"Kdyby se znali od jejích deseti let a stále by k ní choval city, nestrávila by roky uháněním Donovana jako zamilovaná husa," poukázala Rowena a její hlas byl v chabě osvětlené pracovně sotva víc než šepot. Přešla k masivnímu dubovému stolu, její podpatky tiše klapaly o podlahu z tvrdého dřeva. "Všichni jsme viděli, jak moc byla tomu klukovi oddaná. Právě teď je jen oslepená dočasnou mileneckou hádkou. Chce Donovana, ne pana Sinclaira. Tahle žádost o sňatek není nic jiného než ubohý trik, aby na ni Donovan žárlil."

Bridget si kousla do spodního rtu, žárlivost jí v hrudi stále vřela. Zkřížila si paže a odmítala přijmout, že by Valerie někdy mohla získat muže jako Alaric Sinclair.

Rowena se otočila čelem k manželovi a dceři a pečlivě vyložila svůj spletitý plán. "Využijeme ji. Přesvědčíme ji, aby panu Sinclairovi dohodila Bridget. Je to tvoje sestra, Bridget. Když ji hezky poprosíš, nebude přece chtít, aby cizí člověk využíval tak bohatého muže, že ne? Musíme jen zahrát na její smysl pro rodinnou loajalitu. A co se týče jí a Donovana, hned se k němu vrátí, jakmile vychladne. Je normální, že se páry hádají."

Wallace plácl dlaní těžce do stolu, jeho trpělivost se tenčila. "Fajn. Hned teď sem toho nevděčného spratka dostanu a donutím ji zavolat Sinclairovi přímo před námi." Vykročil ke dveřím, tvář zarudlou netrpělivostí, s úmyslem vytáhnout Valerii z jejího pokoje.

Rowena vystartovala vpřed a popadla ho za paži, aby ho zadržela. "Wally, stůj. Nebuď tak ukvapený."

Wallace se otočil s obočím svraštěným podrážděním. "Co je zase?"

"Je to tvoje biologická dcera a právě si léčí zlomené srdce. Potřebuješ její pomoc. Když vtrhneš nahoru a zvýšíš hlas, postaví si hlavu. Plán se obrátí proti nám." Rowena uhladila klopu Wallaceova saka, oči jí zaplály vypočítavým záměrem. "Běž ji utěšit. Vy oba. Buďte milí. Slyšíš mě?"

Wallace si odfrkl a z jeho širokých ramen vyprchala bojovnost. Vyměnil si pohled s Bridget, která neochotně přikývla. Museli přistoupit na tuhle hru.

Dole ve velké jídelně Marta prostřela stůl neobvykle bohatou hostinou. Vůně kuřete na rozmarýnu, krevet na česnekovém másle, osmahnutých hřebenatek a pečeného chřestu naplnila vzduch. Byla to všechno Valeriina oblíbená jídla, připravená s nevídanou pečlivostí.

Valerie scházela po schodišti a v žaludku jí kručelo intenzivním hladem. Strávila to trýznivé ráno zavřená ve své ložnici, kde pečlivě sepisovala svou manželskou smlouvu s Alaricem Sinclairem. Vzhledem k tomu, že vstupovali do právního svazku založeného na vzájemných podmínkách, potřebovala si zajistit vlastní bezpečnost. Každá jednotlivá klauzule, každá potenciální klička vyžadovala její přísnou pozornost, aby se předešlo jakýmkoli budoucím ztrátám. Psychické vyčerpání z vyjednávání vlastní budoucnosti ji nechalo vyhladovělou.

Když vstoupila do jídelny a uviděla ty kouřící podnosy, její kroky se zadrhly.

Wallace seděl v čele dlouhého mahagonového stolu. Odkašlal si a vpravil do svého tónu strohou, nepřirozenou jemnost. "Posaď se, Valerie. Pojďme jíst."

Rowena a Bridget nasadily ze svých míst dychtivé, až zlověstné úsměvy. Z dusivého tepla vyzařujícího z její nevlastní rodiny se Valerii ježily chloupky na zátylku. Byla to bizarní, děsivá scéna. Za všechny ty roky, co žila pod touhle střechou, na ni Wallace nikdy nepromluvil s tak mírnou ohleduplností.

Odtáhla si židli a posadila se. *I kdyby to jídlo otrávili, raději bych čelila smrti s plným žaludkem,* pomyslela si. *Ať už kují jakýkoliv zlověstný plán, budu k boju proti nim potřebovat sílu.*

Valerie popadla svou stříbrnou vidličku a mlčky své jídlo zhltla. Žvýkala rozvážně, oči upřené na svůj porcelánový talíř a odmítala říct jediné slovo, kterým by to husté napětí prolomila. Ta trojice ji sledovala při jídle, vyměňovala si nenápadné, významné pohledy přes křišťálové sklenice na víno a čekala, až poleví ve své ostražitosti.

Jakmile si Valerie otřela ústa lněným ubrouskem, odstrčila židli a vstoupila. Chtěla se okamžitě stáhnout nahoru do svého útočiště.

"Valerie, ještě neodcházej," řekla Rowena hladce. Vstala a položila svou jemnou, upravenou ruku Valerii na paži. "Musíme s tebou něco probrat."

Rowena vrhla na Wallace výmluvný pohled.

Wallace napjatě přikývl a ukázal na židli. "Prosím, posaď se."

Valerie se pomalu spustila zpět na sedadlo a narovnala záda. Pokud měli v plánu nutit ji do sňatku s rodinou Prescottových, jednoduše je bude ignorovat. Pokud by tlačili příliš, sbalila by si kufr a utekla do ciziny. Možná měla málo peněz, ale našla by způsob, jak přežít.

