Saskia sebou neškubla, když sledovala, jak se Kelsie zoufale snaží zachránit své roztříštěné představení. Její vnitřní monolog zůstával jasný a stabilní, analyzující ubohé intriky mladé vlčice s chladnou, vypočítavou přesností. Kelsie byla pošetilá, když si myslela, že tato levná divadelní gesta Dominica ovlivní. Alfa smečky Stínových ozvěn měl od přírody chladnou hlavu, byl to muž zocelený válkou a zodpovědností. Strávili dvacet let společným budováním nezlomných základů. Dominic znal Saskiinu skutečnou, neochvějnou povahu. Věděl, že by nikdy bezdůvodně neublížila nevinnému, a už vůbec by nepozvedla ruku na jeho druhou Družku. Byla to Luna, která nad svou vlastní pýchu vždy kladla přežití smečky. Pokud Měsíční bohyně nařídila toto trojité pouto, Saskia poslušně a čestně přijme božskou vůli. Nebude proti ní bojovat, ani nebude Dominica nutit, aby si mezi nimi vybral.

Ale Kelsie, zatímco zůstávala neoznačená a hnaná prudkou, zoufalou ambicí, pokračovala ve svém neúnavném pokusu hrát křehkou oběť. Stáhla se zpět, její spodní ret se třásl, když ze sebe nutila koktavou omluvu.

"Já... omlouvám se," zašeptala Kelsie, její hlas protkán vykonstruovaným strachem. Podívala se nahoru na Dominica přes mokré řasy, než věnovala vyděšený pohled Saskii. "Jen jsem byla nervózní, že bys mi chtěla ublížit. Jsi jeho první Družka a Luny bývají... majetnické."

Saskia odmítla nechat takovou donebevolající urážku jen tak projít. Nezvedla hlas, ani se nepohnula na svém sedadle. Prostě oplatila dívčiny slzami zalité oči pohledem plným zastrašující, nenucené elegance.

"Stejně jako Alfové," kontrovala Saskia hladkým a vyrovnaným tónem, který nesl přesně tolik váhy, aby umlčel bezprostřední okolí. Udržovala svůj pohled upřený na třesoucí se dívku. "Tady ve smečce Stínových ozvěn je Druh zkrátka Druh. Kdyby byla situace opačná a já byla obdarována druhým Druhem, Dominic by pouto přijal úplně stejně, jako přijímám já tebe, Kelsie. Neboj se mě."

Saskia dovolila zdvořilému, odměřenému úsměvu dotknout se jejích rtů. Druh úsměvu určený pro hostující hodnostáře a nervózní štěňata. "Jsem upřímně šťastná, že tu mám další Lunu, která se mnou podělí o vyčerpávající administrativní povinnosti spojené s řízením tak obrovské smečky. Ta práce nikdy nekončí a další pár schopných rukou bude velmi vítanou úlevou."

Dominicův napjatý postoj se uvolnil. Tiše se uchechtl, dojat její neochvějnou loajalitou a hlubokou noblesou pod palbou. Podíval se dolů na Saskii a jeho oči změkly hlubokou náklonností.

"Žárlil bych velmi silně, miláčku, kdyby tě měl mít i nějaký jiný muž," zamumlal Dominic, jeho hlas bohatý a pevný, aby ho slyšeli všichni v okolí. "Ale přijal bych to jako vůli naší Bohyně, Elyrie."

"Já vím, miláčku," odvětila Saskia. "Vždycky jsi byl dobrý, laskavý, milující a věrný Druh."

Dominic se sehnul, vzal Saskiinu ruku do své a přitiskl si ji k rtm. Políbil jí klouby prstů, což byl veřejný, nepopíratelný slib, že on toto nové pouto přijme přesně tak bezchybně, jako to udělala ona. Bylo to gesto hluboké vděčnosti a úcty k jeho Luně, s níž strávil dvacet let.

Když Kelsie slyšela, jak Dominic potvrzuje své pouto se svou první družkou, dramaticky popadla dech. Ten zvuk byl ostrý a pronikl tichým mručením od okolních stolů. Do dívčiných očí vyhrkly skutečné slzy, tvář se jí zkroutila v nefalšovaném žalu, když sledovala ten bezstarostný projev náklonnosti mezi Alfou a Lunou.

"Ty mě nechceš!" zavzlykala Kelsie se zlomeným hlasem.

Aniž by čekala na odpověď, otočila se na patě a zběsile prchla. Prodírala se přelidněným, ohromeným tanečním sálem a šustila šaty, jak mizela směrem k těžkým dubovým dveřím vedoucím do venkovních zahrad.

Hluboce otřesen tímto divadelním výstupem, Dominic fyzicky zaváhal. Zamrkal a zíral na místo, kde ještě před chvílí stála jeho nová družka. Před celou smečkou vznesl nárok na to, že je jeho. Zastal se jí. Neudělal nic, co by naznačovalo, že ji nechce. Rozpolcený mezi družkou sedící po jeho boku a tou, která prchala do noci, pohlédl dolů na Saskiinu ruku a pak zpět k otevřeným dveřím.

