„Ne!“ To slovo se Noře vydralo z hrdla. Šok jí podlomil kolena a div ji neposlal k zemi na koberec advokátní kanceláře. Sasha byla v šestém měsíci těhotenství. Nora a Bryce svůj rozvod pravomocně ukončili teprve před třemi měsíci. Matematika to byla jednoduchá a nechutná.

Zírala na Sashu, zrada ji bodala přímo do hrudi. „Měla jsi být moje nejlepší kamarádka. Jak jsi mi to mohla udělat?“

„Nekřič na ni,“ vyštěkl Bryce. Jeho ruka majetnicky sklouzla a spočinula na křivce Sashina pasu. „Není její vina, že ses o mě nedokázala v posteli postarat. Muž má své potřeby, Noro.“

„Udělala jsem pro tebe všechno!“ křikla Nora a odmítala nechat horké slzy přetéct přes řasy. „Podala jsem žádost o rozvod, protože jsi mě podváděl s polovinou svého personálu. A teď moje nejlepší kamarádka čeká tvoje dítě?“

„Snoubenka,“ opravila ji Sasha. Zvedla levou ruku, až se světlo zářivek odrazilo na masivním diamantovém prstenu. „Bryce mě včera požádal o ruku. To jsem ti taky chtěla říct.“

Noře se žaludek zkroutil do pevného, mučivého uzlu. Na vteřinu se jí podlomila kolena. Chytila se okraje těžkého mahagonového konferenčního stolu, aby se o něj opřela. „Vy dva... jak?“

„Nedlužíme ti naprosto žádné vysvětlení,“ řekl Bryce. Jeho tón se změnil v led, zbavený jakékoli minulé náklonnosti. „Vezmi si ten milionový vyrovnávací šek, nebo zapomeň na to, že bys ode mě dostala jedinou minci. Vyber si.“ Obrátil se na právníka sedícího tiše v čele stolu. „Tato schůzka končí. Děkuji, Hughu.“ Bryce stiskl Sashu pevněji. „Jdeme, zlato.“

Společně vyšli ze z těžkých dubových dveří.

Nora se zhroutila do koženého křesla. Její mozek se snažil zpracovat tu dvojitou spoušť. Její nejlepší kamarádka z dětství nejenže nosila dítě jejího exmanžela – oni se budou brát.

Hugh zavřel složku a to ostré klapnutí prolomilo ticho. „Dám vám pět minut na to, abyste se dala dohromady, slečno Hayesová,“ řekl, vstal a opustil místnost.

Nora neměla žádnou vzpomínku na jízdu taxíkem zpět k tetě domů. Pamatovala si jen, jak vklopýtala předními dveřmi, vděčná, že je její teta pryč na směně, a zamířila přímo do stísněné ložnice, kterou si teď pronajímala. Zavřela dveře, padla na malou matraci a vzlykala. Hruď se jí zdvihala surovými, trhavými nádechy. Sasha byla její nejlepší kamarádka už od dětství. Nora dokonce upřímně zvažovala, že věnuje svůj vlastní čas pomoci s výchovou Sashina dítěte. Ta myšlenka teď pálila jako kyselina.

Z kabelky se jí ozval budík na telefonu. Byl čas na její směnu u Jojo's. Zírala na zářící obrazovku a otírala si oteklé oči. Dnes nedokázala čelit zákazníkům. Napsala rychlou zprávu Gii, své manažerce, ve které jí oznámila, že je nemocná a nepřijde.

Po odeslání zprávy následovala panika. Právě přišla o celodenní mzdu. Neměla žádný hmatatelný příjem a z platu servírky nedokázala přežít navždy. Když teď odešla od Brycových peněz, potřebovala záchranné lano. Utřela si mokrou tvář, najela na kontakt svého bratra a stiskla tlačítko pro volání.

„Dane,“ vydechla, když se spojení navázalo.

„Co chceš? Myslel jsem, že jsem ti říkal, abys mi nevolala,“ odpověděl Dane. V jeho hlase nebyla ani špetka tepla.

„Dane, prosím. Potřebuji tvoji pomoc,“ žadonila Nora a do věty se jí vklínil vzlyk.

„Nemám s tebou nic společného, Noro. To už jsem ti říkal dřív. Když jsi odešla od téhle rodiny kvůli tomu idiotovi, řekl jsem, že je konec.“

Čerstvá bolest z Brycovy zrady znovu vzplanula. Kvůli němu se vzdala rodiny, jen aby byla odhozena stranou. „Já vím. Ale už mi nic nezbylo, Dane. Udělala jsem strašnou chybu. Potřebuji pomoc,“ zakňourala do sluchátka.

Na lince se rozhostilo těžké ticho. „Fajn. Co chceš?“

„Peníze. Jen tolik, abych dostala zpátky své fotografické vybavení a mohla znovu začít svou kariéru,“ řekla a třela si oči.

