Vivian rozrazila těžké dubové dveře jejich ložnice, zatímco pozůstatky jejího nově nabytého odhodlání jí s každým krokem zpevňovaly páteř. Nechala schodiště za sebou; už nebyla tou roztřesenou dívkou, která právě plakala nad svým zpřetrhaným poutem. Na druhém konci místnosti seděl Dari poblíž okna, zalitý ranním sluncem, a nenuceně listoval tlustým stohem hlášení ze smečky. Když uslyšel tiché cvaknutí dveří při jejím příchodu, vzhlédl od papírování. Na jeho pohledné tváři se rozlil sebevědomý, chápavý úšklebek. Předpokládal, že už podlehla jeho předchozí hrozbě a rychle se vrátila, aby se podvolila, jako to dělala vždycky.

„Odpustila ti?“ zeptal se uhlazeně a sáhl po svém hrnku parnící se kávy.

Vivian na něj zírala. Muž, kterému tři roky věrně sloužila, se na ni díval jako na neposlušné dítě, co se vrací, aby žadonilo o zbytky. Sevřela ruce podél těla v pěst a zaryla si nehty do dlaní, aby uklidnila svůj třesoucí se vztek.

„Dari,“ prohlásila pevně a její hlas nesl klidnou, chladnou tíhu. „Chci rozvod.“

Dariho ruka zamrzla ve vzduchu. Hrnek se vznášel pár centimetrů od jeho úst. Na zlomek vteřiny mu v tmavých očích probleskl upřímný šok. Arogantní úsměv mu okamžitě zmizel ze rtů a vzápětí ho nahradil chladný, povýšený úšklebek. Přiložil hrnek k ústům, pomalu a rozvážně upil kávu a ztěžka ho položil zpět na stůl.

„Ty chceš rozvod?“ zeptal se, a jeho tón byl protkaný jízlivým pobavením, chovaje se, jako by hned napoprvé nepromluvila jasně.

„Ano,“ odpověděla Vivian a bez mrknutí oka opětovala jeho pohled.

Vydal ze sebe suché, výsměšné uchechtnutí, odstrčil se od židle a vztyčil se do své impozantní plné výšky. Překonal vzdálenost mezi nimi, a jeho tyčící se postava měla za cíl zastrašit ji k poslušnosti.

„Takže si raději vybereš rozvod, než abys nabídla obyčejnou omluvu Mille?“

*Milla.* Ta láskyplná přezdívka brutálně probodla Vivianino srdce. Takovou sladkost si schovával pro rozvracečku rodiny, a přitom by na jedné ruce spočítala, kolikrát se vůbec obtěžoval použít její skutečné jméno.

„Kdy ses takhle změnila?“ ušklíbl se Dari. Přistoupil blíž a v očích mu tančil temný výsměch, když na ni shlížel. „Bývala jsi tak poslušná. Ale teď ze sebe nedokážeš dostat ani běžnou omluvu. Najednou máš ego.“

Vivian odmítla couvnout. Zvedla hlavu v posledním pokusu obhájit svou nevinnost. „Dari, já jsem nevinná! Camille jsem neudělala absolutně nic špatného –“

Nemilosrdně ji umlčel tím, že jí k ústům hrubě přitiskl prst.

„Drž klapačku,“ přikázal a jeho hlas klesl do nebezpečného tónu. „Máš snad nějaký konkrétní důkaz, který by potvrdil tvou nevinnost?“

Pomalu stáhl prst a čekal, až se ve své obhajobě zadrhne.

„Moje slova by měla stačit,“ trvala zoufale na svém Vivian.

Dari obrátil oči v sloup a z hrdla se mu vydralo drsné odfrknutí. Podíval se na ni, jako by byla tím nejubožejším, nejtvrdohlavějším stvořením, s jakým se kdy setkal. „Vivian, jestli si myslíš, že si můžeš dělat, co se ti zachce, a vyváznout bez trestu, měla by ses probudit.“

Než vůbec stihla zpracovat jeho další krok, Dari ji hrubě popadl za paži. Jeho stisk byl jako železný svěrák a prsty se jí zaryly do bledého masa a okamžitě vyvolaly drtivý tlak, po kterém zůstanou modřiny.

