*****Pohled Vivian*****

Pneumatiky Calebova auta hučely o hrubý asfalt a ukrajovaly míle mezi otcovým panstvím a tyčícími se hranicemi smečky Moongrove. Hleděla jsem z okénka spolujezdce a sledovala nekonečnou šmouhu temně zelených borovic, které se kolem nás míhaly. V hrudi se mi vířila těžká, dusivá směsice emocí a svírala mi žaludek do pevných uzlů. Čím víc jsme se blížili k linii území, tím těžší pro mě bylo se pořádně nadechnout.

Caleb poklepával prsty na kožený volant a po očku po mně pomrkával. Snadno dokázal vyčíst mé ztuhlé, strnulé držení ramen. Ve snaze odvést mou pozornost od blížící se nevyhnutelné pohromy si odkašlal.

"Takže, Vivian," začal Caleb s lehkým, hravým tónem. "Co takhle zahrát si hru, kdo vydrží déle mlčet? Vsadím se, že tě porazím."

Pohled jsem upírala na hustý les venku a čelist jsem měla pevně sevřenou. Zkrátka jsem neměla náladu na dětinské hry nebo vtipné škádlení. Má blížící se konfrontace se nade mnou vznášela jako masivní temný bouřkový mrak.

Caleb, který dokonale prohlédl mou stoickou fasádu, si povzdechl. Jeho stisk na volantu zesílil a tón se mu značně zjemnil. "Jde o toho tvého děvkařského manžela?" zeptal se tiše.

Spolkla jsem ten těžký knedlík, co se mi tvořil v krku, a nepatrně, váhavě jsem přikývla. Skrývat před ním svůj vnitřní zmatek byla zbytečná snaha. Znal mě až příliš dobře na to, aby uvěřil jakýmkoli lžím.

"Nemusíš se jím trápit," ujišťoval mě Caleb s hlubokým přesvědčením a očima upřenýma na silnici před námi. "Právě to jdeš ukončit. Jakmile ty vazby oficiálně zpřetrháš, jakékoli přetrvávající, bolestivé pocity zrozené z pouta druhů zmizí beze stopy. Budeš svobodná."

Zůstala jsem zticha a nechala jeho slova viset ve vzduchu. Myšlenky se mi vrátily zpět k dnešnímu stolu u snídaně. Intenzivně jsem si vybavovala otcovo ponuré, neústupné varování. Řekl mi, že fyzický proces rušení alfa pouta bude zničující. Bolest vlkem projede žilami a bude hrozit, že roztříští jeho mysl. Ale jak jsem tak seděla na sedadle spolujezdce, tiše jsem důvěřovala své skryté síle alfy. Věděla jsem, že má pokrevní linie mi dovolí to utrpení snést.

Hustá linie stromů se nakonec rozestoupila a odhalila rozlehlé, těžce střežené hranice smečky Moongrove. Caleb pomalu zastavil auto na štěrkové krajnici a zvířil malý oblak prachu, který se vznesl do ranního vzduchu.

Odepnula jsem si bezpečnostní pás a těžké dveře rozrazila.

"Vivian," zavolal na mě Caleb, než jsem stihla odejít, a odhodil své hravé chování. Dal mi přísné, ochranářské instrukce. "Okamžitě mi zavolej, jestli se cokoliv zvrtne. Myslím to vážně."

"Zavolám," slíbila jsem a zabouchla dveře od auta.

Otočila jsem se a kráčela sama po dlouhé, klikaté příjezdové cestě směrem k velkolepému sídlu smečky. Štěrk pod mými botami hlasitě křupal. S každým krokem mě zasáhla nová, spalující vlna hněvu. Došla jsem k tyčícím se dvoukřídlým dveřím a protlačila se dovnitř masivního foyer.

Sídlo smečky kypělo ranním ruchem. Služebné nosily stohy čistého prádla a leštily složité dřevěné zábradlí. Vstoupila jsem do středu haly a čekala na povědomé, uctivé pozdravy.

Nestalo se nic. Žádné úklony hlavou. Žádné uctivé mručení na pozdrav.

Služebná držící stříbrný podnos prošla přímo kolem mě a oči upírala tvrdošíjně na zeď. Další dívka, která oprašovala stolky v chodbě, se o mě otřela ramenem, aniž by se pozastavila a omluvila se. Otevřeně ignorovaly mou přítomnost, když jsem procházela síněmi, a chovaly se ke mně jako k neviditelnému vzduchu. Čelist se mi stáhla do tvrdé linie. Právně jsem stále byla jejich luna. Rozvodové papíry zůstávaly nepodepsané, pouto nezlomené. Přesto mě odvrhovaly jako nechtěnou cizinku.

Jejich do očí bijící neúcta živila mé syrové odhodlání a divokou touhu s tímto místem skoncovat. Chtěla jsem zpřetrhat veškeré vazby na tyto lidi. Obešla jsem hlavní obývací pokoj a cílevědomě zamířila po schodech nahoru. Boty mi těžce a rytmicky dupaly o kobercem potažené schody.

Když jsem dosáhla odpočívadla ve druhém patře, vyrazila jsem chodbou a zastavila se před těžkými dubovými dveřmi Dariho kanceláře. Aniž bych se obtěžovala zaklepat, agresivně jsem těžké dveře rozrazila, až hlasitě pleskly o vnitřní zeď.

