Dominic tam prostě jen stál a zíral na ni s bezmocným zamračením, které mu krabatilo čelo. Vypadal jako jelen oslněný světly reflektorů, chycený v pasti mezi družkou, která vybudovala jeho smečku, a tou mladou dívkou, jež mu neustále masírovala ego. Hluboko v Saskiině vědomí její vnitřní vlčice Vara klapla čelistí a vycenila fantomové tesáky nad tou nehoráznou drzostí muže, který stál před nimi. Těžké, dusivé napětí v apartmá houstlo s každým Saskiiným přerývaným nádechem. Biologická říje pulzující jejími žilami byla neúnavná, spalující horečka. Její tělo se dožadovalo fyzické přítomnosti svého Alfy, prahlo po jeho těžkém uzlu a tom primitivním nárokování, které se pojilo s jejich poutem, ale jediné, co teď v hrudi cítila, byla zvedající se vlna znechucení až do morku kostí. Zůstával k dispozici na zavolání žárlivého dítěte, a to dokonce i uprostřed tohoto posvátného biologického okna.

"Prostě jsi ji chtěl vidět," ušklíbla se Saskia a její hlas klesl do smrtícího, jedovatého tónu, který se odrážel od stěn. "Takže tady teď kurva je, přímo uvnitř mého soukromého apartmá. Na tom jediném místě, o kterém víš, že ji tam nechci. Jen do toho, Dominicu. Odejdi. Běž za ní. Já tu svou říji protrpím sama."

Dominic otevřel pusu a nervózně těkal očima ke Kelsie, která stále stála poblíž vchodu a schovávala se za své falešné, vykalkulované slzy.

"Tohle je přesně to, co chce," pokračovala Saskia a z jejího tónu odkapávalo ryzí opovržení. "A to pravidlo už všichni kurva dobře známe. Co Kelsie chce, to Kelsie dostane, že?"

Saskia odmítla dělat křoví v tomhle toxickém cirkusu byť jen o vteřinu déle a otočila se k narušitelům zády. Zuřivě rázovala přes koberec směrem do své vnitřní ložnice. Každý krok se zdál těžký. Svaly se jí třásly pod tlumivou tíhou jejího cyklu, ale její hrdost udržovala její páteř narovnanou jako z oceli. Překročila práh, popadla okraj těžkých dubových dveří a práskla jimi s ohlušujícím třeskem, který otřásl zárubněmi. Ten hluk se rozlehl apartmá, fyzický projev její naprosto roztříštěné trpělivosti. Na krátkou vteřinu se opřela o chladné dřevo a zavřela oči. Kelsie nepotřebovala důkaz o její říji. Ta mladší vlčice zkrátka jen potřebovala vpadnout dovnitř, vyznačit si své teritorium a připomenout všem, že dokonce i během posvátného pářícího cyklu se Alfa podrobuje jejím požadavkům.

Jen půl dne. Saskia byla v říji sotva pár hodin a to Kelsie naprosto stačilo k tomu, aby se do toho vmísila a celé to zničila. Pokud Dominic nedokázal prohlédnout ty manipulativní hry, které ta mladá dívka hrála přímo pod jeho nosem, byl ztraceným případem. Jejich partnerské pouto krvácelo k smrti na podlaze a on byl tím, kdo držel nůž.

Saskia se odrazila ode dveří a zhroutila se na okraj své matrace. Bojovala s tou horečnatou bolestí hromadící se mezi stehny a snažila se racionálně uvažovat nad tím chaosem ve svém životě. Co takového Kelsie měla, co jí chybělo? Nevinnost to rozhodně nebyla. Ti dva spolu měli sex neustále. Od chvíle, kdy k němu byla připoutána, prošla ta mladší dívka už třemi říjemi – svou první nárokovací říjí a těmi každoročními cykly. Trávili celé dny propletení v prostěradlech, zatímco Saskia balancovala nad účetními knihami.

