„Čekali jsme na tebe,“ řekl Dante, když Roman rozrazil těžké skleněné dveře.

Roman vstoupil do ředitelské kanceláře Thorneů. Jeho tělo stále vibrovalo dozvuky minulé noci. Na své kůži stále cítil slabou stopu vanilky. Stále cítil těsné, vlhké sevření kundy té ženy, jak mu svírá jeho tlustého ptáka těsně předtím, než do ní hluboko napumpoval své mrdky. Prohrábl si vlasy rukou a na tváři měl uvolněný úsměv. Zamířil ke svému stolu a ignoroval husté napětí v místnosti.

„Omlouvám se, že jdu pozdě,“ řekl Roman.

„Včera jsem na tebe čekal celý večer,“ ozval se Jude. Firemní právník seděl v koženém křesle pro hosty a cvakal stříbrným perem o mahagonový stůl.

Roman právníka svého bratra ignoroval. Měl fantastickou náladu a odmítal si ji nechat zkazit Judeovou upjatou energií. Roman obrátil pozornost ke svému staršímu bratrovi. Dante seděl na gauči a vypadal pekelně zle. Pod očima mu visely těžké tmavé kruhy a jeho drahý oblek vypadal, jako by v něm spal.

„Jak se dnes ráno cítíš?“ zeptal se Roman.

„Špatně. Příšerně,“ odpověděl Dante. Hlas měl dutý, a při tom zvuku se Romanovi sevřela hruď. „Jsem předmětem federálního vyšetřování, Ro. Nemůžu ani dojít k autu, aniž bych od sebe nemusel odhánět reportéry a mikrofony z obličeje.“

Romanovi se stáhlo srdce. Opar včerejšího chtíče se vytratil. „Nevěděl jsem, že je to tak vážné. Myslel jsem si, že včerejší články jsou jen internetová fáma.“

„Kdybychom se včera setkali, věděl bys, jak je to vážné,“ vyštěkl Jude drsným tónem.

Roman střelil po právníkovi temným pohledem. „Čekal jsem v té restauraci skoro hodinu. Když jsi nepřišel, odešel jsem.“

Odešel z restaurace a šel ulicí k baru luxusního hotelu. Tam ji uviděl. Ženu sedící o samotě v černých průsvitných šatech. Většinou si náhodné ženy nenabrnkával, ale v okamžiku, kdy ji uviděl, se mu rozproudila krev v žilách. Každý nerv v jeho těle se probudil k životu.

„Zasekl jsem se na konferenčním hovoru s Komisí pro cenné papíry a pak jsem volal na tvoji soukromou linku, ale ty jsi to nezvedal,“ řekl Jude a hlas mu změkl.

„Taky jsem měl něco na práci,“ řekl Roman. Rty mu cukly do slabého úsměvu, když si vzpomněl, jak Noru tvrdě šukal na bílém hotelovém povlečení. Nezajímaly ji jeho peníze. Dokonce ho ani nepoznala. A neucukla, když se k nim přiblížil jeho masivní bodyguard Mack. To na ní bylo fascinující.

„Nezačínejme se hádat,“ řekl Dante a přejel si rukou po unavené tváři. „Potřebujeme řešení, a to ještě dnes.“

Roman a Jude do sebe neustále naráželi, ale Roman svého bratra miloval. Odstrčil svou hrdost stranou. „Fajn. Co se vlastně stalo? Jsem úplně mimo obraz.“

„Tvůj bratr byl oficiálně obviněn z firemního podvodu,“ vysvětlil Jude.

„Z podvodu?“ Roman ze sebe vydal ostrý smích. „To je nemožné. Je to ten nejčestnější člověk v Kalifornii.“

„Právě proto věříme, že to na něj někdo ušil,“ řekl Jude.

„Kdo?“ zeptal se Roman.

„Nevíme to jistě,“ pokrčil rameny Jude.