Srdce mi okamžitě spadlo do žaludku.

Při tom pohledu přede mnou se mi zatajil dech. Dari se pohodlně rozvaloval na plyšové kožené kancelářské pohovce uprostřed místnosti. Camilla ležela hned vedle něj. Intimně a majetnicky si opírala hlavu o jeho stehno. Jeho ruka se vznášela poblíž jejího ramene a vykreslovala tak nechutný obraz domácí pohody.

Čirá, nefalšovaná zrada z toho, jak s ní zacházel jako se svou milovanou lunou, ještě než jsme byli oficiálně odděleni, hrozila, že mě pohltí. Stále jsme byli svázáni bohyní, přesto se s touhle ženou promenádoval v mém domě. V uších mi silně zalehlo.

Když Dari uslyšel můj prudký vstup, hlava mu vystřelila ke dveřím. Jeho oči se střetly s mými. Krátký záblesk překvapení v jeho výrazu se rychle proměnil v arogantní, posměšný úšklebek.

"Konečně jsi nedokázala snést ten život venku za těmito zdmi a teď jsi zpátky?" posmíval se a z jeho hlasu odkapávala povýšenost. Uvolnil se hlouběji do svého plyšového sedadla, překřížil paže na široké hrudi a byl naprosto přesvědčen o mé porážce.

Ignorovala jsem jeho ubohé posměšky. Camilla se vedle něj rychle vyškrábala do sedu. Zastrčila si vlasy za ucho a sklonila hlavu, předstírajíc přehnanou, submisivní nevinnost. Snažila se vypadat malá a vyděšená, hrajíc před svým alfou oběť.

Má vlčice Tessa vycenila v mé mysli tesáky. Zlověstně a s naprostým znechucením nad tím pohledem zavrčela. *Ubohá děvka.*

Sesbírala jsem veškerou svou zbývající vnitřní sílu a potlačila to ostré bodnutí zrady, které mě drásalo na hrudi. Vykročila jsem vpřed a boty mi ostře klapaly o dřevěnou podlahu. Přešla jsem místnost a chladně se setkala s Dariho posměšným pohledem s mrazivým odstupem.

"Přišla jsem kvůli své zprávě," pronesla jsem a můj hlas zněl v napjatém tichu jasně a vyrovnaně. "Zrušit pouto druhů a podepsat rozvodové papíry."

Dari ztuhl. Jeho arogantní úšklebek se rozplynul ve vzduchu. Hluboce se mi zahleděl do ledově šedých očí a hledal náznak zaváhání. Když žádný nenašel, jeho výraz se zkřivil do ostrého zamračení.

"Furt chceš hrát tohle svoje ubohé divadýlko?" obvinil mě hlasitě a jeho hlas zaburácel napříč prostornou kanceláří. Ukázal na mě prstem. "Děláš všechny tyhle dramatické nesmysly jen kvůli pozornosti?"

"Na nic si tu nehraju, alfo Dari," přerušila jsem ho rázně a hlasitě a zvedla bradu, abych se vyrovnala jeho dominanci. Veškerý můj předchozí, třesoucí se strach z něj se vypařil z mých žil. Stála jsem vysoká a neústupná a hleděla na muže, který mi způsobil tolik bolesti. "Prostě mi dej ty papíry a já je podepíšu. Potom půjdeme zrušit to naše pouto druhů."

Zlostně se na mě podíval a široká hruď se mu vzdouvala potlačovaným dechem. Temně se zasmál nad tím, co považoval za zoufalý blaf, vstal a narovnal se do své zastrašující plné výšky. Dupl k masivnímu mahagonovému stolu, trhnutím otevřel těžkou zásuvku a vyndal silný stoh právních dokumentů.

Namazal si to přímo do mého osobního prostoru a bezcitně mi hodil papíry přímo do tváře.

Ostré hrany tvrdého pergamenu mě škrábly na tváři. Stránky se rozletěly po podlaze a snesly se kolem mých bot. Stál tam s vypjatou hrudí a čekal, až se zhroutím, rozpláču nebo se skrčím před jeho mocí.

Jeho dětinské předvádění dominance mi nemohlo být víc ukradené.

Dlouhou vteřinu jsem nespustila oči z těch jeho a můj výraz byl naprosto prázdný. Pak jsem si klidně a pomalu dřepla. Dala jsem si na čas se sbíráním rozházených papírů z podlahy a srovnala je do úhledné, úhledné hromádky. Popadla jsem elegantní černé pero ležící na kraji jeho stolu.

Když jsem se znovu postavila, přitiskla jsem pero na papír. Elegantně jsem se podepsala na každý určený řádek. Inkoust hladce plynul po stránkách, aniž by se mi ruka jedinkrát zachvěla. Můj podpis zpečetil právní smrt našeho pouta a zpřetrhal mé vazby na jeho jméno a jeho smečku.

Zavřela jsem pero, udělala krok vpřed a vrazila podepsané papíry zpátky na jeho hruď. Z čistého reflexu je zachytil a oči se mu mírně rozšířily nad drsnou realitou mého inkoustu na tečkovaných čarách.

"A teď," vyžadovala jsem a držela jeho pohled s divokou mocí. "Je čas zrušit to pouto druhů."