Neustálé bzučení smartphonu vibrujícího o vyleštěný mahagonový stůl se rozléhalo nedotčenou firemní kanceláří. Dominic hleděl na blikající obrazovku a mezi obočím se mu tvořila hluboká vráska. Slovo nepohodlný sotva vystihovalo povrch jeho dnešní těkavé nálady. Očekával záplavu gratulací ke svému dlouho očekávanému rozvodu se ženou, kterou všichni v jejich kruhu považovali za přítěž. Místo toho mu osobní telefon neustále vyzváněl s nepřetržitými hovory od jeho nejbližších přátel z dětství.

Přejel prstem po displeji, aby to zvedl, a přitiskl chladné sklo k uchu. "Ano," odpověděl rozvážným a mrazivým tónem.

"Dome, opravdu jste se s Valerií rozvedli?" zeptal se hlas na druhém konci.

Dominic si mnul kořen nosu, cítil, jak se mu za očima začíná tvořit bolest hlavy. Neměl v úmyslu ten rozchod tajit. Po tom ranním divadle na městském úřadě už to bylo pod pokličkou udržet nemožné. "Ano."

Z linky se ozvalo hlasité nadechnutí. "Panebože! Ta hloupá ženská to s tebou konečně vzdala?" vyhrkl jeho bohatý přítel v čistém úžasu. "Stalo se to tak rychle, že ani nevím, jestli ti mám gratulovat, nebo tě litovat. V naší elitní společnosti je vzácnost najít ženu jako Valerie. Všichni víme, že je hloupá, chudá, zlatokopka a tak trochu úplný otloukánek. Ale oči měla jen pro tebe. Zbožňovala i zem, po které jsi chodil. Takže, když o tom tak opravdu přemýšlím, myslím si, že na ní nakonec není nic špatného."

Dominic odtáhl telefon od ucha a zíral na displej. Čelisti měl sevřené tak pevně, až mu to brousilo zuby. Co to je za kamaráda? Čekal jásot, přípitek na jeho nově nabytou svobodu. Místo toho se mu dostalo matoucí, drtivé sympatie pro jeho čerstvě odloučenou exmanželku.

Zavěsil, aniž by dodal jediné slovo, a odhodil přístroj na stůl. Ticho nevydrželo dlouho. O minutu později zazvonil znovu. Pak potřetí. Jeden hovor za druhým skládal Valerii bizarní chválu. Muži, se kterými vyrůstal, titíž muži, kteří se posmívali její přítomnosti na každém večírku, se najednou chovali, jako by ztratil nesmírný poklad. Ve chvíli, kdy třetí rozhovor skončil, obestřel Dominicovu jindy tak stoickou tvář bouřlivý a vražedný výraz.

Projel si rukou tmavé vlasy a upřel pohled z francouzských oken na rozlehlý výhled na Opalbay. Narůstající frustrace se mu svírala v hrudi.

Jeho pochmurné snění přerušilo ostré zaklepání na matné sklo dveří. Nakoukl jím jeho asistent Silas, vypadající neobvykle bledě a napjatě. Než stihl Silas pronést jakékoli varování, těžké dubové dveře se rozletěly a s hlasitým bouchnutím narazily do stěny.

Evelyn vtrhla do kanceláře a celá se třásla vztekem. Ignorovala Silase, nakráčela přímo k mahagonovému stolu a práskla svýma upravenýma rukama na hladké dřevo.

"Dome, řekni mi to hned teď," dožadovala se Evelyn, její hruď se pod značkovou hedvábnou halenkou prudce zvedala. "Rozvedl ses s Valerií, protože ti byla nevěrná?"

Dominic se opřel do koženého křesla, tvář ztuhlou chladem. Zíral na matku, odmítaje přistoupit na její chaotickou energii. "Mami, o čem to mluvíš?"

Evelyn vytáhla tablet a plácla s ním o stůl. Posunula ho směrem k němu. Na obrazovce svítil aktuální virální příspěvek od Jace Kinga. Tahle prvotřídní celebrita se právě veřejně přiznala k dlouholeté, tragické tajné lásce k Valerii. Příspěvek otevřeně oslavoval její odvážný útěk z "pekelné jámy" rodiny Thorneových, jak to Jace nazval. Sekce s komentáři byla jednou velkou změtí podpory pro Valerii a jedu nasměrovaného proti Thorneovým.

"Podívej se na tohle!" vypískla Evelyn, ukazujíc roztřeseným prstem posetým diamanty na zvýrazněný text. "Hned potom, co jste odešli z městského úřadu, si tahle bídná ženská už nechala svého tajného ctitele, aby ji vyzvedl! Pokud víš, mohli se do sebe zaplést už dávno! Rodina Thorneových nedovolí, aby ji takhle někdo šikanoval! Jsme pro smích celému internetu!"

