Zaskočen, avšak přesvědčen náhlým chladem Sienniných prstů, které pevně svíraly jeho holé zápěstí, se Kaelen zarazil. Jeho kroky se prudce zastavily na chodníku před chaotickým hotelem. Jeho pohled přelétl po její odhodlané tváři a na zlomek vteřiny zkoumal její oči. Syrová, nefiltrovaná starost vyzařující z jejího výrazu ho přiměla přehodnotit svůj rychlý odchod. Podíval se dolů na bledou ruku, která ho svírala, ten kontrast s jeho vlastní kůží byl ostrý, a pak se znovu setkal s jejím pohledem.

"Pokud je to pro vás opravdu tak důležité, slečno Caldwellová," prohlásil Kaelen hlasem, který se nesl v klidné kadenci a neprozrazoval žádný spěch, "jdu do toho."

Během bleskové půlhodinky byla celá skupina odvezena na pohotovostní oddělení nejbližší nemocnice. Oddělení bzučelo tichou, metodickou aktivitou, zatímco sestry zpracovávaly jejich informace. Lékař u obou provedl důkladná respirační vyšetření a nakonec rozhodl o tom, že si je tu nechají přes noc na povinné pozorování kvůli mírnému nadýchání kouřem. Warren nekladl ani ten nejmenší odpor; chtěl si být prostě jistý, že jeho milovaní jsou v bezpečí a neutrpěli při požáru žádné skryté zranění. Papírování se vyřídilo rychle, čímž se jim zajistil pobyt.

Siennu a Kaelena uložili do sousedních, tichých pokojů na samém konci chodby. Noc si vybrala obrovskou daň. Vyčerpání zasáhlo Siennu jako fyzický úder vteřinu poté, co vkročila do soukromého pokoje. Měla v úmyslu jít zkontrolovat Kaelena, aby se ujistila, že se zabydlel, ale tělo ji zradilo. Zhroutila se na tuhou matraci nemocniční postele, její zmožená mysl se okamžitě poddala těžké váze spánku.

Její odpočinek byl však na hony vzdálený klidu. Byl trýzněn neúprosnou, děsivou smyčkou nočních můr, vytažených z těch nejtemnějších hlubin jejího minulého života. Obrazy se míhaly rychle a neúprosně za jejími zavřenými víčky. Viděla sterilní světla jiného pokoje, slyšela to zběsilé, děsivé pípání lékařských monitorů a pak se to zničující vyvrcholení přehrávalo znovu a znovu. Jeden viscerální, hrůzostrašný obraz se jí vryl do paměti: temně karmínová krev máčející Damonovy ruce. Vzpomínka na to, jak jí bezcitně ukradli dítě, na tu zdrcující bezmoc, která ji dusila, působila tak trýznivě skutečně. Ta zrada jí drásala hrdlo.

Sienna se prudce probudila a lapala po dechu. Hruď se jí zvedala a trhaně vtahovala vzduch, jak si probojovávala cestu ven z té strašlivé noční můry. Kůže se jí pokryla studeným, lepkavým potem. Srdce jí bušilo do žeber ve zběsilém rytmu. Pravidelné, tiché vrčení nemocničního pokoje ji nakonec uzemnilo a vtáhlo zpět do současné reality.

Vedle její postele seděl Warren, nakloněný dopředu, s obličejem zbrázděným hlubokými obavami. Když viděl, jak se s tak slepou panikou probudila, natáhl ruku a položil jí vřelou, uklidňující dlaň na paži. "Ahoj, zlatíčko, držíš se?" Jeho hlas byl plný otcovské starosti.

Sienna se roztřeseně nadechla a pomalu přikyvovala, jak se jí čistil zrak. Ale když se podívala přes otcovo široké rameno, atmosféra v místnosti okamžitě zhořkla. Nechtěná přítomnost její macechy Brendy a nevlastní sestry Chloe se tyčila poblíž dveří jako temný, dusivý mrak.

Sienna jimi opovrhovala. Jen pohled na jejich tváře jí zvedal žaludek. V jejím trýznivém minulém životě způsobila Brendina nenasytná chamtivost ničivý, nenapravitelný chaos během Warrenovy kritické nemoci. Zatímco její otec bojoval o život, Brenda se rvala o to, aby převzala kontrolu nad rodinnými záležitostmi, a nadělala z toho katastrofální paseku. Tato bezuzdná chamtivost přímo vytvořila fatální zranitelnost, která umožnila Damonovi přihnat se a ukrást Siennino dítě ve chvíli, kdy se hroutila z naprostého vyčerpání, jak se snažila udržet rozpadající se rodinu pohromadě. Pro Siennu tyhle dvě ženy stojící před ní nebyly rodina. Byly to ty skutečné nepřítelkyně, nebezpečné a parazitické.

Předstírajíc přehnané obavy se Brenda vrhla vpřed, její značkové podpatky hlasitě klapaly o sterilní linoleovou podlahu. "Sienno, zlatíčko, jsi v pořádku? Slyšeli jsme o tom požáru v hotelu a prostě jsme museli přijet. Měli jsme o tebe takový strach. Jak se cítíš?"

Sienniny bystré oči tu ubohou přetvářku okamžitě prohlédly. Všimla si jejich přehnaných, okouzlujících outfitů – upnuté společenské šaty, těžký večerní make-up a třpytivé doplňky. Pod oním medicínským pachem nemocnice zachytil její nos slabý, ulpívající odér cigaretového kouře a drahého alkoholu, který jim uvízl ve vlasech.

