Nathaniel upustil telefon na plyšový sametový polštář, tvář rudou rozhořčením. „Zvedla to jen proto, aby na mě mohla ječet!“ stěžoval si nahlas a mával přístrojem ve vzduchu. „Vyloženě na mě řvala, než si moje číslo zablokovala! To je celá Vivienne!“

Rodina Davenportových seděla v honosném obývacím pokoji, ve tvářích temné a zachmuřené výrazy. Luxusní prostředí nenabízelo žádnou útěchu proti drtivé realitě jejich současné situace.

„Proč zrovna my?“ zabručel Harrison a podrážděně si povolil kravatu. „Proč jsme ze všech lidí museli narazit zrovna na Vivienne?“

Declan se naklonil dopředu a opřel si lokty o kolena. „Mami, tati, přihrála třicet procent našich obchodů konkurenci. Tohle nemůžeme nechat jen tak. Musíme najít způsob, jak jí to oplatit.“

Richard si promnul čelo a vrásky kolem očí se mu prohloubily. „Nevrátila se s námi. Teď ji hlídá Desmondova ochranka. Ignoruje všechny naše hovory a my se k ní nemůžeme ani fyzicky přiblížit. Co s tím uděláme?“

Camilla se kousala do spodního rtu a upřela své široké, nevinné oči na Harrisona. „Harry, vždyť má s tvou agenturou pořád smlouvu. Jsi její šéf. Nemůžeš ji donutit poslouchat?“

„Můžu jí tak maximálně sjednávat práci, a to je asi tak všechno,“ zamumlal Harrison.

Nathaniel se zastavil v přecházení a oči se mu náhle rozzářily zlomyslnou radostí. „Počkat. To je ono! Možná teď nezískáme ty akcie zpátky a nemůžeme se do ní navážet, dokud ji kryje Desmond. Ale práce – přes ni existuje způsob, jak jí to spočítat!“

Rodina se k němu naklonila, jejich frustraci na okamžik vystřídala dychtivá zvědavost.

Nathaniel nasadil lstivý úsměv. „Camilla se chystá do toho programu o přežití v divočině, že? Harry, musíš Vivienne donutit, aby se přidala k účinkujícím. Lstí ji přiměj podepsat přísnou smlouvu na roli záporačky v té show. Uděláme z ní zlomyslnou a vyšinutou ženskou, zatímco Camilla bude vypadat jako svatá hvězda. Diváci rozcupují Vivienninu pověst na kousky a internet ji z tohohle průmyslu úplně vyštípá.“

Harrison pomalu přikývl a na rtech se mu objevil krutý úšklebek. „To by mohlo vyjít. Mám v agentuře ještě jednu holku, která má v té show vystupovat. Vyškrtnu ji a na její místo nasadím Vivienne.“

Když byla past nastražena, Harrison si od jedné z pokojských půjčil jednorázový telefon a vytočil Viviennino číslo.

O mnoho mil dál, v Desmondově sídle na útesu, zvedla Vivienne neznámé číslo s ledovým odstupem. „Prosím?“

„To jsem já, Harry. Jen mě vyslechni. Musíme si promluvit o obchodech,“ řekl Harrison a udržoval si klamně klidný tón.

Vivienne přimhouřila oči a okamžitě si vybavila dusivou pětiletou smlouvu, kterou podepsala s Harrisonovou společností tehdy, když ji Camilla poprvé dotáhla do showbyznysu. Ze smlouvy uplynul teprve rok, takže jí na hodinách zbývaly ještě čtyři trýznivé roky. Sankční doložka byla naprosto ohromující. Za každý zbývající rok by dlužila dvacet milionů dolarů, pokud by podmínky porušila. Nad hlavou jí tak visela pokuta za ukončení smlouvy ve výši osmdesáti milionů dolarů.

„Takže, co je to za kšeft?“ zeptala se ostrým a netrpělivým hlasem.

„Půjdeš s Camillou do programu o přežití v divočině,“ zavelel Harrison. „Tvým jediným úkolem bude dělat Camille ze života peklo a zajistit, aby se její jméno drželo v trendech v médiích. Budeš hrát padoucha.“

Místo paniky však Vivienniným rtům uniklo chladné uchechtnutí. „Jasně, do té show půjdu. Ale na nějaké šikanování Camilly zapomeň. To v mé původní smlouvě nebylo.“

Harrisonův hlas ztvrdl. „Chceš, abych ti zmrazil kariéru? Úplně tě odstavím.“

„Udělej to. Peníze už pro mě nejsou problém. Budu naprosto v pohodě, i když mi zakážeš přístup do všech studií ve městě,“ odsekla.