Ticho narušilo tiché cvaknutí. Dveře ložnice se s tichým zaváháním otevřely a zavřely. Dominic ji následoval dovnitř a nechal Kelsie venku v obývacím pokoji nebo na chodbě, aby se zoufale pokusil zvládnout ten katastrofální dopad své vlastní hlouposti.

Ve chvíli, kdy vstoupil do slabého světla ložnice, Saskia otevřela oči. Syrový hněv z předchozích okamžiků zmizel a byl nahrazen ledovým, děsivým odhodláním. Upřela na něj zrak a přikovala ho na místo.

"Jestli mi ještě jednou jedinkrát řekneš, že je těžké potěšit nás obě," prohlásila hlasem, který byl sice tichý, ale strohý a nesl v sobě tíhu rozsudku smrti, "tak tě tady a teď zavrhnu. Trvale to pouto přetrhnu a zavolám si náhodného bojovníka, aby vyřešil jakékoliv doznívající záchvěvy říje po tvém zavržení."

Dominic sebou trhl, čelist se mu napjala, ale zůstal zticha.

"Vůbec není těžké mě potěšit," pokračovala Saskia a metodicky tak odkrývala do očí bijící nerovnováhu, jež definovala jejich každodenní existenci. "Nikdy nezasahuji do tvého pouta s ní. Ve skutečnosti mu vždycky ustupuji z cesty. Odstupuji stranou, fyzicky i emocionálně, abych vám oběma poskytla prostor. Přesto ona nedokáže ani přijmout fakt, že moje tělo vstoupilo do říje. Ona je tou, koho se neustále snažíš potěšit, ne já. Přestala jsem o tvou pozornost žádat už před měsíci, když jsi ji nastěhoval do našeho apartmá a řekl mi, ať vypadnu."

Ta hluboká nespravedlnost celé situace ji fyzicky bolela hluboko uvnitř hrudi. Z jejího srdce vyzařovala tupá, tepající bolest. Proč mu to vůbec musela vysvětlovat? Ta nehorázná neúcta byla zřejmá všem, dokonce i válečníkům v jeho vlastní jednotce.

Dominic ze sebe vydal těžký, neuvěřitelně chabý povzdech. Stál blízko úpatí postele a díval se na ni seshora. Nekřičel. Nezuřil proti její výhrůžce, že od něj odejde. Krátce uvažovala, jestli skutečně věřil, že měla dostatek vůle na to, aby ho opustila. Pravděpodobně předpokládal, že blafuje.

Přišel blíž a posadil se na okraj matrace vedle ní, postel pod jeho mohutnou postavou klesla.

"Omlouvám se, Sask," zamumlal a hlas mu mírně přeskočil, jak se pateticky pokoušel ospravedlnit své narušení. "Vtáhl jsem ji do toho pokoje jen proto, že jsem potřeboval zavřít dveře na chodbu. Nemohl jsem je nechat otevřené, když byl tvůj pach všude. Řekl jsem ti, že tě ve tvé říji neopustím. Myslel jsem to vážně. Takže jsem neměl jinou možnost, než ji zatáhnout dovnitř a zavřít dveře, abych tě ochránil před zvědavýma očima smečky."

Saskia pomalu zavrtěla hlavou, hluboce znechucená jeho ohromující ignorancí.

"Mohl jsi vyjít ven a dveře za sebou zavřít," podotkla a její tón byl prostoupen chladným jedem. "Ale ne. Ty jsi ji nejen přivedl ke dveřím, ty jsi na ni sáhl. Držel jsi se jí po celou dobu, co tam stála a hrála oběť. Bylo to z tvé strany naprosto vědomé rozhodnutí přivést ji do mého prostoru a dotýkat se jí."

Dominic zíral do podlahy, neschopen jí pohlédnout do očí.

