Kvílení poplašných sirén z obvodu území mě vytrhlo ze spánku. Tři krátká zahoukání. Jedno dlouhé zakvílení. Narušení hranice. Odhodil jsem těžkou prošívanou deku. Mé bosé nohy dopadly na ledovou podlahu z tvrdého dřeva v ložnici domu smečky. Můj vlk, Gorvan, drápal v zákoutí mé mysli. Toužil po kovové chuti krve. Pachy tuláků jsme sledovali už celé týdny. Začínali být troufalí. Podíval jsem se na prázdný polštář vedle sebe. Sybilina strana postele byla ještě teplá. Byla u dveří rychleji než já.

'Severní strana. Cítím je,' zavrčel Gorvan.

Sprintoval jsem chodbou jen v kalhotách na spaní. Mrazivý horský vítr mě šlehal do holé hrudi. Strčil jsem do těžkých dubových vchodových dveří takovou silou, až v pantech zachrastilo. Přední veranda se už hemžila mými válečníky, kteří měli službu. Tváře měli napjaté vyčerpáním ze spánku a stoupající agresivitou.

Dole pod schody stála Beta Tamsin. Z kůže na předloktích jí už prorážela černá srst.

„Alfo! Senzory na severní hranici se spustily před třemi minutami. Máme tam spoustu nepřátel, kteří tlačí na linii,“ křičela Tamsin přes kvílející vítr.

Odpověděl jsem jí jediným kývnutím. Vrhl jsem se z nejvyššího schodu. Proměna mě ovládla dřív, než mě gravitace stačila stáhnout k zamrzlé zemi. Kosti mi praskly a přeskládaly se. Svalová vlákna se s explozivním žárem potrhala a znovu spojila. Mé tlapy dopadly do trávy pokryté jinovatkou. Kormidla se ujal Gorvan. Nyní jsem byl obrovským šedobílým vlkem. Mé jantarové oči pronikaly těžkým předranním šerem.

Zvedl jsem čumák k bezhvězdné obloze a vydal Alfovo volání. Bylo to vibrující, hrdelní vytí, které si žádalo válku. Z okolních lesů a srubů mi odpověděly desítky hlasů.

'Hranice údolí Lowland. Vytvořte taktické jednotky po pěti.' Vyslal jsem povel přes pouto smečky.

Z kasáren se hrnuli válečníci. Většina už byla na čtyřech. Rozrazil jsem hranici lesa a mířil přímo na sever. Tlapami jsem rozrýval zmrzlou hlínu. Smečka se za mnou zformovala do tvaru V. Tyhle manévry jsme neúnavně trénovali. Studený vzduch mě štípal v plicích, ale tření proměněných svalů mě udržovalo v teple.

'Počítám dvacet osm tepelných stop přecházejících přes horní hřeben. Pohybují se rychle. Je jim jedno, kdo je uslyší přicházet.' Hlas Delty mi zapraskal v mysli.

To mnou projelo jako záblesk neklidu. Tuláci byli mrchožrouti. Obvykle spoléhali na stíny, aby zlikvidovali osamělé hlídky. Slepě se hnát na opevněnou smečku znamenalo, že mají buď přání zemřít, nebo mají posily.

'Přivedli si armádu. Tohle je invaze,' analyzoval hrozbu Gorvan.

Jak jsme postupovali výš do hory, stoupání bylo stále brutálnější a zrádnější. Území nikoho v údolí Lowland leželo hned za tímto skalnatým hřebenem. Byla to bezzákonná rozloha lesů, kde se množili a hnisali vyvrhelové. Zápach mě udeřil do nosu celou míli předtím, než jsme dosáhli vrcholu. Byl to žluklý zápach hnijícího masa, infikovaných ran a čirého šílenství. Tuláci páchli svou vlastní hnijící myslí. Bez pouta ke smečce se jejich vlci stávali nestabilními.

Dosáhl jsem zasněženého hřebene. Při pohledu dolů se mi zježila srst podél páteře.

Delta se v počtech mýlila. Napočítal jsem jich nejméně čtyřicet, jak se hrnou do borovicové kotliny. Byla to svíjející se masa zcuchané srsti a zářících očí. Někteří z nich byli chodící kostlivci, jejichž žebra hrozila, že prorazí strupatou kůži. Jiní byli obrovští, zjizvení netvoři, kteří přežili vražděním vlastního druhu. Pohybovali se po zmrzlé zemi jako mor.

'Držte linii. Čekejte na signál,' štěkl jsem přes pouto.

Museli jsme je usměrnit. Kdybychom zaútočili hned, rozprchli by se do hustého podrostu a lovili by moje lidi jednoho po druhém. Kdybychom čekali příliš dlouho, prolomili by rezidenční perimetr a povraždili by mláďata. Přejel jsem pohledem své řady. Stálo se mnou padesát sedm vlků. Byli jsme v menšině a moji válečníci byli unavení.

Vůdce tuláků vystoupil ze stínů masivní borovice. Bylo to mohutné hnědé zvíře, jemuž chyběla polovina levého ucha. Zastavil se na úpatí hřebene. Jeho široký čenich se zvedl a nasál můj pach. Žlutýma očima se zavěsil do těch mých. Na jedinou vteřinu bitevní pole úplně ztichlo. Byli jsme tu jen my dva. Pak ohrnul černé pysky a odhalil řady žlutých, hnijících zubů.

'Dostaňte je!' zařval jsem.

Vrhl jsem se ze skalnatého svahu dolů. Řev šedesáti vlků, kteří se prodírali houštím, přehlušil i vítr. Narazili jsme do jejich přední linie jako nákladní vlak.

