Jeho odraz mu pohled oplácel – pod kontrolou, vyrovnaný, ale s náznakem něčeho neklidného pod povrchem.

Snídaně. Zase ji uvidí. Už jen ta myšlenka jím projela jako blesk – nechtěná, ostrá a až příliš povědomá.

Jednou vydechl, aby se uklidnil, a pak se odvrátil. Čas jít.

Otevřel dveře a podíval se přes chodbu. Její dveře byly stále zavřené.

Nebyl si jistý, proč jeho oči zamířily nejdřív tam – nebyl