Zahrada se před nimi otevřela.

Udržované živé ploty lemovaly křivolaké pěšiny z bledého štěrku, jejichž symetrii zjemnil čas. Po obvodu stály staré duby, větve se klenuly nad hlavou, listí šepotalo ve vánku. Kamenné lavičky odpočívaly pod popínavou révou, nedotčené, trpělivé. Dál už se krajina jen mírně vlnila a prolínala s lesem, zeleň se vpíjela do zeleně, dokud hranice úplně nezmizela.

Lyra bez