„Ty...“ Harrison zatnul zuby a vztek v něm vzkypěl.

Vivienne se opřela o plyšové polštáře své obrovské postele a kalkulovala svůj další tah. Zničená pověst pro ni nic neznamenala, ale ta tísnivá smlouva byla řetězem, který potřebovala přetrhnout. „Půjdu do té tvojí show,“ nabídla klidně. „Zahraju padoucha. Ale jakmile natáčení skončí, náš profesionální vztah bude trvale přerušen. Smlouva se zruší a nebudou uvaleny žádné pokuty.“

Harrison na druhém konci linky zmlkl a zvažoval možnosti.

„Když mě v tom po té show necháš vykoupat, na internetu mě stejně strhají,“ naléhala Vivienne a stále si udržovala nonšalantní tón. „Moje pověst bude v troskách a pro tvou agenturu nebudu mít cenu ani zlámané grešle. Můžeš mě rovnou nechat jít.“

Harrison si uvědomil, že má pravdu. Všeobecně nenáviděná hvězda byla přítěží. „Fajn,“ odsekl. „Odblokuj si mě na svém hlavním telefonu a pošlu ti podrobnosti.“

„Nejdřív to chci písemně,“ dožadovala se Vivienne. „Jakmile se show natočí, končíme. Právně závazně a bez pokut.“

Harrison zaskřípal zuby tak silně, až mu v čelisti luplo, a podvolil se. „Platí.“

Hned druhý den dorazil do sídla kurýr se dvěma tlustými obálkami. Jedna obsahovala závaznou smlouvu pro show o přežití, v níž byla výslovně popsána její role antagonistického protikladu, který má dát vyniknout Camille. Druhá byla její zlatá jízdenka – dokumenty o ukončení spolupráce. Vivienne pečlivě prozkoumala každý jednotlivý řádek s právníkem ze špičkové firmy, podepsala stránky a nechala je na místě notářsky ověřit. Její svoboda byla právně zajištěna.

S vyřízeným papírováním okamžitě přesunula svou pozornost na důkladnou přípravu. Prozkoumala produkci a zjistila, že jde o brutální výzvu přežití v pralese, která se bude vysílat v přímém přenosu dvacet čtyři hodin denně. Bez váhání zamířila rovnou do elitního obchodu s outdoorovým vybavením. Pečlivě se zásobila praktickými vychytávkami pro přežití. Koupila si kvalitní kapesní nůž z uhlíkové oceli, komplexní lékárničku do divočiny, odolné nepromokavé vybavení a kompaktní lehký stan.

Po návratu do sídla zintenzivnila svůj fyzický trénink a vyhnala svou výdrž a sílu na maximum. Běhala míle na běžeckém pásu a cvičila kruhové tréninky s vlastní vahou, dokud ji svaly nepálily. Věděla, že divočina s ní nebude mít slitování.

Když nadešel určený den natáčení, Vivienne popadla svá sbalená zavazadla a nechala se Desmondovými bodyguardy doprovodit na místo setkání v centru města.

Dorazila celých třicet minut před plánovaným začátkem. Přesto si už při vystupování z elegantního SUV všimla, že celé obsazení i štáb jsou již kompletně na místě, kamery běží a členové štábu pobíhají kolem.

Okamžitě jí došlo, že jde o Harrisonovu záměrnou sabotáž. Úmyslně jí sdělil špatný čas, aby hned od začátku vypadala jako líná a neprofesionální primadona.

Vivienne táhla svůj těžký kufr a sebevědomě rázovala ke skupině. Kontrast mezi ní a zbytkem osazenstva byl do očí bijící.

Camilla stála uprostřed shromáždění, zahalená do bezchybných splývavých bílých šatů a vratkých značkových jehel, a vypadala spíš, že se chystá do luxusního letoviska než do džungle. Bianca Navarrová, popová zpěvačka z populární dívčí kapely, měla na sobě růžový komplet s volánky a k němu ladící boty na klínku. Mužští členové obsazení – prvotřídní herec Donovan Hayes, populární celebrita Gavin Fletcher a Nathaniel Davenport – se vyfikli do stylového, drahého streetwearu, který neměl naprosto žádné praktické využití.

Vivienne naopak dorazila oblečená prakticky. Tvář jí stínil obří zelený klobouk se širokou krempou. Na sobě měla odolnou tmavě zelenou větrovku, pevné černé kapsáče vyztužené spoustou kapes a masivní turistické boty. V pravé ruce svírala pevnou turistickou hůl.

„Kdo je ten nindža, co se schovává pod tím obrovským kloboukem?“ zeptala se Bianca, zkřížila paže a vrhla na Vivienne odsuzující úkosný pohled.