Dominicovy oči skenovaly zářící displej. Speciální věta měl dlouhé roky tajnou lásku k Valerii na něj vyskočila a píchla ho u srdce. Ošklivé semínko žárlivosti zapustilo kořeny a zkroutilo mu žaludek. Na letmou vteřinu ho napadlo, že její náhlá ochota podepsat rozvodové papíry pramenila z její tajné aféry s Jacem. Je tohle ten důvod, proč s ním dneska nebojovala? Hnala se snad do náruče jiného muže?

Ale logika rychle zvítězila. Zavrhl to absurdní podezření stejně rychle, jako se objevilo. Mezi neustálým následováním Evelyniných nekonečných, ponižujících denních rozkazů a udržováním rozlehlého panství Thorneových, Valerie nikdy neměla čas ani svobodu, aby ho podváděla. Byla prakticky vězněm Evelyniných rozmarů, přinášela čaj, aranžovala květiny a snášela neustálé nadávání. Ze sídla se dostala jen málokdy.

"Mami, Valerie a já jsme už rozvedení," odpověděl Dominic, záměrně hlubokým hlasem, aby to hysterii potlačil. "Byl to poklidný rozvod. Nechtěla po nás vůbec nic. Předstírejme, že v našich životech nikdy neexistovala. Měla bys trávit méně času zábavními novinkami."

Evelyn na něj zírala s otevřenou pusou, její ústa se komicky otevírala a zavírala v čistém úžasu. Červeň hněvu se z její tváře vytratila a nahradil ji absolutní šok. "Nechtěla vůbec nic? Copak se do naší rodiny nestydatě nevdala jenom proto, že pokukovala po našem majetku? Roky plánovala, jak tě lapit do pasti! Teď, když odchází, jak je vůbec možné, že od nás nic nečeká?"

Dominic si promnul spánky a cítil, jak se mu bolest hlavy zintenzivňuje. Nebyl ochotný dál se hádat s hluboce zakořeněnými předsudky své matky. Jakmile se tahle žena chytla určitého narativu, nedalo se s ní mluvit. Stiskl stříbrné tlačítko interkomu na svém stole.

"Silasi," štěkl Dominic. "Pojďte sem a ukažte mé matce hotové rozvodové papíry."

Když Silas s tenkou složkou spěšně vcházel do místnosti, Dominic se postavil. Vzal si svůj na míru šitý oblek z věšáku, vklouzl rukama do rukávů a popadl klíče od auta.

"Počkej, Dome!" zavolala Evelyn a odvrátila se od dokumentů zříkajících se veškerého majetku, které Silas bázlivě nabízel. "Ty se mnou nezůstaneš na večeři?"

"Mám práci," zamumlal Dominic, aniž by se namáhal ohlédnout. Prudce opustil dusivou kancelář a zoufale toužil po tichu svého vlastního prostoru.

O několik hodin později si Dominic odemkl těžké přední dveře do svého luxusního soukromého bytu. Přivítalo ho tiché, sterilní útočiště. Tento penthouse byl nedotčený, čistý a postrádal jakoukoliv vřelost. Minul obývací pokoj a zamířil přímo ke kuchyňské lince, aby si nalil sklenici studené vody. Sáhl do kapsy u saka pro telefon, ale jeho prsty zavadily o něco jiného. O papír.

Pomalu z kapsy vytáhl čistý rozvodový list. Podržel tu malou knížečku pod ostrým světlem kuchyňského lustru. Vypadal téměř identicky jako jejich oddací list, s výjimkou toho jednoho do očí bijícího rozdílu. Tučné slovo 'rozvod' na něj zíralo zpět.

Ta písmena pro jeho oči působila tak podivně, z hloubi duše urážlivě. Znovu se mu sevřela hruď a nevysvětlitelná tíha tlačila na jeho plíce. Zmocnila se ho vlna podrážděnosti. S temným zamračením zmačkal okraj knížečky a hodil ji do nedalekého nerezového odpadkového koše.

Těžce se opřel o studenou mramorovou linku a zíral dolů na ten odhozený list, který spočíval v odpadcích. Stále nemohl pochopit ty dnešní bizarní ranní události. Když přijel k městskému úřadu, jel tam jen proto, aby zjistil, jaký promyšlený a manipulativní trik to na něj hraje. Jel tam s přesvědčením, že chamtivá žena tak zoufale, až pateticky do něj zamilovaná, by se nikdy dobrovolně nevzdala jeho jmění a statusu. Čekal, že se to bude protahovat, že bude plakat, nebo že použije média, aby vyjednala masivní převod majetku.

