Ticho v jídelně viselo jako olovo a dusilo vzduch, dokud jej neprořízlo náhlé, pronikavé zvonění. Valeriin telefon zavibroval na vyleštěném mramorovém stole a ostré vrčení se odráželo od vysokých stropů. Všechny páry očí v místnosti se upřely na zářící obrazovku.

Bridgetina hruď se zprudka zvedla. Namířila na zařízení třesoucí se prst. "Zvedni to," zasyčela.

Valerie vzala telefon do ruky. Zatímco ji její tyranská rodina nervózně sledovala jako ostříži, stiskla zelené tlačítko a úmyslně přepnula hovor na hlasitý odposlech a položila si zařízení na dlaň.

"Prosím?" ozvala se Valerie, její hlas byl klidný a vyrovnaný.

Z reproduktoru se ozvalo tiché, hluboké uchechtnutí, které rozvibrovalo tichou místnost. "Ahoj, holčičko. Čekala jsi na můj telefonát?" Alaricův magnetický hlas naplnil napjatý prostor a byl protkaný tak ležérní dominancí, že Wallace strnul a Bridgetiny oči se doširoka rozevřely.

Valerie udělala pauzu a všimla si, jak Bridget zběsile přikyvuje a jak Wallace náhle doširoka vytřeštil oči. Odkašlala si. "Měl bys... čas přijít ke mně domů? Moje rodina by se s tebou ráda setkala."

Na lince nastalo ticho. Wallace, Rowena a Bridget přestali dýchat. Zírali na telefon tak, jako by na těch dalších slovech závisely jejich osudy, postoj měli strnulý čistým zoufalstvím.

"Jistě! Za půl hodiny jsem tam," odpověděl Alaric bez zaváhání.

Cvak. Hovor skončil a navrátil místnost do děsivého ticha.

Bridgetina tvář se okamžitě zalila jasně červenou barvou. Přerývaně vyjekla, chytila matku za ruku a zatřásla s ní. "Mami! Tati! Slyšeli jste to? On k nám přijede!" vyhrkla a její předchozí vztek se v návalu nesmírné radosti vytratil. Představa, že Alaric Sinclair překročí práh jejich domu, jí vyvolala závratný nával do hlavy.

Wallace ze sebe vydal dlouhý povzdech a po jeho stárnoucích rysech se rozlila hluboká úleva. Jeho drahý plán se konečně dal do pohybu. Upravil si límec, postavil se o něco rovněji a mávl na Valerii lhostejným, krutým gestem. "Zdá se, že je všechno zařízeno. Valerie, můžeš jít teď nahoru. Pan Sinclair tu bude každou chvílí a ty se musíš klidit z dohledu. Nemůžeme riskovat, že bys Bridget pokazila její chvíli."

Valerie si pevně stála za svým s nohama zakořeněnýma do podlahy. Strčila si telefon do kapsy a na rtech jí hrál nepatrný, výsměšný úsměv. Nehodlala se vypařit jen proto, že jí to on přikázal. "Tati, kdy dostanu těch zbývajících 1,2 milionu dolarů?"

Wallaceův výraz okamžitě potemněl. Krátké teplo v jeho očích zmizelo a nahradil ho vypočítavý, nepřátelský pohled. "To záleží na tom, jak to půjde mezi panem Sinclairem a Bridget. Jestli z toho uvidíš aspoň cent, závisí čistě na jeho souhlasu."

Valerie zvedla obočí a odmítala couvnout. Pohlédla na Rowenu a pak přesunula svůj pohled na nevlastní sestru. "Při Bridgetině vzhledu snad máš obavy, že ji pan Sinclair nebude považovat za přitažlivou?"

"Samozřejmě, že ne!" vyštěkla Bridget, vypnula hruď a propálila Valerii očima.

"Tak proč mi ty peníze zadržujete?" zatlačila Valerie, s tónem ostrým a neústupným.

Bridget oněměla, otevírala a zavírala ústa, jak se marně snažila vymyslet odpověď.

