůzostrašný vpich zmenšil na nic víc, než citlivou, vystouplou růžovou jizvu.

Zírala na krví nasáklou vodu dorážející o hrany voru. Potřebovala vědět, jaké zrůdnosti tam dole pod hladinou musel čelit, ale zároveň musela zvládat současnou situaci. Natáhla ruku a pevně, povzbudivě ho poplácala po hlavě. Finnick okamžitě pookřál, jeho kuráž se vrátila v plné síle, jako by před pár vteřinami vůbec nekrvácel.

Cora přešla ke své provizorní kuchyňce a naservírovala mu misku oněch silně ztuhlých těstovin, které schovala. Bylo to studené, ztvrdlé škrobové bahno, které se lepilo na keramické stěny. Finnick ale navzdory tomu vzal tu misku se žraločím motivem s ohromnou pýchou. S tím zničeným jídlem se pyšně ukazoval před ostatními plovoucími žraloky, držel ji nad sebou a teprve pak ho v hltavém pospíchání pohltil, jako by to byla gurmánská hostina. Cora ho sledovala, jak s praskotem vysrkal celou tu břečku, a cítila, jak jí do tváří vstoupila barva. Potichu se styděla za své otřesné kuchařské umění, ale jeho upřímné, zcela nezastírané nadšení ji ohřálo na hrudi.

S vyřešenou okamžitou lékařskou krizí upnula Cora svou pozornost na svůj odpolední úlovek. Důkladně si propočítala tu kořist, kterou získala těsně před panikou. Žraloci přinesli solidních dvacet zubů a deset zlatých mincí. Spolu se svou dosavadní rezervou z dřevěné truhly teď měla přesně padesát osm žraločích zubů.

Ucha jí zaznělo jasné, veselé systémové cinknutí, a vyvolalo holografickou modrou obrazovku.

[Skrytý úkol splněn: Nasbírej 50 Žraločích zubů. Odměny byly vydány.]

Projela jí vlna hlubokého zadostiučinění. Po třech vyčerpávajících dnech drsně strávených v koordinaci s neklidnou smečkou žraloků nakonec splnila tento letitý skrytý úkol. Ta vysoce očekávaná čistička vody teď byla na dosah. Otevřela si inventář a chystala se mrknout na výrobní recepty, když zaznělo další pronikavé cinknutí.

[Skrytý úkol spuštěn: Ošetření Finnickovy rány aktivovalo zbrusu nový cíl. Dostaň 'Finnickův poklad' — růžového motýlka, kterého dostal od Žraločí babičky. Odměna: 10x Energetické jádro, 1x Luxusní grilovací sada pro večeři.]

Cora naprosto zmatená zírala na vznášející se text. Růžový motýlek? Zamrkala, mysl se jí zasekla u toho konkrétního předmětu. Byl Finnick vůbec kluk? Nebo holka? Uvědomila si, že se nikdy vlastně neptala a ani se při jejich chaotických interakcích neobtěžovala ověřit jeho gender. Zavrtěla hlavou a ty vlezlé otázky rychle odehnala. Byl to hybrid žraloka ve smrtící, neúprosné hře. Jeho projev pohlaví teď neznamenal vůbec nic. Co se teď skutečně počítalo, byla slíbená odměna energetických jader.

Deset energetických jader dokázalo pohánět její podvodní trysku na celé dny. Byla neuvěřitelně nedočkavá se na ten masivní zisk dostat. Musela ale zůstat při zemi s realitou. To mořské monstrum, které Finnickovi udělalo čistou díru v paži, tam pořád někde je a číhá v temných hloubkách. Když ho ale tlačila na detaily, Finnick tvrdošíjně odmítal pronést byť jediné slovo o tom, co ho přesně napadlo. Jen rychle zavrtěl hlavou, zacpal si pusu dalšími studenými těstovinami a odmítal s ní navázat oční kontakt.

Bez zásadních informací by vyrazit za tím lovem byla naprostá sebevražda. Zcela ten nebezpečný hon na monstra odsunula na později.

S těžkým nasazením na stavbu této vysoce ceněné čističky vody si otevřela rozhraní stanice na výrobu. Plánek před ní zářil.

[Čistička vody: Vyžaduje 15x Plast, 1x Filtrační jádro, 1x Separační jednotka.]

