Cesta z prestižní akademie do jejího elegantního ateliéru v Aldorii byla chaotickou šmouhou městského provozu a soupeřících emocí. Celinin hrudník stále pobolíval zanechanou prázdnotou po rozloučení s Clarou, ale jakmile jí podpatky klaply o leštěnou betonovou podlahu pracovního prostoru, zavřela ty křehké mateřské pocity do zamčené schránky. Práce vyžadovala tu divokou, nedotknutelnou osobnost Arie Farrisové. Tady nebylo místo na zranitelnost.

Než si vůbec stihla ze stažených ramen stáhnout kabát na míru, zpoza minimalistického recepčního pultu vyrazila Paige. Její asistentka vypadala zběsile, tvář měla bledou a iPad k hrudi tiskla jako štít.

"Máme obrovský problém," vydechla Paige, vynechávajíc veškeré formy ranního pozdravu. Byla doslova rozechvělá nervózní energií. "Pan Roth mi právě poslal hotový seznam herců pro novou dramatickou sérii. Hlavní role... získala ji Gemma Langdonová."

Celine se uprostřed kroku zastavila jako přikovaná. Zbývající vřelost z jejích očí okamžitě zmizela, nahrazena ostrou, nebezpečnou linií nelibosti. Obočí se jí zamračilo a vrhlo temný, impozantní stín na její výrazné rysy.

"Ne," pronesla Celine tónem odkapávajícím absolutní autoritou. "Měli jsme dohodu. Dřív než se jediný podpis dotkl těch smluv, dřív než byla uvolněna jediná pence z financí, dala jsem své podmínky jasně najevo. Gemma Langdonová vůbec nepřipadá v úvahu."

Protože pracovala pod přísně střeženým pseudonymem, Celine disponovala v branži bezkonkurenčním tvůrčím vlivem. Její scénáře garantovaly obrovskou sledovanost a řadu ocenění. Kvůli takové moci dodržovala jedno přísné, nevyřčené oborové pravidlo: Gemma se trvale ocitla na černé listině pro všechny její precizně vytvořené projekty. Žádná hostování, žádné vedlejší role, a už vůbec ne hlavní role.

"Já vím, já vím!" Paige zoufale skrolovala po obrazovce a ruce se jí mírně třásly. "Ale ten arogantní produkční tým se s námi ani neporadil. Prostě to ignorovali a vydali oznámení. Podívej se."

Paige posunula obrazovku blíž. Z naleštěného propagačního plakátu, rozesetého po všech hlavních sociálních sítích, se na ně usmívala Gemmina přehnaně nalíčená, samolibá tvář. Oficiální tagy už byly v trendech, počet liků narůstal o desítky tisíc každou vteřinou.

Celine neztrácela ani dech. Vytrhla z drahé kabelky telefon a agresivně vytočila číslo uznávaného režiséra Simona Rotha. Přecházela po délce svého prostorného ateliéru, podpatky klapaly ostrý, vražedný rytmus, který se odrážel od vysokých stropů.

Zazvonilo to. Jednou. Dvakrát. Třikrát.

Když to Simon konečně zvedl, z jeho hlasu sršela výsměšná, nervózní veselost. "Paní Farrisová! Jaké nádherné překvapení slyšet vás takhle brzo rá–"

"Ušetřete mě těch zbytečných zdvořilostních frází, Simone," přerušila jeho hru Celine s ostrou, chirurgickou přesností. "Dívám se na oficiální propagační příspěvek pro můj seriál s Gemmou Langdonovou. Neschválila jsem, aby byla obsazena do jakékoliv role. Měli jsme jednoznačnou ústní dohodu."

Z reproduktoru zachrčelo provinilé, nervózní zasmání vibrující zbabělým váháním. "No, Ario... víte, jak to je. Byla o tom řeč, to ano. Ale ústní dohody nemají v tomhle bezohledném zábavním průmyslu téměř žádnou váhu. Věci se mění."

"Pokud chcete hrát takovou hru, tak se připravte na následky," varovala Celine, hlas natolik chladný, že by dokázal zmrazit vařící vodu. "Stáhnu svůj scénář."

Simonovo obranné odkašlání rychle přešlo do unavené, zoufalé frustrace. "Počkejte, počkejte! Nehroťme to. Myslíte, že ji snad chci na natáčení já? Její herecký rozsah je menší než mokrý ručník! Kdyby to bylo po mém, nedostala by se k tomu projektu ani na míli daleko."