Rowena hladce zasáhla, aby tu situaci uklidnila. Položila jemnou ruku na Wallaceovo napjaté rameno a nasadila sladký úsměv. "Valerie, zlatíčko, na co potřebuješ tolik peněz? Vždyť teprve začínáš se stáží. Pan Montgomery Prescott brzy naplánuje tvou svatbu s Donovanem. Co kdybys tuhle obrovskou sumu brala jako odpovídající věno pro tvé sjednané manželství?"

Rowena ty peníze chtěla chytit do pasti a udržet je tak mimo její dosah.

Valeriin výraz zchladl. Oči jí ztvrdly do ledových střepů. "Tati! Včera jsem se vyjádřila naprosto jasně přede všemi. Zopakovala jsem to i dneska, když přijeli. Mezi Donovanem a mnou už není sebemenší šance." Zhluboka a klidně se nadechla, aby nemilosrdně využila svou jedinečnou pozici. Dynamika moci se změnila a ona přesně věděla, jak tuto partii rozehrát. "Pokud nechceš, abych před Alaricem začala dělat problémy, pak souhlas s doplacením."

Wallace zaskřípal zuby. Klouby, kterými se opíral o desku stolu, mu zbělely, jak mu docházela váha její hrozby.

Zahnána do kouta, Rowena ho kvapně uklidňovala. Stiskla mu ruku a šeptem ho zoufale ujišťovala, načež svůj zářivý, falešný úsměv otočila zpět na Valerii. "Dobře, dobře. Teď tu záležitost s Donovanem nechme být. Pan Sinclair tu bude každou chvílí. Jdi nahoru. Jakmile jeho návštěva skončí, ty peníze okamžitě vyřešíme."

Usmívajíc se nad jejich naprostou bezostyšností se Valerie otočila na podpatku a zamířila nahoru počkat. Byli tak zoufalí vyšplhat po společenském žebříčku, že by odkývali cokoli. Věděla, že Alaric svou roli sehraje dokonale. Jediné, co musela udělat, bylo vyčkat na svůj čas.

O půl hodiny později se těžké dubové vstupní dveře rozletěly.

Alaric dorazil za doprovodu svého stoického asistenta Dextera. V okamžiku, kdy Alaric překročil práh, jeho hrozivá, drtivá přítomnost opanovala obrovský obývací pokoj. Vzduch zhoustl a stal se dusivým pod vahou jeho nepopiratelné autority.

Wallace přiběhl vpřed a v čistém rozpacích se neohrabaně uklonil. Instinktivně se ponížil, vyděšený mužovou temnou aurou. Jeho sebevědomá maska se rozpadla vteřinu poté, co na něm Alaric spočinul pohledem.

Alaric to zběsilé přivítání ignoroval. Přešel kolem Wallace, jehož kožené boty hlasitě klapaly na vyleštěné podlaze, a s grácií se usadil na drahou pohovku v samém středu místnosti. Ležérně si překřížil nesmírně dlouhé nohy a opřel se do polštářů. Jeho dokonale střižený černý oblek objímal jeho široká ramena a úzký pas, vyzařující nebezpečnou eleganci.

Bridget stála jako přikovaná k podlaze a byla naprosto uchvácená. Prakticky slintala nad jeho ohromujícími, ostře řezanými rysy. Ten muž vypadal jako z mýtu, z hloubky jeho očí čišela nedotknutelná síla. Uhladila si své značkové šaty, aby se ujistila, že její postoj dává vyniknout její postavě.

Dexter stál tiše za pohovkou a s nečitelným výrazem pozoroval chaotickou rodinu, zatímco si v duchu dělal poznámky o jejich zoufalém hemžení. Poznal Bridget z kanceláře toho rána a nemohl si pomoct, než litovat Brookse, který se pravděpodobně stále vzpamatovával ze svého náhlého propuštění.

Rowena postoupila vpřed, pokoušející se ukázat vřelou, aristokratickou pohostinnost. "Pane Sinclaire, buďte u nás vítán," pozdravila a vyzařovala u toho eleganci. "Dáte si čaj? Máme prémiový Earl Grey. Nebo snad kávu? Mohu ji nechat uvařit čerstvou za jedinou malou chvíli."

