**Pohled: Elysia**

"Lyro!"

Známý, jasný výkřik přímo protne můj trapný záchvat kašle. Zamrkám, abych zahnala slzy deroucí se do koutků očí, a vzhlédnu. Talie se zřejmě zhmotnila z moře elitních hostů a na tváři jí září obrovský, rozzářený úsměv.

Ponížení z toho, že jsem se zakuckala vlastním pitím, v mžiku mizí. Chvatně vrazím svou studenou, orosenou sklenici zpátky Tristanovi do hrudi. Je mi úplně jedno, že pár kapek přeteče přes okraj a cákne mu na sako.

"Talie!" vypísknu a můj hlas se nad zdvořilým štěbetáním zahradní slavnosti rozlehne až příliš hlasitě.

Vyrazím kupředu, na svých vysokých podpatcích kráčím tak rychle, jak jen dokážu. Překonám vzdálenost mezi námi a vrhnu se jí kolem krku. Pevně ji stisknu a zabořím tvář do jejího ramene, zatímco ona obtočí paže kolem mého pasu. Jsme v podstatě nerozlučné sestry a být bez ní těch posledních pár měsíců pro mě bylo čiré utrpení. Mám pocit, jako by mi chyběl kousek duše.

"Panebože, tak moc jsi mi chyběla," vydechne Talie a vtiskne mě ještě pevněji ke své drobné postavě. "Bez tebe to tu prostě není ono."

"Já vím," zasměju se a srdce se mi dmou radostí. "Taky jsi mi chyběla!"

Odstoupím o krok zpět, ale stále ji držím za ruce, abych si ji mohla pořádně a důkladně prohlédnout. V okamžiku, kdy mi zrak padne na její šaty, mi spadne brada.

"Talie, vypadáš úžasně!" vydechnu s otevřenou pusou.

Má na sobě dechberoucí, dlouhé, splývavé šaty starorůžové barvy. Živůtek bez ramínek je ušitý jako pevný korzet, zdobený složitými stříbrnými vzory, které stahují její drobný pas. Těsný střih nadzvedává její už tak plná prsa a dává na odiv až absurdně hluboký dekolt. Havraní vlasy má vyčesané do elegantního drdolu, jen několik volných pramenů dokonale rámuje její tvář. Její make-up je bezchybný. Světlé a tmavě hnědé stíny přecházejí v ostře konturovaný záhyb oka, korunovaný růžovými třpytivými stíny, které dávají vyniknout jejím oříškovým očím. Vypadá naprosto úchvatně.

Pak mi dojde jedna jasná věc. Poznávám to šití, způsob, jakým látka splývá, i charakteristické stříbrné krajkové detaily podél švů.

Hlasitě naberu dech. "Počkat, nevěděla jsem, že jsi poprosila mámu, aby ti ušila šaty!"

Moje matka je nadaná návrhářka, která šije neskutečně nádherné róby. Když jsme se přestěhovaly, otevřela si malý butik. Během chvíle se to obrovsky rozjelo. Musely jsme podnik rozšířit a teď je z toho známý luxusní módní salon jménem Katerina. Použila své vlastní jméno.

Talie na mě mrkne. "Tvoje máma se s těmito šaty opravdu překonala. Je to víc, než jsem si kdy dokázala představit."

"Tys to přede mnou tajila?" přimhouřím na ni oči a předstírám zradu.

Talie si položí ruku na hruď a druhou mi stiskne prsty. "Jo, no, nechtěla jsem, abys to věděla, protože jsem chtěla, aby to bylo obrovské překvapení. Hrozně tě miluju, Lyro, ale udržet něco takového v tajnosti, v tom jsi fakt na hovno." Věnuje mi nevinný, škádlivý úsměv.

Otevřu pusu, abych se začala bránit, ale okamžitě ji zase zaklapnu. Má pravdu. Jsem přesně ten typ člověka, který koupí dárek a okamžitě o tom dotyčnému napíše. Už jsem jí takhle zkazila překvapení s vlastním dárkem k zásnubám. Před pár dny jsem doslova vyfotila křišťálové sklenice na šampaňské, které jsem koupila, a napsala jí: *PANEBOŽE, ty jsou tak roztomilý! Koupím ti je.*

"Fajn, beru," zafuním a překřížím si paže na hrudi.

Znovu si ji přejedu pohledem od hlavy až k patě a zavrtím hlavou. "Ale sakra, podívej se na sebe! Ty šaty jsou na tobě tak sexy. Pro koho jsi ty kozy takhle vytáhla, co?"

Talie si dá ruce v bok a významně na mě zahýbe obočím. Tohle je typická Talie. Vždycky je naprosto nevhodná, bez ohledu na situaci nebo prostředí, ve kterém se nacházíme.

"Mám teď chlapa, na kterého musím udělat dojem," ušklíbne se a ještě o kousek víc vypne hruď. "Aby věděl, co ho čeká, jestli mi rozumíš."

S ostrým smíchem protočím oči. "Na rozdíl od tebe, moje kozy zůstanou zakryté. Rozhodně mnohem víc než ty tvoje."

Smích mi zamrzne na rtech, jakmile na mě dolehne realita jejích slov. Zmínka o jejím chlapovi visí ve vzduchu mezi námi jako tíživá, temná připomínka toho, proč se tahle opulentní párty vůbec koná. Můj výraz přejde do smrtelné vážnosti.

Otočím hlavu a úzkostlivě skenuji okolí. Zkontroluji hloučky lidí poblíž, abych se ujistila, že nikdo spojený s mafií nestojí na doslech. Vzduch je čistý. Nakloním se k ní a ztlumím hlas do zoufalého, tichého šepotu.