„Dari, pusť mě!“ vyjekla, ale on ji naprosto ignoroval.

Fyzicky ji vlekl z ložnice, a jeho dlouhé, trestající kroky ji nutily za ním neohrabaně klopýtat. Táhl ji dolů po obrovském dřevěném schodišti, aniž by jí ponechal jedinou špetku důstojnosti. Nohy jí po schodech klouzaly, jak bojovala o udržení rovnováhy a modlila se, aby nezakopla a nezlomila si vaz. Služebné utírající prach ze zábradlí šokovaně zalapaly po dechu a tiskly se naplocho ke stěnám, aby se klidily z jeho destruktivní cesty. Starší smečky a stráže, kteří se shromáždili v rozlehlém obývacím pokoji, přerušili své ranní rozhovory. Oči se jim rozšířily, když sledovali, jak jejich alfa vláčí svou Lunu skrz jejich vlastní domov jako chyceného zločince.

Vivian se kousla do vnitřní strany tváře. Fyzická bolest vystřelující z její paže byla intenzivní, ale zraňující pohledy smečky pálily mnohem hůř.

Zrovna když ji Dari táhl k hlavnímu vchodu, těžké vchodové dveře se rozletěly.

Vrazili přímo do bety Silase. Silas nebyl sám. Opatrně podepíral tu jedinou ženu, která nesla odpovědnost za celou tuhle zlomyslnou šarádu.

Camilla se překulhala přes práh a dokonalým způsobem hrála roli tragické oběti. Kolem hlavy měla pevně omotané bílé obvazy a její tvář byla maskou vypočítavé bolesti.

Silas vzhlédl a zrak mu okamžitě padl na Dariho ruku. Všiml si ošklivé, fialovějící modřiny, kterou Dari způsoboval na Vivianině světlé kůži. Beta se zamračil a pokusil se zasáhnout a zpochybnit tak kruté zacházení svého alfy.

„Co se děje, chlape?“ zeptal se Silas a v hlase mu zazněly obavy. „Kam vedeš svou družku?“

Ve chvíli, kdy Dariho pohled padl na obvázanou Camillu, okamžitě pustil Vivianinu paži, jako by to byl bezcenný kus odpadu. Opustil svou družku a vrhl se vpřed.

Přímo před shromážděnými staršími, strážemi a Silasem si Dari jemně vtáhl tu uboze hrající Camillu do svého ochranného objetí.

Hluboko ve Vivianině mysli to v její vnitřní vlčici Tesse ruplo. Tessa zavykla v ryzím, živelném hněvu a drápy škrábala do stěn Vivianina vědomí. Byla hluboce uražena, že jejich spojený druh dokáže projevit víc péče o outsiderku než o vlastní spojenou Lunu.

„Jak se může starat o někoho jiného víc než o svou družku?!“ zavrčela Tessa v naprostém znechucení.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se Dari a z hlasu mu odkapávala až nechutně sladká něha.

Něžně vedl Camillu do středu obývacího pokoje, zcela ignoruje Vivian. „Pojď, posaď se sem.“

Dari posadil Camillu na plyšovou pohovku. Shromáždění členové smečky mlčky sledovali, jak jejich alfa zahrnuje jinou ženu do očí bijící náklonností. Záhy se ticho zlomilo v opovržlivé šeptání, mručení schválně natolik hlasité, aby ho Vivian zaslechla.

„Proč se alfa chová k té ženě jako ke své družce?“ zamumlala jedna stráž.

