Pohled Kaelena

Ta vzpomínka mi živě hoří v mysli, zubatá jizva, která odmítá vyblednout bez ohledu na to, kolik času uplyne. Stále cítím vůni pálící se šalvěje a vlhké hlíny z onoho dne, kdy vědma smečky vrhala kosti. Když poprvé odhalila, že Gideon, Callum a já sdílíme naprosto stejnou osudovou družku, prolila se námi třemi divoká, primární euforie. Byli jsme valkinští alfové, velitelé nesmírné zvířecí síly, ale sdílená osudová družka byla anomálie. Byl to vzácný fenomén, posvátné postavení hvězd. Pro nás toto hluboké pouto znamenalo vzestup na samotný vrchol naší magické moci. Znamenalo odemknutí takové úrovně dominance, která by nám zajistila přežití v brutálním světě. Představovali jsme si budoucnost, jíž vládne nezlomné bratrství, ukotvené družkou, která bude stát po našem boku jako rovná s rovnými.

Ale tato hluboká radost se proměnila v hořký, dusivý popel přesně v ten okamžik, kdy z popraskaných rtů vědmy vyklouzlo její jméno.

Valerie Draganovová.

Byli jsme připoutáni k dceři Viktora Draganova. Krev v mých žilách se proměnila v led, než se začala vařit ve slepém, stravujícím vzteku. Nedůvěra mi drásala hrdlo a udusila ten triumf, který jsme cítili jen o pár vteřin dříve. Proč by nás osud proklel zplozencem přesně toho monstra, o kterém jsme přísahali, že ho zničíme?

Viktor nebyl žádný obyčejný rival. Byl to ztělesnění čiré krutosti, monstrum, které nosilo svůj sadismus jako korunu. Každý z nás si nesl hnisající rány, které vyřezaly jeho ruce.

Vyvraždil mou sestru, jejího druha a jejich nevinné děti. Nebyla to válka. Byl to masakr zrozený z malicherné, bezvýznamné územní zášti. Viktor je pouze nezabil; zrežíroval mistrovské dílo utrpení. Zahnal jejího druha do kouta, ničil toho muže kousek po kousku a uvrhl mou sestru do tak dusivého zoufalství, že si přímo před jeho posměšným zrakem vzala život. Viktor je nechal hnít v jejich vlastním obýváku. Když jsem je o několik dní později našel, na stěnách ulpíval odporný měděný puch smrti. Na koberci nasáklém krví ležel bezchybně čistý kapesník s vyšitými iniciálami. Byl to zvrácený, chvástavý vtip. Podpis jeho zvěrstva, který měl vysmívat kohokoli, kdo těla najde. Trauma z tohoto objevu mi roztříštilo duši. Přísahal jsem na jejich hrobech, že mu vyrvu srdce z hrudi.

Gideon nosil ve svých kostech stejnou temnou hnilobu. Viktorova nekonečná chamtivost se zaměřila na Gideonova bratrance. Viktor toho muže připravil o jeho půdu předků i o jeho smečku. Obral ho o poslední zbytky důstojnosti a moci a dohnal vlka k naprostému šílenství. Zničil hrdého alfu, až z něj nezbylo nic než prázdná, vyjící schránka muže.

Callumova ztráta byla stejně tak hluboká. Viktor prahl po bohatém území Meridie. Aby se zmocnil jejich domény, zavraždil vládnoucí valkinské alfy – jediné žijící příbuzné Gideona a Calluma. Utopil jejich pokrevní linii v krvi a nechal nás všechny izolované, zlomené a hladovějící po pomstě.

Kvůli Viktorově nenasytné touze po krvi jsme všichni zůstali zjizvení. Znali jsme kruté sázky naší existence. Přijmout jeho dceru znamenalo zradit naše mrtvé. Znamenalo to spát vedle nepřítele. Přesto by její odmítnutí znamenalo navždy potlačit magii alfů, kterou jsme měli vládnout. Byla to zvrácená hra vymyšlená tak, aby nás mučila.

Navzdory nenávisti, která nám hnila v hrudi, si pouto družky vyžadovalo volbu. Nakonec jsme se pokusili přenést přes náš vztek. Spolkli jsme naši hrdost a domluvili si formální schůzku s Viktorem v naději, že zachráníme náš osud. Modlili jsme se, aby jeho dcera nebyla nic jako tyran, který ji zplodil.

