Vyčerpaná trojice rozrazila vrzající vchodové dveře malého bytu. Uvítala je důvěrně známá vůně ošoupaného čalounění a starých podlahových prken, ostrý kontrast k ostrému pachu krve zanechanému v bance. Elena se vynořila z úzké chodby. Její uvítací úsměv zmizel vteřinu poté, co její pohled padl na Miriam. Vyrazila vpřed a popadla matku za ramena.

"Mami! Co se ti stalo s obličejem? Kdo ti to udělal?"

Zřetelný, naštvaně rudý otisk ruky hyzdil Miriaminu silně oteklou tvář. Její kůže vypadala rozedřeně, podlitiny už se kolem linie čelisti usazovaly do temně fialového odstínu. Miriam sebou trhla, ustoupila a mávala rukama ve zběsilém, odmítavém gestu.

"To nic není, Leno. Jen hloupé nedorozumění."

"Nedorozumění?" naléhala Elena a hlas jí přeskočil výš. "Máš na obličeji otisk ruky!"

Miriam těžce polkla. Vrhla nervózní, zoufalý pohled na Garetha a pak na Kaelena. "Byla jsem v obchodě. Víš, jaké jsou ty večerní výprodeje. Nějaká ženská popadla poslední várku zlevněné zeleniny a dostaly jsme se do menší potyčky kvůli zelí. Bylo to pošetilé. Uhodila jsem se do tváře. To je všechno."

Byla to do očí bijící lež. Mizerná zástěrka, která měla skrýt krvavou, traumatizující realitu incidentu v bance. Miriam věděla, že kdyby se zmínila o roztříštěných kostech a odříznutém jazyku, Elena by zpanikařila. Elena obrátila svůj ostrý pohled na otce a hledala pravdu.

Gareth bez zaváhání přikývl a historku tiše potvrdil. "Je to pravda, zlatíčko. Jen nějaká bláznivá nakupující. Tvůj manžel a já jsme dorazili zrovna když to skončilo."

Elena se podívala na Kaelena. Kaelen její pohled opětoval, držel svůj postoj uvolněný a věnoval jí jemné, potvrzující kývnutí.

Jednotná fronta zabrala. Elenina napjatá ramena klesla, viditelně se jí ulevilo, že zranění nepramení z ničeho vážného. "Musíš být opatrnější, mami," zamumlala Elena a natáhla se, aby se jemně dotkla nepotlučené strany Miriaminy tváře. "Pojď do kuchyňky. Dám ti na to led. Můžeme připravovat večeři, zatímco ten otok zchladíme."

"Dobrý nápad," řekla Miriam. Vrhla na muže poslední pohled a následovala svou dceru.

Jak se dveře kuchyně zavřely, přetrvávající napětí v obývacím pokoji se proměnilo v těžké ticho. Gareth shodil svou masku mírného muže. Čelisti se mu zatnuly. Naklonil hlavu ke skleněným posuvným dveřím a nenápadně Kaelenovi naznačil, aby se k němu připojil. Kaelen ho následoval na chladný venkovní balkon.

Večerní vzduch je štípal do kůže. Gareth se opřel o zrezivělé železné zábradlí a vytáhl z kapsy u bundy zmačkanou krabičku silných cigaret. Jednu nabídl Kaelenovi. Kaelen cigaretu přijal a vložil si ji mezi rty. Gareth škrtl zápalkou. Malý plamínek osvětlil unavené oči staršího muže a odhalil náhlý, nebezpečný záblesk. Tohle už nebyl ten zbitý tchán z banky. Tohle byl muž ochotný zemřít, aby ochránil svou dceru před nebezpečnou, bohatou záhadou.

Gareth si dlouze potáhl. Z nosu mu vyletěl dým. "Kdo přesně jsi?" dožadoval se Gareth intenzivně a jeho hlas byl tichý a drásal nepřátelstvím. "Jaký je tvůj skutečný motiv pro to, že ses přiblížil k Leně?"

Vražedný úmysl v jeho pohledu zůstal neoblomný. Stál připravený k boji, divoký, ochranitelský otec zahnaný do kouta neznámou hrozbou.

