"Proč on může jít navštívit Arthura, ale před námi se zavřou dveře?" zamumlala Vivian a zabodla zrak do zavřených dveří pokoje.

Ostrý zrak Glorie se přesunul a spočinul na neznámé ženě, která stála blízko jejich synovce. Ušklíbla se, její pohled sklouzl po Hazel s do očí bijící povýšeností. "Oh, našel sis zas další náhodnou přítelkyni, Tristane? Čím se živí rodina téhle?"

"Nedělejte si starosti s takovými banalitami, teto Glorie," odvětil Tristan mrazivě a lhostejně. Věnoval jí ledové kývnutí, obtočil ruku kolem Hazeliina zápěstí a pokusil se ji odvést chodbou pryč.

Ušli sotva pár kroků, když Hazel uslyšela, jak obě ženy za nimi zvyšují hlas. Chtěly mít jistotu, že se každé jejich jedovaté slovo rozlehne po sterilní nemocniční chodbě.

"Střídá ženy rychleji než oblečení. Jaký to manipulativní parchant," odfrkla si Vivian.

Gloria ze sebe vydala ostrý smích. "Vsadím se, že prostě sbalil nějakou náhodnou ženskou z nižší třídy kvůli falešnému oddacímu listu. Jen hraje před Arthurem divadýlko, aby si zajistil jeho obrovské dědictví."

Ubohé šikanování jejího nového manžela drásalo Hazel nervy. Nesnášela, když viděla, jak starší útočí na mladší generaci. Během zlomku vteřiny se rozhodla a zastavila se uprostřed chodby. Pevně se zavěsila do Tristanovy paže a otočila se na podpatku čelem k drbajícím ženám.

Věnovala ohromeným tetám sebevědomý úšklebek. "Paní Langdonová, jak můžete mluvit o svých mladších špatně za jejich zády, a přitom si nárokovat postavení starší generace?"

Než stihly vykoktat odpověď, zasadila jim Hazel poslední ránu. "Kromě toho jsem se panu Arthuru Langdonovi opravdu líbila. Vlastně výslovně řekl, že se chce brzy uzdravit, abychom si mohli společně zahrát go. Dokonce Tristanovi nakázal, aby se o mě výborně staral."

Tváře Vivian a Glorie ztuhly. Nezvratný, děsivý důsledek těžce visel ve vzduchu – tato cizí žena si už zajistila přízeň hlavy rodiny.

Tristan vrhl na Hazel táhlý, ohromený pohled. Na rtech mu zatančil skrytý, hrdý úsměv, zatímco jí ovinul svou silnou paži kolem štíhlého ramene.

"Naše tety takové řeči nerady slyší," zamumlal, aby zahladil trapné ticho. "Pojďme raději rychle pryč." Táhl ji za sebou a zanechal obě starší ženy na chodbě soptit vzteky.

Gloria stála dlouhou chvíli jako opařená, než se její roztříštěná vyrovnanost vrátila zpět na místo. Vrhla se vpřed a zběsilým stiskem popadla Vivian za ruku.

"Vivian," zasyčela, s očima dokořán náhlým poznáním. "Všimla sis, že ta žena, co si ji Tristan přivedl, vypadala nějak povědomě?"

Vivian zamrkala, kolečka v hlavě se jí roztočila, dokud se jí do tváře nevlil šok. Zadrhla: "Počkat, není to ta—"

"Ano! Je to ona!" skočila jí do řeči Gloria a její stisk na kabátě švagrové ještě zesílil. "Teď už to všechno dává naprostý smysl. Není divu, že si Arthur tuto konkrétní ženu oblíbil na první pohled."

Dole v podzemních garážích Tristan odemkl své auto. Jakmile se usadili do kožených sedadel, nastartoval motor. "Do které nemocnice si jedeme pro ten rodný list vaší dcery?"

"Do nemocnice svatého Aldena," řekla Hazel a zapnula si bezpečnostní pás přes hrudník. Tento klíčový dokument se jí nikdy nepodařilo získat, protože v době narození dcery neměla oddací list.

Tristan vyvedl vozidlo ven do rušného městského provozu. Během řízení po ní neustále vrhal zvědavé pohledy z profilu. Hlavou mu vířily palčivé otázky ohledně silné reakce starého pána.

"Vy jste..." Zaváhal, zoufale toužil proniknout do té záhady. "Setkala jste se s mým dědečkem už před dneškem?"

Než mu slova mohla plně splynout ze rtů, vybuchlo z Hazeliina mobilu zběsilé vyzvánění. Drsný zvuk rozbil tichou atmosféru v autě.

Hazel vylovila telefon z tašky a přijala hovor.

"Hazel!" křičela do telefonu její úzkostlivá sousedka. "Tvoje dcera Daisy vylezla na ten vysoký parapet! Je v obrovském nebezpečí! Její babička Brenda ignoruje všechny mé hovory. Prosím, musíš se okamžitě vrátit!"

Hazelino srdce vyskočilo až do krku. Posilující vzdor se rychle zhroutil do čiré, děsivé rodičovské paniky. Na čele jí vyrazil studený pot.

"Pane Cade, prosím," žadonila a její hlas se třásl čirou panikou. "Vezměte mě hned domů. Moje dcera je ve smrtelném nebezpečí!"

Tristan, jehož vlastní srdce se sevřelo upřímným poplachem, sešlápl plynový pedál až na podlahu. Silné auto vystřelilo vpřed a hnalo se bezohledně ulicemi města k její čtvrti.

V okamžiku, kdy pneumatiky s kvílením zastavily před jejím zchátralým bytovým domem, si Hazel odepnula pás, rozrazila těžké dveře auta a vyskočila na chodník dřív, než auto vůbec úplně zastavilo.