Nepřerušoval ji. Nehádal se. Jen poslouchal, s napjatými rameny a očima upřenýma na ty její, jako by se bál, že mu unikne jediné slovo.

„Miluju tě,“ pokračovala, její doznání bylo tiché, ale neochvějné. „Právě proto to tak moc bolelo. Protože když za mě rozhoduješ – když mě chráníš tím, že mě odstřihneš –, cítím se malá. Jako bych se musela vejít do prostoru, který mi dovolíš, místo abych stála po