"Miláčku, musím jít a..." Dominic ztichl, jeho hlas protkaný nezvyklou nejistotou.

Saskia ho jednoduše klidným mávnutím ruky odmítla. "Samozřejmě. Rozumím, Dominicu. Jdi a najdi svou druhou Družku. Zdá se být mladá a velmi..."

Saskia se zastavila. Nemohla mu říct *intrikánská*. Ještě ne. Pustila jeho ruku a dala mu tak svolení opustit její bok na jejich vlastním párovacím plese.

Zatímco se Dominic otočil a vyběhl za prchající dívkou, Saskia se opřela o opěradlo své židle. Svoji tichou, bublající frustraci skryla za velmi kontrolovaným lokem tmavě červeného vína. Chtěla vypít celou sklenici, aby alkohol vypálil pevný uzel tvořící se v její hrudi, ale odmítla dopřát zírajícímu davu uspokojení z toho, že by ji viděl se zpotit.

Zanechána samotná u hlavního stolu si Saskia všimla, že si okolní spojenečtí Alfové vyměňují hluboce chápavé, nepříjemné pohledy. Ticho u VIP stolu bylo hutné a těžké nevyřčenými odsudky. Všichni viděli tu surovou manipulaci. Všichni sledovali, jak Dominic běží za cizinkou.

Kelsiin bývalý Alfa, obtloustlý muž se šedivějícími spánky, si povzdechl a předklonil se. Nabídl jí formální, rozpačité přikývnutí.

"Omlouvám se, Luno Saskio," zamumlal tichým hlasem. "Tuhle mám ve smečce nově. Její matka se spářila do mých řad sotva před dvěma měsíci. Tu dívku dobře neznám. Mně se zdála dostatečně milá."

"Jak je stará?" zeptala se Saskia, přičemž nespouštěla oči z okraje své sklenice s vínem.

"Zrovna oslavila osmnáctiny uvnitř mé smečky," odpověděl a zavrtěl hlavou.

"Velmi mladá," poznamenala Saskia. "Já ne tak moc. Dostává Druha, který už Družku má. Dovedu si představit, že taková realita může u vlčice vyvolat mnoho temných stránek, když očekává, že se náhle stane Lunou, aby pak zjistila, že její Druh už Lunu okupující trůn má."

Odmítajíc projevit jakoukoliv paniku ohledně děsivé neznámé spojené s trojitým poutem druhů, Saskia oslovila stůl pevným, neotřesitelným klidem.

"Příliš se tím nezatěžujte. Dominic nebude trpět intrikářské hry. Je racionální. Pravděpodobně ji označí a spáří se s ní pouze tehdy, pokud prokáže, že dokáže upřímně přijmout realitu našeho pouta. Ona a já jsme si navzájem nezaváněly. Nejsme družky, což tu dynamiku, troufám si říct, poněkud komplikuje."

Znovu si usrkla vína a přelétla pohledem po mocných vůdcích usazených kolem ní.

"Bude muset dobrovolně přijmout fakt, že se o něj bude muset dělit se mnou. Neodvrhne svou Družku a Lunu, s níž strávil dvacet let, kvůli dívce, kterou ani nezná. Obzvláště ne kvůli takové, která se právě teď chová jako uštěpačné, žárlivé dítě přímo před očima všech spojeneckých vůdců. Já takové hry nehraju a nikdy hrát nebudu."

Alfa Donovan, mocný čistokrevný spojenec sedící naproti přes stůl, hlasitě přikývl na souhlas. Opřel se ve svém těžkém dřevěném křesle a zakroužil jantarovou tekutinou ve své sklenici.

"Plná vlčičí žárlivosti, vsadím se," prohlásil Donovan hlasem, který nesl hrubý štěrk veteránského velitele. "A to, Luno Saskio, není nikdy dobré. Neskončí to dobře, pokud v téhle cestě bude pokračovat. Sám jsem byl příjemcem takového jedu."

Saskia přikývla, vědoma si jeho minulých bojů během let, kdy se rval o to, aby si mohl přivlastnit svou vlastní Lunu, Rosalind.

"Nejsem tak mladá jako ona, Alfo Donovane. Ani tak nezralá. Zvládám svůj život a svou smečku s klidem a racionalitou. Na rozdíl od ní, jak se zdá," odpověděla Saskia s lehkým, chápavým polovičatým úsměvem. Kývla na procházejícího číšníka, aby jí dolil sklenici.

"Tento rozdíl bude rozhodujícím faktorem mezi vámi dvěma," souhlasil Donovan a pozvedl sklenici k přípitku. Naklonil se blíž a snížil hlas do osobnější polohy. "Pokud si budete potřebovat odpočinout od vážných potíží, které se tu podle mě rodí, nabídka platí. Přijeďte k nám do Vzestupné indigové orchideje na zasloužený odpočinek. Keeganova Družka nedávno otevřela na okraji mého území luxusní denní lázně. Zaručuji vám, že ona a její tým dokážou smýt veškeré napětí, které vám tenhle chaos přinese."