Otevřeně se ušklíbla, hlas jí odkapával jedem. "Vy dvě jste se teda opravdu ukázaly, že? Dokonce jste cestou na údajnou rodinnou pohotovost stihly vmést do klubů."

Chloe okamžitě zrudla. Její rysy zkřivilo ošklivé, naštvané ponížení a udělala obranný, agresivní krok vpřed. "Sienno, nebuď tak nevděčná! S mámou jsme byly vzhůru celou noc, jen abychom tu pro tebe byly. Tohle je tvoje poděkování? Je to tvoje nevlastní matka, copak si nevzpomínáš?"

Warren okamžitě prořízl narůstající napětí dřív, než Sienna stihla vůbec otevřít pusu k protiútoku. Jeho hlas nabral pevný, autoritativní tón, který se rozléhal od holých stěn a vynucoval si ticho. "Dej si pozor na tón, Chloe!"

Chloe sebou trhla a zcvrkla se, když Warren vstal. Jeho tyčící se postava vrhala na obě ženy drsný stín.

Přísně pokáral svou nejmladší dceru, trpělivost mu konečně praskla. "Tvoje sestra si zrovna prošla traumatickým zážitkem, a ty neprojevuješ ani špetku skutečného zájmu? Vejdeš sem a začneš vyvolávat hádku? Takhle se spolu naše rodina nebaví."

Brenda popadla Chloe za paži, s bledou tváří. Pokusila se věci urovnat, její hlas byl slabý a roztřesený. "Warrene, já vím, že ti na Sienně záleží, ale Chloe je taky tvoje dcera. Nemůžeš s ní mít trochu víc trpělivosti? Vyrazily jsme na cestu hned, jak to šlo, ale dozvěděly jsme se ty zprávy pozdě."

Warrenův výraz jen zkameněl. Pohlédl na Brendu a byl hluboce zklamaný jejich průhledným nedostatkem opravdové péče. Neoblomně a chladně stanovil pravidla. "Vždycky jsem měl trpělivost. Zacházím s nimi stejně, ale ona poslouchá ty tvoje špatné nápady. Stačí. Sienna si potřebuje odpočinout. Pokud tu nejste proto, abyste projevily skutečný zájem, musíte odejít. Nedovolím, abyste tu dál dělaly rozruch."

Zaskočeny Warrenovou netypickou tvrdostí si Brenda a Chloe vyměnily ponížený pohled lidí chycených do pasti. Neodvážily se mu odporovat, když byl takhle rozpálený. Tiše a zahořkle se stáhly z místnosti, jejich vysoké podpatky odklapaly ve zběsilém ústupu chodbou dolů. Zůstalo po nich jen těžké, vřící ticho, jak toxická energie pomalu vyprchávala z prostoru.

Sienna se opřela o polštáře a sledovala, jak si otec frustrovaně mne spánky. Ve snaze utišit jeho přetrvávající, hmatatelný hněv nasadila sladkou tvář. "Tati, nenech si tímhle zkazit den," řekla jemně, její tón byl lehký a uklidňující. "Nestojí to za to, a ty to víš. Navíc umírám hlady. Mohl bys třeba zajít dolů do kantýny a donést nám teplou polévku?"

Warren se zarazil a zhluboka se nadechl, aby si uklidnil nervy. Podíval se na dceru a jeho těžké zamračení při její ohleduplnosti konečně polevilo. "Máš to mít, mrňousku. Vzhledem k tomu, že nejsi schopná moc velkých výkonů, by teplá polévka bodla."

Když se otočil ke dveřím, aby si vzal kabát, Sienna nenuceně dodala: "A mohl bys vzít misku navíc? Pan Vance odvedle má možná taky hlad."

Warren se obdařil malým, unaveným úsměvem a rychle přikývl. "Máš ji mít. Jsem hned zpátky."

Těžké dřevěné dveře cvakly, jak se zavřely, a nechaly Siennu v nemocničním pokoji samotnou. Okolní hluk budovy ustoupil do pozadí. Zírala do stropu a její mysl se stáčela zpět k muži ve vedlejším pokoji. Tiše uvažovala, jestli by neměla vstát z postele a zkontrolovat svého hezkého souseda. Zůstal kvůli ní v kouři a to, že ho dotáhla do téhle nemocnice, bylo jen její dílo.

Přesně ve chvíli, kdy jí ta myšlenka bleskla hlavou, jako na zavolanou se ozvalo tiché zaklepání na dveře.

Sienna zamrkala a plně očekávala, že to je její otec, který se vrátil pro zapomenutou peněženku nebo klíče. "Pojďte dál," zavolala nenuceně a upravila se na polštářích tak, aby seděla trochu víc zpříma.

Těžké dveře se otevřely a Sienna zůstala ohromená. Nebyl to Warren.

Dovnitř vešel Kaelen. Vypadal, jako by se právě líně vyvalil z postele. Jeho tmavé vlasy byly mírně rozcuchané a postrádaly svou obvyklou dokonalost, která vzbuzovala hrůzu. Na sobě měl úplně bílou nemocniční košili a tenhle klinický úbor dodával jeho obvykle vyrovnanému, nedotknutelnému vystupování vzácný nádech odzbrojující zranitelnosti. A přesto, navzdory tenké bavlněné látce a pozdní hodině, jeho přirozená dravčí elegance zůstávala nezaměnitelně zřejmá v každém jednotlivém kroku, kterým vkročil do jejího pokoje. Tlumené světlo zachytilo ostré úhly jeho čelisti, když za sebou s tichým, rozvážným cvaknutím zavřel dveře a jeho pohled se zabodl přímo do toho jejího.