"Jak myslíš, že by reagovala ona, kdybych tě donutila odvést mě do tvého apartmá, když má říji ona, jen proto, že bych chtěla, abys mi to dokázal?" dožadovala se odpovědi Saskia. "Udělala by strašnou scénu. Tak no tak, Dominicu. Co se stalo s tvými mozkovými buňkami za poslední dva roky? Prostě začaly odumírat? Tohle se nijak neliší od mých narozenin. Nebo našeho výročí spojení včera večer. Měl jsi tu být se mnou celou noc a ona tě odvolala, abys byl s ní."

Předklonila se a v očích jí plály neprolité, hořké slzy. "Ty dny mají být jen pro tebe a pro mě. Ale Kelsie neustále naříká ve své falešné nejistotě. Říká ti, že potřebuje, abys jí dokázal svou lásku, a to specificky proto, aby zhatila můj čas s tebou. Dělá to naschvál a prochází jí to, protože jí to dovolíš. Ne, to škrtni. Ty za ní chceš jít. Je to tak jednoduché."

Saskia se podívala na muže, kterého milovala přes dvě desetiletí, a viděla cizince. "Pořídil sis zbrusu novou, dvacetiletou sexuální hračku," zamumlala hořce. "A ta mladá dívka je ve tvých zaslepených očích evidentně nekonečně lepší nebo přitažlivější než oddaná družka, kterou jsi měl věrně po svém boku od našich devatenácti."

Ta slova visela ve vzduchu, obtěžkána duchy jejich společné minulosti. "Dvaadvacet let," zašeptala Saskia. "Dvaadvacet let bezchybné loajality, a teď už pro tebe neznamenám vůbec nic."

Její mysl se vrátila k těm temným, trýznivým letům, která následovala po náhlé, brutální smrti jeho rodičů. Zemřeli při léčce zosnované přesně těmi lichváři, kterým předchozí Alfa dlužil peníze. Saskia a Dominic byli vrženi do vedení s terčem na zádech a prázdným trezorem. Vzpomínala na ty mrazivé zimy, kdy vypínali topení ve smečkovém domě, aby ušetřili peníze. Vzpomínala na to, jak potila skutečnou krev nad tabulkami, vynechávala jídla, aby se mláďata v sirotčinci mohla najíst, a plakala tiché slzy čirého vyčerpání v temných stínech luniny kanceláře. Strávila svá nejlepší léta škudlením, smlouváním s dodavateli a prací do vyčerpání, zatímco jiné dívky jejího věku si užívaly své mládí.

Ona vytáhla celou tuhle smečku z ochromujícího finančního krachu holýma rukama. A teď? Teď z toho všeho čerpala nekonečné výhody tahle zbrusu nová, nevzdělaná druhá družka. Kelsie neměla žádný titul, žádné rozpoznatelné dovednosti a za ty dva roky, co tu žila, nevydělala pro smečku jediný dolar. Všechno, co ta mladší dívka dělala, bylo, že bezohledně rozhazovala jejich těžce vydřené peníze za frivolní, luxusní nákupní horečky v lidském světě. Objednávala si značkové oblečení přes internet přímo z lunina stolu – ze Saskiina stolu. A mezitím Saskia dál jedla svá jídla sama ve svém apartmá, dál si zašívala staré oblečení, dál se stresovala nad rozpočty, aby je udržela nad vodou, zatímco Dominic vystavoval na odiv svou novou posedlost jako nějakou zářivou trofej. Stávala se zastaralou pro samotného Alfu, kterého zachránila.

Přistoupil blíž, jeho boty těžce dopadaly na podlahová prkna a jeho zoufalý výraz prosil o milost, kterou si nezasloužil. Natáhl se a vzal její ruku do své. Jeho kůže byla teplá, jeho velké prsty se obmotaly kolem jejích třesoucích se prstů v pevném stisku, který jí dříve přinášel nesmírnou útěchu. Nyní to připadalo jen jako past.

"Takhle to není, Saskio, slibuji," řekl zběsile a jeho hlas praskal pod tlakem jeho vlastních lží. "A omlouvám se, že jsem ji přivedl do tvého apartmá. Nepřemýšlel jsem. Byl jsem na ni prostě naštvaný, že mi na prvním místě nevěřila, a potřeboval jsem si to s ní vyřídit."

