Ve vteřině, kdy hovor utichl, Valeriinými žilami projel hluboký nával euforie. Sundala telefon od ucha a vychutnávala si fakt, že nechala Garetha naprosto ohromeného. Celé roky čelila jeho nejdrsnějším urážkám jen tichými omluvami a opatrným mlčením. Teď si představovala, jak je o míle daleko, zírá na obrazovku a posmívá se. Věděla, že se pravděpodobně ušklíbá a předpokládá, že si ona jen hraje na nedostupnou. Jen ať si to myslí, rozhodla se. Čelisti se jí zatnuly, když pevně přísahala, že zruší jejich směšné, jednostranné zasnoubení.

Valerie hledala útěchu, a tak vytočila domov. Linka zazvonila dvakrát, než se z reproduktoru ozval známý hlas.

"Valerie?"

Při zvuku hlasu její matky Heleny se Valerii v krku vytvořil těžký knedlík. Zaháněla slzy a hruď se jí sevřela, když si vzpomněla na tragickou vraždu, kterou její matka v předchozí časové ose utrpěla. V tom minulém životě její strýc Helenu bezcitně zabil a zamaskoval zločin jako ohnivou sebevraždu, zatímco Valerie hnila ve vězeňské cele.

"Mami," vypravila ze sebe Valerie a nutila svůj hlas ke klidu. "Jsem v pořádku. Stýská se mi. Chci jít domů."

V domnění, že Valerii někdo šikanoval, Helena zoufale slíbila, že ji vyzvedne. "Dobře, nikam nechoď. O všem si promluvíme, až se vrátíš. Kde jsi? Hned teď si pro tebe přijedu."

Valerie vychrlila svou adresu. V okamžiku, kdy dokončila udávání své polohy, její vodou poškozený telefon zablikal a umřel. Zastrčila ten zbytečný přístroj do vlhké kapsy. Odhodlaná usnadnit matce své hledání, Valerie překonala ztuhlost v nohách a kulhala kupředu lesem.

Ušla sotva dvacet metrů, když šustění listí prořízl tlumený sten. Valerie ztuhla na místě. Na vánku se přenesl ostrý kovový pach a pokryl jí zadní část hrdla. Čerstvá krev.

Okamžitě zapracovaly její vězením zocelené instinkty. Snížila postoj a očima skenovala stíny. Obvykle se do nebezpečných situací nemíchala, ale vynořila se jí jedna konkrétní vzpomínka z minulého života. Zvláštní zprávy tehdy ovládly každý kanál zhruba v tuto dobu. Mocný Cassian Vane přežil brutální, krvavou léčku. Vaneovi byli synonymem pro moc a prestiž, a Cassian byl obávaným zázračným dítětem rodiny Vaneů, který držel jejich impérium pohromadě. Detaily útoku byly drženy v tajnosti, ale ona věděla, že téměř zemřel v odlehlé zalesněné oblasti.

Valeriino srdce bušilo do žeber. Uvědomila si, že tím těžce zraněným mužem, který opodál krvácí, by mohl být on. Když kalkulovala se svými dalšími kroky, usoudila, že získat si přízeň tak mocné osoby by se mohlo ukázat jako neocenitelné pro její pomstu proti Garethovi a jejímu strýci.

Sledovala stopu čerstvé krve k hustému shluku stromů. Najednou se vzduch zachvěl. Vycítila rychlý úder přicházející zezadu.

Instinkt převzal velení. Valerie padla na kolena a okamžitě zvedla ruce na znamení kapitulace. "Počkejte! Nejsem nikdo zlý!" zavolala.

Útočník zastavil svůj úder jen několik centimetrů od jejího krku.

Valerie ze sebe vydala roztřesený výdech a pomalu otočila hlavu. Ocitla se tváří v tvář neobyčejně pohlednému, bitvami zocelenému muži. Jeho ostře řezané rysy byly bledé a leskly se potem, přesto z něj vyzařovala impozantní, dominantní tíha. Vypadal jako zahnané zvíře. Jednou rukou si silně tiskl břicho a mezi prsty mu prosakovala tmavá krev.

"Kdo jste?" dožadoval se Cassian úsečně, jeho hlas byl drsným zachroptěním.

Valerie na něj nevinně zamrkala. "Slyšela jsem nějaký hluk a chtěla jsem se podívat, jestli někdo nepotřebuje pomoc. Moje rodina si pro mě brzy přijede. Můžu vás vzít do nemocnice."

