Valerie hleděla dolů ze svého vyvýšeného místa na schodišti a v hrudi jí narůstalo těžké, dusivé zoufalství. Sledovala Donovana. Místo aby k ní vzhlédl s upřímnou lítostí, jeho oči těkaly k jeho rozzuřenému otci. Prakticky škemral o schválení těch ubohých, předem naučených frází, které právě pronesl. To trpké, drtivé zjištění ji zasáhlo jako fyzická rána. Muž, kterého milovala, muž, se kterým plánovala vybudovat budoucnost, neexistoval. Donovan nebyl nic víc než bezpáteřní mamánek. Byl to prázdný loutkový panák, který odříkával scénář zosnovaný jeho bohatou rodinou. Nezáleželo mu na jejích citech. Záleželo mu jen na minimalizaci škod a zajištění vlastního dědictví.

"Valerie." Miranda přistoupila k úpatí schodů a její drahé šperky zachytávaly světlo. Starší žena nasadila klamný, jemný úsměv, který však nedosáhl k jejím vypočítavým očím. Vzhlédla nahoru a její hlas zněl jako tiché, konejšivé předení, navržené tak, aby odzbrojovalo. "Odpusť tentokrát Donovanovi. Udělal chybu, ale už sám ví, že se mýlil. Není to žádná velká tragédie. Nedělejme z toho poprask, ano?"

Valerie na ženu shlížela dolů. Od chvíle, kdy jí zemřela vlastní matka, byla připravená starat se o Mirandu jako o svou druhou matku. Nyní však viděla jen bezednou, děsivou past skrývající se za falešnou vřelostí její budoucí tchyně. Očekávali od ní, že spolkne svou hrdost, přijme veřejnou zradu a sehraje roli poslušné manželky, zatímco oni začlení dítě milenky do domácnosti. Zaplavila ji vlna hmatatelného hnusu. Valerie udělala uvážený krok vzad, ustoupila výš do schodů a zvětšila tak vzdálenost mezi sebou a tou toxickou manipulací.

Zatvrzelá patová situace Montgomeryho štvala. Jeho tvář se stáhla do temného zamračení. Neochotný nechat si proklouznout lukrativní spojení s rodinou Prescottových mezi prsty, rozhodl se použít sílu. Rozmáchl se nohou a kopl Donovana zezadu do lýtka.

"Au! Tati, za co to bylo?" vyjekl Donovan a klopýtl vpřed.

"Běž ji utěšit," zasyčel Montgomery skrz zatnuté zuby, zoufale se snažící vynutit si od svého zbabělého syna hlubší omluvu.

Chloe vypěnila, když viděla svého bratra klopýtnout. Vrhla se vpřed, popadla Donovana za paži a přitom vrhla nenávistný pohled nahoru na schodiště. Tvář se jí zkroutila do znetvořeného úšklebku. "Nepokoušej štěstí, Valerie!" zakřičela Chloe a její hlas se rozléhal velkou vstupní halou. "Chceš snad, aby se před tebou Don plazil? Spousta krásných žen by stála frontu na to, aby si ho vzaly, kdyby jen chtěl!"

Nezasažena jejím záchvatem vzteku, Valerie opětovala Chloenin zuřivý pohled. Její hlas zůstal klidný a prořízl těžké napětí. "V tom případě, proč jste za mnou přišli?"

Chloe se zakuckala, ústa se jí otevřela v ohromeném tichu.

"Zmlkni, Chloe," vyštěkl Montgomery a frustrovaně si mnul spánky.

Jakmile Rowena vycítila změnu atmosféry, chopila se své dokonalé příležitosti. Zahlédla totiž Wallace, jak se blíží k oknům s výhledem na přední zahradu. S dokonalou hereckou grácií vstala z pohovky a vešla do středu haly. "Valerie, pojď dolů. Pojďme si to vyříkat," zaprosila a nasadila hlas tak hlasitě, aby se nesl prostorem. Vykreslila tak Valerii jako nerozumného, vřískajícího spratka odmítajícího spolupracovat, a načasovala svůj výstup přesně na chvíli, kdy se těžké vchodové dveře rozletěly dokořán.

Wallace vtrhl dovnitř. Hlava rodiny Prescottových zuřila. Katastrofální, ponižující odmítnutí, které předtím utrpěl ve společnosti Vanguard International, měl stále čerstvě v paměti. Vešel dovnitř a zjistil, že je jeho domácnost v chaosu a jeho nejstarší dcera stojí na schodech a nepřátelsky shlíží na jejich hosty.

"Wallace, jsi zpátky," pozdravil ho Montgomery a nasadil křečovitý úsměv, aby zmírnil napětí.

Wallace ho ignoroval. Zapíchl svůj zuřivý pohled do Valerie. "Jsi členkou rodiny Prescottových, ať jsi kdekoli," vyštěkl a jeho hlas hřměl nezpochybnitelnou autoritou. "Na zrušení zasnoubení ani nepomýšlej!"

Obrátil svůj hněv na služebné, které postávaly na chodbě. "Odveďte slečnu Kensingtonovou nahoru! Zavřete ji v jejím pokoji. Bez mého svolení ji nepouštějte ven!"

Dvě služebné se vrhly vpřed a natahovaly se, aby Valerii popadly za paže.

