„Mami, povídej,“ řekla Nora. Hlas jí klesl k tichému šepotu, jako by příliš hlasitá mluva mohla probudit těla pohřbená pod jejich nohama. „Vyprávěj nám o Theronovi a Hattie – a Harlanovi. Chceme to vědět.“

Lenora se zhluboka nadechla nosem a pomalu přikývla. „Ale ne tady.“

Otočila se k malým kamenným náhrobkům zády a vyšla ze hřbitova. Cora a Nora si vyměnily rychlý pohled a následovaly ji. Kráčely v tíživém tichu, pod botami jim křupala suchá tráva, dokud nedošly na břeh zrcadlově klidného rybníka. Cora si představovala, že tohle je přesně to místo, kam její matka běhávala, kdykoli ji Theron a Harlan jako malou honili.

Lenora našla stinné místo pod mohutným dubem. Rozprostřela si sukně a posadila se na zem. Odpolední horko na ně doléhalo, hutné a tísnivé, ale stín jim nabízel malou úlevu. Její dcery zopakovaly její pohyby a usadily se v chladné trávě. A pak, hledíc ven přes klidnou hladinu, začala spřádat temnou, násilnou historii těch, které milovala, a těch, které za války ztratila.

„Byla jsem zasnoubená s Theronem, jak už jsem se zmínila,“ začala Lenora. „Ale bylo to tady, na tomhle statku, den poté, co byl zabit váš strýc Emmett, když jsem poznala vašeho otce. Viděla jsem ho několikrát, když jsme byli mnohem mladší, ale nepamatovala jsem si ho. Šla jsem zrovna s Lucindou pro vodu, když on a Hattie přijeli. Podívala jsem se na něj a pamatuju si, jak jsem si pomyslela, že je to ten nejhezčí muž, jakého jsem kdy spatřila.“

„Ale byla jsi zasnoubená,“ připomněla jí Nora.

„Já vím. Bylo to dilema.“ Lenora se tiše zasmála. „A vzhledem k tomu, jaký je váš otec, nebylo to tak, že bych k němu mohla prostě nakráčet a narovinu si s ním promluvit o svých citech.“

Obě dívky se zachihotaly.

„Chtělo to trochu přemlouvání. A strategicky rozlitý hrnek vody na slavnosti na rozloučenou. Ale jakmile jsem ho měla o samotě, neměla jsem v mysli jedinou pochybnost, že on je pro mě ten pravý.“

Cora si sice nebyla úplně jistá, co s tím vším má společného rozlitý hrnek vody, ale nemohla si pomoct a usmála se. Z tváře její matky vyzařovala čistá, dravá láska, o jejímž nalezení Cora vždy jen snila.

„Políbil tě ten večer?“ zeptala se Cora a naklonila se k ní. „Přestože jsi byla zasnoubená s Theronem?“

„Ne,“ vyhrkla Lenora. „Já políbila jeho.“

Obě dívky zalapaly po dechu. Lenorin smích se rozlehl přes rybník.

„Mami!“ napomenula ji Nora s vykulenýma očima.

„Já vím, já vím. Byla to ode mě velká drzost. Ale já věděla, co chci. Nebyla jsem ochotná jen tak sedět se založenýma rukama a nechat ostatní, aby mi diktovali můj život.“

„Ale jak jsi tedy skončila zasnoubená s Harlanem Bennettem?“ zeptala se Nora.

„Předbíháš v příběhu, Norie.“

Lenora navázala tam, kde na oslavě skončila. Vyprávěla jim, jak po brutálním střetu u Wilson's Creek jela do Springfieldu, vzala s sebou svou služebnou Bessie a hledala Hirama a Therona. Hirama našla krvácet z těžkých zranění v zabraném kostele. Theron takové štěstí neměl. Přivezla jeho bezvládné ostatky zpět domů na korbě vrzajícího vozu a krutá realita války se konečně snesla i na jejich město.