Rowena se znovu posadila a své temné úmysly maskovala mateřským úsměvem. "Valerie, zlatíčko, jaký přesně je tvůj vztah k panu Sinclairovi?"

Valerie sklopila oči a záměrně skryla své emoce před jejich pátravými pohledy. "Vezmeme se, jakmile to bude možné," odpověděla tiše, ale pevně.

"Cože? On řekl ano?" vyhrkla Bridget. Falešná fasáda se okamžitě zhroutila. Tvář jí zrudla šokem a zatlačila si pěstěné nehty do dlaní tak silně, až jí kůže málem praskla. Z jejího strnulého postoje vyzařovala čirá, nefiltrovaná žárlivost.

Valerie mlčela, nijak to nepopřela.

Rowena střelila po Bridget ostrým varovným pohledem, kterým jí naznačila, aby svou žárlivost udržela na uzdě. Rychle konverzaci stočila jinam a udržovala lehký tón. "Valerie, brzy nastoupíš na univerzitu. Našla sis už místo na stáž?"

Valerie zamrkala, zaskočená tou náhlou změnou tématu. "Ano. Nastupuji do práce za dva dny."

Rowena se vřele usmála. "Jsi tak schopná dívka. Kdyby měla Bridget aspoň polovinu tvé pracovní morálky, nemusela bych se o ni bát."

Valerie držela jazyk za zuby. Bridget tvrdě nepracovala, protože jí Wallace všechno naservíroval na stříbrném podnose. Valerie takové privilegium nikdy neměla.

Když Rowena viděla, jak Valerie mírně povoluje ve své ostražitosti, naklonila se dopředu a sklapla svou past. "Když se věci vyvíjejí tak dobře, pozvi pana Sinclaira k nám domů. Pokud si chce vzít naši dceru, měl by se zastavit, aby nás poznal, no ne?"

Valerie ztuhla. Její oči těkaly mezi Roweniným usměvavým obličejem a Bridgetiným napjatým postojem. Věděla, že něco kují, a tak zachovala mlčení a čekala, až se ukáže, co mají za lubem.

Wallaceovi konečně došla trpělivost. Neschopný dál snášet okliky ve strategii své ženy, praštil pěstí do stolu. Těžké stříbro zazvonilo o jemný porcelán.

"Valerie, ty a pan Sinclair se k sobě nehodíte," prohlásil Wallace přísným, hlubokým hlasem a rozbil tu poklidnou šarádu. "Pozvi ho sem domů a místo sebe mu představ Bridget."

Valerie pomalu zvedla hlavu a nepřítomně zírala na svého biologického otce. Zaplavilo ji mrazivé, děsivé prozření.

Roky snášela přesně tyhle stejné, duši drásající fráze, které se rozléhaly chodbami tohoto domu.

*Valerie, tyhle drahé hodinky ti nesluší. Sundej si je a dej je své sestře.*

*Valerie, tenhle na míru šitý kostým ti nesedí. Nech si ho obléknout svou sestru.*

*Valerie, Bridget se začala učit malovat olejem. Dej to křišťálové těžítko své sestře.*

*Valerie, Bridget potřebuje brož. Ta drahocenná perla po tvé matce se k ní bude hodit víc. Přines ji své sestře.*

Pomalým, tichým nádechem bojovala proti chvění v hrudi. Nemilosrdně od ní vyžadovali, aby se vzdala svých šatů, svých hraček, a dokonce i milovaných památek na zesnulou matku. To všechno kvůli Bridget.

Nyní jejich odporné požadavky eskalovaly. Už nežádali o šperky nebo oblečení. Žádali jejího doslovného muže. Jediný člověk, kterého považovali za vhodného pro Valerii, byl ten nevěrný, bezpáteřní Donovan.

Na Valeriině tváři se usadil mrazivý úsměv.

Pod oslnivými, chladnými paprsky masivního křišťálového lustru se Wallace hluboce zamračil nad jejím znepokojivým výrazem. Z toho tichého úsměvu mu naskakovala husí kůže. Nenáviděl, když se tvářila tak nepřítomně a nečitelně. Zatáhl čelist, připraven použít fyzickou sílu, aby ji dotáhl k telefonu a vynutil si její poslušnost, ať se jí to líbí, nebo ne. Nedovolí jí tuhle jedinečnou šanci zničit.

"Slyšela jsi, co jsem řekl?" štěkl Wallace a jeho hlas se rozléhal velkou místností.

Valerie stáhla svůj chladný pohled a onen děsivý úsměv vybledl do masky čistého, kalkulovaného klidu. "Slyšela jsem tě, tati," odpověděla.

Wallace se opřel do své kožené jídelní židle, spokojený s tím, že se konečně podřizuje jeho vůli. "Takže ho můžeš požádat, aby přišel zítra," nařídil přímo.

Valerie seděla naprosto nehybně. Ani vlásek na hlavě neměla rozcuchaný. Úhledně si složila ruce do klína a její čistý, zvonivý hlas prořízl masivní jídelnu.

"Když to udělám, co z toho budu mít já?"

Ta otázka visela ve vzduchu, tíživá a ryze obchodní.

Wallace zůstal sedět jako opařený, ústa mu mírně spadla. Rowena a Bridget si naproti přes stůl vyměnily zmatené, zpanikařené pohledy. Z tváří se jim vytratila barva, když jim došlo, že Valerie už nehraje podle jejich pravidel.