První světlo úsvitu se plížilo nad obzor a zalévalo moře jemnými tahy zlata a růžové. Resort stále spal, zahalený do ticha, až na rytmické šumění vln líbajících břeh. Byl to ten druh rána, které slibovalo klid – avšak pro Bastiana Rotha se klid zdál být naprosto cizím pojmem.

Stál na balkonu svého apartmá, do půli těla svlečený, a vánek mu šeptal po kůži. V ruce držel sklenku whisky – jantarovou a