Koruny šly dolů jako první. Moje s úlevným povzdechem, který donutil koutek Nikolajových úst k tomu jeho specifickému zvlnění, ta jeho s pečlivou pozorností někoho, kdo manipuluje s něčím, co stálo víc než svou váhu v politickém kapitálu a co mu momentálně způsobovalo bolest hlavy. Položili jsme je na obsidiánovou polici vedle dveří – stříbro a křemen zachycovaly poslední paprsky odpoledního světl