Pohled Maeve

Bistro bzučelo ohlušujícím řevem překrývajících se hovorů, cinkání příborů a neustálého syčení omastku prskajícího na grilu. Popadla jsem vlhký hadr a drhla zarputilou skvrnu od kečupu na laminátovém pultu, ve snaze ignorovat chaotickou energii, která pulzovala nacpanou místností. Páteční večery v Geringu v Nebrasce měly být klidné. To byl přesně ten důvod, proč jsem si vybrala tenhle zapadákov. Dnes v noci se však vesmír rozhodl otestovat mé křehké pouto s realitou.

"To fakt zůstanou celou noc zamčení v té kanceláři místo toho, aby nám pomohli?" Miriam práskla hromádkou špinavých jídelních lístků na pult vedle mě, hruď se jí prudce zvedala. Vrhala vražedné pohledy na zavřené dřevěné dveře na konci chodby.

Andre se uchechtl z kuchyňské strany výdejního okénka, obracečka v jeho ruce zaskřípala o kovový plát. "Víš, že ten chlap si rád smočí, holka. Nech hráče hrát."

Zavrtěla jsem hlavou a připravila se na nevyhnutelný výbuch.

"Nech hráče hrát?" zopakovala Miriam a její tón klesl do nebezpečně ledové tóniny. Popadla stoh čistých talířů, až jí zbělely klouby. "Tenhle hráč si může hrát, až když se mu jeho podnik nedrolí na prach, protože nemá na place vůbec žádný personál!"

Otočila se na podpatku a odpochodovala k boxu číslo čtyři, culík jí bičoval záda.

"Proč ji musíš provokovat?" zeptala jsem se Andreho, zatímco jsem skládala náruč horkých talířů obložených hranolky a klubovými sendviči. "Už tak má krůček k tomu, aby se kvůli jednomu špatnýmu dýšku psychicky zhroutila."

Andre zvrátil hlavu dozadu a zasmál se, ten zvuk přehlušil i stropní reproduktory bistra, ze kterých hrála stará rocková pecka. "No tak, Mae. Ta holka je příliš zábavná na to, abych si do ní nerýpl."

Neměla jsem sílu se hádat. Večerní špička nás zasáhla jako rozjetý vlak před dvěma hodinami a nejevila žádné známky toho, že by měla v plánu zpomalit. Lidé plnili každý vinylový box, každý rozviklaný stůl a každou otočnou stoličku u pultu. Proplétala jsem se úzkými uličkami, roznášela talíře, dolévala kávu a udržovala na tváři ten falešný, prázdný úsměv, který jsem za poslední dva a půl roku vypilovala k dokonalosti.

Dva a půl vyčerpávajícího roku na útěku. Skrývání se ve stínech.

Své první dny na svobodě jsem strávila pendlováním od státu ke státu, nikdy jsem nezůstala v jednom poštovním směrovacím obvodu déle než tři měsíce. Strach, že mě moje minulost dožene, mě nutil mít sbalené tašky a neustále se ohlížet přes rameno. Ale čím déle jsem utíkala, tím těžší bylo to vyčerpání. Ze tří měsíců byly čtyři. Ze čtyř se stalo šest. Když jsem zakopla o tenhle tichý kout Nebrasky, dovolila jsem si nadechnout. Dovolila jsem si usadit se. Nikdy se tu nic nedělo. Nikdy by je nenapadlo mě hledat ve zchátralém bistru zapáchajícím zvětralou kávou a fritovacím olejem.

I tak ale moje cestovní taška zůstávala sbalená pod postelí a schovávala jsem si dostatek hotovosti na to, abych mohla v mžiku zmizet.

Noc se vlekla v závratné šmouze objednávek a rozlitých limonád. Chloe, naše domnělá třetí servírka, se objevovala jen zřídka, aby hned zase zmizela zpátky v Barrettově kanceláři. Tahle situace hraničila s absurditou. Náš manažer měl sebeovládání zvířete v říji. Strávila jsem polovinu směny děláním svojí práce, děláním Chloeniny práce a fyzickým zadržováním Miriam, aby nevykopla Barrettovy dveře z pantů. Kdyby udělala scénu, Barrett by ji vyhodil, a já bych v téhle duši vysávající práci bez Miriaminy chaotické energie, která mě držela při zemi, nepřežila.

Opřela jsem se o zadní pult, ruce se mi pohybovaly na autopilota, jak jsem balila vidličky a nože do levných papírových ubrousků. Pod fousy jsem si mumlala snůšku nadávek. Hodiny nad dveřmi do kuchyně se mi vysmívaly. Půl osmé. Nezavírali jsme do jedenácti. Chodidla mi pulzovala bolestí, bolela mě spodní část zad a moje trpělivost byla nebezpečně tenká.

