Wallace seděl jako přimražený ve své kožené jídelní židli, brada mu poklesla, zatímco Valeriina slova visela v těžkém, zatuchlém vzduchu jídelny. Ticho se protahovalo, husté a dusivé. Zíral na ni a čelo se mu stáhlo do hluboké, ostré vrásky zmatku. *Odměna? Jaká odměna? Kdy začala požadovat něco na oplátku, když jsme po ní něco chtěli?* Od Nadiny smrti pohlížel Wallace na svou nejstarší dceru s naprostým znechucením a rostoucí netrpělivostí. Pohrdal Valerií. Nikdy se nenamáhal své opovržení skrývat. Slyšet ji klást si podmínky bylo jako rána do tváře.

"Co jsi to řekla?" zeptal se Wallace tichým, nebezpečným hlasem.

Valerie si stála za svým. Narovnala ramena a cítila hladkou látku svých šatů otírající se o kůži. "Říkala jsem, co z toho budu mít, když sem dokážu Alarica pozvat a představit ho Bridget?" Vyslovovala pečlivě každou slabiku a nechala tu otázku dopadnout na skleněný stůl v jídelně jako balvan.

"Ty vůbec potřebuješ nějakou odměnu?" vyštěkl Wallace a v hrudi mu vibroval vztek.

Valerie zůstala nehybná. Její výraz tvořil masku chladného sebeovládání. Znala tu krutou pravdu. Wallace ji nikdy nebude milovat. Bez ohledu na to, co všechno obětuje, bez ohledu na to, jak moc se bude snažit se mu zavděčit, vždycky zůstane cizincem. Její příjmení bylo Kensingtonová, detail, který v tomto domě už dávno zpečetil její osud. Jelikož věděla, že nemá žádnou šanci získat si jejich náklonnost, potřebovala si zajistit hmatatelný majetek. Potřebovala tvrdou hotovost.

"Samozřejmě," pronesla Valerie hladce. Pod stolem se jí nehty zaryly do dlaní. Klouby jí zbělely. "Musím vědět, jestli se mi to vůbec vyplatí." Pulz jí bušil ve spáncích. Vyjednávat s biologickým otcem byl děsivý první krok, přesto se nutila, aby její hlas zůstal pevný.

"Co chceš?" dožadoval se Wallace a naklonil se blíž. Jeho tmavé oči ji propichovaly.

Obvykle by takový pohled od Wallace donutil Valerii se schoulit na židli. Sklopila by hlavu, hlas by se jí chvěl podřízeností. Dnes se mu Valerie jen zahleděla přímo do očí. Setkala se s jeho zuřivým pohledem bez jediného mrknutí.

Rowena a Bridget seděly naproti stolu paralyzované. Náhlá, drastická změna ve Valeriině chování je připravila o řeč. Zíraly na ženu sedící naproti nim a nedokázaly zpracovat tu náhlou páteř, kterou ukázala.

Valerie si odkašlala a prolomila tak to kouzlo. "Když sem dokážu pozvat pana Sinclaira a představím ho Bridget, zaplatíte mi 1,5 milionu dolarů. Co vy na to?"

Bridget práskla rukama do stolu. Stříbro zachrastilo. "Cože? Jak jsi jen chamtivá!" zaječela, tvář zkroucenou ošklivým úšklebkem.

Valerie ani nemrkla. Sledovala, jak se Bridgetina hruď zvedá rozhořčením. Ta nahá ambice v jejich očích byla očividná. Toužily po Alaricovi. Chtěly jeho moc, jeho bohatství, jeho postavení. Měly v úmyslu použít Valerii jako odrazový můstek, aby Alarica dostaly k sobě domů v naději, že se do Bridget zamiluje a požádá ji o ruku.

Valeriina mysl pracovala na plné obrátky a analyzovala šachovnici jako šachový mistr. *Když se mi podaří dostat z Wallace 1,5 milionu dolarů, budu mít dostatek prostředků na útěk ze země. Můžu utéct před Donovanem. Můžu utéct před touhle toxickou rodinou. A pokud pan Sinclair Bridget skutečně podlehne, vezmu si svou výplatu a odejdu. Získám svobodu a udržím si svá dědická práva. Proč ne? Alaricovi bude Bridget pravděpodobně připadat přitažlivá. Když bude Rowena tahat za nitky, dokážou jím zmanipulovat tak, aby se cítil poctěn, že se do téhle šlamastyky může přiženit. Šťastný konec pro ně a úniková cesta pro mě. Cítím se požehnána. Každá překážka, kterou mi hodí pod nohy, mi jen vtiskne do ruky další zbraň. Alaric se ukazuje jako docela cenné aktivum.*

"1,5 milionu dolarů?" zařvala Bridget a vyskočila na nohy. Její židle hlasitě zaskřípala o mramorovou podlahu. "Valerie, zbláznila ses? Jen jsme tě poprosili, abys pozvala pana Sinclaira k nám jako hosta, a ty žádáš 1,5 milionu dolarů?"

