Když Tess s námahou otevřela svá těžká víčka, nemocniční pokoj se koupal v ostrém světle zářivek. Tvrdé polštáře rohové pohovky se jí zarývaly do bolavé páteře. Zamrkala proti tomu jasu a její pohled pátravě klouzal po sterilním prostoru. Ta přetrvávající přítomnost z hluboké noci zmizela. Gideon byl pryč.

Její pozornost na druhý konec pokoje upoutalo jemné zašustění hedvábného povlečení. Valerie se posadila zpříma na svém luxusním nemocničním lůžku. Na rtech jí pohrával nedbalý, zlomyslný úsměv, když se střetla s Tessiným pohledem, a její oči překypovaly línou arogancí.

"Vlastně ti Gideon prokázal úctu," zapředla Valerie a se spokojeným povzdechem protáhla své štíhlé paže. "Obvykle by mě ve spánku objímal."

Tess ucítila, jak jí hruď probodlo ostré bodnutí ponížení, ale odmítla se krčit strachy. Narovnala svá pohmožděná ramena a zvedla se z nepohodlné pohovky. Ospalému, triumfálnímu pohledu druhé ženy čelila s ledovým vzdorem.

"Inkoust na Conradově úmrtním listu ještě ani nezaschl," odsekla Tess a její hlas zněl v tichém pokoji jasně a vyrovnaně. "A ty tu spíš s jeho bratrem. Zajímalo by mě, co by si Conrad pomyslel, kdyby to všechno viděl."

Jen co ta ostrá slova opustila její bledé rty, těžké dřevěné dveře pokoje se s bouchnutím rozletěly. Gideon stál impozantně ve dveřích a jeho široká postava blokovala světlo z chodby. Jeho tmavé oči se zabodly do Tess, planuly sopečnou, potlačovanou zuřivostí. Vzduch v místnosti okamžitě zhoustl a stal se dusivým.

Valerie vyjekla a zkřivila rysy do masky křehkého zoufalství. Vydala ze sebe falešné, roztřesené zakňučení. "Tess, prosím tě, Gideon je jen—"

"Jdi do koupelny a umyj se," přikázal Gideon. Jeho hlas práskl jako bič a uťal Valeriino představení dřív, než se stačilo rozvinout. Čelisti měl pevně sevřené a jeho nekompromisní pohled neopouštěl Tessinu tvář.

Tentokrát se Tess nehádala. Otočila se na podpatku a vešla do přilehlé koupelny, zatlačila těžké dveře a zasunula kovovou západku. V okamžiku, kdy zámek cvakl, se její silná, vzdorovitá fasáda roztříštila na kousky. Podlomila se jí kolena. Těžce se opřela celou svou vahou o studené porcelánové umyvadlo a svezla se po něm, dokud nenarazila na tvrdou dlážděnou podlahu. Hnusná představa, jak Gideon drží Valerii v náručí a jeho velké ruce utěšují jinou ženu, zatímco ona sama trpěla potmě, vysála z jejích žil poslední zbytky energie.

Trvalo několik minut, než se Tess dala znovu dohromady. Opláchla si tváře ledovou vodou a zírala do matných, bez života očí odrážejících se v zrcadle. Na rtech si vykouzlila strnulý, nucený úsměv a táhla koutky úst nahoru, dokud to nevypadalo přijatelně.

Vyšla zpět do pokoje.

Gideon se těsně a pozorně vznášel nad Valeriiným lůžkem. Valerie vypadala zářivě, do tváří se jí vracel zdravý ruměnec, jak se vyhřívala v jeho nerozdělené pozornosti.

Aniž by ztratil rytmus, Gideon otočil hlavu. Jeho oči přelétly po Tessině bledé postavě.

"Val chce polévku z mořských plodů z restaurace Waldorf," přikázal.

Tess ztuhla a ten požadavek se jí pomalu vpíjel do vyčerpaného mozku. Než vůbec stačila zpracovat odpověď, vydal bezcitný, ponižující příkaz.