Dane zaváhal. „Fajn,“ řekl nakonec. „Ale táta se to nesmí dozvědět. Zabil by mě.“

„Neřeknu mu to, slibuju.“

„Sejdeme se v baru Oasis za hodinu.“

„Ach, Dane, děkuji ti. Moc ti děkuji,“ vydechla.

„Jen se postarej o to, abys vypadala reprezentativně,“ odvětil a zavěsil.

Nora se svlékla a skočila do rychlé sprchy, aby nechala horkou vodu uklidnit své nervy. Dnes se nemohla utápět v myšlenkách na Bryce a Sashu. Potřebovala získat tyhle peníze a pohnout se kupředu. Prohrabala svou malinkou skříň a vytáhla jediný luxusní kousek, který si nechala – černé průsvitné šaty. Těsně obepínaly její křivky. Rozčesala si hnědé vlasy, nanesla lehký make-up a vyšla z domu.

Bar Oasis hučel nízkými basy hudby a tlumeným neonovým osvětlením. Nora dorazila o deset minut dřív, zabrala si malý stolek vzadu a objednala si drink. Zkontrolovala telefon. Od Danea žádná zpráva. Přejela pohledem plnou místnost, srdce jí bušilo. Už roky nebyla v žádném baru. Manželství ji izolovalo a představa, že se bude pohybovat v single životě, ji děsila.

„Dobrý večer.“

Zleva se ozval hluboký, sytý hlas. Nora otočila hlavu. Vedle jejího stolu stál muž. Měl ostré, nápadné rysy, silnou čelist a pronikavé oříškové oči. Černý oblek ušitý na míru se napínal přes jeho široká ramena a mohutný hrudník. Tmavé vlasy měl sčesané dozadu a na rtech mu pohrával sebevědomý úsměv.

„Umíte mluvit?“ zeptal se, pobaven jejím mlčením.

Noře se do tváří nahrnulo horko. Zírala na něj. „Omlouvám se,“ zamumlala.

„Bude vám vadit, když se přidám?“ Nečekal na její odpověď. Odtáhl židli naproti ní a posadil se. Přelila se přes ni slabá vůně drahé cedrové kolínské, která se mísila s odlesky jeho hodinek posetých diamanty.

„Jak se máte?“ zeptal se.

„Na někoho čekám,“ vyhrkla Nora. Odvrátila zrak, znejistěná jeho intenzivní pozorností.

„Dobře,“ protáhl. Zvedl ruku a pokynul číšníkovi. „Já taky na někoho čekám. Říkal jsem si, že by se vám mezitím hodila společnost.“

„Děkuji, ale jsem v pořádku,“ řekla. Kůže se jí zdála až příliš horká. Poposedla si, najednou si přehnaně vědomá horka pulzujícího mezi jejími stehny. Proč takhle reagovala na nějakého náhodného chlápka? Bryce jí před pár hodinami zničil život.

Muž se zamračil a vůbec se nesnažil skrýt své zklamání. „Fajn.“

Číšník mu přinesl drink. Noře na stole zavibroval telefon. Popadla ho. Zpráva od Danea. *Nezvládnu to. Poraď si sama.*

Její hruď se propadla prázdnotou. Slzy hrozily, že přetečou přes její spodní řasy. Zběsile psala, prosila ho, ptala se, kdy by se mohli sejít jindy. Řekla mu, že jí nezbyly vůbec žádné možnosti. Doručeno. Přečteno. Žádná odpověď.

Muž naproti ní sledoval, jak jí poklesla tvář. „Jste v pořádku? Co se děje?“

„Nic... já jsem... já...“ zakoktala Nora. Popadla kabelku a začala vstávat.

Natáhl ruku přes stůl a obemkl její zápěstí svou velkou dlaní. Paží jí projel elektrický výboj. „Takhle přece nemůžete odejít. Posaďte se. Zhluboka se nadechněte.“

Jeho hlas měl v sobě vřelou, neodolatelnou autoritu. Nora klesla zpátky do sedadla. Znovu kývl na číšníka a ukázal na její skleničku. „Přineste jí další.“

Podíval se zpět na ni. „Vypijte to. To pomůže.“

Alkohol odvedl svou práci. Než dopila druhou skleničku, pevný uzel úzkosti v její hrudi se uvolnil.

„Děkuji vám, pane...“

„Roman,“ usmál se. Naklonil se dopředu. Pod malým stolkem se jeho koleno otřelo o její stehno. Po kůži jí přeskočily jiskry ohně. „Jak se jmenuješ?“

„Nora,“ zašeptala.