"Když už mluvíme o tvém chlapovi," začnu a upřu zrak přímo do jejích očí. "Jsi si naprosto jistá, že do toho chceš jít, Talie? Pořád můžeš utéct. Já nevím, vyber si směr a jeď. Víš, že půjdu s tebou."

Hledím na ni s odhodlaným, vážným výrazem. Myslím vážně každičké slovo. Pokud chce uprchnout do jiného státu nebo utéct do cizí země, bez vteřiny zaváhání zahodím celý svůj život. Sbalím si tašku a ještě dnes v noci s ní uteču. Je to kromě matky moje jediná rodina a udělám naprosto cokoli, abych zajistila, že bude v bezpečí.

Talie mi věnuje hluboce smutný, odevzdaný úsměv, který mi rve srdce vedví.

"Víš, že to nemůžu udělat," zamumlá tónem protkaným porážkou. "Vystopuje si mě. Rozhodně mě zabije, jestli mě jen napadne utéct."

Po páteři mi přejede ledový mráz. Krutá realita smrtící povahy jejího budoucího manžela pálí.

"Kromě toho," pokračuje a hlas se jí stahuje zoufalstvím. "Cokoli bude lepší než žít s ním. Prostě se musím dostat pryč. Potřebuju dýchat."

Nenávidím tu hořkou pravdu znějící v jejích slovech, ale vím, že má pravdu. Její otec – můj strýc – je naprostý maniak. Když udělá nějakou drobnost a jemu to přijde nevhodné, vztáhne na ni své těžké ruce. Jednou se její otec vrátil bůhvíodkud, těžce opilý ze smrtícího flámu plného alkoholu a kokainu. V záchvatu slepé zuřivosti ji zmlátil k smrti. Kdyby tehdy neodpadl, dnes by tu přede mnou nestála.

Hluboko uvnitř se modlím za pomstu. Doufám, že jednoho dne někdo zatáhne mého strýce do uličky a zachová se k němu úplně stejně brutálně. Amen.

Spolknu ten těžký knedlík děsu v krku, udělám krok vpřed a vtáhnu Talii do dalšího pevného, ochranitelského objetí.

"Dokud jsi šťastná ty, jsem šťastná i já," ujistím ji a věnuji jí malý úsměv, když se od sebe odtáhneme.

Potřebuju prolomit tuhle těžkou, dusivou atmosféru, než začnu brečet. Srovnám ramena a nasadím zcela vážný výraz.

"Jen si pamatuj," řeknu pevně. "Ať se stane cokoli, Pitbull už tam byl a všechno to zvládl."

Talie ztuhne. Podívá se mi přímo do očí a její výraz zcela zkamení.

"Přísahám bohu, Elysio," řekne plochým a nebezpečným hlasem. "Jestli tohle řekneš ještě jednou, zmlátím tě a donutím tě sežrat tvůj vlastní telefon."

Vypláznu na ni jazyk. Ten příšerný vtip zabral a napětí se konečně rozplyne. Možná používám odkazy na memy k odlehčení atmosféry až příliš často, ale nese to výsledky.

"Už jste si všechno dořekly?"

Kolem ramen se mi najednou ovine těžká paže a málem mě vyvede z rovnováhy. Tristan se o mě opře plnou vahou a masivně, přehnaně vyšpulí spodní ret.

"Je mi tu samotnému tak nějak smutno," stěžuje si. Pak se mu tvář rozzáří širokým úsměvem. "Není to úžasný? Dětské trio se konečně zase dalo dohromady!"

Zavrtím hlavou a rychle ze sebe jeho těžkou paži setřesu. "Jdi pryč. Nestrávila jsem tolik času přípravami jen proto, abys mi z vlasů udělal zacuchané hnízdo."

Tristan protočí oči a upraví si klopy u saka.

Talie se našemu obvyklému pošťuchování zasměje. Odvrátí od nás pozornost a ukáže k vzdálenějšímu konci rozlehlého trávníku. U kamenné terasy stojí velká, děsivá skupina mužů. Jsou oblečeni v tmavých, drahých oblecích, kouří silné doutníky a pijí cokoli, co si právě vybrali jako svůj jed.

"Pojďte," oznámí Talie pevným hlasem. "Představím vás svému budoucímu manželovi."

Ztuhnu. Sleduji její pohled a okamžitě mě to vyvede z míry. Nával čiré hrůzy mi přibije nohy do trávy. Ti nebezpeční mafiáni tam jen tak nestojí. Už teď zírají přímo na nás. Jejich ostré, predátorské pohledy sledují naše malé trio přes celý dvůr. Není na nich vůbec nic přívětivého.

"Tak si to užijte," pronese Tristan s kamennou tváří.

Prudce otočím hlavu. Tristan na mafiány hledí s plochým výrazem. Věnuje té smrtící skupině jediný pohled a dává ruce pryč.

"Ty s námi nepůjdeš?" zeptám se a hlas mi přeskočí do vyšší tóniny. "Neříkal jsi náhodou před chvílí, že je ti samotnému smutno?"

Tristan si vrazí ruce hluboko do kapes a usměje se na mě shora.

"Jo, zase tak smutno mi není," řekne. "Čau!"

Než vůbec stihnu zformulovat slovo, kterým bych ho zastavila, Tristan se otočí na patě, opustí nás a zmizí přímo v davu.

"Jdeme," zavelí Talie.

Chytne mě za ruku. Její stisk je pevný, drží mě při zemi, zatímco se můj tep rozjíždí na plné obrátky. Odvrátíme se od bezpečí večírku a kráčíme přímo k pozorujícím mafiánům. Každý krok vpřed působí jako odpočítávání. Kráčíme přímo do jámy lvové. No nazdar.