„Protože ji Luna strčila ze schodů,“ zašeptala zpátky služebná a zpražila Vivian pohledem. „Hádám, že to byla čirá žárlivost.“

„Vždycky jsem si myslel, že je Luna Vivian milá paní. Kdo mohl tušit, že je to žárlivá, bezcitná zrůda?“

Tahle krutá slova zasáhla Vivian jako fyzické rány. Z očí jí vyhrkly slzy hluboké zrady a stékaly jí po tvářích. Její duch se zcela roztříštil, když si uvědomila, že jí naprosto nikdo nevěří. Tihle lidé se proti ní obrátili bez nejmenšího zaváhání. O to víc ji bolelo zjištění, že její zbabělý druh se ani nenamáhal vyslechnout si její verzi příběhu; prostě ji odsoudil na místě.

Na plyšové pohovce Camilla přesně na povel ucukla bolestí, jako mistrně ovládající umění manipulace. Pevně zavřela oči a vytlačila jedinou, dokonale načasovanou falešnou slzu, která se pomalu koulela po její bledé tváři a zachytila světlo přesně tak, aby ji všichni viděli.

„Bolí to, Dari,“ zakňourala Camilla a její hlas se chvěl tak falešnou křehkostí, až se z toho Vivian zvedal žaludek.

Dari uklidňujícím způsobem třel Camilla záda a na utěšení jí kroužil prsty po páteři. Pak se jeho chování v mžiku obrátilo. Stočil svůj vražedný pohled zpět na Vivian, která stála osamoceně uprostřed místnosti a rukama křečovitě svírala látku svého oblečení, aby se netřásla.

Dari k ní nakráčel a tyčil se nad ní s naprostou autoritou alfy.

„Vivian,“ vyštěkl rozkaz. „Běž tam a omluv se Camille.“

Vivian pevně zůstala na svém místě. Zatnula zuby a odmítla se podvolit.

„Řekla jsem, že se nikdy neomluvím za zločin, který jsem nespáchala,“ pronesla Vivian jasně.

„Přestaň být tvrdohlavá a okamžitě tam jdi!“ zařval Dari a vzedmul se v něm vztek, jak mírně zvedl ruku a hrozil jí.

Vivian se nekrčila jako vyděšené štěně. Zírala přímo do očí muži, se kterým byla spojena. „Dari, nic špatného jsem neudělala. Nikdy se neomluvím.“

Dari se temně zasmál a zavrtěl hlavou. „A proč se nechceš omluvit?“

„Protože jsem jí nic neudělala!“

„Vivian, to by stačilo!“ Rozzuřen její veřejnou drzostí po ní Dari střelil rukou a bolestivě jí stiskl bradu.

Jeho dlouhé prsty se nemilosrdně zaryly do její čelisti a donutily ji zvednout tvář, aby se setkala s jeho zuřivým pohledem. Vivian ucukla a z rtů jí unikl ostrý dech, když jí drtivý tlak projel přímo do kosti. Byla to děsivá ukázka fyzické síly, která měla zlomit její vůli.

Silas přenesl váhu a udělal váhavý krok vpřed, ve snaze zasáhnout ve prospěch Luny. Dari ale ten pohyb zachytil. Vrhl na svého betu smrtící, výhružný varovný pohled, kterým Silase zmrazil uprostřed kroku a efektivně tak zabránil jakémukoli dalšímu vměšování. Nikdo se neodvážil vzepřít se alfovi, když jeho hněv plál takhle silně.

Tessa v zadní části Vivianiny mysli zakňučela, zhnusena tím, jak s nimi jejich vlastní druh zacházel před celou smečkou. Přesto se Vivian odmítala zlomit. Stála si pevně za svým a čerpala ze své skryté královské krve, aby si udržela důstojnost.

„Vybrala jsem si možnost rozvodu, kterou jsi mi nabídl,“ připomněla mu skrz zatnuté zuby a ignorovala pulzující bolest. „Vybrala jsem si rozvod namísto omluvy!“

Dari zavrtěl hlavou a přiblížil svou tvář nebezpečně blízko k její. Cítila zlomyslnost, která z něj vyzařovala.

Chladně jí oznámil, a z jeho hlasu vyprchalo veškeré slitování: „S lítostí ti musím oznámit, že teď se podmínky změnily. Omluvíš se a zároveň dostaneš rozvod.“