POV: Tessa

Mé boty se šouraly po popraskaném chodníku, když jsem se konečně blížila zpátky k našemu rozpadajícímu se domu. Každý krok vysílal do mých stehen tupou, pulzující bolest. Surové, neustupující bodání mezi mýma nohama bylo nepřetržitou, krutou připomínkou té úděsné zkoušky, kterou jsem v klubu přežila. Z toho VIP pokoje jsem prakticky utekla, zoufale jsem chtěla uniknout dusivé přítomnosti toho bezcitného cizince, který mi vzal nevinnost. Potřebovala jsem jen útočiště své vlastní postele. Potřebovala jsem vařící horkost sprchy, abych ze své kůže smyla jeho přetrvávající pach.

Rozrazila jsem těžké vchodové dveře. Prázdným prostorem se rozlehlo deprimující zaskřípění nenamazaných pantů, které okamžitě doprovodil důvěrně známý zápach levných cigaret a plísně. Vešla jsem dovnitř a s tichým cvaknutím za sebou zavřela dveře, doufajíc, že nepozorovaně proklouznu nahoru.

„Hej. Vrať se sem.“

Moje zahořklá macecha Myra tam už čekala jako predátor. Seděla na samém kraji flekaté, propadlé pohovky a vrhala vražedné pohledy na mou vyčerpanou postavu.

„Potřebuješ něco?“ zeptala jsem se úsečným tónem. Ruku jsem stále tiskla ke studené kovové klice, zoufale doufajíc, že uteču do své stísněné ložnice.

Myřiny oči se zúžily do děsivých škvír. „Ty máš tu drzost se mě na to ptát. Pojď sem.“ Zvedla ostrý, opěstěný prst a agresivně ukázala směrem od východu. „Stoupni si přesně sem doprostřed.“

Roztřeseně jsem si povzdechla a stoupla si přesně doprostřed našeho žalostně špatně zařízeného, zchátralého obývacího pokoje. Odlupující se tapety se na mě jako by ze všech stran tlačily. Myra se postavila, vnikla do mého osobního prostoru a prakticky vibrovala chamtivostí.

„Co ty...“

„Je to měsíc, Tesso, a ty jsi nepřinesla žádné peníze,“ uhodila na mě zprudka a přerušila mě. Z jejího tónu odkapával čistý, nefiltrovaný jed.

„Řekla jsem ti, že jsem skončila,“ prohlásila jsem pevně. Zopakovala jsem tu nezpochybnitelnou pravdu po milionté. Definitivně jsem se rozhodla. Odmítala jsem se kdy vrátit k práci ponižující striptérky. Ne po tom úděsném znásilnění, které se mi stalo před pouhými několika hodinami. Za víčky mi probleskly děsivé vzpomínky – dusivá váha toho muže, ostrá bolest, když do mě brutálně a bez špetky milosti vnutil svůj pták. Raději bych na ulici umřela hlady, než abych do toho pekelného klubu ještě někdy vkročila.

Myra se hlasitě ušklíbla a přistoupila ještě blíž. „Jak to myslíš, že jsi skončila? A jak přesně hodláš do téhle domácnosti finančně přispívat? Jíst? Spát? To si snad děláš legraci.“

Přejela jsem pohledem ten ubohý obývací pokoj a ucítila náhlý příval horkého vzteku. „Co dělá Sloane?“ zeptala jsem se, můj hlas se zvedl k výzvě.

„Nic!“ odpověděla jsem si na vlastní otázku, dřív než vůbec stihla promluvit. „Víš moc dobře, že je v klubu volné místo pro tanečnici. Sloane by si mohla klidně vzít směnu, aby přinesla tolik potřebné peníze. Tak mě nech...“

Místností se rozlehl ohlušující třesk. Myřina ruka vylétla a uštědřila mi neuvěřitelně tvrdou facku přes obličej. Tváří se mi rozlilo prudké, pálivé štípání. Hlava se mi trhnutím otočila ke straně. Zapotácela jsem se dozadu, dotkla se své hořící kůže a vydechla nad tím nečekaným úderem.

„Moje dcera není žádná kurva!!“ zařvala Myra zuřivě a obličej se jí zkřivil vztekem.

„A ty si myslíš, že já ano!!“ zakřičela jsem hned nazpět. V mých zelených očích se rychle zalily horké, frustrované slzy a rozmazaly mi vidění. Tentokrát jsem odmítla ustoupit. „Já mám taky svůj život! Nejsem tvůj otrok, abych si oblékala sporé oblečky a v noci tančila pro odporné chlapy, zatímco Sloane sedí celé zasrané dny nahoře na telefonu. Končím!“

Každý cent, který jsem v klubu vydělala, šel rovnou do Myřiných chamtivých kapes. Nechávala jsem si jen drobné na to nejnutnější.