Alaric s viditelnou netrpělivostí mávl velkou rukou. Jejich ubohé pokusy o zdvořilosti z vysoké společnosti ho nezajímaly. Jeho ostré oči propátraly prázdné prostory obývacího pokoje, projely po točitém schodišti a přilehlých chodbách, aniž by našly cokoli zajímavého.

"Přišel jsem za Valerií. Kde je?" zeptal se chladně.

Rowena seděla přímo naproti němu na sladěném dvojsesadlu. Usmála se svým nejvycvičenějším, nejhladším úsměvem a mírně se naklonila dopředu, aby působila upřímně. "Pane Sinclaire, moc se omlouváme, ale přijela rodina Prescottových a Valerii odvezli. Je zasnoubená s Donovanem, dědicem společnosti Apex Ventures Real Estate. Takže..."

"Odvezli ji?" přerušil ji Alaric ostře.

Aniž by čekal na spletité vysvětlování, agresivně vytáhl telefon a vytočil Valeriino číslo. Telefon přitisknutý k uchu, poslouchal nekonečné vyzvánění. Spadlo to rovnou do hlasové schránky. Svěsil telefon a čelist se mu napjala. Jeho ostrý, smrtící pohled se pomalu přesunul k třesoucí se rodině. Teplota v místnosti klesla o deset stupňů.

Wallace si setřel krůpěj potu z čela, srdce mu bušilo v hrudi. "Pane Sinclaire, nechte mě to vysvětlit..."

"S vámi nemám o čem diskutovat, pane Caldwelle," varoval ho Alaric chladně. Jeho hluboký hlas rezonoval hrozivým tónem nesoucím vražedný slib. "Pokud dokážete ututlat včerejší události, já mohu zajistit, že se ven dostane přesná zpráva. Nebo snad chcete zkoušet mou trpělivost?"

Silně se potící Wallace okamžitě zařadil zpátečku. Zběsile máchal rukama na obranu a v očích mu probleskovala panika. "To bych se nikdy neodvážil, pane Sinclaire. To musí být žert. Chtěl jsem vám jen představit svou dceru." Opatrně ukázal na dívku stojící vedle pohovky.

Bridget s naučenou ladností přikývla. Vstoupila do Alaricova zorného pole a nabídla jemný, plachý úsměv. "Pane Sinclaire, je mi potěšením," pozdravila ho jemně a řasy se jí rytmicky třepotaly.

Alaric své chladné oči zúžil. Seděl dokonale nehybně a mlčky si Bridgetinu tvář napjatě prohlížel. Neřekl jediné slovo, jen ji pozoroval nečitelným, pronikavým pohledem.

Bridget pod jeho zkoumavým pohledem temně zrudla. Srdce jí divoce bušilo o žebra. Šťastně se nechávala hodnotit, předpokládajíc, že jeho strnulé ticho je znamením upřímného zájmu. Zvedla bradu, čímž dala plně na odiv své nejlepší přednosti.

Jakmile Rowena vycítila nepatrnou příležitost, bleskově do toho vstoupila a odepsala Valerii jako naprostou neřízenou střelu. "Pane Sinclaire, opravdu se omlouváme za Valeriinu náhlou nepřítomnost. Může být dost obtížné ji zvládnout. Abych byla upřímná, od smrti její matky se chová nevyzpytatelně a šíleně. Je to tragické, ale ona je nepředvídatelná a labilní. Neměl byste s ní marnit svůj drahocenný čas."

Rowena se posunula blíž a zahrnula Bridget chválou se zářivým, vítězoslavným úsměvem. "Bridget a Valerie vyrůstaly spolu, ale Bridget je mnohem jemnější, rozumnější a je velmi ohleduplná. Ví, jak se správně postarat o hosta vaší ohromné úrovně." Rowena plynule ukázala k velkým skleněným dveřím vedoucím ven. "Co takhle dovolit Bridget, aby vás doprovodila do naší zahrady? Vzduch je tam velmi příjemný. A jestliže trváte na setkání s Valerií, prosím, počkejte zde, dokud se nevrátí. Vyhovuje vám to takhle?"