Déšť dál padal a z černých listů venku plynule odkapávala voda; tento zvuk tlumila měkká kůže.

Cora se stulila v Zarekově náručí.

Při pohledu na ty zajatkyně na ni padla tíseň. Tenhle svět byl zkrátka až příliš nebezpečný a ona jakožto člověk v něm byla naprosto bezmocná. Jediná chvíle, kdy se cítila v bezpečí, byla ta, když byla se Zarekem.

Kdyby to bylo možné, okamžitě by si Zareka vzala zpátky