"Tak proč je její tvář na propagačním plakátu?" vyžadovala odpověď Celine.

"Protože mě brutálně zatlačili do kouta!" křičel Simon a pod jejím neúprosným nátlakem jeho uhlazený klid naprosto popraskal. "Tohle nemá co do činění s kreativní kontrolou. Tohle je syrová, neústupná moc kapitálu. Ti největší investoři se jednotně rozhodli pro Gemmu jako hlavní představitelku. Vyhrožovali, že odtáhnou všechny prostředky a budou mě systematicky bojkotovat v celém průmyslu, pokud si dovolím odmítnout."

Celine se odmlčela a její rigidním postojem projela hluboká vlna šoku. Simon byl režisér prvotřídního kalibru. Měl prestiž, ocenění a nepřehlédnutelný vliv v průmyslu. Představa, že by ho někdo mohl vydírat a ponížit do takové krajnosti, byla ohromující. Investoři na tomto projektu sice měli peníze, ale nikdo z nich nedisponoval touhle drtivou, tyranskou mocí sám o sobě.

"Dejte mi jména těch loutkářů," naléhala Celine bez známky ústupu. "Který z investorů tlačí tenhle nesmysl?"

Simon ze sebe vydal těžký, poražený povzdech naprosté rezignace. "Není to jen o jednom z nich. Je to o nich všech. Gemma si získala podporu někoho neuvěřitelně mocného. Je to záhadná, tajemná postava s tolika vlivem, že ti boháči zkrátka slepě plní její rozkazy."

Celine sevřela hranu svého stolu a klouby jí zbělely.

"Prosím, Ario," zaprosil Simon s ubohým výrazem v hlase volajícím po milosti. "Prostě se nade mnou smilujte. Nechte to být jen protentokrát obsazení. Moje ruce jsou svázány řetězy bohatství, s nimiž se nemohu utkat."

Když si Celine uvědomila, že Simon je proti tomu neviditelnému monstru z kapitálu doopravdy bezmocný, neochotně povolila. Hovor ukončila beze slova, a telefon mrštila s hlasitým klapnutím na stůl.

Paige stála vedle ní, zmatená z té vypjaté drámy, která se před ní odehrávala. "Pořád to nějak nechápu," opatrně se zeptala Paige se ztlumeným, zmateným hlasem. "Je to bezvýznamná herečka béčkové kategorie. Umí se sotva hýbat. Proč v tobě vyvolává tak intenzivní, hluboce zakořeněnou nenávist u prvotřídní scenáristky, jakou jsi ty? Co ti vlastně udělala?"

Ta prudká, nedotknutelná zbroj v Celinini výrazu se naprosto rozpadla. Adrenalin opadl a nechal po sobě hlubokou, dusivou únavu. Sklonila se ztěžka na luxusní křeslo v ateliéru, na krátkou chvilku zabořila obličej do rukou a poté vzhlédla na Paige.

"Adoptivní rodiče Gemmy," začala Celine roztřeseným hlasem odkrývat to přísně střežené tajemství, kterému jen velmi zřídka dávala najevo světlo světa, "jsou moji biologičtí rodiče."

Paige se úžasem propadla čelist. "Moment... to ona je falešná dědička?"

Celine se hořce, cynicky pousmála. "Ztratila jsem se, když jsem byla ještě dítě. Patnáct dlouhých let jsem chyběla. Když jsem po tak dlouhé době našla cestu zpátky do svého skutečného domova, věřila jsem, že moje noční můra končí. Domnívala jsem se, že mi zase vracejí mou opravdovou rodinu."

Zírala na prázdnou stěnu a ty bolestné vzpomínky se jí před očima promítaly jako nějaký tragický filmový příběh.

"Místo toho mě zasáhla vlna nekompromisní, neúprosné hostility. Rodina se k Gemmě tak neuvěřitelně oddaně připoutala. Ona byla ta dokonalá, uhlazená dcera, kterou si vychovali. Já byla tou neomalenou, plachou cizinkou, jež vtrhla do jejich idylického, bohatého života. Moje návrat jim jen způsoboval neštěstí."

Vytlačena jejich toxickým prostředím, studeným ramenem a soustavným emocionálním terorem, Celine nakonec zrušila veškeré biologické pouto. Tímto odmítnutím se roztříštila i její křehká naděje.

"Odešla jsem," zašeptala Celine s doznívajícím žalem vtlačeným do tichého prostoru. "A ze zoufalství našla jediné bezpečí u Gideona. Slíbil mi naprosto vše. Falešně slíbil, že mi dá tu laskavou, stabilní rodinu, po které jsem celou dobu tak zoufale toužila. Zase to byla další lež."