„No, já to vím,“ zavrčel Dante skrz zatnuté zuby. „Je to ten zkurvysyn Bryce Caldwell.“

„Ne, ne, nemůžeme jen tak někoho obviňovat,“ varoval Jude a zvedl ruku. „To nás otevírá žalobám za pomluvu.“

„Je to očividné,“ trval na svém Dante a naklonil se dopředu. „Ty finanční e-maily vykonstruoval Bryce. Lhal federálům, že jsem podplatil regulační úřady přes územní plánování, abych získal projekt Diamond Residences. Jen nevím, jak dokázal obejít naše firewally a získal přístup k soukromým finančním informacím mých klientů.“

„Stále je to jen divoký předpoklad,“ trval na svém Jude.

Danteho tvář ztemněla vztekem. „Myslíš, že je to předpoklad? Hádej, kdo získal zakázku na Diamond Residences hned poté, co mě správní rada odvolala? Bryce Caldwell.“

Roman se opřel o okraj svého stolu a překřížil si paže. Zpracovával tu informaci. Dante byl workoholik. Otcův upadající realitní byznys převzal, když mu bylo pouhých sedmnáct, a vybudoval z něj impérium. Danteovy čisté peníze financovaly Romanovu první automobilku, čímž z bratrů Thorneových udělaly miliardáře. Dante byl nevinný. Bryce Caldwell byl had.

„To je v prdeli,“ pronesl Roman a hlas mu klesl o oktávu. Zíral na Judea. „Jak zničíme Bryce Caldwella?“

„Ne,“ varoval ho okamžitě Jude. „Nic takového dělat nebudeme. Je to jen tušení. Nebylo prokázáno, že ten hack zorganizoval Bryce. Musíme postupovat opatrně.“

„Pokud můj bratr říká, že je to Bryce Caldwell, tak to on je,“ prohlásil Roman. Ignoroval právníka a podíval se na Danteho. „Jak ho zničíme?“

Jude vyskočil na nohy a zapínal si sako. „Jako tvůj právník, Dante, ti nemohu radit odvetný úder.“

Bylo to poprvé, co Roman viděl v Judeově tváři tak upřímnou paniku. Právníkova opatrnost ho zneklidnila. Roman pomalu, úsečně přikývl. „Co tedy navrhuješ?“

Jude zamrkal, překvapený, že Roman tak rychle couvl. Odkašlal si a posadil se zpátky. „Potřebujeme rozptýlení.“

Roman zvedl obočí. „Jaké rozptýlení?“

„Něco masivního. Něco, co odvede pozornost médií od obvinění tvého bratra,“ řekl Jude.

Dante se hlasitě uchechtl. „Děláš si ze mě prdel? Myslíš, že existuje nějaká větší novinka než ta, že Dante Thorne čelí federálnímu obvinění z podvodu?“

„No, můžeme nějakou vytvořit,“ oponoval Jude.

„Tak dobře, ukaž, co umíš,“ řekl Dante a složil si ruce na hrudi.

Jude se na chvíli odmlčel a přecházel po místnosti. Pak se mu rozzářily oči. „Co kdyby se Roman dal znovu dohromady s Tiffany?“

„Ani náhodou, kurva!“ vyštěkl Roman. „S ní jsem skončil.“ Tiffany byla jeho bývalá přítelkyně. Jednou ji dokonce požádal o ruku. Bulvár je nazýval ultimátním mocenským párem. Živilo to jeho ego, až do chvíle, kdy ji přistihl, jak kouří péro jinému chlapovi v jeho vlastním domě pro hosty. Zásnuby zrušil před šesti měsíci. „To je nemožné. Znám Tiffany, určitě už roztáhla nohy pro dalšího velkého šéfa z IT.“

„Možná ne Tiffany, ale chápu, kam tím Jude míří,“ řekl Dante a narovnal se. „Když si začneš ostře sledovaný vztah, mohlo by to ovládnout zprávy.“

„Nebo manželství,“ dodal Jude a v očích mu zablýsklo vzrušením.

