POV: Roman

Přecházel jsem z jednoho konce svého sídla na druhý, v žilách mi tepala neklidná, predátorská energie. Telefon jsem si tiskl k uchu.

„Už jste chytili ty chlapy, co mě zdrogovali?“ dožadoval jsem se. Můj hlas byl hluboké, agresivní štěknutí, které se odráželo od mramorových stěn.

„Ano, šéfe. Ten parchant, co za to může, je svázaný dole ve sklepení,“ potvrdil hlas na druhém konci.

Mé velké ruce se sevřely v pevné pěsti s kůží napjatou až na kost. Vzpomínky na tu noc mi bleskly hlavou, živé, surové a k zešílení. Ta silná droga donutila mé tělo do stavu mučivého vzrušení. Připadalo mi to, jako by mi žilami proudila vařící láva, která si žádá okamžité uvolnění. Byl jsem nucen svůj konvoj nečekaně zastavit u nejbližšího striptýzového klubu, jen abych našel úlevu. Moji chlapi popadli naslepo tu nejbližší holku a přivedli mi Tessu.

Nikdy nevyhrožuji ženám, abych je dostal do postele. Většinou padají na kolena a dobrovolně pro mě roztahují nohy. Ale tu noc byl můj pták bolestivě, až nesnesitelně tvrdý. Pulzoval s bezohlednou dychtivostí a malá Tessa byla frustrujícím způsobem paličatá. Bojovala se mnou. Drápala mě. Vzdorovala mi.

„Než dojdu do toho chladného, vlhkého sklepení, udělejte mi na tu striptérku kompletní, zevrubnou prověrku,“ vyštěkl jsem do telefonu rozkaz a zastavil se před těžkými ocelovými dveřmi. „Chci znát každý detail.“

Ukončil jsem hovor a strčil si telefon do kapsy.

Když jsem vstoupil do spoře osvětleného sklepení, ovál mě vlhký vzduch páchnoucí rzí a strachem. Okamžitě jsem spatřil zakrváceného, zbitého muže, který se marně zmítal v silných, hrubých provazech, jež ho vázaly k těžké dřevěné židli. Ignoroval jsem jeho ubohé, tlumené chrčení.

O chvíli později se za mnou rozlehly kroky. Do místnosti vešel můj důvěryhodný muž číslo dvě, Gage. Měl znatelné zpoždění.

„Jdeš pozdě,“ zamumlal jsem. Můj hlas byl nebezpečně tichý, stěží hlasitější než šepot.

Bez jediné vteřiny zaváhání jsem si z opasku plynule vytáhl vrhací nůž. Paže mi kmitla vpřed. Vymrštil jsem ocelovou čepel přímo do Gageova silného stehna.

Gage zasténal v čiré agónii. Obličej se mu zkroutil bolestí, bledý a zpocený, ale z čirého strachu a hluboce zakořeněného respektu mu paže zůstaly u těla. Neodvážil se sáhnout si dolů, aby si vytáhl čepel zarytou hluboko do masa.

Stál jsem tam, vysoký a impozantní, a zíral jsem na něj shora. „Ty mě nikdy nenecháváš čekat, Gagi. Nech to tam,“ přikázal jsem chladně.

Krev mu prosákla tmavými kalhotami a kapala na betonovou podlahu. Zkřížil jsem ruce na hrudi, klidný a vyrovnaný. „Dej mi ty specifické informace, které jsem o té holce žádal.“

Skrz zatnuté zuby Gage vykoktal hlášení. „Tessa oficiálně v klubu skončila. Ale úspěšně jsem vystopoval jejího otce. Chlap jménem Silas Mercer.“

Koutek úst mi cukl v úšklebku. Silas Mercer. Nemůžu zapomenout na svou stříbrovlasou holubičku. Byla jiná než zbytek těch laciných kurev, které se mi většinou samy nabízely. Byla to úzká panna, bojovala o každý centimetr, a musí zoufale zaplatit za tu neustálou, pulzující erekci, kterou mi od té noci způsobuje. Jen to pomyšlení, že bych zase zabořil svůj pták hluboko do jejího těsného těla, mi rozpálilo krev.

„Co dál?“ naléhal jsem.

„Tessina rodina má teď vážné finanční problémy,“ vyrazil ze sebe Gage a přenesl váhu ze své krvácející nohy. „Její otec, Silas, se topí v obrovských, nesplatitelných dluzích. Ten chlap dluží peníze po celém městě.“

Koutek rtů se mi stočil do temného, zlomyslného úsměvu. Perfektní. Vím naprosto přesně, jak ji pečlivě uvězním do své sítě. Nebude mít kam utéct.

Slyšel jsem dost, líně jsem mávl rukou. „Vytáhni si ten nůž,“ rozkázal jsem ledabyle. „Běž si ošetřit to krvácející zranění a rychle se vrať. Mám pro tebe speciální úkol.“

Gage přerývaně vydechl a sevřel rukojeť nože. Vytrhl ho s vlhkým čvachtnutím, procedil sevřené „Ano, šéfe“ a odkulhal z místnosti.