Zavřela oči a vytesnila lítost, která sálala z Paige.

Zatímco na druhém konci města, tak moc vzdáleném od napjaté atmosféry ateliéru, se příběh přenesl do ohromného, rozlehlého panství Langdon Villa.

Skrz velké francouzské okno slunce prozářilo místnost a osvětlovalo třpytící se křišťálové lustry i honosný sametový nábytek majestátního obývacího pokoje. Neuvěřitelně sebevědomá Gemma Langdonová se rozvalila na pohovce vyrobené na zakázku. Její štíhlá postava se důvěrně přitiskla k rameni její adoptivní matky, Valerie.

Gemma držela telefon v náležité výšce, dychtivě scrollujíci přes oficiální oznámení castingu na sociálních sítích. Oči se jí zlověstně a vítězně leskly, jak sledovala nekonečný nárůst sledujících.

"Dívej se, mami," radovala se Gemma a na dokonale natřených rtech se jí vytvořil zlomyslný úšklebek. "Záplava komentářů stoupá každou sekundou. Úplně všichni tam probírají moji novou hlavní roli."

Valerie se zasmála s hlubokou, nedomyšlenou pýchou a láskyplně dceru hladila po jejích splývavých kaskádách vlasů. "To je jasné, miláčku. Byla jsi k herectví zrozená."

"Tak bych toužila po tom, vidět výraz Arii Farrisové," Gemma se zasmála chraplavým, výsměšným tónem, který rezonoval celou rozlehlou místností. Trochu si přesedla a přisunula telefon tak, aby Valerie viděla displej. "Ta tajnůstkářská scenáristka si do mě vždycky brala tyhle příšerně trapný osobní křížky. Zablokovala pro mě každý casting, každou bezvýznamnou roli. A helejte, kdo to nakonec celé vyhrál. Navzdory tý ubohý rivalitě, s minimálním úsilím jsem získala vysoce postavenou, jedinečnou roli v celém projektu."

"Určitě ti jenom závidí tvůj nezměrný talent," utěšovala ji Valerie a poupravila na čele nějakou tu volnou loknu. "Jen nezapomínej s plnou vážností poctivě poděkovat velikému panu Sterlingovi za to obrovské zatáhnutí nitek, aby ti zaručil toto naprosté vítězství. Obě zjevně moc dobře chápeme, že by ses na toto výsluní bez jeho nezištného vstupu nedostala."

I tak pouhá zmínka o Gideonovi u Gemmy způsobila, že sklopila zrak od telefonu. Nacvičená, jemně koketní přetvářka opláchla její rysy a namalovala tak růžovou barvu na obě tváře.

"Zas tak skvělý u toho prostě byl," jemně zachraptila Gemma s představou sladkého nevinátka. "Začalo to zhruba těmi třemi měsíci nazpět, kdy se jeho osobní asistent obrátil s nečekaně vstřícným krokem pomoci mé kariéře, a ukazoval se s nesmírnou, ničím nevyprovokovanou vlídností. Dveře jsou nyní mým očím dokonale dostupné."

Valerie vydala jen takové drsné, tíživé postesknutí úzkosti a rukama zdobenými dokonalou manikúrou poťukávala o lenošku. "Jen to hrozné tajemství nedávných novinek. Noviny se zaplnily historkami ohledně jeho nastávajícího vstupu do manželství s Daphne Winslowovou. Na člověka v takhle nepředstavitelně obrovském majetku je brát na starost tohle... taková smůla, je to prostě hnus. U něho by ti mělo být místo přiděleno mnohem líp."

Gemma tuhle poznámku odbyla jasnou, neomylnou vypočítavou lhostejností. Skutečně jen pošoupla telefon přes bok lenošky, posadila se trochu dozadu a do očí jí stoupla chladná, bezostyšná zrůdnost.

"Ve skutečnosti vůbec nic nedám na tituly bohatých vrstev ani po ubohých cárech papíru kolem manželství," otevřeně přednesla Gemma tónem zbaveným vší nevinnosti. "Prostě se s ní vemou s nějakým papírem, no ať. Jde tu jen o ten pocit mé nenarušené prosperity spojené s nekonečným přílivem luxusních možností, v té nekonečně úžasné Gideonově přízni, co mi vděčně dává naprosto cokoliv si pomyslím."

