Melaniino obvyklé sebevědomí se vypařilo vteřinu poté, co se setkala s Dominicovým vražedným pohledem. Ten tyčící se muž stál za nimi se zatnutou čelistí a vyzařoval ze sebe takový mráz, že to lidi v klubu kolem nutilo podvědomě couvat. Ztuhla a očima nervózně těkala mezi ním a svou nejlepší kamarádkou.

„Jé, Brenda mě volá!“ vyhrkla Melanie a hlas jí v panice přeskočil do pisklava. Udělala rychlý krok vzad a zvedla ruce na znamení kapitulace. „Vy dva si popovídejte!“

Než vůbec počkala na odpověď, odcupitala pryč, zmizela v hustém zpoceném davu a nechala Valerii stát samotnou s jejím rozzuřeným bývalým manželem.

Valerie neucukla. S klidným, až k uzoufání zdvořilým úsměvem ladně přikývla. „Jistě.“

Otočila se na podpatku a poslušně následovala viditelně běsnícího Dominica. Prodírali se dusivým hlavním sálem nabitým těžkými basy, protlačili se davem jásajících diváků, až nakonec prošli těžkými únikovými dveřmi. Pulzující hudba se utlumila do tupého dunění, jakmile jim na kůži narazil chladný noční vzduch. Zastavili se na prázdném chodníku, přímo pod ostrým světlem pouličních lamp.

Když tak stáli proti sobě v tiché ulici, Dominic po ní kriticky přejel pohledem. Všímal si, jak se jí mírně vzdouvá hruď, když popadala dech z intenzivního tance. Velmi dobře zaznamenal lehce rozcuchaný stav jejích tmavých vlasů, sytý, růžový ruměnec, který jí barvil tváře, i ten troufalý, uvolněný a nestoudný záblesk tančící v jejích očích.

Byl to ohromující, bytostný kontrast k té pokorné, neviditelné ženě, kterou tři roky s klidným svědomím ignoroval. V minulosti ji považoval za zasněnou zlatokopku, které chybí jakákoliv sebereflexe. Byl zvyklý vídat ji, jak k němu vrhá měkké, něžné pohledy pokaždé, když se vrátil na jejich tiché sídlo. Tahle živá, okázalá verze jí samotné mu připadala jako cizí člověk.

Jeho podráždění vzplálo v otevřenou nevraživost. Přistoupil blíž, tón měl ostrý jako břitva a kousavý. „Jelikož už jsme rozvedení, nic už mezi námi není. Je mi jedno, s kým randíš, ale papíry jsme podepsali teprve dnes ráno. Nehodlám ze sebe dělat paroháče pro nic za nic.“

Tohle nepodložené obvinění Valerii zasáhlo jako kýbl ledové vody. Jed v jeho slovech bodal, ale místo aby se pod tíhou jeho urážky zlomila, stála si pevně za svým. Jen zvedla ruku, přehodila si dlouhé vlasy přes rameno a tiše, posměšně se uchechtla.

„Ale já mu nemůžu bránit v tom, aby se mnou flirtoval, pane Thorne,“ odvětila a rty se jí zkroutily do úšklebku.

Pak, aby mu připomněla svou bezchybnou, nezpochybnitelnou oddanost během celého jejich dusivého manželství, její hlas náhle ztratil hravý tón. Změnil se ve smrtící a chladný. „Nemusíte se mnou mluvit, pokud jde o tuhle záležitost. Tři dlouhé roky jsem každý boží den dělala domácí práce. Chovala jsem se k vašim rodičům s úctou. Nemusíte se bát, že by si ostatní mysleli, že jsem vás podváděla.“

Vrhla na něj mrazivý pohled. „Místo toho byste si měl vážně dělat starosti o to, jak se oženíte s pořádnou dámou z lepší společnosti, až se rozkřikne, že rodina Thorneových bezostyšně promarnila mládí své snachy!“

Nechala těžkou pravdu viset ve vzduchu mezi nimi a s neochvějnou jasností konstatovala to, co potřeboval slyšet. „Myslím, že pan Reed vám má slova už vyřídil. Jelikož jsme rozvedení, jsme teď cizí lidé.“

Se rty zkroucenými do dokonalého výsměšného úsměvu se otočila na podpatku a bez jediného ohlédnutí odkráčela zpět do pulzujícího klubu.