"Promiňte."

Ten hluboký, zdvořilý hlas mě vylekal. Příbory mi vyklouzly z rukou a nůž spadl na podlahu s ostrým řinkotem. Chytila jsem se pultu, donutila své bušící srdce se zklidnit, a vzhlédla.

Opačnou stranu pultu se ležérně opíral muž, což okamžitě zastavilo můj tok myšlenek. Bleskl zářivým úsměvem, jasně modré oči se mu v koutcích svraštily. Zlaté blond vlasy mu padaly kolem čelisti a dotýkaly se ramen, což mu dodávalo drsný, nezkrocený vzhled, který patřil na obálku časopisu, ne do zamaštěného bistra v Nebrasce. Měl v sobě bezstarostnou, magnetickou přitažlivost, která mě na okamžik obrala o schopnost tvořit slova.

"Ehm..." zamumlala jsem a zněla jako idiot.

Ten chlap se ušklíbl, v očích mu bleskl chápavý záblesk.

"Omlouvám se, že ruším, když se tady topíte v práci," řekl, jeho hlas byl jemné, hluboké zadunění. "Přišel jsem a sedl si do sekce svý holky, ale ještě jsem ji neviděl. Je tu, že jo? Nespletl jsem si její rozpis? Jmenuje se Chloe."

Obočí mi vyletělo nahoru.

Chloe? Tohle dokonale tvarované, kráčející pokušení patřilo Chloe? Chloe sice měla jistý druh přitažlivosti postavené na falešném opálení a odbarvených blond vlasech, ale tenhle muž existoval v naprosto jiné lize. Můj mozek měl problém zpracovat ten nesoulad.

Když mi oči sjely pod jeho široká ramena, dech se mi zasekl v krku. Krev mi zmrzla na kost.

Silná černá kůže.

Měl na sobě koženou vestu. Nášivky na jeho hrudi mě zasáhly jako fyzická rána. MC The Scythes. Hned pod hrozivým znakem seděla menší, zřetelná nášivka: Pokladník.

Každý instinkt, který jsem si za poslední dva roky vybrousila, na mě řval, ať uteču. Motorkáři. Jen samotný pohled na kůži mi vyvolal v žebrech fantomovou bolest, temnou připomínku světa, ze kterého jsem se tak tak vyškrábala ven. Bojovala jsem s násilným nutkáním ustoupit. Donutila jsem svůj dech zůstat klidný a zamkla svůj děs za prázdný, lhostejný výraz. Nesměla jsem mu dovolit poznat, že vím, co ta nášivka znamená. Musela jsem být jen bezradná, přepracovaná servírka. Nic víc.

"Nejsem tu, abych dělal potíže," dodal rychle, když si všiml té zlomku vteřiny, kdy se mé oči zdržely na jeho vestě.

Pokrčila jsem rameny, donutila svá ramena klesnout do uvolněného postoje a vrátila se k balení příborů.

"Ani jsem si to nemyslela," odvětila jsem a udržovala tón neutrální.

"Hmm," zabručel, byl to zamyšlený zvuk, ze kterého mi naskočila husí kůže.

Držela jsem zrak upřený na ubrousky z hrůzy, že kdybych se znovu podívala do těch ostrých modrých očí, uviděl by duchy strašící v těch mých. Nechtěla jsem mít s MC The Scythes nic společného. Nechtěla jsem mít nic společného s jeho světem.

"Takže... moje holka?" popohnal mě po chvíli těžkého ticha.

Než jsem stihla zformulovat bezpečnou, vyhýbavou odpověď, na linoleu zaduněly kroky. Miriam ke mně přidusala, zástěru posetou moukou a skvrnami od kávy.

"Snažíte se zaplatit tady u kasy? Protože většina zákazníků nechává to běhání na nás," utrousila Miriam a věnovala mu upjatý, křečovitý úsměv.

"Ah, ne. Vlastně jsem si ještě neobjednal," odvětil s klidem.

"Jasně. Protože sedíte v Chloenině sekci," zabručela Miriam. Měla to být poznámka pronesená pod vousy, ale její vztek jí přidal na hlasitosti.

Motorkářova tvář se rozzářila. Opřel se oběma rukama o pult a naklonil se blíž. "Takže tady je! Kde je? Má pauzu nebo co?"