Místo toho mu naprosto agresivně strčila papíry pod nos bez jediného okamžiku zaváhání. Ani nemrkla. Nezakolísala. V tváři neměla žádný smutek, jenom chladné odhodlání, které jím otřáslo až do morku kostí. Ve svém čistém, paralyzujícím šoku z jejího chování pak její sebevědomé velení slepě následoval. Jen tam seděl, podepisoval, kam mu ukázala, předkládal doklady, když mu to řekla, dokud celý proces nebyl nezvratně dokončen. Cítil se tehdy u svého vlastního rozvodu jako nějaký cestující.

Hluboké ticho bytu se náhle roztříštilo. Telefon, který předtím hodil na stolek v předsíni, začal zvonit.

Dominic zavřel oči a v čelisti mu zacukalo. Ignoroval to.

Telefon přestal a okamžitě začal vyzvánět znovu. To neústupné zvonění se odráželo od holých, moderních zdí a drásalo mu poslední zbytky nervů.

Odtlačil se od linky, přešel ke stolku a popadl přístroj. Když viděl ID volajícího, zvedl to se zachmuřeným, vyčerpaným výrazem. "Co je?"

Z reproduktoru se ozval Westonův nepříjemný, hlasitý hlas, který soupeřil s dunivými basy v pozadí. "Co se děje? Copak neoslavíš, že jsi znovu single?"

"Vypadni," zavrčel Dominic a chystal se hovor ukončit.

"Počkej, počkej!" zasmál se Weston divoce, přehlušujíce tak rámus klubu. "Mimochodem, právě teď jsem na Valeriině oslavě její svobody. Tvoje bývalá manželka se dneska chová opravdu velkoryse. Platí všem na baru drinky. Vsadím se, že většina těch peněz, co tady rozhazuje, jsou ty tvoje těžce vydřené prachy, co?"

Dominicovi se obočí znatelně svraštilo. V mysli mu probleskla vzpomínka na ty dokumenty bez majetku. Za zavřenými víčky mu pálil obraz prázdných řádků finančního vypořádání. Sevřel telefon pevněji, až mu zbělely klouby, a jeho hlas klesl do nebezpečně tichého, napjatého šepotu. "Nechtěla ode mě ani jediný cent."

Na lince se okamžitě rozhostilo ohromené ticho. Těžké dunění basů na pozadí Westonova hovoru jako by zmizelo v prázdnotě, jak mu to došlo.

Všichni v bohatých kruzích Opalbay znali Valerii jako ultimátní, nestydatou zlatokopku. Legenda o její chamtivosti byla základním příběhem kolujícím celou elitou. Před třemi lety, poté co hrdinsky zachránila Evelynin život během vážného lékařského incidentu, jí Dominic nabídl odměnu. Zeptal se jí, ať si řekne svou cenu, a očekával, že požádá o skromnou sumu nebo třeba o práci v jeho korporaci.

Ona ale tehdy drze a chladně vyjednala odměnu přímo před nimi. Začala na požadavku deseti milionů. Právě když Dominic vytáhl šekovou knížku, připravený tu částku odsouhlasit, zvedla to na závratných sto milionů. Ta opovážlivost nechala celou nemocniční místnost bez dechu. Dominicův výraz se tehdy zatáhl do temnoty, připravený ten masivní šek vypsat, jen aby se jí zbavil. Ona s tím ale neskončila. Než vůbec mohl s těmi sto miliony souhlasit, podívala se Dominicovi přímo do očí, naposledy si to rozmyslela a vyřkla svůj finální požadavek: Chci, aby sis mě vzal.

Ta scéna, kdy ho vydírala, byla potají natočena a unikla na internet. Od toho dne ji celá elitní smetánka onálepkovala jako pohromu. Poslední tři roky trávili dychtivým vyhlížením toho, kolik ze zničujícího odstupného nevyhnutelně vydře během jejich hojně probíraného rozvodu. Sázejíce na to, o kolik nemovitostí a podílů impérium Thorneových připraví. Vysmívali se tomu, že Dominic bude muset krvácet miliony, jen aby ji ze sebe setřásl.

A přesto, navzdory všem společenským očekáváním a zažitým fámám, si sebevědomě odkráčela s ničím.

"Dome..." zachrčel Weston nakonec do telefonu, z hlasu se mu posměch úplně vytratil. "To myslíš vážně?"

Dominic neodpověděl. Zíral na odpadkový koš, kde ležel vyhozený rozvodový list. Zneklidňující uvědomění ohledně jeho vlastního pochybení se mu plížilo nahoru po páteři a mrazilo ho až do morku kostí.