Valerie přelétla pohledem po tvářích, které ji svíraly v pasti na pódiu. Její otec, Wallace, vztekem takřka soptil, pěsti zaťaté podél těla. Její nevlastní matka, Rowena, a nevlastní sestra, Bridget, jen stěží skrývaly své škodolibé veselí, oči jim zářily vzrušením z probíhající katastrofy. Montgomery nenabízel nic víc než zklamané kroucení hlavou, promítaje obraz unaveného patriarchy, zatímco Miranda se ušklíbala nad tou spouští, jež se odehrávala na její nedotčené podlaze. Chloe vrhala vražedné pohledy, paže pevně zkřížené.

A Donovan? Stál tam zamrzlý jako k ničemu socha a svíral Roxanne – dívku, která měla být Valeriinou nejbližší důvěrnicí. Roxanne si tiskla tvář k jeho hrudi a žalostně kňourala.

Tento toxický kruh býval kdysi celým jejím vesmírem. Nyní se ten vesmír roztříštil a nechal ji stát samotnou v troskách.

Setřela si z tváře zatoulanou slzu. Přetrvávající necitlivost odezněla, nahrazená ostrým, ledovým odhodláním. Z nedalekého stojanu popadla mikrofon. Její hlas zazněl velkým sálem rázně a jasně a prořízl to mumlání.

„Tímto oznamuji, že manželská smlouva mezi Donovanem Prescottem a Valerií Kensingtonovou je zrušena.“

Do místnosti vrazilo těžké ticho.

„Odteď spolu nemáme nic společného,“ prohlásila a vrhla po svém bývalém snoubenci chladný pohled. „Přeji vám oběma štěstí.“

S tupým bouchnutím upustila mikrofon na koktejlový stolek, otočila se na podpatku a zamířila ke schodům z pódia.

„Zadrž!“ Wallace vyrazil vpřed a se trestajícím stiskem ji popadl za paži. Jeho tvář zrudla do ošklivého, skvrnitého purpuru. „Myslíš si, že je to jen na tobě?“

Jeho křehké ego, navždy pošramocené lety, kdy byl pro rodinu Kensingtonových jen přiženěným zetěm, vzplanulo. Její veřejná vzpoura ho ponížila. „Ty a Donovan jste byli hotová věc ještě dřív, než jsi vůbec uměla chodit. Ani se nepokoušej z toho vycouvat bez mého souhlasu!“

Montgomery přispěchal a stoupl si mezi ně s falešným, konejšivým úsměvem. Potřeboval zachránit tu PR katastrofu. „Valerie, zchlaďme hlavy, ano? Donovan to posral. Donutíme ho, aby se ti omluvil. Ale o tomhle manželství nerozhoduješ jen ty. Je to obchodní dohoda mezi našimi rodinami. Nedělej tu žádné veřejné scény.“

Montgomery se otočil a štěkl na svého syna. „Donovane! Okamžitě pusť tu milenku!“

Donovan sebou trhl, vypadal jako jelen oslněný reflektory. Roxanne od sebe neodstrčil.

Roxanne využila příležitosti. Slabým, teatrálním strčením od sebe Donovana odstrčila. Slzy jí stékaly po jejím dokonalém make-upu. „Běž za ní, Donovane,“ vyrazila ze sebe přiškrceně, její hlas se třásl přesně natolik nahlas, aby to slyšela první řada. Hrála nesobeckou oběť s mistrovskou přesností. „Je to všechno moje vina. Valerii nesahám ani po kotníky. Je mi to tak líto, Val. Prosím, odpusť mi. Neopouštěj ho kvůli mé chybě.“

Během celého toho divadla zůstal Donovan přilepený na místě, tichý jako duch. Nevyvinul naprosto žádné úsilí, aby natáhl ruku, naprosto žádné úsilí, aby Valerii zastavil.

Valerie vyškubla svou paži z otcova sevření.

Wallace vycenil zuby. „Přestaň dělat kolosální scénu kvůli ničemu!“ dožadoval se, sliny mu létaly od úst. Alianci s Prescottovými potřeboval. Bez ní jeho postavení ve firmě nic neznamenalo. „Donovan a jeho rodina ti nabízejí rozumnou omluvu. Co víc ještě chceš? Tohle je obchodní dohoda! Kdo jiný by snášel ty tvoje dramata? Musíš si uvědomit, kdo tě vlastně živí!“

Valerie zírala na muže, který ji měl chránit. Poslední kousek náklonnosti k němu zvadl a zemřel. Z jejího hlasu čišel mrazivý klid. „Zaslouží si někoho lepšího, než jsem já. Najdu si někoho jiného, o nic nejde.“

Wallace ze sebe vydal drsný, štěkavý smích, jeho rysy se zkřivily maximálním pohrdáním. „Kdo jiný by o tebe byť jen zavadil pohledem?“

Valerie neuhla. Narovnala ramena, zvedla bradu vysoko a odešla z pódia.