"No, to máš naprostou pravdu," uvědomila si Valerie se svýma přemýšlejícíma očima zamřenýma na ni. "V případě naprosté nedůležitosti u něho by ho k tobě přece netlačila vůle tahat ty nejneskutečnější obzory, jaké na tuto roli použil pro předehnání autoritátora jako je Aria Farrisová. Stejně jako nikdy nepovýšil s obrovským nasazením jméno našich korporátních podniků."

Gemma se lehce zahihňala, jak pozorovala ornamenty potahu pohovky. "Jak jsme se bavili o zruinovaném manželském stesku... jaký asi osud má na srdci ta ex-paní jeho ženy. Tahle prostoduchá osoba ho opustila bez ohledu na největší jméno města."

Valerie se zamračila na výraz neúprosného pohrdání se zkreslením její krásné tváře. "Netřeba na toto jméno tak krutě myslet pro onu odporně intrikářskou a úplně beznadějnou nulu. Celá Celine jen vyzařovala porážku. Občas mohla mít tu obrovskou část svého pokladu, pro své nevděčné zacházení ale o vše opustila. Pohlédni kde se tak dostala teď. Zcela ničím a bez veškerého bohatství, zůstává sice úplně blízko tam, kde si oprávněně ulevila místo pro takový podřadnosti."

Gemma vrhla pohled dolů se zahalením malé předstírané sebelítosti a zamrkala si svými řasami s hraným trápením. "Pár chvil občas, na to pociťuji menší tíži pocitu viny, mami. Neoprávněně jsem odebrala tohle správné zakomponování od vás. Tak uvažuji, ani kdybych na tady nedošla, nebyla by pak ze svého pocitu zoufalství natolik vyštípnutá..."

"To ti okamžitě přestaneš domýšlet v ten samý moment," přerušila Valerie vše naprosto radikálně s pevně zakousnutou afekcí a objímala Gemminy ruce. "Vůbec se nic nevykradla z naší části. Ty tu vždycky budeš od těch dcerek mé vychování. Tvá hodnota jsi nám jen dokázala to přirozené teplo radostného klidu pro dům. Jen tato naprosto vyhovující a plnící dcera bude k mé radosti dosti přesná na pocit klidu. Celine má na sobě ty samé chybná ponaučení k vlastním odůvodněním."

Gemma odpověděla obzvláště dojatým, vděčným pohledem potlačujícím ten černý vztek valícím od svého vzrůstajícího sebevědomí do hrudníku.

S dokonale čistým smyslem změnila Valerie náhle diskuzní proud se spíše vřelým, vypočítavým pocitem tónu sníženým se smějícím, domlouvajícím se hlasem.

"V ten obrovský posun u tvého působení, když samotný pan Sterling tvou profesní kariéru vyvedl až v oblohy obrovských měřidel, musíš pochopitelně splnit pro tuto část opravdu adekvátní dík," neústupně doporučila Valerie. S plánujícíma jiskrama z očí pokračovala. "Poslání obvyklého daru nikdy nemá být tvoje jediné gesto úcty. Udělej ten nejopovážlivější čin. Pošli na toho zcestného mocného návrh s pozváním na zcela úzkou intimní večeři rovnou tady do villy."

Gemmin zrak se zalil radostnou očekávající touhou na toto doporučení, když kolečka myšlení si u tváření situace dál vybavovala obrovský kus nových budoucích vizí.

"Vyndáš z oblečení ten nový kousek těch dokonalých hedvábných rouch obzvláště lichotivý u tvarování na tělo," povzbudila jí dál Valerie a přidala stlačení své dcery s pevnými prsty. "Jasně mu ukážeš s velikou jasností pocit odůvodňující jeho dlouhodobé uznání přes tolik po sobě. Ta chlapská společnost typu s formátem Gideona Sterlinga zrovna zjevně postrádá uvědomění ohledně přesnosti u toho jaký klenoty právě mají nad svými investicemi."

Gemma si poslušně potvrdila odkýváním vše k souhlasu a tou původní fiktivní nevinnou představou nahradila chladnokrevný, krvelačný úmysl. Viděla tu samotnou myšlenku s tím jak sedí tak úzce kolem jednoho společného s Gidonem stolku za naplňujícího a dominujícího stavu jeho působení místností. Tenhle kapitálový nárok jen s tak plně nabitými podmínkami si nikoho nedržel u sebe za nedosažitelným snem cokoliv nedokázat a právě s tou absolutní snahou jen potvrdí pevně zajistit obtočení takového prstu okolo.