Valerie naklonila hlavu a její pohled se upřel na sestru. "Co je na tom špatného? Nemá on snad cenu 1,5 milionu dolarů?"

Bridgetina ústa sklapla. Stála ohromená a její mysl se marně snažila zformovat protiargument. *Samozřejmě, že Alaric za ty peníze stojí. Má cenu desetkrát takovou. Jeho hodnota přesahuje pouhá čísla. Ale proč bychom proboha měli dát 1,5 milionu dolarů Valerii? To prostě odmítám.*

Když Valerie sledovala, jak se Bridgetina tvář křiví v němém váhání, pocítila vlnu triumfu. Její risk se vyplácel. Alaricova přítomnost byla v tomto domě vysoce ceněnou komoditou.

Valerie se usmála, rty se jí jen nepatrně zkroutily. "Myslíš si snad, že nemá hodnotu 1,5 milionu dolarů?"

"Proč bychom ti měli dávat 1,5 milionu dolarů?" vyprskla Bridget a z jejího tónu odkapávalo opovržení.

"Protože já jsem schopná ho sem pozvat," odpověděla Valerie hlasem, který zněl hladce a nevzrušeně.

Bridget si zkřížila paže a úšklebkem si svou sestru měřila. Pohodila vlasy přes rameno a snažila se maskovat žárlivost, která jí bublala v břiše. Nedokázala snést pomyšlení, že by Valerie mohla držet něco tak cenného. "Hmph! Stejně se to bude počítat teprve ve chvíli, kdy se tu opravdu ukáže." *1,5 milionu dolarů je obrovská suma,* argumentovala Bridget v duchu. *Proč proboha bychom ji měli takhle obohacovat?*

Valerie zvedla obočí. "Co když slib nedodržíte?" zeptala se. *Už své slovo porušili nesčetněkrát. Proč bych měla věřit jediné slabice, která vypustí z úst?*

Bridgetina tvář zrudla doruda. Zaskřípala zuby. *Co se to s ní dneska k čertu děje? Odmítá ustoupit. Odmítá se zlomit.*

"Dost!" zařval Wallace. Jeho hluboký hlas se odrážel od vysokého stropu a umlčel rýsující se hádku. Bubnoval svými tlustými prsty do stolu a vypočítával si svůj další tah.

"Valerie, zavolej Alaricovi," přikázal Wallace a přešel do vyjednávacího tónu. "Když bude souhlasit, že přijde, přepošlu ti rovnou 300 tisíc dolarů na účet."

Valerie skryla uchechtnutí za zdvořilé zakašlání. "Tati, já chci 1,5 milionu dolarů," trvala na svém. Znala Wallace lépe než kdokoli jiný. Porušování slibů mu bylo druhou přirozeností. Kdyby přijala jen ten zlomek bez boje, už by jí zbytek nikdy nedal.

Wallaceův výraz potemněl v zamračení. Žíly na krku mu naběhly. "Řekl jsem ti, ať mu nejdřív zavoláš," prohlásil a odmítal ustoupit byť o píď. "Pokud bude souhlasit, převedu ti 300 tisíc dolarů. O zbytku si promluvíme později."

Valerie se odmlčela a předstírala, že tu nabídku zvažuje. "Dobře. Tati, buďme k sobě spravedliví. Zavolám mu ve chvíli, jakmile obdržím těch 300 tisíc dolarů. Až souhlasí s návštěvou, doplatíš ten zbytek."

"No tak, Wally, prostě na ty Valeriiny podmínky přistup," vmísila se do toho Rowena. Její hlas zněl uhlazeně, jako by na napjatou výměnu názorů lil med. Celou dobu tu přestřelku sledovala bystrýma, vypočítavýma očima. Valeriino neochvějné odhodlání vyvolalo v Rowenině mysli prozření. Valerie k Alaricovi musela mít skutečné spojení, aby si mohla diktovat takové podmínky. Jinak by se nikdy neodvážila mluvit s takovou jistotou.

Valerie pomalu, neslyšně vydechla a napětí opustilo její ramena, když se Rowena postavila na její stranu. Bitva byla vyhrána.

Wallace na Valerii střelil nenávistným pohledem. Popadl svůj chytrý telefon ze stolu a jeho prsty s agresivní silou bodaly do obrazovky. Jídelna znovu ztichla a ozývalo se pouze ostré ťukání toho, jak Wallace zadával bankovní údaje.