„Noro,“ zopakoval tiše. „Na koho jsi čekala?“

Dala si další doušek a nechala gin otupit bodavou bolest z Daneovy nepřítomnosti. „Na bratra.“

„Proč jsi tak smutná?“

Možná to byla hluboká barva jeho hlasu. Možná to byl alkohol. Nora otevřela ústa a všechno to z ní vytrysklo. Vyprávěla Romanovi o rozvodu, šestiměsíčním těhotenství, Sashině zradě, foťácích v zastavárně a svých ztracených snech o fotografování. Roman poslouchal. Držel její pohled, přikyvoval, jeho oříškové oči byly tmavé a soustředěné. Povídali si další hodinu. Pili a nějakým způsobem ji Roman dokázal rozesmát.

Nora se podívala na jeho ústa. Jednala dřív, než ji mozek stačil zastavit. Naklonila se přes malý stolek, popadla ho za klopy jeho saka a přitiskla své rty na jeho.

O vteřinu později se odtáhla a popadala dech. „Promiň. Je mi to trapné.“

Roman neřekl ani slovo. Vstal, popadl ji za pas a přitáhl si ji na hruď. Tvrdě ji políbil. Jeho jazyk jí pootevřel rty a pronikl do jejích úst. „Pojďme odsud.“

„Ano,“ přikývla Nora. Nechala alkohol a slepou touhu převzít řízení.

Vypotáceli se z výtahu a chodbou luxusního hotelu šli se smíchem a polibky. Roman odemkl dveře. Vpadli dovnitř. Zabouchl dveře nohou a přitiskl ji zády ke zdi. Nedokázal z ní spustit ruce.

„Já... dlouho jsem to nedělala,“ přiznala Nora tiše. Její ruce neobratně tápaly po knoflících jeho košile. Víc než rok to byl jen Bryce.

„Budu něžný,“ slíbil Roman. Sklonil hlavu, políbil ji na stranu krku a lehce ji kousl do místa, kde jí tepal tep.

Nora se uvolnila do jeho doteku a poddala se tomu žáru. Roman uchopil ramínka jejích černých průsvitných šatů a stáhl jí je z ramen. Šaty spadly na zem. Nora před ním stála jen v kalhotkách.

Roman ze sebe rychlými pohyby strhl košili a kalhoty. Jeho hrudník byl široký a vyrýsovaný tvrdými svaly. Natáhl ruku a sevřel její odhalená prsa do dlaní, mačkal tu hebkou kůži. Palci jí přejížděl po tvrdnoucích bradavkách. Nora zalapala po dechu a prohnula se v zádech. Roman vzal její růžovou bradavku do úst, silně ji sál a kroužil jazykem po jejím vrcholku.

Nora hlasitě zasténala a zabořila mu prsty do vlasů. Odpovídala mu se zoufalým hladem a zapomněla, že se potkali teprve před pár hodinami. Vzal ji do náruče a odnesl ji do postele. Položil ji na bílé povlečení a stáhl jí kalhotky dolů po nohách. Rozepnul si pásek a stáhl si boxerky. Jeho penis se uvolnil, tlustý, plně ztopořený a těžký.

Roman se na ni vyškrábal. Široce jí roztáhl stehna a klekl si mezi ně. Sklonil se a pokryl její břicho otevřenými polibky, než se přesunul níž. Jeho ústa našla její vlhkou kundu. Prsty roztáhl její stydké pysky a plochou jazyka přejel po jejím klitorisu.

Nora vykřikla, boky se jí trhnutím zvedly z matrace. Sál její klitoris a dva tlusté prsty jí zasunul hluboko do pochvy. Byla úplně mokrá, kluzká a připravená na něj. Intenzivní fyzická rozkoš smyla sebemenší myšlenku na advokátní kancelář.

Vytáhl prsty a přesunul se nad ni. Přitiskl tlustý žalud svého ptáka na její poševní vchod. Popohnal boky dopředu a jedním plynulým, dlouhým přírazem do ní zabořil svůj penis hluboko. Nora zalapala po dechu, jak ji roztáhl. Vyplnil její těsné stěny a zastavil se, aby si její tělo zvyklo na jeho velikost.

Pak se začal hýbat. Roman se odtáhl a znovu do ní hluboko vrazil. Jeho pohyby byly rytmické a mocné. Tělo plácalo o tělo a ten zvuk se hlasitě rozléhal tichým hotelovým pokojem. Nora mu ovinula nohy kolem pasu a přijímala každý centimetr jeho ptáka. Přirážel tvrději, rychleji, zasahoval ji hluboko uvnitř a při každém pohybu dolů se pánví třel o její zduřelý klitoris.

Nora mu zatínala nehty do zad a sténala jeho jméno. Roman do ní pumpoval s bezohledným, smyslným hladem a šukal ji, dokud se neroztříštila do oslepujícího orgasmu. Její vlhká kunda se těsně sevřela kolem jeho tlustého ptáka. Naposledy hluboko přirazil, hlasitě zavrčel a udělal se do ní. Zhroutil se jí na hruď a utopil v ní bolest z Brycovy zrady na zbytek té noci.