"Sežeň tu polévku z mořských plodů a pak odtud vypadni," nařídil jí a z jeho hlubokého hlasu odkapával jed. "Jsi tu akorát tak trnem v oku."

Přímo uprostřed hrdla jí uvízl obrovský knedlík nevyřčené bolesti. Ztěžka polkla a potlačila ho. Citově otupělá se otočila zády k tomu nechutnému projevování náklonnosti a vyšla z dusivého pokoje. Strážci u vchodu ji beze slova pustili.

Za dveřmi nemocnice do ní žhnoucí letní vedro narazilo jako fyzická rána. Vlhký vzduch tížil její oslabenou hruď. Tess mechanicky kráčela k nejbližší autobusové zastávce. Nastoupila do přeplněného městského autobusu bez klimatizace a vmáčkla se do úzkého prostoru poblíž špínou zamazaného okna. Dusivé horko uvnitř vozidla se jí tlačilo na kůži. Prázdně zírala na ubíhající scenérii a ztrácela se v rozmazaných betonových budovách a oslnivém slunečním světle. Její mysl milosrdně vyprázdnila, hledala útočiště v rytmickém hučení motoru a monotónním pohybu jízdy.

Než se probrala do reality, uvědomila si, že autobus ujel daleko za restauraci.

Vystoupila z autobusu a její boty dopadly na rozpálený chodník. Neměla jinou možnost, a tak donutila své bolavé nohy k pohybu. Kráčela celé míle po hořícím betonu, zatímco palčivé slunce pražilo na její nechráněná ramena. Pot jí prosakoval tenkým oblečením a pálil v infikovaných, špatně ošetřených ranách na paži. Intenzivní vedro přemohlo její traumatizované tělo. Každý krok připadal jako brodění se hustým, dusivým bahnem.

Konečně dorazila k velkolepému vchodu do restaurace Waldorf. Stála ve frontě, jak se zdálo, celé hodiny, vrávorala na nohou, zatímco syté vůně drahé kuchyně jí stahovaly prázdný žaludek do křečí. Podařilo se jí koupit horkou, drahou polévku a třesoucími se prsty svírala těžkou tašku.

Přímo na prahu dveří restaurace jí do tváře brutální silou udeřilo oslepující letní slunce. Před očima se jí zatmělo. Zem pod jejími botami se naklonila. Těžce se zhroutila na rozpálený beton a zvuky zpanikařených výkřiků utichly do mrtvého ticha, jak ji opouštělo vědomí.

Mezitím, zpátky v tichém nemocničním pokoji, seděl Gideon na okraji matrace. V ruce držel malou porcelánovou misku a nepřítomně krmil Valerii lžičkou horkým vývarem. Čelisti měl stále pevně sevřené. Jeho temné oči neustále těkaly k hodinám na zdi, viditelně podrážděné Tessinou nezvykle dlouhou, tříhodinovou nepřítomností. V mysli se mu vířily nezvané obavy a byl natolik roztržitý, že si ani nevšiml, jak se Valerie dusí a kašle z té vařící tekutiny, kterou jí právě vstrčil do úst.

"Gideone..." vydechla Valerie, hruď se jí zvedala, jak se snažila popadnout dech, a do očí jí vstoupily slzy.

Nabral další lžíci a jeho pohled se znovu stočil k zavřeným dveřím. Byl připraven dát jí další sousto, aniž by se vůbec podíval.

Najednou mu hlasitě zazvonil mobilní telefon a roztříštil napjaté ticho v místnosti. Gideon mrštil miskou na noční stolek a vytrhl telefon z kapsy.

"Mluv," odpověděl.

Hlas na druhém konci pronesl několik rychlých, ostrých vět. Gideonův výraz se okamžitě změnil v čirou paniku. Krev se mu vytratila z tváře, takže zůstal bledý a s očima dokořán.

Nechal Valerii i se lžící svému osudu a otočil se širokými zády k posteli. "Zavolej si služebnou, jestli něco potřebuješ!" křikl přes rameno a už se řítil ze dveří, než stačila prohodit jediné slovo protestu.