Saskia tu prázdnou výmluvu okamžitě napadla. Trhnutím, ostře a agresivně, vymanila svou ruku z jeho stisku a ustoupila o krok dozadu, aby mezi nimi vytvořila vzdálenost.

"Takže to, co se mi tu vlastně snažíš říct, je, že se mnou netrávíš žádný čas, protože se to Kelsie nehodí, že?" zeptala se a proťala přímo ty jeho ubohé výmluvy.

"Ne... samozřejmě že ne," povzdechl si ztěžka a ramena mu klesla. "Takhle to vážně není."

Saskia odvrátila tvář a nepřítomně zírala k francouzským dveřím vedoucím na balkon. "Ale ano, je. Máš dvě družky. Mělo by ti být dovoleno trávit svůj čas s kteroukoliv z nás chceš. Bez jakýchkoliv otázek, a ani od jedné z nás nepotřebuješ žádné vysvětlení, že?"

"Ano," přikývl pomalu Dominic.

"Ale ty se mnou trávíš jen jednu noc v týdnu. Vlastně, ne. Trávíš se mnou pár hodin jednu noc v týdnu v tomhle pokoji. A co se stane pak? Odvolá si tě Kelsie. Takže podle této logiky děláš přesně jen to, co chce Kelsie, nebo ne?"

"Já chci trávit čas s tebou," trval na svém s napjatým hlasem.

Saskia prudce otočila hlavu zpět k němu a v očích jí zableskl nebezpečný oheň. "Vážně? Protože co tě zastavuje? Jsi nejvyšší, nezpochybnitelný Alfa celé téhle smečky. Jaká neviditelná síla ti brání v tom, aby sis ten čas se mnou jednoduše vyžádal a vzal si ho?"

Dominic otevřel ústa k odpovědi, ale pak je zase pevně zaklapl. Neměl žádnou odpověď. Ticho mezi nimi se protahovalo, husté a usvědčující.

Saskia ze sebe vydala temný, prázdný smích, ve kterém nebylo vůbec nic vtipného. "Nedokážeš odpovědět na tuhle jednoduchou otázku, aniž bys tím těžce neusvědčil buď vlastní zbabělost, nebo Kelsiinu extrémní toxicitu, že?"

Dominic se podíval jinam a zíral na prkna podlahy. "Už o tom dál nechci mluvit," zamumlal defenzivně.

"Jsem si jistá, že nechceš," posmívala se Saskia potichu. "Je sotva čas na oběd prvního dne mého cyklu. Musím si položit otázku, Dominicu. Zůstaneš tu celý den a celou noc? Nebo počkáš, až konečně vyčerpáním z říje usnu, aby ses okamžitě mohl vyplížit po chodbě zpátky k ní? Probudím se, protrpím si tu trýznivou bolest záchvatu říje, jen abych zjistila, že místo vedle mě je prázdné? Budu ponechána napospas té ošklivé pravdě, že tu se mnou ve skutečnosti být nechceš?"

"Nejsem tak krutý, Saskio, to jen..." Dominic se odmlčel a nedokázal tu větu dokončit. Nemohl obhájit své naprosto jasné předchozí záznamy. Přesně tohle totiž v minulosti dělal.

Jak Dominic upadal do zachmuřeného ticha, Saskiina bystrá mysl začala bleskovým tempem pracovat. Její instinkty, vybroušené roky přežívání ve smečkové politice a zvládání skrytých dluhů, začaly skládat dohromady ten bizarní časový sled událostí dnešního rána. Kelsie dnes ukázala své pravé, odporné barvy. Po dva relativně klidné roky ta mladší vlčice ani jednou nezasáhla do Saskiina biologického cyklu. Nikdy Saskii neobvinila z toho, že tu bolest předstírá.

Proč zrovna teď? Proč z ničeho nic Kelsie najednou tvrdila, že ta říje je naprostá lež?