Z Valeriina telefonu se ozvalo tiché cinknutí.

"Poslal jsem ti to," procedil Wallace skrz zatnuté zuby. "Zkontroluj si to. A pak, mohla bys už konečně zavolat?" Zíral na ni s přáním, aby se mohl natáhnout přes stůl a uškrtit ji. *Jak se opovažuje mě vydírat v mém vlastním domě. Taková drzost.*

Valerie zvedla telefon pevnou rukou a ignorovala vražedné pohledy na ni upřené. Klepla na obrazovku a otevřela si bankovní aplikaci. Na vteřinu se roztočilo malé kolečko načítání, než se zůstatek aktualizoval. Čísla na ni zasvítila v ostrém, černém písmu. Na jejím běžném účtu přistálo přesně tři sta tisíc dolarů. V hrudi jí vybuchlo vzrušení, které ji rozehřálo zevnitř. *Tentokrát jsou vážně zoufalí si Alaricovu přízeň získat. Děkuju ti, Alaricu. Nikdy by mě nenapadlo, že můžeš být tak výnosný.*

Valerie znala pravdu. I kdyby Alaric právě teď prošel jejich vchodovými dveřmi, Wallace by jí ten zbývající 1,2 milionu nikdy nedal. A právě v tom spočívala genialita jejího původního požadavku. Tím, že nastavila kotvu na 1,5 milionu, donutila je zvednout zálohu na úctyhodnou částku. Kdyby si hned na začátku řekla jen o 300 tisíc, Wallace by usmlouval zálohu na ubohých 60 tisíc.

Cítila nesmírné zadostiučinění. Zabezpečila si fond na útěk jen několika drze proniknutými slovy.

Bridget rázně obešla dlouhý jídelní stůl, podpatky jejích bot ostře klapaly o vyleštěnou mramorovou podlahu. Zastavila se jen pár centimetrů od Valerie a namířila obviňující prst přímo na její obličej. "Okamžitě mu zavolej! Pokud si vezmeš ty peníze a nehneš ani prstem, postarám se, abych z tebe dostala do posledního centu zpět."

Valerie zamkla obrazovku telefonu a položila zařízení lícem dolů na stůl. Vzhlédla ke své rozzuřené sestře s nečitelným výrazem.

"Nemám na Alarica žádný kontakt," prohlásila Valerie. Její hlas byl klidný jako nehybná hladina jezera.

"Cože?" zaječela Bridget. Její oči se doširoka otevřely, o půl kroku ucouvla a vypadala, že každou chvíli z toho šoku omdlí.

"Tati!" Bridget se otočila k Wallaceovi a hystericky máchala rukama. "Lhala nám! Slyšel jsi to? Ona nám lhala! Vůbec nemá telefonní číslo na pana Sinclaira!"

Wallace svíral okraj stolu. Klouby mu vystupovaly, bílé a napjaté, jak bojoval s nutkáním stůl převrátit. Zjištění, že z něj jeho odcizená dcera právě vymámila tři sta tisíc dolarů, těžce dolehlo na místnost a otrávilo vzduch. Byl přelstěn na svém vlastním území dcerou, kterou považoval za bezcennou.

Než však Wallace stihl rozpoutat své zuřivé běsnění, Valerie pokrčila rameny a mávla odmítavě rukou. "Proč ten spěch? Jsem si jistá, že mi zavolá sám. Prostě si budeme muset počkat a uvidíme."

Bridget otevřela ústa k jekotu, ale Rowena rychle položila varovnou ruku na dceřinu paži a rázně zakroutila hlavou.

Rowena upřela pohled na Valerii. Ta dívka se přes noc proměnila. Někdejší plachý, poddajný fackovací panák byl pryč, nahrazen kalkulující cizinkou. Valerie se už nekrčila pod jejich příkazy.

Bridget soptila a v duchu chrlila jednu kletbu za druhou. *Zatraceně! Drží Alarica jako svůj ultimátní trumf a my teď tancujeme přesně tak, jak píská.*

Bridget se naklonila přes stůl přímo do Valeriiny tváře. Vycenila zuby, hruď se jí prudce zvedala mělkými, trhanými nádechy. Čisté ponížení z toho, že s ní Valerie takhle zmanipulovala, jí proudilo žilami jako kyselina.

"Vezmi si ten telefon," nařídila Bridget, a z každého slova odkapával jed. "Jestli pan Sinclair zavolá, dáš to na hlasitý odposlech." Zabodla do přístroje zlostný pohled a v duchu přísahala pomstu. *Valerie se opovážila nás oblafnout. Postarám se, aby za to tvrdě zaplatila.*