Valerie, zanechaná o samotě v tichém pokoji, zírala na prázdné dveře. V hrudi jí vzkypěl křičící, nenávistný vztek. Popadla jemnou porcelánovou misku a mrštila jí o tvrdou podlahu. S ohlušujícím třeskotem se roztříštila na ostré střepy, horký vývar stříkal přes sterilní bílé dlaždice. Křečovitě sevřela prostěradlo, klouby jí zbělely. Dolehla na ni ponižující pravda. Gideon s ní nezůstal po celou noc ze skutečné náklonnosti. Zůstal jen proto, že Tess byla přítomná na té stísněné pohovce. Ve chvíli, kdy jeho pohřešovaná manželka byla ve skutečném nebezpečí, pohltil ho hluboký, náhlý strach. Opustil ji bez jediného zaváhání.

Gideon hnal své auto bezohledně přelidněnými ulicemi města. Pneumatiky skřípaly, když řezal ostré zatáčky a projel na červenou ve frenetické, děsivé šmouze rychlosti. Svíral volant tak pevně, až ho bolely klouby, a k luxusní, moderní bytové budově dorazil za neuvěřitelných osm minut.

Zabušil pěstí do těžkých dveří bytu.

Jeho blízký přítel, Grant Pierce, je otevřel. Grant se jen podíval na Gideonovo těžké oddechování a zoufalý spěch a v koutcích úst mu zacukal chápavý, pobavený úsměv.

"Kde je?" dožadoval se Gideon a protáhl se kolem Granta do prostorného, bezvadně čistého obývacího pokoje.

"Nebylo to špatné, Gideone," pronesl Grant plynule a zkontroloval čas na hodinkách. "Z nemocnice to sem autem trvá obvykle dvacet minut. Tys to zvládl pod devět. Musí pro tebe znamenat docela dost."

Gideon ho propálil pohledem, hruď se mu dmula a odmítal na tu narážku přistoupit.

Grant zavřel dveře. "Je v pořádku. Trpěla silnou horečkou a vyčerpáním z horka z té chůze na slunci. Zrovna teď v klidu odpočívá v ložnici pro hosty."

Gideona zalila fyzická vlna úlevy. Svezl svá široká ramena o rám dveří a třesoucí se rukou si prohrábl tmavé vlasy. Dusivý uzel v jeho hrudi se konečně uvolnil a dovolil mu plně nabrat vzduch do plic.

Když ho Grant pozoroval, jeho tón se náhle změnil a zvážněl. Zkřížil paže na hrudi a zablokoval Gideonovi cestu do chodby.

"Gideone, všichni víme, že Valerii miluješ už léta," naléhal Grant a jeho hlas se hlasitě rozléhal tichým pokojem. "Tehdy jsi ustoupil do pozadí jen kvůli Conradovi. Ale láska je sobecká. Teď, když je Conrad pryč, nech všechno vrátit na úplný začátek."

Gideon sklopil oči k podlaze, se sevřenou čelistí zůstával tvrdošíjně zticha.

Grant přistoupil blíž a ostře na tu věc zatlačil. "Než Conrad zemřel, výslovně ti svěřil Valerii. Bylo to jeho slavnostní poslední přání. Proč se stále tak pošetile držíš zlomené Tess? Musíš se s ní rozvést a splnit svou povinnost oženit se s Valerií."

Drsný, chraplavý kašel přerušil napjaté, těžké ticho obývacího pokoje.

Oba muži trhli hlavou k temnému koutu chodby.

Grantova partnerka, Faye, tam stála a vypadala rozpačitě a nepříjemně. Přešlapovala z nohy na nohu, očima těkala pryč od obou mužů, očividně nervózní z toho, že se ocitla uprostřed soukromé konfrontace.

Hned za ní stála Tess, oblečená v šedé teplákové soupravě, a mlčky vstřebávala každé slovo.