Myra mi pohled oplatila s mrazivým chladem, který mi pronikl až do morku kostí. „Ale ano, jsi. Oficiálně ses stala mým otrokem přesně ve chvíli, kdy zemřela tvoje biologická matka.“

Žaludek se mi zvedl. „Přestaň do toho tahat moji matku.“

„Proč bych neměla?“ sykla Myra nemilosrdně. „Kvůli tobě čelíme naprostému finančnímu krachu. Místo abys pracovala, ty skončíš! A proč?“

Z toho do očí bijícího pokrytectví mi bylo doslova na zvracení až do hloubi duše.

„Protože jsem vyčerpaná, Myro!“ zařvala jsem, hlas mi přeskočil. „Všechny ty obrovské, zničující dluhy, které si táta nasekal, jsou kvůli tobě a Sloane! Střecha nad hlavou nám doslova zatéká pokaždé, když prší, ale on neustále kupuje Sloane ty nejnovější modely iPhonů a drahé padělky kabelek Birkin! Proč bych tohle všechno měla odnášet já?“

Cítila jsem se fyzicky i psychicky zničená. Přelila se přes mě vlna závrati. V poslední době jsem tajně a s děsem bojovala se záchvaty nevysvětlitelných ranních nevolností. Tiše jsem se celou svou bytostí modlila k Bohu, abych nebyla těhotná s tím monstrózním cizincem, který do mě vnutil svůj pták. Snažila jsem se jen vydělat na ubohé živobytí pro tuhle beznadějně nevděčnou rodinu a stálo mě to úplně všechno.

„Měl by to být tvůj problém,“ zasyčela Myra. „Žádám tě, abys přinesla peníze na řešení naší situace, a ty tu stojíš a plácáš nesmysly.“

„S vaší situací nemám nic společného,“ zamumlala jsem unaveně a promnula si spánky.

Myřiny rty se zkroutily do zlomyslného, zlověstného úšklebku. „Budeš s tím mít hodně společného, až tátovu hlavu přinesou domů v krabici.“

Ta slova roztříštila mé vnitřní myšlenky. Krev mi okamžitě zmrzla v žilách. Ztuhla jsem hrůzou, z plic mi unikal vzduch.

„Co jsi to říkala?“ zašeptala jsem. Silas byl možná příšerný rodič, ale pořád to byl můj táta.

„Tvůj otec dluží peníze,“ ušklíbla se Myra krutě.

„To není žádná novinka,“ zamumlala jsem. Dlužil půlce sousedství.

„Tohle je ovšem žhavá novinka,“ vyštěkla opovržlivě. „Tvůj otec si přesně před týdnem hloupě půjčil obrovskou sumu peněz od neuvěřitelně brutálního, nelítostného mafiánského gangu.“

Srdce mi zabušilo do žeber. Mafiánský gang? Ti lidé byli temní, bezcitní a smrtelně nebezpeční.

„Momentálně nemá vůbec žádné peníze, aby jim to splatil,“ pokračovala Myra a udělala krok blíž, aby se mohla škodolibě radovat. „Nemá žádný majetek, kterým by ručil. Dneska musel jít do jejich sídla a na kolenou prosit o svůj holý život. Bůhví, jestli se vůbec vrátí živý.“

Odmlčela se a krutě se mi vysmívala. „Kdybys prostě držela hubu a pracovala dál v tom striptýzovém klubu, měli bychom aspoň těch pár ubohých dolarů, abychom se ty nelítostné mafiány pokusili uchlácholit.“

Byla jsem hluboce znechucená těmito parazitickými lidmi, kteří mě doslova dohnali až k bodu brutálního zneuctění, jen aby sobecky financovali svůj okázalý, falešný životní styl. Cítila jsem se naprosto udušená.

„Omluv mě,“ zamumlala jsem rychle.

Otočila jsem se na podpatku a zamířila rovnou k vchodovým dveřím. Zoufale jsem se potřebovala dostat z tohohle dusivého domu ven, abych se nadechla a zformulovala nějaký plán. Popadla jsem studenou kliku a agresivně dveře otevřela, abych mohla odejít.

V tu ránu jsem zkameněla.

Můj otec, Silas, stál přímo tam na verandě.

Vlasy měl rozcuchané a šaty roztrhané. Obličej měl silně pokrytý hlubokými, krvavými škrábanci a temně fialovými modřinami. Očividně právě utržil mimořádně tvrdý, trestající výprask od mafie.

„Tati,“ vyhrkla jsem. Navzdory mému nezvladatelnému hněvu byl v mém hlase znát okamžitý strach.

Na Silasových těžce pohmožděných, zakrvácených rtech se pomalu mihl hluboce znepokojivý, potměšilý a zvrácený úsměv.

„Díky bohu, že jsem tě našel tady. Jdeš se mnou,“ pronesl pevně.

Hluboce jsem svraštila obočí. V hrudi se mi jako olověné závaží usadil strašlivý pocit prázdnoty.

O čem to sakra mluví?