Iris

Modřiny pořád pulzují, když se probudím. Každý nádech je připomínkou toho, čím si Lucien prochází. Toho, co mu Zyra dělá.

Pomalu se posadím. Moje stará jednolůžková postel zavrže, i když moc nevážím. Skrz závěsy proniká chladné světlo a v posteli se mnou není žádný Zane. Můj Beta je už vzhůru. Stojí u okna, bez košile, bledé ráno vrhá stříbrné světlo na jeho holá záda.

Jizvy z kobky jsou pryč