Saskia mu věnovala upřímný úsměv. "Možná vaše útočiště opravdu využiji, Donovane."

"Bude mi absolutním potěšením, Luno," odpověděl a ťukl okrajem své sklenice o její.

Po zbytek večera Saskia bezchybně a zcela sama předsedala párovacímu plesu. Držela hlavu hrdě vztyčenou, povídala si s hostujícími hodnostáři, udělovala požehnání mladým párům a udržovala si železnou fasádu královny nedotčené malichernými dramaty pubertální rivalky. Hodiny se táhly. Hudba hrála, víno teklo a Dominic se nevracel. Žádné vysvětlení. Žádná omluva. Nic.

Těsně po desáté hodině, když dav začal řídnout a personál začal sklízet vnější stoly, se Saskia rozhodla, že zkontroluje svého Alfu. Tiše seděla na svém místě, zavřela oči a pokusila se s Dominicem spojit skrz jejich mentální spojení druhů.

V okamžiku, kdy se psychický kanál otevřel, jej Saskia prudce uzavřela.

Dech se jí zadrhl, prsty sevřely stopku sklenice s vínem tak silně, až křišťál zasténal. Zpětná vazba prostřednictvím pouta byla okamžitá a surová. Cítila ho venku v temném lese. Cítila přesné fyzické vjemy, jak se Dominic páří s Kelsie. Ten přenos byl nepopiratelný. Saskia cítila těžké, mokré tření, když Dominic vrážel svým údem hluboko do kundy mladé vlčice. Cítila příval jeho vrcholu, prvotní řev vibrující v jeho hrudi a ostré, pronikavé bodnutí, když se jeho tesáky zabořily hluboko do Kelsiina krku a prorazily kůži, aby zanechaly jeho trvalou značku.

Přivlastňoval si ji. Fyzicky pečetil pouto a přeměňoval tu dívku ve svou oficiální družku, aniž by se kdy vrátil do tanečního sálu, aby vysvětlil své činy, nebo se se Saskií poradil jako se sobě rovnou. Nechal slzy teenagerky diktovat budoucnost jejich smečky.

Hluboce zasažena, avšak odhodlána, Saskia vstala. Uhladila si předek svých elegantních šatů, tvář jako masku z vytesaného mramoru. Neukápla jí ani slza. Nezachvěla se. Zkrátka se obrátila k zbývajícím hostům zády a vyšla z tanečního sálu.

Doprovázena elitní jednotkou Alfy se Saskia mlčky stáhla do obrovského Alfova apartmá. Těžké mahagonové dveře za ní zacvakly a uzavřely ji v soukromém útočišti, které s Dominicem sdílela dvě desetiletí. Místnost voněla cedrem a jeho doznívajícím pachem. Dnešní noc jí připadala jako hrobka.

Otočila se tváří ke strážím, kteří stáli v pozoru na chodbě. Její oči se střetly s očima Bety Calluma, muže, který vedle ní krvácel na nespočtu bojišť.

"Nerad obtěžuji, Callume," pronesla Saskia, a její hlas klesl do formálního, velitelského tónu. "Ale potřebuji, abys tu zůstal, dokud se Dominic nevrátí. Stanovuji přísnou fyzickou hranici. Nechci tu vlčici ve svém apartmá. Dokud se to všechno pořádně neprobere, bude muset pochopit můj postoj, vezmeme-li v úvahu, že se se mnou před zpečetěním toho pouta dnes v noci neporadil."

Callum ztuhl, když vycítil ten smrtící klid vyzařující z jeho Luny. "Co chceš, abych udělal, Saskio?"

"Informuj Dominica a jeho novou Družku, že musí strávit noc v Lunině apartmá," nařídila Saskia neochvějným tónem. "Řekni mu, že jsem ráda, že našel Družku, ale že mě hluboce mrzí, že postupoval bez řádné, uctivé diskuze. Odmítám se uprostřed noci probouzet za zvuků mého Druha, jak vráží svůj úd do své druhé Družky v mém osobním apartmá. Nebudou se spolu milovat v mé posteli."

Stráže si vyměnily rychlé, neklidné pohledy. Vytyčovat hranice vůči Alfovu pářícímu šílenství bylo velmi nebezpečné území.

Callum těžce polkl a pomalu přikývl. "Počkám tu na něj. Bude nejlepší, když tahle zpráva přijde ode mě. Ale Saskio... co chceš, abych udělal, pokud ten rozkaz otevřeně odmítne? Co když bude vyžadovat, že ji přivede dovnitř?"

Saskiino železné odhodlání nepovolilo ani o jediný centimetr. Přistoupila blíž k Betovi, oči jí planuly potlačovanou mocí ostřílené vládkyně. Své mrazivé ultimátum doručila se smrtící přesností.

"Přikaž Alfovi, aby respektoval mé přání jen pro dnešní noc. Večer může strávit stočený do klubíčka se svou novou Družkou v Lunině apartmá. Je stejně luxusní jako tohle. Pokud se rozhodne nerespektovat má přání byť jen na jednu jedinou noc, myslím, že přesně vím, jak na tom s ním a jeho novou Družkou budu."