Pohled Maeve

Stála jsem v honosném foyer a upírala na Noru zoufalé, prosebné oči. Tiše jsem se modlila k Měsíční bohyni, aby ji střípek mateřského instinktu přiměl souhlasit a pomoci zachránit tátu. Rozlehlá, opulentní chodba působila dusivě, zatímco jsem čekala na její odpověď. Ale dřív, než stačila Nora otevřít ústa k odpovědi, křehký okamžik roztříštil pronikavý, arogantní hlas, který jsem znala až moc dobře.

"Vážně? Přišla ses připlazit a žebrat do mého domu?"

Zůstala jsem stát jako přimrazená v naprostém šoku. Srdce mi bušilo o žebra, když Sadie s Gideonem ležérně prošli velkolepými dveřmi. Vypadali, jako by tu byli doma, a do lidské vily vkročili bez jediné starosti na světě. Trhla jsem hlavou zpátky k Noře a čekala, že se zastane své vlastní krve.

Místo toho se Nořina tvář rozzářila. S láskyplným výrazem se na Sadie usmála a prosmýkla se kolem mě. "Maeve, tohle je Sadie," oznámila Nora nadšeně a představila tu tulačku jako Conradovu milovanou dceru. Přejížděla pohledem mezi námi a blaženě navrhla: "Vy dvě jste zhruba stejně staré. Jsem si jistá, že se z vás mohou stát dobré přítelkyně."

Krutost zvráceného osudu do mě narazila jako nákladní vlak. Nemohla jsem dýchat. Sadiin otec, Conrad, byl přesně ten muž, který ukradl mému tátovi jeho osudovou družku a zničil tak mou rodinu zevnitř. A teď, v ohavné paralele, jeho dcera Sadie úspěšně ukradla mého druha, Gideona. Stáli tam, vyhřívali se ve svém luxusním životě a dělali ze mě doslova klauna.

Sadie neztrácela čas. Chopila se zlaté příležitosti ponížit mě přede všemi. Uchechtla se Nořinu návrhu a překřížila si paže. "Kamarádit se s ní? To se nikdy nestane," prohlásila Sadie a přímo do očí mé matce mě označila za obyčejnou zlodějku. Vrhla pohrdavý pohled na mé obnošené oblečení. "Raději si běžte zkontrolovat své cennosti. Podívejte se, jestli se něco neztratilo."

Bez vteřiny zaváhání či mateřské obrany Nořin výraz ztvrdl. Sadie nezpochybnila. S hlubokým podezřením si od hlavy až k patě prohlédla můj obnošený, vyčerpaný vzhled. "Co se to děje?" vyžadovala Nora bez obalu vysvětlení a rovnou na místě mě obvinila z krádeže. "Ty už teď kradeš, Maeve? Jak jsi dopadla takhle?"

Do mysli se mi nahrnuly traumatické, pohřbené vzpomínky. Viděla jsem obraz Nory, jak si bezcitně balí kufry, pouští mou malou ručičku a opouští mě, když jsem byla ještě malá holka. Staré rány se roztrhly. Zírajíc na ženu, která mě porodila, jsem cítila drtivé zklamání.

"Ty dáš jen tak na zlomyslné slovo nějaké tulačky před svou vlastní krví?" zeptala jsem se, hlas se mi třásl čistou bolestí. "Ani ses neobtěžovala zeptat se mě na pravdu. Jsi vůbec moje matka?"

Nořiny oči vzplály obranným hněvem. Místo omluvy na mě namířila pěstěný prst. "Dej si pozor na tón!" odsekla. Začala vršit chválu na svou novou oblíbenkyni. "Sadie byla vždycky milá, upřímná dívka. Nikdy nelže. Ale ty? Vyrostla jsi s vážným nedostatkem rodičovské kontroly. Přesně proto sis osvojila špatné návyky."

Její naprostá drzost mi zlomila trpělivost. Zuřivě jsem se ohradila a udělala krok k ní. "Rodičovská kontrola? Používáš ten výraz a děláš to tak, jako by to byla má volba nemít matku, která by mě srovnala!" křičela jsem, a brutální upřímnost se mi drala z hrdla. "Nebyla jsi to snad ty, kdo sobecky odešel ode mě a od táty?"

Zahanbena a umlčena holou pravdou, Nora upadla do napjatého, zarudlého mlčení. Odvrátila tvář, zjevně nenávidějíc, že jsem před Sadie vytáhla její špinavou minulost.