Bohatá elita zaplňující banketní sál nenabídla ani špetku sympatií. Místo aby hosté litovali nevěstu, jíž snoubenec a nejlepší kamarádka právě vrazili kudlu do zad, dychtivě se na tom divadle pásli. Rozestoupili se jako Rudé moře a vytvořili uličku plnou nepřátelských pohledů. Místností bzučel šepot a vysmíval se Valerii za její údajně šílenou reakci.

To šuškání se jí zakusovalo do kůže, ale nepřestávala jít. Potřebovala z tohoto dusivého kruhu uniknout. Udělala další rychlý krok, ale kotník se jí zaviklal.

Vysoké zabijácké podpatky ji zradily. Valerie ztratila rovnováhu. Honosný lustr nad ní se roztočil, jak letěla dopředu a připravovala se na ponižující pád obličejem přímo na tvrdou mramorovou podlahu.

Na zem nedopadla.

Pár silných, pevných rukou ji zachytil za paže a s lehkostí ji vytáhl do vzpřímené polohy.

„Dávejte pozor, kam šlapete,“ zarezonoval jí těsně nad hlavou magnetický hlas.

Valerie zalapala po dechu a předtím, než vzhlédla, zpevnila své roztřesené nohy. Zjistila, že zírá přímo do páru hlubokých, klidných modrých očí. Cizinec měl nápadné rysy – ostře řezanou čelist, tmavé obočí a auru vyrovnaného chladu, jež ostře kontrastovala s tou chaotickou místností.

Na zlomek vteřiny zůstala stát jako přimrazená. V hlavě se jí rozlehl hlas její zesnulé matky: *Zachovej chladnou hlavu, Valerie. Vždycky se s ranami osudu nějak srovnej.* Těmito pravidly se řídila celý svůj život. Spolkla svou hrdost, tolerovala toxické rýpance své nevlastní rodiny a přijala Donovanovy chyby. Co bylo její odměnou? Veřejná zrada a otec, který ji zoufale chtěl prodat pro firemní zisk. Chtěli jen zneužít její budoucí bohatství tím, že ji připoutají k Donovanovi.

V hrudi se jí vznítila bezohledná, impulzivní jiskra. Chtěla udělat naschvál každému jednomu člověku v téhle místnosti. Právě v tu chvíli se rozhodla, že raději zahodí celý svůj život a jmění s úplným cizincem, než aby dovolila své chamtivé, tyranské rodině sáhnout si byť jen na jediný cent.

Valerie se zhluboka nadechla. Setkala se s pohledem toho pohledného cizince a upřela své oči do těch modrých.

„Ahoj,“ řekla odvážně. „Jste svobodný?“

Mužovo obočí trochu cuklo v mírném překvapení, ale pomalu, uvážlivě přikývl.

Okolní hosté vydali hlasité, hromadné zalapání po dechu. Valerie je všechny ignorovala. Vsadila všechno na jednu kartu.

„Jsem Valerie Kensingtonová. Je mi dvaadvacet. Mám čtyřicetiprocentní podíl v Kensington Multimedia a až mi bude pětadvacet, zdědím celé dědictví, které mi zanechali můj dědeček a máma.“ Odmlčela se, hlas měla pevný a dostatečně hlasitý na to, aby přední řady zachytily každé slovo. „Ale prozatím jsem bez peněz. Potřebuji si někoho vzít. Jdete do toho?“

Okounějící dav propukl v šokovaný, zlomyslný šepot. Smetánka chrlila své drsné soudy, aniž by zadržela jedinou myšlenku.

„Svatá prostoto! Copak Valerie právě dočista zešílela?“ odfrkl si hlasitě jeden z hostů a nevěřícně mával sklenkou šampaňského.

„Naprosto nestydatá!“ ušklíbla se jakási žena a ohrnula nos. „Jen tak popadne nějakého chlapa a požádá ho o ruku? Přímo tady? A to poté, co se Donovanova rodina mohla přetrhnout, aby mu odpustila!“

„Je vyšinutá. Není divu, že se Donovan poohlížel jinde,“ přidal se další hlas.

Úspěšně Valerii pasovali do role padoucha na jejím vlastním zničeném zásnubním večírku. Dav satajeným dechem sledoval a čekal, až ji ten pohledný cizinec odstrčí a dokoná tak její veřejnou zkázu.