Kaelen neuhnul. Chápal strach staršího muže. Místo aby na výslech odpověděl přímo, Kaelen sáhl do kapsy u kalhot. Prsty se otřel o studené dřevo. Vytáhl Elenin starý ořechový náramek a podržel ho v pohasínajícím světle. Tiše poukázal na jeho nápadně chybějící středový díl.

Gareth přimhouřil oči. Vzpomínka ho zaplavila, hořká a živá.

"Lena měla vždycky divokou a dobrosrdečnou duši," zamumlal Gareth a z cigarety mu na beton spadl popel. "Když byla malá, viděla na rohu ulice mrznout umírajícího žebráka. Nezištně si svlékla vlastní drahý zimní kabát a obmotala ho kolem něj. Dokonce mu dala jeden unikátně vyřezávaný vlašský ořech z přesně tohohle náramku, aby mu dělal společnost." Garethův hlas ztěžkl emocemi. "Přišla domů třesoucí se a měla modré rty. Poté na několik týdnů těžce onemocněla. Její matka a já jsme si mysleli, že o ni přijdeme."

Kaelen nechal ticho na okamžik protáhnout. Pak sáhl po límečku své košile. Zahákl prst pod tenkou šňůrku a zatáhl. Zpod oblečení se vynořil hladký, silně obnošený vlašský ořech. Dřevo bylo vyleštěné léty neustálého tření, hrany obroušené zoufalým stiskem muže bojujícího o život.

Kaelen natáhl ruku. Umístil obnošený ořech přímo do prázdné mezery na náramku. Dokonale seděl. Vyřezávané drážky se zarovnaly.

"Ano, to jsem já," přiznal Kaelen tiše a jeho hluboký hlas zjemnil neochvějným, emocionálním odhodláním. "Já jsem byl ten malý žebrák."

Gareth zíral a neměl slov.

"Tento konkrétní ořech mi dodal obrovskou sílu přežít mučivá léta," pokračoval Kaelen a jeho stisk kolem dřevěné kuličky zesílil. "Skrz krev a válku. Bez něj bych nepřežil, abych se stal Bohem války. Vděčím jí za svůj život, Garethe. Lenu nikdy nezklamu."

Hluboké odhalení zasáhlo Garetha jako fyzická rána. Šokovaný k neuvěření se zapotácel dozadu. Rameny narazil do obložení bytového domu. Silná cigareta mu vypadla ze rtů a odrazila se mu od boty.

"Ty... ty jsi ten tajemný, legendární Bůh války?" vykoktal Gareth. Ten titul mu na jazyku připadal cizí.

Aby Kaelen rozptýlil přetrvávající pochybnosti svého tchána, sáhl klidně do bundy. Vytáhl elegantní kovový obdélník a znovu se zableskl svou hlavní bankovní kartou z růžového zlata. Exkluzivní znak zachytil balkonové světlo, ultimátní symbol světské moci.

Gareth zíral na kartu, zmatený a fascinovaný. "Ale... pokud vlastníš takovou nesmírnou moc, proč tě uboze vyhnali z rezidence rodiny Mercerových kvůli mizernému zásnubnímu daru?"

Kaelen ze sebe vydal těžký povzdech, hluboce v rozpacích z vlastní hlouposti. Jeho rysy zkřivila hořká ironie. "Protože jsem udělal strašlivou chybu," přiznal Kaelen popravdě. "Před šesti lety Elena tento náramek velkoryse půjčila své sestřenici Chloe. Když jsem se vrátil, abych splnil svůj slib, náramek jsem vystopoval a mylně jsem uvěřil, že Chloe je ta dívka, která mě zachránila. Sloužil jsem a chránil nesprávnou ženu po půl desetiletí. Tu zdrcující pravdu jsem náhodou odhalil teprve včera."

