V tom koutě mi jeho vysoká postava zastoupila cestu; obešel stůl a uvěznil mě u zdi. Pohled měl temný, pronikavý, naprosto panovačný. „Sero, neber si ho. Prosím.“

Prudce jsem se nadechla, hruď se mi zvedala zrychleným dechem. „Kdo jsi, abys mi říkal, co smím a co nesmím dělat?“

„Moje city k tobě se nikdy nezměnily. Celou dobu jsem se snažil dostat k tobě blíž...“ řekl Tristan hlubokým, naléhavým h