Iris

Při Lucienových slovech se oklepu a otočím se. „Býval to Dvůr snění?“

Svaly na čelisti se mu napnou a pak mě bez ptaní chytí za ruku. Jeho teplá dlaň je dost velká na to, aby tu mou úplně pohltila. „Pojď. Ukážu ti to.“

Procházka je zpočátku normální. Cítím na kůži slunce. Slyším ve stromech ptáky. Ale čím dál jdeme od Lucienovy chaloupky, tím... zvrácenější všechno je.

Zpočátku je to nenápadn