Vivienne si ležérně ohrnula krempu klobouku a odhalila tvář bez make-upu, která však byla i tak ohromující.

Ve chvíli, kdy se její tvář objevila v přenosu, chat explodoval žlučí. Miliony diváků zaplavily obrazovku rychlou smrští komentářů.

[Neuvěřitelné! Myslela jsem, že čekáme na nějakou obrovskou hvězdu. Je to jen ta hysterka Vivienne. Taková pozérka, nechá na sebe všechny takhle čekat.]

[Jak může být jeden člověk tak arogantní? Myslí si, že jí celá ta produkce patří.]

[Co má znamenat ten obří kufr a to absurdní oblečení? Vypadá, jako by se připravovala na apokalypsu.]

[Tak moc se snaží vypadat ‚připraveně‘, aby ostatní vypadali špatně. Taková jedovatá zmije!]

[Proč ji vůbec zvali? Všichni vědí, že ta ďáblice Vivienne si před třemi měsíci to falešné drama s Camillou celé vymyslela!]

[Ať si radši drží ty své toxické pracky od naší andělské Camilly dál, nebo ji zničíme!]

Vivienne ignorovala upřené kamery a zamířila přímo ke skupině.

Camilla se chopila jedinečné příležitosti zahrát si na milostivou oběť a udělala krok vpřed. Po tváři se jí rozlil jemný, svatouškovský úsměv a natáhla ruku na uvítanou. „Vivienne, konečně jsi tady. Už na tebe nějakou dobu čekáme. Pojďme zakopat válečnou sekeru a prostě spolu kvůli té show dobře vycházet... Ach!“

Bez jediného zaváhání udělala Vivienne krok vpřed a pádným strčením ramene Camillu odsunula stranou. Náraz poslal bezchybnou dívku do neohrabaného vrávorání vzad, kotníky se jí v těch absurdních jehlách nebezpečně třásly, než ji Nathaniel zachytil.

Vivienne suverénně zabrala přesně to místo, kde Camilla před chvílí stála, a užívala si chladivý stín, který vrhal nedaleký strom. Otočila se zpět ke Camille a blýskla lstivým, lhostejným úšklebkem. „Tohle místo se mi líbí. Je tu stín. Nevadí ti to, že ne?“

V duchu Vivienne pochválila své vlastní bezchybné provedení. Plnila svou smlouvu na záporáka během několika vteřin po příjezdu na plac. Jak profesionální.

Nathaniel svou sestru podepřel, tvář se mu zkřivila vztekem a probodával Vivienne pohledem. „Tos přehnala, Vivienne!“ vyštěkl a udělal krok vpřed.

Camilla strategicky popadla Nathaniela za paži a stáhla ho zpět. Zavrtěla hlavou, oči doširoka rozevřené a lesknoucí se neprolitými slzami. Mistrně zvládla svou roli odpouštějící mučednice a tiše zamumlala: „Neobviňuj Vivienne, Nate. Neudělala to schválně. Byla jsem jen nešikovná a ztratila v těhle podpatcích rovnováhu.“

Chat v přímém přenosu propukl v šílenství čiré nenávisti.

[Co to sakra! Vivienne Camillu sprostě odstrčila z cesty!]

[Udělala to schválně! Okamžitě tu ďáblici Vivienne z té show vyrazte!]

[Camilla je až moc hodná. Zrovna ji fyzicky šikanovala a ona tu zmiji ještě brání. Chraňte našeho čistého anděla!]

[Láme mi to srdce kvůli Camille. Vivienne je naprostý odpad.]

Ostatní hosté se ošili a nenápadně se od Vivienne odtáhli. Nikdo z nich nechtěl být dalším terčem jejího nevyprovokovaného nepřátelství.

Když režisér Preston Cole viděl, že drama pro kamery dokonale vyvrcholilo, popadl svůj megafon a předstoupil před skupinu.

„Dobře, všichni poslouchejte!“ oznámil Preston a jeho hlas duněl nad šumem hlasů. „Tady jsou pravidla pro ‚Přežití v džungli‘. Strávíte celý jeden týden v pralese. Nedostanete žádnou pomoc zvenčí od štábu. Neposkytneme vám naprosto žádné jídlo. Buď si potravu najdete, nebo budete hladovět.“

Účinkující si vyměnili nervózní pohledy, ale Preston ještě neskončil.

