Evangelininy rty se stáhly do okouzlujícího, odmítavého úsměvu. Bez náznaku zaváhání opětovala Dominicův intenzivní pohled. "Promiň, ale na tohle nemám čas."

Místo aby se zdržovala a hojila jeho pošramocené ego, upustila svou těžkou závodní helmu na hladkou kapotu modrého BMW. Rezonující bouchnutí se rozlehlo mrazivým nočním vzduchem. Otočila se k hrozivému patriarchovi rodu Vaneů zády a s nepopiratelnou suverenitou odešla. Její sebevědomý krok zanechal přihlížející v šokovaném šepotu.

Opodál stojící Jace měl z odehrávajícího se dramatu nesmírné potěšení. Zkřížil paže na hrudi a škodolibě se ušklíbl na rozzuřeného, poníženého Finleyho. "Jaký je to pocit prohrát, co?" posmíval se Jace, a z hlasu mu odkapávalo uspokojení. "Podívejme, kdo teď polyká svá vlastní arogantní slova."

Finleyho tvář zrudla vztekem. Pěsti měl pevně sevřené podél těla, ale nezmohl se na smysluplnou odpověď, zcela poražen realitou závodu.

Evangeline ignorovala hašteřící se kluky a přistoupila ke svému týmu. "Odvez mě ke mně," nařídila Jaceovi tónem, který nepřipouštěl žádné námitky.

"Rozkaz, šéfko," odpověděl Jace dychtivě. Zanechal svého popichování a spěchal, aby jí otevřel dveře spolujezdce u Lamborghini. Jeho servilní, pozorné chování ostře kontrastovalo s jeho dřívější chvástavou drzostí.

Při pohledu na to, jak sportovní vůz s burácením ožil a zmizel v temné noci, se Finley obrátil na nespokojeného Dominica. V tvrdohlavé snaze racionalizovat katastrofální prohru ukázal na čerstvé stopy po pneumatikách vypálené do asfaltu. "Nechal jsi ji ten závod vyhrát schválně jen proto, že je hezká?" zeptal se defenzivně.

Dominic se neobtěžoval poctít tu směšnou otázku odpovědí. Jen po Finleym střelil mrazivým, znechuceným pohledem, který jeho mladšího bratra okamžitě umlčel. Obrátil pozornost zpět k trati a jeho ostré oči se zastavily na slábnoucích zadních světlech mizejícího Evangelinina vozu. V mysli mu hlodal neurčitý, dotěrný pocit povědomosti. Ladný způsob, jakým ovládala volant, nepoddajné zvednutí její brady – nedokázal si vzpomenout, kde se s tak nezkrotnou ženou už dříve mohl setkat.

Po uspokojivém nočním spánku, ukolébána jistotou z nově vyhrané pětimilionové ceny, která jí ležela na bankovním účtu, se Evangeline připravila na nový den. Následujícího rána si pečlivě znovu nanesla staromódní, tmavý make-up, jímž úmyslně potlačila své výrazné rysy, a nasadila si tu příšernou, kousavou paruku.

Když sešla po velkolepém dřevěném schodišti sídla, scéna v přízemí bzučela zběsilým vzrušením. Zastihla sourozence Vaneovy – až na workoholika Dominica – shromážděné kolem masivního jídelního stolu, jak mluví jeden přes druhého.

Finley strčil svůj telefon doprostřed stolu a ukázal kvalitní fotografii Evangelinina závodního alter ega z předchozí noci. "Tady je její fotka. Je to naprostá bomba, že? Způsob, jakým včera v noci závodila, byl šílený!"

Bratři se naklonili blíž a otevřeně chválili ženu na zářící obrazovce. Divoko se smáli nad naprostou nemožností toho, že by nepřemožitelný Dominic utrpěl tak vzácnou a ponižující porážku.

"Je to vážně vzácnost slyšet, že byl Dominic skutečně poražen," zasmál se Finley, který se stále vzpamatovával z šoku z pošramoceného ega svého bratra.

Raphael, jako vždy odborník na krásu a módu, zachycený snímek zblízka zkoumal. "Je to skutečně krasavice. Podívejte na to držení těla. Jak moc bych si přál, aby dělala modelku pro moji návrhářskou značku."

Caspian si hlasitě povzdechl a poklepával prsty na hrnek s kávou. "Je velká škoda, že taková úchvatná krasavice jako ona teď v branži nehraje ani nedělá modeling. Kamera by ji milovala."

"Včera v noci jsem se zapomněl zeptat na její jméno," zamumlal Finley a procházel další rozmazané záběry ze závodního okruhu. "Ale Dominic už nasadil svou rozsáhlou síť, aby vypátral skutečné jméno té záhadné závodnice. Zprávy na sebe nenechají dlouho čekat. On prohru nebere na lehkou váhu."

Bratři jen krátce vzhlédli, když do sluncem zalité jídelny vešla ošklivá a přestrojená Evangeline. Okamžitě a mlčky ji zavrhli, jejich oči z ní ve zlomku vteřiny sklouzly pryč. Pro ně se tahle neohrabaná venkovská husa nemohla měřit s tou záhadnou, adrenalinem nabitou dámou z okruhu.