Znechucena pohledem na ni jsem vrhla krátký, zoufalý pohled ke Gideonovi. Stál netečný a tichý jako kamenná socha a nenabízel žádnou útěchu. Sadie zachytila můj pohled a vystupňovala svůj útok.

"Můžeš ji vykopnout z domu?" dožadovala se Sadie a stěžovala si přímo Noře. "Vyhoď ji na ulici. Nechci ji ve svém domě."

Chovajíc se, jako by Sadie byla její skutečná, biologická dcera, Nora láskyplně souhlasila s požadavky té tulačky. "Samozřejmě, zlatíčko. Řeknu jí, aby odešla, jestli se ti to nelíbí." Nora se otočila zpět ke mně a přilepila si na tvář prázdnou, falešnou omluvu. "Maeve, jsem příliš zaneprázdněna plánováním Sadiiny nadcházející velkolepé svatby. Prostě nemám čas dovolit ti tady zůstat."

Se zlomeným srdcem z kruté reality, že mě má vlastní matka opět odkopla kvůli dceři muže, který nás zničil, jsem bojovala s horkými slzami, které mě štípaly v očích. Stála jsem vzpřímeně a odmítala jsem jim dovolit, aby mě viděli se zhroutit.

"Stejně jsem nikdy netoužila zůstat ve tvém domě," prohlásila jsem. Zabodla jsem pohled do Sadie a s čistým jedem dodala: "A nikdy bych neklesla tak hluboko, abych se kamarádila s odpornou rozvracečkou rodiny. S tím si nelam hlavu."

"Nesmysl!" zvýšila Nora hlas a nahlas mě okřikla. "Jak se opovažuješ urážet Sadie přímo před jejím mocným snoubencem! Víš vůbec, kdo to je?"

Pomalu jsem otočila hlavu a zírala přímo do Gideonovy neproniknutelné tváře. "Samozřejmě," odpověděla jsem s odkapávajícím sarkasmem. "Je to ten velký Alfa Smečky Železného tesáku. Nečekala jsem, že do toho praští znovu a tak brzy."

Nora, zmatená hustým napětím, se obrátila na Gideona. "Alfo Gideone, kdo je pro vás ona?"

Gideon konečně promluvil, tvář maskou mrazivého ledu. "Bývala mou Lunou," odpověděl a ujistil se, že ho všichni v místnosti slyší. "Ale velmi brzy ji oficiálně odmítnu."

Jeho chladná, klinická slova bez námahy zredukovala naše roky vášnivé romance a hlubokého spojení v nicotu. Sklíčená, ale odmítající se zlomit, jsem mu adresovala temné varování.

"Měl bys dodržet slovo a rychle ten obřad dokončit," řekla jsem mu a nespustila z něj oči. "Protože jestli mě neodmítneš, Sadie ponese ten hanebný titul rozvracečky rodiny už napořád."

Sadie se zlomyslně uchechtla a otevřeně se vysmívala mému blížícímu se ponižujícímu vyhnání ze smečky. "Chováš se tak namyšleně, ale jsi venku. Radím ti, aby ses začala bát toho, že skončíš jako bezdomovkyně na ulici."

Zuřivě a s nezkrotnou nenávistí jsem se na ni zamračila. "Neskončila bych jako bezdomovec, ani kdybych odešla s prázdnou!" zařvala jsem z plných plic. "Nezáleží na tom, jestli se do jeho smečky nějak vetřeš. Pro mě už navždy zůstaneš nestoudnou, ubohou děvkou a špinavou tulačkou!"

"Zavři hubu!" zařvala Nora.

Uťala mou tirádu, přikročila blíž a vlepila mi tvrdou facku. Ostré štípnutí se mi rozlilo po tváři, když mi hlava prudce cukla do strany.

Nora nade mnou stála, hruď se jí vzdouvala nemístným, spravedlivým hněvem. "Okamžitě se Sadie omluv!" přikázala.

"Ani náhodou!" zařvala jsem v odpověď skrz pevně zatnuté zuby a cítila v ústech kovovou pachuť krve.

Kypíc nekontrolovaným hněvem nad mým vzdorem, Nora zvedla ruku vysoko do vzduchu, plně připravená uhodit mě podruhé. Ale najednou vyletěla velká, mocná ruka, stiskla její zápěstí a zastavila úder ve vzduchu.

Gideon přistoupil blíž, změřil si Noru ledovým, smrtícím pohledem a vydal mrazivý Alfův rozkaz: "Omluv se jí."