Propustil jsem Gagea a obrátil svou plnou, smrtící pozornost zpět k spoutanému zajatci. Překonal jsem vzdálenost mezi námi a popadl jeho špinavou pásku přes oči. Strhl jsem mu ji a pak mu vyškubl z úst odporný roubík.

„Jdi do prdele, Volkove!“ plivl okamžitě zakrvácený muž. Jeho zoufalý, hrubý hlas byl nasáklý jedem.

Setřel jsem si z tváře kapku jeho slin. „Ne, myslím, že to vynechám,“ pokrčil jsem nonšalantně rameny, nepoznamenán urážkou. „Mám rád jen teplé kundy.“

„Parchante! Doufám, že chcípneš a shniješ v pekle!!“ soptil zajatec. Divoce se zmítal v pevných provazech, takže se těžká dřevěná židle na betonu rozkývala.

„Ale ty jsi ten, kdo umírá,“ usmál jsem se děsivě klidným úsměvem.

Přikročil jsem a vytáhl zbraň. Zmrzlou kovovou hlaveň jsem přitiskl přímo k jeho opocenému spánku. Ztuhl, hruď se mu zvedala, ale ten idiot zůstal bláhově vzdorný až do samého hořkého konce.

„Měl jsem použít smrtící jed,“ ušklíbl se a zabodl do mě pohled. „Né jenom afrodiziakum, abych tě zdrogoval.“

Pomalu jsem nad tou lidskou hloupostí zavrtěl hlavou. „Vážně už pro tebe nemám žádné využití,“ řekl jsem mu chladně. „Už přesně vím, kdo si tě najal a poslal tě na tu práci.“

Oči se mu nepatrně rozšířily. Vzdor polevil.

„Pozdravuj ode mě mámu,“ usmál jsem se oslnivě.

Stiskl jsem spoušť.

Výstřel ohlušil malou místnost. Střelil jsem ho přímo mezi oči. Krev a mozková tkáň postříkaly betonovou podlahu a vlhkou kamennou zeď za ním. Jeho bezvládné tělo se zhroutilo dopředu a napnulo provazy.

Zastrčil jsem zbraň a klidně vyšel ze sklepení. U vchodu stáli na stráži dva z mých mužů.

„Důkladně se postarejte o ten krvácející odpad,“ přikázal jsem jim plochým tónem. „Výslovně tomu mrtvému odsekněte hlavu. Dejte ji do krabice a pošlete ji přímo Malachimu.“

„Ano, šéfe.“

Rychlým krokem jsem se vydal dlouhou, tichou chodbou. Z lékařského křídla ke mně přistoupil Gage. Jeho poraněná noha teď byla silně obvázaná, což v jeho jindy ladném kroku způsobovalo mírné kulhání, ale byl připraven na rozkazy.

„Oslov Silase s nabídkou,“ rozkázal jsem, zatímco jsme kráčeli bok po boku k mé masivní, honosné pracovně. „Půjč mu nějaké peníze. Obrovskou částku.“

Gage se na mě podíval a zpracovával rozkaz. „Jen mu je půjčit?“

„Ano.“ Má mysl dokonale zkalkulovala past. Silas Mercer byl zoufalý, zlomený muž. Popadne ty peníze bez sebemenšího zaváhání a nikdy nebude schopný splatit obrovskou půjčku mafii. Samotné úroky ho utopí. Až nevyhnutelně přestane splácet, ten naprosto nepřekonatelný dluh se stane mou ultimátní, neprůstřelnou pákou. Až přijde čas na vymáhání, nebudu chtít peníze. Budu chtít Tessu.

Rozrazil jsem dvoukřídlé dubové dveře do své pracovny a došel ke skříňce s alkoholem. Nalil jsem si plnou sklenici jantarové whisky, led v tiché místnosti hlasitě zacinkal. Pomalu jsem upil, nechávaje to pálení, ať usměrní mé myšlenky. Připomněl jsem si, zatímco jsem zíral na tu jantarovou tekutinu, že šukám jen pro čiré fyzické potěšení. K těm svým kurvám si nikdy nevytvářím citové pouto. Já nemiluju. Láska je slabost, kterou já nedisponuji.

Ale na Tesse Mercerové je zkrátka něco hluboce návykového. Vzpomínka na její těsné tělo ovinuté kolem mě, na její nehty drásající moje záda, na ten její ohnivý vzdor – prostě se toho nemůžu nabažit. Pták mi zase ztvrdl už jen při představě jejích stříbrobílých vlasů rozprostřených na mém tmavém povlečení.

Když něco Roman Volkov na tomto světě chce, vždycky to dostane. A zrovna teď hluboce toužím po Tesse Mercerové. Chci zlomit tu její tvrdohlavou povahu a zabořit se do její těsné kundy, dokud nebude žadonit o přídavek. A já ji dostanu, ať to stojí, co to stojí.