Ale Viktor byl nepřátelský. Před desetiletími přišel kvůli svým vlastním zvráceným, sobeckým rozhodnutím o svrchovanou magii osudové družky. Nenáviděl nás za to, že máme šanci, kterou on zahodil. Byl odhodlaný odepřít nám náš dar. Předvedl Valerii jen na letmý, tichý pohled. Nedovolili nám přistoupit blíž. Nedovolili nám promluvit. Držel ji pod přísným dohledem, než nás odehnal jako toulavé psy čenichající u jeho železných bran. Dal nám jasně najevo, abychom se drželi dál od jeho majetku.

Jeho naprostá arogance mě rozzuřila. Prodloužily se mi drápy, byl jsem připravený mu na místě roztrhnout hrdlo, ale Gideon a Callum mě přesvědčili, abych se stáhl. Než jsme mohli udělat tah, potřebovali jsme informace. Nechali jsme hluboko v Meridii schovaného špeha, aby sledoval každý její krok.

Do roka nás podrobné zprávy špeha znechutily až do hloubi duše.

Zpravodajské informace vykreslovaly ohavný, nenapravitelný obraz. Zprávy tvrdily, že je nezodpovědná, divoká a nespoutaná. Detailně popisovaly, jak si brala nespočet milenců a zahřívala postele náhodných mužů po celém území. Při pomyšlení na to, že se naše domnělá osudová družka rozdávala tak svobodně, se mi zvedal žaludek. Postrádala základní slušnost a čistotu na nás počkat. Tahala náš posvátný, sdílený osud blátem.

Zrada bolela víc než fyzická čepel. Šetřili jsme se pro ni, snášeli dutou bolest prázdného pouta, zatímco ona žila jako nedbalá tulačka. Poháněni novou, palčivou zuřivostí jsme společně uzavřeli pakt. Zhnuseni jejími údajnými činy jsme se rozhodli zpřetrhat veškerá emoční pouta k Viktorově poskvrněné pokrevní linii. Pracovali jsme na tom, abychom ji vymazali z našich myslí, a uzamkli proroctví vědmy do temného, zapomenutého kouta našich duší.

Léta ubíhala ve studeném, těžkém tichu. Budovali jsme svou sílu a ignorovali dřímající pouto.

Pak naše odhodlání roztříštil zoufalý hovor.

Boris, Viktorův ufňukaný beta, se nám ozval přes zabezpečenou linku. Hlas se mu třásl panikou, když prosil o naši vojenskou ochranu proti rostoucím hrozbám. Neměl o našem osudovém poutu ani tušení. Nevěděl, že nám nabízí naši ztracenou družku přímo pod nos.

Boris předestřel svůj zrádný, zoufalý plán. Nabídl, že nám Valerii pošle přímo pro symbolické, falešné manželství. Výměnou za ochranu jejich zranitelného lidu bychom po právu vládli Meridii. Aby dohodu zpečetil a dokázal svůj závazek, poskytl padělaný oddací list a sepsal právní dokumenty převádějící její obrovské dědictví přímo na naše jména.

Zpočátku se mi samotná myšlenka přijmout ženu s pověstí tak pošpiněnou a špinavou, jako byl její otec, hnusila. Přivést ji na naše území mi připadalo, jako bych si do doupěte pozval jedovatého hada.

Ale v Gideonovi a Callumovi vzplála temná, nepopiratelná zvědavost. Viděl jsem nebezpečnou změnu v jejich postoji, hladový záblesk v jejich očích. Magnetická přitažlivost pouta družky je jako neúprosný příliv, který drásá silné zdi, jež jsme roky budovali. Nenáviděli jsme její pokrevní linii. Hnusily se nám zvěsti o její promiskuitě. Přesto se ty zvířecí instinkty, které nám bzučely pod kůží, odmítaly nechat umlčet.

Neochotně jsem s Borisovým plánem souhlasil. Podepsal jsem dokumenty a zpečetil její osud. Trpká neochota chutnala v ústech jako popel, ale kostky byly vrženy. Navzdory té intenzivní hořkosti, kterou jsme cítili, možná nastal čas se s ní znovu setkat. Nastal čas vtáhnout ji na naše území a zjistit, jestli v tomto prokletém osudu neexistuje nějaká zvrácená cesta vpřed.