„Roky jsme si tajně psali dopisy,“ vysvětlovala Lenora. „Navštěvovala jsem Hattie skoro každý den, když jí bylo dobře. Nikdo o našem slibu nevěděl. Kromě Hattie. Ta na to přišla.“

Lenora zvážněla. „Pak mě Harlan požádal o ruku. Moje matka byla tak nesmírně šťastná, že jsem se najednou ocitla zasnoubená s tím tyranem, aniž bych kdy řekla ano. Teta Beatrice to dala vědět vašemu otci. Samozřejmě nevěděla o mém zasnoubení s Hiramem. Myslela si, že mu sděluje dobrou zprávu.“

Lenora nepřítomně točila prstenem na prstu. „Myslel si, že jsem udělala něco hrozného. Myslel si, že si s jeho city jen pohrávám.“

„Zlobil se tatínek?“ zeptala se Cora.

„Byl zdrcený.“ Staré zlomené srdce ještě stále zbarvovalo matčin tón. „Vrátil se z války a ani mi to neřekl. Zjistila jsem, že je zpátky, když jsem přišla navštívit tetu Beatrice.“

„Křičel na tebe?“ zeptala se Nora.

„Ano, něco takového.“

Cora zamrkala. Nedokázala si představit svého vyrovnaného, jemného otce, že by na někoho křičel, natož na její matku.

„Šla jsem rovnou do Harlanova domu a hodila mu ten prsten pod nohy,“ pokračovala Lenora a zaťala čelist. „Přiznávám, že jsem z něj měla strach.“

„Ublížil ti?“ Cora téměř zadržela dech a tep jí bubnoval do žeber navzdory tomu, že věděla, že matka přežila.

„Hned tehdy ne. Ale později v noci se vplížil do našeho domu.“ Při té vzpomínce Lenoře ztmavly oči a hlas jí ztvrdl. „Zahnal mě do kouta v naší vlastní kuchyni. Přitiskl mě na kuchyňskou linku a napadl mě. Kdyby váš otec zrovna v tu chvíli nepřišel a nepřinesl mi kabát, co jsem tam zapomněla, bůhví, co by mi Harlan udělal.“

„To je děsivé, mami,“ vydechla Nora a zakryla si ústa.

„Váš otec mě zachránil před Harlanem Bennettem. Strhl ho ze mě. A pak ten zákeřný chlap zašel rovnou za ochránci zákona a tvrdil, že mě Hiram unesl. Měl celou pátrací četu, která nás pronásledovala. Ale já jsem s vaším otcem odešla, protože jsem z Harlana byla k smrti vyděšená. Nechala jsem pro dědečka na tajném místě vzkaz.“

„Kde?“ zeptala se Cora.

S úsměvem její matka odpověděla: „Dóze na sušenky, samozřejmě. Ujeli jsme a vzali se. Ale pak Hattie strašně onemocněla. Strýček Gideon si pro nás musel přijet.“

„Jak věděl, kde jste?“ ptala se Nora.

„Byl jeden z mála, kdo věděl, kde se ten rodinný statek nachází.“

Cora si uvědomila, že myslela farmu, na které vyrůstaly. Vzpomněla si na jiný malý hřbitov, který navštívily a kde byl pohřben strýc Emmett a prarodiče.

„Vrátili jsme se do města,“ šeptla Lenora. „A Hattie téže noci zemřela.“

„Tatínek musel mít zlomené srdce.“ Po Nořině tváři stekla slza.

„Byl zničený. Dokonce tak moc, že trval na tom, abych šla k rodičům domů, zatímco on tu s jejím tělem zůstal. Nechtěl, abych ho viděla se takhle sesypat.“ Lenora přerývaně vydechla. „Ale to byla ta noc Quantrillova nájezdu. Harlan Bennett se svými ozbrojenými nájezdníky se toho večera ukázal u našeho domu. Dědeček a já jsme museli zabarikádovat dveře a bránit ho.“

Cora se naklonila dopředu, adrenalin jí koloval žilami.

„A pak váš tatínek vjel na koni přímo do toho chaosu,“ řekla Lenora a její hlas klesl do chladného, smrtícího tónu. „Postaral se o většinu Harlanových mužů. Zbytek odehnal do temnoty noci.“

Ticho těžce viselo nad rybníkem. Obraz jejího tichého otce vrhajícího se do přestřelky se ostře střetával s mužem, kterého Cora znala. Napětí jí pevně sevřelo hruď.

„Chceš říct, že je zastřelil?“ zeptala se Cora. Zírala na matku, myšlenky se jí honily hlavou a zajímalo ji, kolik mužů už otec za svůj život vlastně zabil – krvavá pravda, o níž odmítal kdy promluvit.