Dominic, ponechán venku v chladu, násilím potlačil svou vroucí zuřivost. Zíral na těžké dveře, které se za ní zabouchly. Žena, která se kdysi do jeho života vetřela bez pozvání, teď drze hrála oběť. Jaký to vtip. Přejel si rukou po obličeji, frustrovaný sám sebou. Proč sem vůbec jezdil v tak pozdní hodinu a dělal ze sebe hlupáka, místo aby jel domů spát?

Než za ní mohl vtrhnout zpátky dovnitř, v kapse mu agresivně zavibroval telefon. Odtáhl zrak od vchodu a přístroj vytáhl. Když viděl ID volajícího, přimhouřil oči. „Co se děje?“

„Dome, omylem jsem někomu najela na kufr!“ vysypal ze sebe Chloein zběsilý hlas z reproduktoru. Zněla plačtivě, křehce a zpanikařeně. „On je hrozně agresivní! Můžeš přijet? Mám strach!“

Dominicův výraz zůstal netečný. „Požádám Silase, aby tam jel.“

„Je v pořádku, když přijede tvůj asistent,“ popotáhla Chloe a zoufale zadrhávala s dechem. „Ale bratr mi dal ty citlivé obchodní dokumenty, abych ti je dneska předala. Kdybys mohl přijet ty, mohla bych ti je dát. Bylo by to pro tebe v pořádku, Dome?“

Dominic pohlédl směrem k barevným neonům blikajícím zevnitř sálu. Na okamžik se odmlčel se zatnutou čelistí. „Kde jsi?“

„Na křižovatce na Podzimní třídě.“

„Dobře.“

Ukončil hovor, ale k autu se hned nevydal. Hnala ho kupředu jakási temná majetnickost. Agresivně znovu vešel do sálu a protlačil se kolem skupiny tanečníků. Jeho chladné oči skenovaly pulzující dav a hledaly Valerii.

Zahlédl Westona a Declana postávající u baru, napochodoval k nim a zahnal je do kouta.

„Dome, proč jsi zpátky?“ zeptali se překvapeně.

Dominic je zchladil mrazivým pohledem. „Kde je Valerie?“

Declan si rozpačitě promnul nos a pod Dominicovým pronikavým pohledem se mírně scvrkl. „Už odešla. Přijel si pro ni nějakej fešák.“

Dominicova tvář potemněla jako bouřkový mrak. Bez jediného slova odpovědi se otočil a vyřítil se z klubu, jeho dlouhé kroky hltaly vzdálenost k východu.

Weston si povzdechl a zíral na jeho vzdalující se záda. „Nejsou už náhodou rozvedení? Proč mu na tom ještě tolik záleží?“

Declan pokrčil rameny a upíjel svůj drink. „Asi nějaká divná chlapská majetnickost?“

Mezitím, kilometry daleko od dusivého dramatu v klubu, Valerie jela na zadním sedadle prostorného černého MPV. Dvěma prsty si tiskla spánky a masírovala si tupou bolest tvořící se za očima. Ze silných koktejlů, které jí Melanie prve podala, se jí nepříjemně točila hlava. Alkohol ale nebyl nic ve srovnání s přetrvávajícím, jedovatým ostnem Dominicových drsných obvinění.

On si opravdu myslel, že ho podvede. Po tom všem, co mu dala, si o ní stejně myslel to nejhorší.

Vedle ní Melanie, přimáčknutá Nathanem na zadním sedadle, vypadala jako krotké ptáče chycené v pasti. Interiér auta zahalilo ticho, zatímco se za tónovanými skly míhala neonová světla města.