Znechucená tímto fyzickým projevem dominance, Valerie setřásla jejich nenechavé ruce prudkým trhnutím ramen. Nepotřebovala, aby ji někdo vlekl. Aniž by věnovala lidem dole jediný další pohled, otočila se a sama ustoupila nahoru. Nakráčela rovnou do své mrňavé komory přeměněné na ložnici, práskla dveřmi a s pevným cvaknutím je zamkla.

Dole v rozlehlém obývacím pokoji se napětí proměnilo v chladnou, kalkulovanou obchodní schůzku. Dva chamtiví patriarchové se posadili, aby vyjednali řešení téhle děsivé šlamastyky. Přinesla se čerstvá káva a pečivo, což nahradilo nepřátelství civilizovanou chamtivostí.

"Informoval jsem několik médií," prohlásil Wallace a zamíchal si kávu. "Byli podplaceni, aby o tomhle maléru mlčeli. Tisk bude zticha."

Montgomery si úlevně vydechl. "Díky tobě, Wallace. Jinak by to pro pověst naší firmy znamenalo naprostou katastrofu. Donovan pochybil a já ponesu veškeré náklady na jejich umlčení."

Wallace odložil šálek a jeho výraz ztvrdl. Chladně zhodnotil realitu situace. "Peníze v tomto případě nehrají roli. Ta žena, co nosí Donovanovo dítě, je veřejně těhotná. Všichni na večírku viděli, v jakém je stavu. To, že bude tisk zticha, nevymaže to, čeho byli vlivní hosté svědky. Ta situace je pro Valeriino společenské postavení nesmírně nespravedlivá."

Nezajímalo ho Valeriino zlomené srdce, ale hluboce mu záleželo na zachování vlastní křehké důstojnosti. Potichu provdat svou dceru po takovém veřejném ponížení by vyvolalo zlomyslné pomluvy a pobouření ze strany jeho starších akcionářů.

Když Montgomery zachytil skrytou hrozbu, rychle zakročil, aby si zachránil tvář. "Neboj se, Wallace. Dáme to do pořádku. Rodina Caldwellových uspořádá velkolepou svatbu za miliony dolarů. Nebudeme šetřit na ničem. Veřejně upevníme Valeriino výsadní postavení a dáme všem v tomhle městě najevo, že je to drahocenná snacha naší rodiny."

Uspokojen tímto úplatkem, Wallace uvolnil svá napjatá ramena. Obě rodiny strávily další hodinu sdílením harmonického, veselého oběda, čímž tu děsivou šlamastyku zpečetily podáním ruky a příslibem velkoleposti.

Nahoře, uvězněná ve svém stísněném pokoji, Valerie přecházela po podlaze. Už podesáté úzkostlivě zkontrolovala svůj mlčící telefon. Obrazovka zůstávala tmavá. Žádná zpráva. Žádné zmeškané hovory.

Posadila se ke svému malému stolu a vytáhla prázdný poznámkový blok. S úzkostlivou pečlivostí začala sepisovat neprůstřelnou předmanželskou smlouvu. Navrhovala klauzule, aby ochránila sama sebe, a psala řádek za řádkem. Kousala si spodní ret, obočí svraštěné v hlubokém soustředění.

'Není moje nabídka dostatečně lákavá?' trápila se a klepala perem o papír. 'Proč se neozval? Co když z toho Alaric vycouvá? Můžu se na něj vůbec spolehnout, že mě z tohohle zachrání?'

Navzdory plíživé úzkosti, která se jí drápala do hrudi, jí jedna věc zůstávala v mysli jasná. Byla odhodlaná neprovdat se do rodiny Caldwellových. Raději by bojovala zuby nehty, než aby přijala fingované manželství. Výslovně od ní očekávali, že bude tolerovat chronicky nevěrného manžela a vychovávat dítě jiné ženy jen proto, aby uspokojila Wallaceovu chamtivost. Potřebovala, aby Alaric přistoupil na její návrh. Závisela na tom její svoboda.

Mezitím, na hony daleko od dusivé domácnosti Prescottových, panovala naprosto odlišná atmosféra. V soukromém, sluncem zalitém jídelním salonku v exkluzivní restauraci The Crest si Alaric vychutnával klidný oběd.

Naproti přes bezchybně prostřený stůl seděl jeho impozantní dědeček Reuben. Starší muž měl skvělou náladu a pouštěl se do jídla s neutuchající energií.

"Vypadáš dobře, dědo," podotkl Alaric a natáhl se, aby staršímu muži nalil čerstvý šálek kávy.

Reuben si pohladil bradu a věnoval mu široký, veselý úsměv. O nově nabytém rodinném stavu svého vnuka neměl sebemenší tušení. "Samozřejmě, že vypadám dobře! Každý den pracuji na zahradě. Udržuji se aktivní. Musím žít dobře a počkat si na svého pravnuka!"

Reubenovy oči se při pomyšlení na budoucího dědice potěšeně zúžily. Hravě namířil vidličkou přes stůl. "Opovaž se nechat starého muže čekat příliš dlouho na to, až bude moci pochovat miminko."

Zatímco Alaric zdvořile doplňoval starému muži šálek s kávou, zarazil se. Rychle si zvedl ruku k ústům a lehce zakašlal, aby skryl náhlý, spiklenecký úšklebek. Pomyšlení na to, jak svému dědečkovi představí svou náhlou manželku, v něm vyvolalo vlnu skrytého pobavení.