„Ano, svatba!“ vykřikl Dante a vyskočil na nohy. „To by bylo obrovské. Sice bych byl pořád vyšetřován, ale královská svatba Thorneových by odlákala paparazzi.“

„Zapomínáte tu na jeden drobný detail,“ podotkl Roman. „Nemám přítelkyni, natož manželku.“

„Ach, to je jednoduché,“ mávl Jude odmítavě rukou. „Najdeme ti ženu a zařídíme sňatek z rozumu. Vypracujeme neprůstřelnou předmanželskou smlouvu. Šest měsíců, možná jeden rok a jsi volný. Vyplatíš jí odškodné a odejdeš. Ani to nemusíš konzumovat.“

Dante popošel blíž a sevřel Romanovo rameno. „Ro, přemýšlej o tom. To by byl největší titulek roku. Roman Thorne, nejvíc sexy svobodný miliardář se žení!“ Dante udělal široké gesto, čímž Romana rozesmál. „Nic by to nepřekonalo. Dokonce ani mé federální vyšetřování.“

Roman se podíval na bratrovu plnou nadějí tvář. Dante byl jediná rodina, která mu zbyla. Sledoval, jak Dante obětoval své mládí, aby ho vychoval. Roman by pro Danteho spálil město na popel. Pořídit si falešnou manželku byla malá cena.

„Fajn. Udělám to pro tebe,“ řekl Roman.

Dante si hlasitě oddechl úlevou a Jude zatleskal.

„Ale,“ Roman zvedl přísně prst a zastavil oslavy. „Kde najdu ženu? Nechci další zlatokopku, která by se snažila vysát moje účty.“

„To nech na nás,“ řekl Jude a už psal něco do telefonu. „Najdeme ti tu nejváženější ženu ve městě.“

„Neboj, Ro, mám to pod kontrolou,“ ujistil ho Dante.

„Rychle začneme pracovat na seznamu kandidátek,“ slíbil Jude.

„A Bryce Caldwell? Co s ním uděláme?“ naléhal Roman.

„Nic,“ odpověděl Jude až příliš rychle. „Necháme federály, ať pokračují ve vyšetřování. Zatím se Dante musí držet v ústraní, dokud neočistíme jeho jméno.“

Roman přikývl. „Dobře. Jak to snáší Stella s novináři?“

„Nenávidí to,“ povzdechl si Dante, když mluvil o své ženě. „Ale přežijeme to.“

„Tak dobře,“ řekl Roman. Přešel k němu a vtáhl svého staršího bratra do pevného objetí. „Zvládneš to.“

„Díky, že to děláš, chlape,“ řekl Dante a sevření mu oplatil.

„Není zač, brácho.“

Jude popadl svou aktovku. „Brzy se ti ozvu se seznamem. A kdybys náhodou měl na mysli nějaké další možnosti, rád je prověřím.“ Právník mrkl.

Roman věděl, že Jude naráží na Tiffany, ale Romanova mysl okamžitě přeskočila na Noru. Sotva znal její pravé jméno, ale už teď byl posedlý tím, že ji musí znovu najít.

„Možná,“ pokrčil Roman rameny.

„Ach, tenhle pohled znám,“ škádlil ho Dante, nálada se mu konečně zvedla. „Máš snad někoho vyhlídnutého?“

„Možná,“ zopakoval Roman a krátce se zasmál. „Dám ti vědět, jestli bude vyhovovat požadavkům.“

„Dobře. Ještě jednou díky, Ro,“ usmál se Dante.

„Použijte můj soukromý výtah,“ varoval je Roman. „Novináři stoprocentně pořád táboří venku před hlavní halou.“

„Dobrý nápad,“ řekl Jude.

Roman sledoval, jak ti dva muži odcházejí skrytými zadními dveřmi. Jakmile osaměl ve své rozlehlé kanceláři, přešel ke stolu a stiskl interkom.