Narazil jsem do hnědého vůdce, má větší váha ho srazila z tlap. Kutáleli jsme se mrazivým bahnem a praskajícími borovicovými větvemi, naše těžká těla drtila všechno, co nám stálo v cestě. Jeho čelisti chňaply jen centimetr od mé krční žíly. Silnýma zadníma nohama jsem ho kopl do nechráněného břicha a přehodil jeho obrovské tělo přes hlavu. Narazil do zubatého kamene, ale okamžitě vyskočil zpátky. Vyškrábal jsem se na nohy a plival krev.

Vypukl naprostý chaos. Moji válečníci bojovali se smrtící přesností smečkového pouta. Pohybovali jsme se ve dvojicích a kryli si slepá místa. Ale tuláci bojovali s naprosto čistým, nefalšovaným divošstvím. Nezáleželo jim na přežití. Chtěli jen trhat maso.

Na čumák mi dopadla sprška horké krve. Toben, kluk, který svou první proměnu zažil teprve loni, tvrdě padl k zemi. Šlachovitý šedý tulák pronikl naší obrannou linií a zakousl se Tobenovi do krku.

Setřásl jsem ze sebe hnědého vůdce a vrhl se na šedého tuláka. Sevřel jsem mu čelisti kolem páteře a trhl krkem do strany. Křehké kosti jeho krku praskly s hlasitým, odporným křupnutím, které se rozlehlo nad vrčícím davem. Tulák mi v tlamě zhadrovatěl. Pustil jsem ho a šťouchl do Tobenova ramene. Bylo to zbytečné. Klukovy oči se upíraly na oblohu. Jeho život se rozléval po bílém sněhu.

'Nezastavuj se. Mrtvé zachránit nemůžeme,' postrčil mě Gorvan vpřed.

Otočil jsem se právě ve chvíli, kdy se na mě znovu vrhl hnědý vůdce. Přivedl s sebou tři masivní surovce. Pohybovali se v dokonalé souhře. To u tuláků nebylo možné. Využívali taktické křídelní manévry, aby mě odřízli od mé smečky. Někdo je to musel naučit.

'Beto Tamsin! Východní křídlo se hroutí!' zařval jsem přes pouto.

'Přesouvám druhý oddíl, aby tu mezeru zaplnil!' vyštěkla Tamsin nazpátek.

Bitva se změnila ve šmouhu trhajícího se masa a tříštících se kostí. Sníh se zbarvil do červené břečky. My měli výcvik, ale oni měli počty. Pokaždé, když jsem nějakému tulákovi vytrhl hrdlo, zaujali jeho místo dva další. Vrhali se nám na drápy s děsivým fanatismem.

Hluk prořízlo vysoké zakňučení. Jedna z mých zkušených stopařek padla do hlíny. Její hrudní koš byl rozříznutý. Dva mladí hlídači byli zahnáni k holé skalní stěně a zoufale chňapali po pěti postupujících nepřátelích.

'Beto Gerricku! Přesuň svou jižní jednotku ke skalám!' zavelel jsem.

Můj povel uvítalo jen ticho. Pouto smečky hučelo bolestí a šumem, ale od mého Bety nepřišla žádná odpověď.

'Gerricku! Hlášení!' Rozdrtil jsem lebku tuláka pod tlapou a čekal na jeho hlas.

'Je dole. Dýchá, ale má rozervanou nohu. Z boje je vyřazený,' ozval se Tamsinin napjatý hlas.

Krváceli jsme. Smečka dostávala příliš mnoho ran. Tuláci ztratili polovinu svých počtů, ale my jsme se pod tou neúprosnou vlnou těl lámali.

Zahlédl jsem hnědého vůdce poblíž hranice stromů. Štěkal rozkazy a organizoval taktický ústup do houští. Chtěl nás nechat vykrvácet v opotřebovací válce.

Nemohl jsem mu dovolit, aby diktoval pravidla bitevního pole.

Zaryl jsem drápy do zmrzlé země a vystartoval přímo k němu. Ignoroval jsem menší vlky, kteří po mně chňapali z boků. Ostré drápy mi přejely po žebrech. Špinavé zuby mi vytrhly kus masa ze zadní nohy. Adrenalin maskoval pálivou bolest roztrhaných svalů.

Vůdcovy žluté oči se šokem rozšířily, když jsem tu vzdálenost překonal. Snažil se otočit, ale byl příliš pomalý. Narazil jsem přímo do středu jeho těla. Z toho nárazu mi v lebce zadunělo. Narazili jsme do kmene starého dubu.

Přejel mi předními drápy po tváři. Krev se mi zalila do levého oka a na jedné straně mě oslepila. Ignoroval jsem to. Vrhl jsem se vpřed a zabořil zuby do jeho tlustého hrdla.

Sebou s panickou silou mlátil. Zadními drápy mi škrábal po břiše a snažil se mi vyvrhnout vnitřnosti. Zapřel jsem se mu tlapami o ramena, abych ho přišpendlil k zemi. Stiskl jsem silněji. Cítil jsem, jak se mi na jazyku hromadí jeho žluklá, hořká krev. Cítil jsem, jak se mi o zuby tlačí tuhá chrupavka jeho průdušnice.

Zamkl jsem čelist a trhl krkem. Odporné prasknutí jeho hroutící se průdušnice se mi rozlehlo v uších.

Jeho zběsilé mlácení se změnilo ve slabé záškuby. Lapal po dechu, který už nikdy nepřijde. Držel jsem stisk, dokud neobrátil oči v sloup. Netvor zhadrovatěl.

Vytrhl jsem čelisti pryč a udělal krok zpět. Nechal jsem jeho bezvládné tělo svalit se na zmrzlou zemi.