Evangeline si nalila sklenici čerstvého džusu a v duchu děkovala za své výjimečné maskérské schopnosti. *Kdyby někdy prohlédli mé přestrojení, do jednoho by se do mě asi zamilovali,* uvažovala narcisticky pro sebe a pomalu, spokojeně upíjela.

Během snídaně jí na mahagonovém stole zavibroval jednorázový telefon. Na displeji se v rychlém sledu rozsvítily tři zprávy od Jace.

*Šéfko, víš ty co? Finley je bezostyšný; zaplatil tučnou sumu, aby získal tvoje závodnické číslo!*

*Hádám, že bude pořádně naštvaný, až zjistí, že ta osoba, kterou hledá, s ním vlastně žije pod jednou střechou.*

*Mimochodem, Dominic pálí zdroje, aby tě vypátral, takže buď opatrná.*

Evangeline ležérně otočila telefon displejem dolů. S hlubokým opovržením se usmála a pochybovala o Dominicově schopnosti chytit ducha, jako je ona. Ať si utrácí své peníze.

Nastal pátek, což znamenalo, že na Dominica přišla řada v povinném odvozu do školy. Ranní jízda do kampusu proběhla v tichosti. Stísněný prostor luxusního vozu naplnilo hmatatelné napětí. Dominic nespouštěl oči ze silnice, zatímco Evangeline zírala z okna, a ani jeden se neobtěžoval utrousit jediné slovo, aby prolomil ty husté ledy.

Nicméně, když zazvonilo naposledy a škola skončila, Finley agresivně pronásledoval Evangeline ven z rušného areálu.

Rozmrzelá neustálým zvukem jeho kroků se zastavila a otočila se. "Proč za mnou pořád chodíš?"

Finley si hlasitě odfrkl, uražen tímto obviněním. "Nechodím za tebou! Paige se konečně vrátila ze studií v zahraničí; přijela speciálně s Dominicem a já spěchám, abych se s ní setkal."

*Paige? Kdo to je?* pomyslela si Evangeline a její výraz zůstal naprosto prázdný.

Když Finley viděl její zjevný zmatek, dychtivě jí to vysvětlil. "Paige je nejstarší dcera vlivné rodiny Mercerů. Vyrůstala v těsné blízkosti nás všech a užili jsme si spolu spoustu zábavy. Poslední dva roky studovala v zahraničí, ale teď je konečně zpátky!"

Evangeline zůstala k tomuto elitnímu rodokmenu lhostejná. Rodina Mercerů ani její hluboce zakořeněné vazby na Vaneovy ji nezajímaly. Otočila se k Finleyho nadšenému tlachání zády a ležérně vyšla z vysokých školních vrat s levným lízátkem s ovocnou příchutí, které jí nedbale viselo ze rtů.

Na sedadle spolujezdce v Dominicově luxusním autě čekala Paige a představovala dokonalý obraz vytříbeného bohatství a pěstěného půvabu. Oblečená do bezvadného značkového oblečení měla své dlouhé vlnité vlasy volně spadající na záda. Její make-up byl bezchybný, typický pro ženu narozenou do obrovských privilegií a vychovávanou pro vysokou společnost.

Poté, co se staženým okénkem vřele a familiárně přivítala s Finleym, přesunula Paige svou pozornost. Věnovala Evangeline až nechutně zářivý, vypočítavý úsměv.

"Ty musíš být Evangeline," představila se Paige sladce, ačkoliv její tmavé oči zůstaly ostré a hodnotící, přičemž si měřila nováčkův příšerný outfit. "Já jsem Paige Mercerová. S Finleym a ostatními jsem vyrůstala už odmalička. Buďme odteď přítelkyně. Klidně se mi ozvi, pokud se budeš chtít ve Veridale nějak zabavit."

Evangeline okamžitě rozeznala povrchní společenskou pózu. Odpověděla zdvořilým, nezávazným: "Dobře."

Finley se těžce opřel o dveře auta a rozplýval se nad dlouho očekávaným návratem své kamarádky z dětství. "Jakou zábavu s ní asi tak užiješ, Paige? Hrozně jsi mi chyběla. Tentokrát už neodjedeš, že ne?"

Paige se na Finleyho sladce usmála a potvrdila jeho naděje. "Ne, už neodjedu. Vystudovala jsem vysokou školu, takže teď plánuji pracovat jako stážistka ve Vane Global."

"Vážně?" rozzářil se Finley a jeho nadšení přetékalo. "V tom případě se musíš o Paige ve firmě postarat, Dominicu."

Dominic seděl za volantem a zachovával kamenné mlčení. Jeho pohledná tvář zůstala nečitelná, když ignoroval bratrův dychtivý příkaz. Jednoduše nastartoval motor auta a plynule se odlepil od školního obrubníku, aniž by nabídl jakákoli hřejivá slova na uvítanou.

Při jeho mrazivém chladu jí v pečlivě kontrolovaných očích bleskl krátký, ostrý záblesk hlubokého zklamání. Rychle ho však maskovala a zachovala si své bezchybné držení těla. Ostrým pohledem pohlédla do zpětného zrcátka na Evangeline a pevněji sevřela svou drahokou značkovou kabelku s dokonalou manikúrou.

*Jak bych vůbec mohla znovu odjet?* pomyslela si zlomyslně sama pro sebe.