Přiznání viselo v chladném vzduchu. Kousky skládačky do sebe zapadly a smyly Garethovy hluboce zakořeněné pochybnosti. Zášť, kterou choval, se vytratila a nahradil ji vzdouvající se příliv vzrušení a extáze. Jeho údajně neschopný zeť byl ten nejmocnější muž na světě! Garethovo srdce se vzneslo nesmírnou pýchou. Narovnal se a přes jeho vrásčitou tvář se rozlil zářivý úsměv.

Když Kaelen viděl Garethovo bezvýhradné, zářivé přijetí, sáhl znovu do kapsy. Protože důvěrně věděl, že starý pan Stanton zmrazil finanční účty jeho tchána, vytáhl doplňkovou kartu z růžového zlata.

"Vezmi si to," nabídl velkoryse Kaelen. "Ty a máma byste neměli strádat."

Gareth se naklonil a zblízka obdivoval zářící kartu. Ale když ji k němu Kaelen posunul, Gareth mu ji pevně a hrdě vrátil.

"Ne," trval na svém Gareth. "Vážím si toho gesta, synu. Ale v průběhu let jsem provedl nějaké tajné, lukrativní investice do akcií. Výnosy byly vynikající. Mám schovaných víc než dost peněz na svůj vlastní důchod." Udělal krok vpřed, plácl Kaelena rukou po rameni a s pevnou, otcovskou náklonností ho poplácal.

"Ty peníze si nech," naléhal Gareth sebevědomě. "Kup Leně něco úžasného, aby se na ni její arogantní sestřenice už nikdy nemohly dívat spatra."

Kaelen se usmál, dojatý staršího muže divokou oddaností. Vděčně si vzal kartu zpět a strčil kov z růžového zlata do kapsy.

Ani jeden z mužů si nevšiml, že se skleněné posuvné dveře pootevřely. Elena tiše vyšla z kuchyně a otírala si vlhké ruce do utěrky na nádobí. Zastavila se ve stínech dveří. Očima těkala mezi oběma muži. Ze svého úhlu byla svědkem tajné výměny. Viděla záblesk karty, která putovala mezi jejich rukama. Viděla, jak její otec plácá Kaelena po rameni se zoufalou upřímností, a sledovala, jak si ji Kaelen strká do kapsy.

Čelo se jí hluboce svraštilo. V hrudi jí vyletěl nával horkého vzteku. Stínovou scénu, která se před ní odehrávala, si špatně vyložila a pevně předpokládala, že to její zoufalý otec je ten, kdo Kaelenovi pošetile předává své těžce vydělané peníze. Myslela si, že Kaelen jejího otce podvodem připravuje o jeho tajné úspory na stáří.

Gareth, který si nebyl vědom jejího tichého, zuřivého pohledu, tleskl rukama. Zhoupl se na patách, bzučící nepotlačitelnou energií. Otočil se zpět ke Kaelenovi, oči mu zářily.

"Vždycky jsem choval hluboký obdiv k silným vojenským mužům!" prohlásil Gareth vzrušeně. "Dnes večer si rozhodně dáme pár dobrých drinků, Kaelene!"

Než stačil Kaelen říct jediné slovo, Gareth se otočil a odpochodoval zpět dovnitř. Prošel kolem překvapené Eleny, aniž by si vůbec všiml jejích zlostných očí. Prakticky proskočil obývacím pokojem a mířil k předním dveřím.

"Jdu koupit to nejlepší víno, jaké najdu!" zajásal Gareth nahlas a jeho radostný, dunivý hlas se rozléhal celým domem, když s pružným krokem spěchal dolů ze schodů.

Těžké vchodové dveře se za ním zabouchly.

Venku na balkoně stál Kaelen jako zmrazený, pobavený tchánovým náhlým výbuchem energické bujarosti. Zavrtěl hlavou a ze rtů mu uniklo tiché uchechtnutí. Ale když se otočil, aby se vrátil dovnitř, setkal se pohledem s Elenou. Stála orámovaná ve dveřích, utěrku svírala jako zbraň, tvář bledou směsicí hlubokého zmatku a vroucího rozhořčení.

Kaelen, zaskočený jejím zuřivým výrazem, ztratil úsměv z tváře a zůstal na ni zírat, naprosto beze slov.