„Kromě toho,“ pokračoval a ukázal na řadu standardních batohů. „Do lesa si nemůžete vzít svá luxusní zavazadla. Každému z vás poskytneme jeden turistický batoh. Můžete si vzít, co chcete, ale všechno se to musí vejít do toho jednoho batohu. Žádná elektronika. Žádné komunikační nástroje. Jinak si můžete sbalit, co uznáte za vhodné. Nezapomeňte se usmívat, protože vysíláme živě čtyřiadvacet hodin denně. Popadněte batohy, sbalte si výbavu a jdeme na to.“

Vivienne popadla turistický batoh od člena štábu, rozevřela svůj masivní kufr přímo na dlažbě a s vojenskou přesností zahájila proces balení.

Rychle sbalila svítilnu s vysokým výkonem, kapesní nůž, nepromokavé zápalky, odolnou kovovou láhev na vodu, základní nádobí na vaření, pevnou pláštěnku a komplexní lékárničku. Přidala základní toaletní potřeby a specializovanou venkovní hygienickou sadu. Sáhla na dno kufru a vytáhla sedm sad spodního prádla a tři jednoduchá trička, vše těsně stlačené ve vakuových pytlích, aby zabíraly co nejméně místa. Větrovka, kterou měla na sobě, jí jako svrchní oblečení postačí.

Původně si koupila i vysokokalorické proteinové svačiny, ale protože se držela přísného režisérova pravidla o shánění potravy, nechala je tam. Přežít znamenalo zkrátka přežít.

Nakonec připevnila pevně srolovaný lehký stan k vnějším poutkům turistického batohu. Zvedla batoh za horní ucho a odhadla jeho váhu. Třináct kilo. Zvládnutelné a vysoce efektivní. Postavila se, plně sbalená a připravená vyrazit, zatímco ostatních pět hostů stále v naprostém zmatku zíralo do svých otevřených kufrů.

Camilla klečela vedle svého masivního značkového kufru, obklopená hromadami okouzlujícího oblečení, módních klobouků se širokou krempou a absurdním množstvím lahviček s péčí o pleť. Podařilo se jí do batohu nacpat pár jemných šatů a nepoužitelných jehel, ale když se pokusila přidat své objemné kosmetické taštičky, zip se odmítal pohnout.

Našpulila rty, otočila se k Nathanielovi a žalostně na něj zamrkala. „Nate, moje přípravky na pleť se sem nevejdou. Pomůžeš mi je vzít?“

„Jasně, hoď mi je do batohu. Stejně tam toho moc nemám,“ odpověděl Nathaniel, dychtivý zahrát si na hrdinu.

Camilla pak začala do Nathanielova batohu cpát řadu těžkých skleněných lahviček se sérem a paletek s make-upem, přičemž naprosto ignorovala základní podstatu výbavy pro přežití.

Preston Cole sledoval chaotické balení s rostoucím podrážděním. Před natáčením poslal všem hostům e-mailem podrobný seznam doporučených nástrojů pro přežití. „Důrazně doporučuji vzít si oblečení s dlouhým rukávem, odolné kalhoty a skutečné nástroje pro přežití,“ připomněl jim pevným, ale zdvořilým tónem.

Camilla a Nathaniel jeho varování sotva zaregistrovali. Arogantně předpokládali, že produkční štáb blafuje, aby vybudoval napětí pro diváky. Podle nich by žádná televizní stanice nedovolila, aby její hvězdy skutečně hladověly nebo spaly ve špíně. Byli přesvědčeni, že štáb bude mimo kamery tajně uspokojovat jejich luxusní potřeby, jakmile zapadne slunce. Camilla chtěla mít jistotu, že bude v každém záběru vypadat úchvatně, a upřednostnila tak svou popularitu u diváků před praktickým přežitím.

Jakmile balení skončilo, štáb nařídil účinkujícím, aby se rozdělili do určených terénních vozidel na cestu na místo vysazení.

Camilla a Nathaniel si rychle zabrali první vozidlo. Gavin a Bianca se dali do páru a vzali si druhé.

Na Vivienne tak zbyl odměřený prvotřídní herec Donovan Hayes. Nastoupili na zadní sedadlo třetího vozidla. Ve chvíli, kdy se dveře zabouchly, si Donovan překřížil paže, opřel si hlavu o okno a zavřel oči, čímž dal jasně najevo, že má v úmyslu její existenci po celou dobu cesty ignorovat.

Vivienne se ani nesnažila udržovat nesmyslnou konverzaci. Neměla zájem hledat si přátele. Uvelebila se na sedadle, položila si ruce do klína a opřela se v naprostém tichu. Zbývající čas cesty využila k tomu, aby si v duchu zopakovala své dovednosti pro přežití v divočině a představovala si drsný terén, který ji čeká, zatímco zuřící internetové publikum nechala dychtivě vyhlížet její nevyhnutelný pád v divočině.