Prověřila své zásoby a udělala si v hlavě matematiku. Měla jenom pět kusů plastu a úplně jí chybělo jádro i oddělovač. Byl čas se vrátit zpět do Obchodní stanice. Bezcitně do ní vypsala veškeré její nasbírané jídlo i vodu. Vyhandlovala ten oceněný balíček polévky v plechovce, šest láhví s pitnou vodou a taky tlustý bochník chleba. Obchody se uskutečňovaly obrovskou rychlostí a zajistily těch zbývajících deset dílů plastu i tu tolik nezbytnou součást filtračního jádra. Nyní však uvízla na tom, že jí zbývalo pořídit si ten nejdůležitější předmět - separační jednotku.

Zatímco čekala, až se někdo chytí na její zbývající obchodní nabídky, ucítila na svém vlasci povědomé, těžké škubnutí. Upustila rozhraní, popadla prut a ručkovala ho k sobě. Hladinu prorazila plovoucí dřevěná bedna a narazila do voru. Vytáhla ji na mokrou palubu a odcvakla kovovou západku.

[Základní dřevěná bedna otevřena. Získané předměty: Obilí x10 liber, Vesla x1 pár.]

Zírala na těžká dřevěná vesla ležící uvnitř bedny. Už jeden pár měla, uzamčený v havlenkách. „Náhradní vesla,“ zamumlala a poklepala na masivní dřevo. „Potřebuju skutečnou výbavu pro přežití, ne nějaký záložní klacky.“ Přesunula svůj pohled na pytel s obilím, oči jí mírně změkly. Tohle byla obrovská výhra. Skutečné, syté sacharidy. Obyčejná horká miska kaše zněla po těch dnech s hladovými příděly neuvěřitelně.

Pohlédla na systémové hodiny vznášející se v rohu jejího zorného pole. Den 3 se blížil ke konci. Období milosti pro začátečníky dnes v noci oficiálně končilo. Do zítřka oceán strhne své ochranné bariéry a ona by zůstala nebezpečně nechráněna proti nelítostnému moři. Potřebovala zbraň.

Agresivně spamovala globální chatovací kanál a ujišťovala se tak, že její zpráva nebude pohřbena pod konstantním proudem zpanikařených hráčů.

Cora: [Vyměním jeden nový pár vesel za kuši. Jsem otevřená i jiným nabídkám zbraní za ta vesla, napište mi okamžitě do DM. Taky zoufale hledám jednu chybějící separační jednotku. Napište mi do DM svou konkrétní cenu.]

Chat se míhal v rozmazané změti zoufalých proseb, ale téměř okamžitě pípla přímá zpráva. Byla od hráče jménem Briar Lennox.

Briar: [Mám kuši. Je dost dobitá, v podstatě se rozpadá, ale pořád střílí rovně. Vyměníš ji za ta vesla?]

Cora se znalecky ušklíbla. Rozbitá zbraň by obyčejného hráče mohla odradit, ale ona si byla plně vědoma toho, že díky jejím magickým kovářským dovednostem jsou rozbité předměty ideální. Čím více je základní předmět poškozený, tím vyšší je šance na spuštění zásadního vylepšení během procesu opravy. Bez rozmýšlení obchod dychtivě dokončila. Kompaktní, opotřebovaná kuše se jí zhmotnila přímo v inventáři. Vyzkoušela tětivu. Byla roztřepená a dřevo silně roztříštěné, ale základní mechanismus držel pevně. Ještě dnes večer ji opraví.

Cinkla druhá zpráva a přitáhla její pozornost zpět k zářící obrazovce.

Gavin: [Hej, zrovna jsem našel bezvadnou separační jednotku. Dám ti ji za férovou cenu. Zvládneš tři láhve vody? Vyměnil jsem za ni hromadu těžkého jídla, takže se mi to fakt potřebuje aspoň zaplatit.]

Cora otevřela inventář. Voda byla tou jedinou surovinou, které teď měla relativní dostatek, ale tři láhve byly vysoká cena. I tak ale potřebovala, aby ta čistička běžela ještě dnes večer, pro záchranu ohledně dlouhodobého přežití.

Cora: [To mi vyhovuje. Posílám žádost o obchod.]

Zahájila obchod a předala tři plastové láhve. V rukou se jí objevila bezvadná separační jednotka. Byl to elegantní kovový válec, chladný a bez poskvrny. Součástky pro čističku vody byly konečně kompletní.

Než zavřela chat, zarazila se. Gavin neustále lovil vodu. Pokaždé, když zkontrolovala trh, zoufale kupoval tekutiny. Zaujatá jeho zoufalým, nepřetržitým hledáním, vyťukala přímou zprávu.