Miriam ztuhla. Zírala na něj, oči se jí zúžily, jak si v hlavě skládala střípky dohromady. Zlaté vlasy. Kůže. Čirá atraktivita. Uvědomila si, kdo přesně tenhle chlap je. Chloe se celou dobu chvástala novým klukem, motorkářem. Sledovala jsem, jak se v Miriaminých očích vznítil pomstychtivý, radostný oheň. Chtěla jsem ji zastavit. Provokovat člena MC, zvlášť důstojníka, znamenalo koledovat si o smrt. Ale dnes v noci jsem její frustraci sdílela.

"Oh, chcete, abych vás k ní dovedla?" zeptala se Miriam, její hlas kapal umělou sladkostí.

"Miriam," zasyčela jsem koutkem úst a ostře do ní píchla loktem.

Věnovala mi vzdorovitý pohled. Byla rozhodnutá. Když Miriam dosáhla bodu zlomu, logika šla stranou.

"Stejně si zaslouží to vědět," zašeptala zpátky zlomyslně.

Podívala jsem se na motorkáře. Sledoval naši šeptanou výměnu názorů s mírným pobavením, ten okouzlující úsměv mu stále spočíval na rtech. Působil příliš optimisticky. Příliš slušně.

Ta slova mi vypadla z úst, než je můj mozek stihl přefiltrovat.

"Proč s ní vůbec jste?" zeptala jsem se.

Pobavení z jeho tváře zmizelo. Jeho modré oči ztvrdly na střípky ledu. Ta změna nastala tak rychle, až mi přejel mráz po zádech. Bezstarostný chlapík zmizel a nahradil ho otrlý důstojník MC.

"Co to jako má znamenat?" vyštěkl, jeho hlas klesl o oktávu níž. "Protože ona je servírka a já motorkář? Myslíš si, že na mě moc tvrdě maká, nebo že ji můj životní styl stáhne ke dnu? Nebuď žárlivá, zlato. Nesluší ti to."

Zamrkala jsem, upřímně ohromená.

"Žárlivá?!" vyjekla Miriam, čiré pohoršení v jejím hlase prořízlo hlahol bistra.

Z hrdla se mi vydrala bublina hysterického smíchu. Snažila jsem se ji potlačit, ale zvuk unikl jako hlasité ufrknutí. Během vteřiny jsem se přehnula přes pult, držela se za břicho, jak mým tělem otřásal opravdový, nekontrolovatelný smích. Působilo to cize. Už to byly roky, co jsem se takhle smála.

"Nebylo to tak kurva vtipný," zavrčel motorkář a čelist se mu stáhla.

"Vlastně bylo," odsekla Miriam a překřížila si paže na hrudi. "Protože žárlivost je to úplně poslední, co u Chloe cítíme."

Přesně na znamení se dřevěné dveře na konci chodby s vrznutím otevřely.

Do jídelny se rozlehl vysoký, udýchaný chichot. Chloe vyšla z Barrettovy kanceláře, uniformu zmačkanou, rtěnku rozmazanou po bradě. Barrett ji v těsném závěsu následoval, ruce se mu zdržely na jejím pase, když jí něco šeptal do ucha.

Motorkář měl přímý, ničím nerušený výhled do chodby.

Nepotřebovala jsem se otočit, abych věděla, co se děje. Sledovala jsem motorkářovu reakci. Jeho široká ramena ztuhla. Svaly na krku se mu napjaly pod kůží. Tikání jeho čelisti bylo tak zřetelné, až jsem si myslela, že mu snad prasknou zuby. Zíral bez mrknutí na ten nepopiratelný, ponižující pohled, jak ho jeho přítelkyně podvádí s jejich šéfem.

"Jestli chcete, můžu vám dát jeho adresu domů," nabídla Miriam a naklonila se přes pult s chaotickou dychtivostí. "Má manželku. Můžeme mu zničit celej život."

"Ne," zamumlal motorkář hlasem zbaveným jakýchkoliv emocí. "Seru na to. Ta děvka nestojí za tu námahu."

"Dobře, ale můžete aspoň udělat nějakou obrovskou scénu?" zakňourala Miriam a vrhla na něj prosebný pohled širokých očí. "Hodil byste židlí? Praštil ho? Tohle je nejlepší okamžik našeho měsíce."

Motorkář odtrhl zrak od chodby a zíral na Miriam, jako by přišla o rozum. Podíval se na nás obě, vstřebával mé přetrvávající pobavení a Miriamino krvežíznivé vzrušení. Vydal ze sebe dlouhý, těžký povzdech, napětí vyprchalo z jeho postoje.

"Omlouvám se, že jsem o vás dvou dělal závěry," řekl a mnul si zátylek. "Neměl jsem to dělat."

"V pohodě, chápu to," řekla jsem a mávla rukou do vzduchu.