MPV konečně hladce zastavilo před vysokými železnými branami Valeriina soukromého sídla. Nathan si odepnul bezpečnostní pás a s úslužnou nabídkou, že ji doprovodí dovnitř, se k ní otočil.

Valerie ho odmítavě odehnala mávnutím ruky. „To je v pořádku. Měl by ses radši postarat o Melanii. To ona se mě snaží dotlačit k tomu, abych se stala pařmenkou.“

Nathan se tiše zasmál. „Kdybys jí to nedovolila, nedovolila by si to.“

Valerie ho spražila pohledem a mistrně skryla svou hlubokou, přetrvávající bolest za ostrý, sarkastický vtip. „Fajn. Můžete mi vy dva už konečně zmizet z očí? Dneska jsem se zrovna rozvedla, takže pohled na šťastné páry mě neuvěřitelně štve.“

„Tak my teda pojedeme,“ usmál se Nathan, který tu narážku pochopil.

Znali se už přes dvacet let a jejich vztah byl mnohem hlubší než jen obyčejné přátelství. Její vnímaví přátelé věděli, že nesnáší, když ji někdo lituje. Podle nich zažívala jen dočasný propad; byl to prostě jen rozvod a za pár dní bude zase na nohou. Neměli tušení, jak hluboko ta emocionální spoušť ve skutečnosti zasahuje.

Valerie vystoupila z vozidla a prošla těžkými vchodovými dveřmi. Jakmile byla v obrovském, tichém prostoru svého domu sama, ta silná fasáda, kterou nosila pro okolní svět, se konečně rozbila.

Zula si podpatky a pomalu se vydala do zářící kuchyně. Velkolepý prostor byl pohlcen ozvěnou ticha. Známými pohyby si připravila teplou sklenici vody s medem, aby uklidnila žaludek. Hřejivou sklenici svírala v dlaních a odnesla si ji do obývacího pokoje.

Místo pití ale strnule usedla na plyšový gauč. Položila sklenici na elegantní konferenční stolek a jen prázdně zírala na zlatavou tekutinu.

Uplynula vteřina. Pak další.

Přes její husté řasy se konečně přelily horké, tiché slzy. Stékaly jí po tvářích a kapaly do klína. To zoufalství bylo nepopiratelné a zničující. Hruď se jí zvedala v tichých, trýznivých vzlycích, jakmile jí na ramena dopadla tíha posledních tří let.

Oplakávala dívku, kterou kdysi bývala. Kdysi byla brilantní, výjimečně nadanou studentkou. Měla vynikající vzhled a bezkonkurenční akademické schopnosti. Navzdory tomu, že pocházela z průměrné rodiny, byla vždy středem pozornosti, předurčená k tomu, aby světu ukázala svůj bezmezný potenciál. Nebýt Dominica, mohla přispět k oboru, který opravdu milovala, přesně jako Melanie a její další vrstevníci.

Ale ona to všechno pošetile vyměnila za něj.

Dominic ji zachránil, když jí bylo patnáct let. Byl to jedinečný akt statečnosti, okamžik čistého světla v jejím životě. Tragicky si toto světlo spletla s božskou spásou. Vložila celou svou duši do toho, aby ho milovala, smrskla se, jen aby zapadla do jeho chladného, nevlídného světa. Ten akt spásy se nakonec stal její nejhlubší propastí. Spolkl její mládí, její sny i jejího ohnivého ducha.

Seděla sama v tlumeném světle a utřela si slzu z čelisti. Bolest to byla nesnesitelná, ale pod tím hlubokým zlomeným srdcem se zažehla jiskra divokého, neústupného odhodlání. Nakonec se z té temnoty krvavě vyškrábala. Rozvodové papíry byly podepsané. Řetězy byly zlomené.

Valerie zírala do tichého pokoje s pevně sevřenou čelistí. Zarytě sama sobě přísahala, že už se nikdy, opravdu nikdy nenechá spadnout zpátky do propasti lásky k němu.