Cora: [Vidím, že kupuješ vodu pokaždé, když se přihlásíš. Jsi na tom se zásobami fakt tak nebezpečně špatně, nebo se děje něco jiného?]

Gavinovi chvíli trvalo, než odpověděl, indikátor psaní blikal dobrou minutu.

Gavin: [Řekněme prostě, že mám nějaké vnitřní informace.]

Z té záhadné odpovědi jí po zádech přejel mráz intuice. Vnitřní informace ohledně hry o přežití?

Cora: [Jaké informace? Dám ti půl láhve vody za spolehlivý tip.]

Vložila vodu do okna obchodu, ale Gavin nabídku odmítl.

Gavin: [Není třeba posílat vodu předem, Coro. Nevadí mi se podělit o bohatství. Jen na mě pamatuj, až budeš mít příště vodu navíc k prodeji. Nech si to pro sebe.]

Do okna chatu naskočil digitální snímek obrazovky. Cora na obrázek klepla a roztáhla ho přes celé rozhraní. Byla to fotka roztrhaného, silně zažloutlého dokumentu. Tučný nadpis hlásal ‚Kalendář přežití‘.

[Dny 1 až 10: Jaro]

[Dny 11 až 20: Léto]

[Dny 21 až 30: Bouř...]

Spodní okraj obrázku byl násilně odtržen a nechával tak třetí řádek nedokončenou záhadou.

Cora zírala na obrazovku a hluboce vraštila obočí. ‚Bouř...‘ Bylo jasné, že to naznačuje blížící se období bouří. Silný vítr, obrovské drtící vlny, neúprosný mrznoucí déšť. To vysvětlovalo Gavinovo obsedantní hromadění vody. Pokud ‚Léto‘ znamenalo extrémní, vařící vedro, hráči se dehydrují během hodin. Pokud budou následovat ‚Bouře‘, může se zachytávání čerstvého deště zdát snadné, ale bouřlivý oceán by se stal neprůjezdným a čištění mořské vody na prudce se kymácejícím voru by bylo nemožné.

Nahlas si odfrkla, její dech se v tom svěžím, mrazivém vzduchu proměnil v oblak bílé mlhy. Podívala se na klidnou, ledovou vodu obklopující její vor. To mrazivé počasí bylo absurdně považováno za ‚Jaro‘? Vývojáři té hry byli sadisti.

Cora: [Ráda bych si pro referenci ponechala fyzickou kopii. Půl láhve vody za ten soubor?]

Systém: [Hráč Gavin Thorne vám poslal dárek. Vyzvedněte si jej prosím.]

Gavin: [Nech si ho. Pro mě je k ničemu, teď když už mám ta přesná data v hlavě. Jen na mě nezapomeň při dalších obchodech!]

Cora: [Nezapomenu. Díky.]

Přesto mu těch půl láhve vody poslala. Nerada byla někomu dlužná, obzvláště hráčům, kteří měli zjevně postranní úmysly. Ten fyzický kus papíru se zhmotnil v její otevřené dlani. Působil jako levný, tenký novinový papír a na pohled na něm nebylo nic zvláštního. Promnula jeho utržený okraj mezi palcem a ukazováčkem. Byla k jeho pravosti vysoce skeptická. Jak tohle Gavin našel? Patřilo to vůbec do jejich současného herního světa, nebo to byl zbytečný zbytek z nějakého jiného scénáře?

Ať už to bylo jakkoli, schovala ten roztrhaný papír do bezpečí. Absolutní pravdu se dozví už brzy. Den 11 nevyhnutelně odhalí, jestli je ten kalendář skutečný, nebo jen krutý vtip.

Hluboko na hrudi se jí usadil plíživý pocit hrůzy. Pokud ‚Léto‘ po tomhle mrazivém ‚Jaru‘ přinese spalující horko, potřebovala pořádný přístřešek, a to rychle. Období odpuštění pro začátečníky se pomalu vypařovalo.

Zhluboka se nadechla a obrněla si nervy proti blížícím se environmentálním hrozbám. Musela opravit kuši, sestavit čističku vody a nakonec i ulovit monstrum pro Finnickova růžového motýlka.

Když se chystala zavřít zářící systémové rozhraní, její prst se zastavil nad obrazovkou. Na okraji zorného pole jí zablikala malinká tečka s upozorněním. Přesunula své soustředění a skenovala hlavní menu.

Přímo tam, tiše ukrytá pod menu Rozšíření, se objevila zbrusu nová záložka: [Stavba].