"Tak, každopádně," tlačila dál Miriam, odhodlaná udržet si pozornost. "Na začátek se cítím povinna vám oznámit, že jste neuvěřitelně nádherný exemplář muže. Máte navíc a můžete mít mnohem, mnohem lepší než nějakou couru, jako je Chloe."

Motorkář si projel rukou zlaté vlasy, pohled mu zbloudil kamsi za nás, ztracen v myšlenkách.

"Líbilo se mi, že se snažila něco vybudovat," zamumlal, stopa skutečného zklamání zabarvila jeho tón. "Líbilo se mi, že chodí do školy a dře jak kůň. Myslel jsem si, že je opravdová, chápete? Kolik holek najdete, se kterýma je zábava, ale jsou i chytrý? Chodí do školy na dětskou terapeutku. Dře tady jako kůň, aby se postarala o nemocnou babičku, co ji vychovala. Myslel jsem, že je milá. Hodná."

Na naši stranu pultu padlo hrobové ticho.

Přestala jsem dýchat. Zírala jsem na něj a má mysl měla problém zpracovat slova, která právě vyřkl. Pomalu jsem otočila hlavu a podívala se na Miriam.

Miriam stála zmrazená jako socha. Všechna barva jí zmizela z tváře a nechala ji křídově bílou. Pak se jí po krku začala plížit temná, děsivá červeň. Oči se jí rozšířily a naplnily se peklem čirého, nefalšovaného vzteku.

"Ty psychopatická děvko!" zaječela Miriam.

Samotná hlasitost jejího hlasu rozervala bistro. Hovory ustaly. Vidličky se zastavily na půli cesty k ústům. Celá plná místnost utichla jako hrob a otočila se, aby to sledovala.

Miriam se prohnala kolem pultu a pochodovala přímo k chodbě. Chloe ztuhla, když si konečně všimla davu, a co bylo důležitější, všimla si svého motorkářského přítele stojícího u pokladny.

"Ty chodíš a předstíráš, že jsi já, abys sbalila žhavý motorkáře!" zařvala Miriam a píchla obviňujícím prstem přímo do Chloenina obličeje. "Překročila jsi čáru! Je mi jedno, jaký vyšinutý lži krmíš ten tvůj podělanej harém chlapů, ale mě z toho vynech! A jak je to vůbec spravedlivý?!" Miriam rozhazovala rukama a přecházela v úzkých kruzích. "Ty jsi mi doslova ukradla celej můj životní příběh! Ukradla jsi mi identitu a ulovila jsi nejvíc sexy chlapa, jakýho jsem kdy v životě viděla, a mně ani neodepíše kluk, co dělá na benzínce! Už tyhle sračky nezvládám!"

Zatímco Miriam pokračovala ve verbálním trhání Chloe na cáry před napjatým publikem, motorkář si opřel předloktí o pult. Už nevypadal naštvaně. Sledoval rozzuřenou, křičící Miriam s náhlou, intenzivní fascinací. Jeho oči těkaly po její divoce se ohánějící postavě a zradu vystřídal nový druh žáru.

Naklonil hlavu a přiblížil se ke mně. "Její život?" zeptal se, hlas mu zněl jako tiché zadunění.

Usmála jsem se. Věděla jsem přesně, co ten pohled v jeho očích znamená.

"Jo," potvrdila jsem a opřela se o pokladnu. "Miriam je ta, která studuje, aby byla terapeutka. Miriam tu dře jako kůň. Miriam se stará o svou nemocnou babičku. Nevím, jaká je skutečná situace Chloe, ale můžu vám zaručit, že nikdy tvrdě nepracovala. Vůbec nikdy."

Motorkář sledoval, jak si Miriam strhává zástěru a hodí ji Barrettovi na hruď. Nadzvedl zlaté obočí.

"Ale Miriam...?" začal a odmlčel se, přičemž ze sebe vydal tiché uchechtnutí.

"No," řekla jsem a popadla čerstvý balík jídelních lístků. "Proč se jí nejdete zeptat sám?"

Otočil hlavu zpět ke mně a ten zářivý úsměv se vrátil v plné síle. "Myslíš si, že si vážně myslí, že jsem ten nejvíc sexy chlap, jakýho kdy viděla?"

Vydala jsem ze sebe další uštěpačný smích a zavrtěla hlavou nad tou naprostou absurdností dnešní noci.

"Myslím si, že byste se měl radši jít objednat na testy na pohlavní choroby," řekla jsem mu s kamennou tváří.

Zasténal a přejel si rukou po obličeji. "Kurva. Zítra si zajdu."