Hazel se zhluboka zadívala Tristanovi do očí a zaplavila ji vlna emocí. Navzdory vnitřnímu boji se ovládla a nedala své myšlenky najevo důrazněji. Zvolna sklopila zrak a tiše odpověděla: „Dej mi trochu času.“

„Samozřejmě, dám ti tolik času, kolik potřebuješ. Věřím, že najdeš cestu,“ odpověděl Tristan a jemně Hazel políbil na čelo.

Hazel spolkla slova, jež se jí drala na rty, zatímco v jejím nitru