„Macku. Pojď sem.“

O minutu později vešel do dveří jeho mohutný šéf ochranky.

„Zjisti všechno, co můžeš, o té ženě ze včerejšího baru,“ nařídil Roman. „Chci kompletní prověrku.“

Mack bez vyptávání přikývl. „Ano, pane.“

Roman se posadil k počítači a snažil se soustředit na metriky dodavatelského řetězce svých automobilek. Nedokázal se soustředit. Ještě nikdy nepociťoval takovou netrpělivost s odhalením identity nějaké ženy. Prostě jen chtěl znovu vidět její tvář.

O hodinu později Mack zaklepal na těžké dubové dveře a vešel.

„Našel jsi něco?“ zeptal se Roman a zvedl hlavu.

„Ano, pane,“ řekl Mack a podal mu tlustou papírovou složku.

„Dobře, můžeš jít,“ propustil Roman bodyguarda.

Roztrhl obálku. Na stůl mu vyklouzla vytištěná fotografie. Roman ji zvedl. Strávil dobrých třicet minut jen tím, že zíral na její tvář. Její nápadné zelené oči, jemnou čelist, tmavé vlasy kaskádovitě spadající na ramena. Na fotce vypadala nevinně, což byl ostrý kontrast se způsobem, jakým křičela jeho jméno, zatímco ji šukal na matraci.

Přetočil na datový list.

Nora Hayesová, 26 let. Dcera Arthura Hayese.

Roman se usmál. Arthura Hayese znal. Byl to milionář, který vlastnil masivní řetězec elitních steakhouseů. Nora pocházela z vážené rodiny. Nebyla to žádná zoufalá děvka z ulice. Byla to dědička. To z ní dělalo dokonalou kandidátku pro smluvní sňatek. Jude by nedokázal vymyslet lepší PR tah.

Roman proletěl její vzdělání a pracovní historii. Srdce mu bušilo vzrušením. Pak jeho oči spočinuly na sekci rodinný stav.

Rozvedená.

Bývalý manžel: Bryce Caldwell.

Roman ztuhl. Vzduch mu vyprchal z plic. Přečetl si to vytištěné jméno znovu a vidění se mu zúžilo.

Bryce Caldwell.

V hrudi mu propukla náhlá vlna vzteku. Krev mu zmrzla na led. Právě se vyspal s exmanželkou největšího rivala svého bratra. Nebo možná s jeho současnou manželkou, podle toho, co všechno Roman věděl o Brycově zvráceném životě.

Mysl mu šrotovala a skládala si tu noční můru dohromady. Seděla sama v baru přímo za rohem Danteovy firmy. Neucukla před Mackem. Předstírala, že neví, kdo je Roman Thorne. Byla to past. Bryce ji tam nastrčil jako volavku a Roman jí spadl přímo do klína, oslepený její krásnou tváří a pevným tělem.

V krku mu drásala panika. Lámal si hlavu a snažil se vzpomenout na jejich povídání v posteli. Řekl jí o Danteho právních potížích? Zmínil se o Komisi pro cenné papíry? Sdílel s ní citlivé firemní informace, zatímco mu ležela nahá na hrudi? Mohla to všechno vzít a běžet přímo za Brycem.

Zrada zabolela hluboko. Z pomyšlení na to, že Bryce Caldwell používá tuhle ženu, aby ho špehovala, se Romanovi vařila krev a viděl rudě. Sevřel okraj svého mahagonového stolu, až mu zbělely klouby.

Nehodlal být pěšákem v Brycově hře. Jestli to byla špionka, zlomí ji.

Roman popadl telefon a stiskl rychlou volbu na ochranku.

„Macku,“ štěkl Roman, z hlasu mu odkapávala čirá zuřivost. „Najdi Noru Hayesovou. Je mi jedno, kde je. Okamžitě ji přiveď do mé kanceláře.“