Cassian zůstal vůči jejím zjevně dobrým úmyslům chladný. Jeho pronikavý pohled přelétl po jejím rozcuchaném zjevu. "Ztrať se," řekl drsně.

Valerie na něj zírala, ohromená jeho extrémní hrubostí. Ten chlap tu krvácel k smrti, a přesto se pořád choval jako arogantní blbec. Otočila se na podpatku s úmyslem nechat ho jeho osudu.

Udělala tři kroky, než se za ní ozvalo těžké, nevolnost vyvolávající žuchnutí.

Valerie se zastavila a ohlédla se přes rameno. Cassian se v bezvědomí zhroutil na lesní půdu, jeho masivní postava ležela nehybně uprostřed suchého listí.

S tichým brbláním na jeho chování se Valerie vrátila po jeho bok, aby prozkoumala jeho zranění. Odtáhla mu ruku z břicha. Napříč jeho břichem se táhla hluboká, hojně krvácející tržná rána. Když si uvědomila, že bez pomoci někoho dalšího by vykrvácel, zachovala se prakticky.

Valerie si rozepnula vlhkou bundu. Popadla lem svého tenkého tílka a přetáhla si ho přes hlavu, takže zůstala jen v podprsence a bundě. Rychle si bundu znovu zapnula až k bradě, aby se chránila před chladem. Vzala tenké tílko a překládala látku přes sebe, aby vytvořila provizorní, těsný obvaz.

Přitiskla zmačkanou látku přímo na jeho krvácející maso a utáhla konce pevně kolem jeho pasu, aby vyvinula tlak. V malém, malicherném aktu vzdoru proti jeho dřívějšímu odmítavému postoji svázala zakrvácenou látku do úhledné, nápadné mašle přímo na jeho břiše.

Sedla si zpět a prohlédla si scénu. Zářivá mašle trůnila směšně a dokonale na krvavém břiše děsivého zločineckého bose. Spokojeně si otřela dlaně, oprášila si špínu z kolen a opustila hájek, aniž by se ohlédla.

Brzy po jejím odchodu tichý les vybuchl hlukem. Oblast zaplavil těžce ozbrojený konvoj osobních strážců rodiny Vaneů. Desítky mužů v černém pročesávaly stromořadí s tasenými zbraněmi. Rychle našli Cassiana pod stromy a opatrně naložili muže v bezvědomí do zabezpečeného vozidla.

Jak auto uhánělo pryč od lesa, náhlý pohyb Cassianem trhl. Jeho těžká oční víčka se zachvěla a otevřela. Bolest v břiše se rozhořela, což stáhlo jeho pohled dolů. V naprostém úžasu zíral na zářivou, směšnou mašli, která mu seděla přímo na břiše.

Jeho omámenou myslí kmitl obraz jasných, rozpustilých očí té křehké dívky. Vzpomněl si na její vlhké oblečení a nevinný způsob, jakým zvedla ruce do vzduchu.

Naproti němu v prostorné kabině seděl jeho důvěrný přítel a elitní lékař Lennox Croft. Lennox přerušil své lékařské přípravy a zíral na mašli. Rty se mu zvlnily do zřetelného úšklebku. Natáhl ruku a cvrnkl do provizorního obvazu.

"Copak to tu máme," poznamenal Lennox škádlivě. "Není to dívčí tílko?"

Cassian zatnul čelisti. Byl to muž v celém městě známý tím, že si udržuje ženy od těla a odhazuje stranou kohokoli, kdo se pokusí dostat příliš blízko. A teď ležel v zadní části SUV, ovázaný ženským spodním prádlem svázaným jako dárek. Rozhodl se Lennoxovo popichování ignorovat.

"Soustřeď se prostě na ošetření té rány," povzdechl si Cassian, hlas měl hrubý. "Nebo doufáš, že ti v autě vykrvácím?"

Lennox se zasmál a sáhl po nůžkách, aby tu směšnou mašli odstřihl. "Dokud jsem tady já, ty nikam nepůjdeš. Moje schopnosti na to víc než stačí."

Cassian zavřel oči a nechal hlavu klesnout zpět na koženou sedačku. Řev motoru se rozostřil do pozadí. Navzdory pulzující bolesti v břiše jeho myšlenky zabloudily zpět k okouzlující tváři té dívky v lese. Tiše si odfrkl, ten zvuk byl přes hluk pneumatik sotva slyšitelný.

*Malá intrikánka.*