Vzpomínka na chvíli jen krátce předtím, než Dominic opustil pokoj, zasáhla Saskii jako fyzický úder. On se přece dychtivě zmínil o své hluboké touze zplodit s ní letos silného dědice. Chtěl se pokusit o mládě.

Saskií se prohnala náhlá, mrazivá vlna čiré logiky. Zmínil se Dominic o této touze Kelsie? Chvástal se pošetile své druhé družce tím, že plánuje oplodnit svou první družku?

Ta temná, děsivá odpověď se v Saskiiných kostech usadila jako zimní mráz. Ano. Musel jí to říct. A to znamenalo, že Kelsie celé to dnešní ranní vyrušení zosnovala schválně.

Saskia analyzovala tu brutální realitu jejich biologie. Kelsie věděla, že by nové těhotenství okamžitě a neoddiskutovatelně stáhlo Dominicovu každodenní, obsedantní pozornost zpět k Saskii. Biologické instinkty Alfy vůči těhotné družce byly zuřivé, primitivní a naprosto pohlcující. Pokud by Saskia nosila jeho mládě, vyžadoval by spát v její posteli úplně každou noc, jen aby byl nablízku svému nenarozenému dítěti. Její těhotenský pach by se pro něj a jeho vnitřního vlka stal opojným. Prahli by po její přítomnosti a začali by těhotnou Lunu s děsivou oddaností chránit a střežit.

Tento primitivní posun by nevyhnutelně a organicky znovu vybudoval to křehké, zlomené pouto mezi Saskií a Dominicem. Kelsie by byla donucena stát stranou. Ta mladá dívka by se musela dívat na to, jak Dominic obskakuje Saskii, jak se jí dotýká na veřejnosti, jak jí za zavřenými dveřmi šeptá sladké nesmysly pro miminko. Kelsie by ztratila svůj monopol na jeho čas, jeho tělo a jeho srdce.

A Kelsie byla dostatečně pomstychtivá, malicherná a krutá na to, aby tomu za každou cenu zabránila.

Saskia si s chladnou hrůzou uvědomila, že by Kelsie nikdy nedovolila, aby mládě jiné vlčice ohrozilo její pozici. Ta mladá dívka v sobě chovala extrémní, nezkrotnou zlobu. Pokud by se Saskii podařilo otěhotnět, Kelsie by zosnovala fyzickou ztrátu toho nenarozeného dítěte. Ať už skrze každodenní stres, jed nasypaný do čaje nebo zaranžovanou, násilnou nehodu na schodech, Kelsie by se postarala o to, aby těhotenství nikdy nedosáhlo termínu porodu, a to jen proto, aby natrvalo zabránila tomu usmíření.

Hluboko v Saskiině duši zapadlo na své místo ochranářské, neoblomné odhodlání. Odmítla kdy v budoucnu riskovat křehký život nevinného dítěte v zvráceném, chorobném soutěžení s monstrem.

Udělala své rozhodnutí přímo tam a tehdy. Zůstane trvale na své vlčí antikoncepci. Z této říje, ani z žádné budoucí říje nevzejde žádné mládě. Ať má Kelsie tu čest projít si těhotenstvím. Ať Kelsie oteče a trpí a porodí smečce budoucího dědice. Saskii opravdu nezáleželo na tom, kdo dítě fyzicky odnosí. Neměla v sobě žádnou malichernou žárlivost ohledně mateřství. Dokud bude královská pokrevní linie Alfy bezpečně a spolehlivě zachována pro budoucnost smečky, kterou ona do krve budovala, tak to bylo to jediné, na čem záleželo.

Přežije tento cyklus říje klidně sama, pokud to bude nutné. Přečká tu spalující horečku v žilách a uzamkne své srdce v ledové pevnosti. Kelsie si mohla mít muže, ale Kelsie nikdy nedostane příležitost zavraždit její dítě. Usadila se zpět do polštářů, odvrátila tvář od svého Alfy a nechala mezi nimi prodlužovat to trestající ticho, jak se přes ni začala převalovat další vlna její říje.