Nora bojovala jako zvíře zahnané do kouta. Julianova těžká postava ji drtila do kožených sedadel Rolls-Royce. Jeho tělo ji uvěznilo. Přes roztrhanou látku šatů cítila, jak se jí o holé stehno tvrdě opírá jeho ztopořený úd. Hrdlo jí sevřela panika a dusila její dech do mělkého lapání. Divokým zmítáním pod ním, kopáním a kroucením boků se snažila uniknout jeho drtivé váze. Po tvářích jí stékaly slzy a mísily se s kovovou pachutí krve z brutálního kousnutí na rameni.

„Juliane Crawforde, pusť mě!“ zaječela. Hlas se jí zlomil čirým zoufalstvím. „Nech mě jít!“

Ignoroval její prosby. Prsty se jí zaryly do pasu a zanechávaly na kůži modřiny. Hodlal ji znásilnit přímo tady, na stísněném zadním sedadle. Děsivá realita jeho blížícího se násilí ji ochromila. Pevně zavřela oči a připravila se na kruté vniknutí.

*Ťuk. Ťuk.*

Chvatné, naléhavé zaklepání na okénko roztříštilo dusivou tíseň.

Julian ztuhl. Divoká, chtíčem nabitá zuřivost, která kalila jeho tmavé oči, zmizela. Potichu zaklel, zvedl svou tíživou váhu z jejího těla a rozrazil dveře auta. Do kabiny se vehnal studený déšť.

„Co se děje?“ vyštěkl.

Venku stál Owen Fletcher a svíral mobilní telefon. Asistentův oblek promáčel déšť. „Pane Juliane, stav mladého pána Lea se zhoršil. Slečna Mercerová říká, že nemocnice právě vydala oznámení o kritickém stavu.“

Ta zpráva zapůsobila jako vědro ledové vody. Všechen Julianův zvrácený hněv zmizel a okamžitě ho nahradil zběsilý strach o syna. Vrhl na Owena tvrdý pohled. „Dohlédni na pohřeb.“

Julian se naklonil zpět do auta. Popadl Noru za paži a vytáhl ji ven do bouře, aniž by na okamžik pomyslel na to, jak se cítí. Zavrávorala, roztrhané šaty se jí lepily na promočenou kůži. Táhl ji ke svému čekajícímu konvoji.

O deset minut později pneumatiky s kvílením zastavily před soukromou nemocnicí rodiny Crawfordových. Julian rozkopl dveře. Popadl Noru a táhl ji po chodníku. Vrávorala, než ji agresivně prostrčil dveřmi a vrhl ji vstříc čekajícímu zdravotnickému personálu.

„Okamžitě zjistěte, jestli je vhodným dárcem!“ nařídil Julian, a jeho hlas byl neústupným rozkazem.

„Jistě, pane Crawforde,“ odvětili sborově lékaři. Postavili dezorientovanou Noru na nohy a postrčili ji směrem k laboratornímu oddělení.

Julian kráčel zářivě bílou chodbou k pohotovostnímu oddělení.

„Julesi!“

Daphne Mercerová se mu vrhla na hruď. Slzy jí zničily make-up. Držela se jeho obleku a neutišitelně plakala. „Ještě ráno byl Leo v pořádku, ale před chvílí vykašlával krev! Proč jsem tak neschopná? Jsem jeho matka, a přesto nejsem vhodný dárce!“

Julian objal Daphne kolem pasu a jemně ji utěšoval. „Daphne, Leo bude v pořádku.“

Před pěti lety jejich osudy změnila vykonstruovaná past s drogami. Nora údajně zosnovala léčku, aby se vnutila Julianovi do postele. Plán se ale zvrtl a Julian nakonec spal s Daphne. Tohle jediné setkání vedlo k Daphninu těhotenství a narození Lea. Naneštěstí byla chlapci krátce po narození diagnostikována leukémie. Navzdory nekonečnému vlivu rodiny Crawfordových nemohli najít vhodného dárce kostní dřeně.

Daphne v jeho náručí žalostně plakala.

Julian ji objímal, ale jeho postoj k Noře zůstával mrazivě nemilosrdný. V jeho pohledu se mihl záblesk nefiltrované krutosti. „Přivedl jsem sem Noru na testy shody. Mohla by mít větší šanci.“

Daphne se odtáhla a předstírala zděšení. „Moji sestru? Julesi, tys potkal mou sestru?“

„Dnes ji pustili z vězení,“ řekl Julian chladně. „Je to tvá mladší sestra. Možná bude vhodným dárcem.“

Daphne předstírala váhání. „Ale bude chtít? Dědeček Arthur ve své závěti napsal, že jedině ty a její dítě můžete zdědit Crawford Group. Bude s tímhle souhlasit?“

Julian nad tělesnou autonomií Nory uplatnil naprostou autoritu. „Jestli se opováží odmítnout, přivážu ji na operačním sále a tu dřeň z ní vyříznu sám.“

Daphne ze sebe vydala roztřesený povzdech. „Pokud se bude shodovat, budu ji prosit na kolenou! Může po mně chtít cokoli, jen když zachrání Lea.“

Uplynuly hodiny, než dorazily urychlené výsledky.

„Pane Crawforde!“ zavolal lékař. „Předběžné testy ukazují shodu mezi slečnou Norou Sterlingovou a malým Leem. Můžeme přejít k dalšímu testu.“

Daphne radostně vydechla. „Opravdu? Na co ještě čekáme? Pojďme na to!“

Lékař zaváhal. „Slečna Sterlingová proceduru zastavila. Požaduje osobní setkání s panem Crawfordem. Odmítá pokračovat, pokud se s ní nesetká.“

„Kde je?“ vyžadovala odpověď Daphne.

„V ordinaci lékaře laboratorního oddělení.“

Daphne se rozběhla chodbou. Julian a lékař ji následovali.

Daphne rozrazila dveře.

Nora seděla zhroucená na židli. Trest odnětí svobody ji zbavil veškeré vitality. Byla podvyživená a odběr zkumavek krve ji vyčerpal. Vypadala křehce a zlomeně.

Pohled na Noru v tak zbědovaném stavu vehnal Daphne do žil vlnu zlomyslné radosti.

Daphne však svou zvrácenou radost mistrně skryla za masku žalostného smutku. Padla před Norou na kolena a sklonila se ve vypočítavém projevu pokory.

„Sestřičko, prosím,“ žadonila Daphne. „Staň se Leovým dárcem. Udělám pro tebe cokoliv, jen když k tomu svolíš.“

Nora pohlédla na svou nepřítelkyni, v propadlých očích jí plála zášť. Vysmála se Daphne s kousavým sarkasmem. „Daphne Mercerová, kvůli tobě jsem skončila zničená a ve vězení, a ty chceš, abych zachránila tvého syna? To tedy neudělám!“

Daphne se štípla do stehna, aby se jí do očí vehnaly slzy. Neutuchajícně vzlykala. „Noro, vím, že mě nenávidíš a viníš mě. Ale Leo je nevinný! Je to jen chudák dítě. O ničem neví.“

Nořin pohled těkl k Julianovi, který se blížil. Ušklíbla se. „Mít ohavnou matku, jako jsi ty, je jeho dědičný hřích.“

Daphne naříkala a neúnavně žadonila. Uvnitř však byla v extázi. *Noro, doufám, že si zachováš přesně tuhle neústupnou tvrdohlavost, až nakonec odhalíš skrytou pravdu o Leově skutečném původu!*

Při pohledu na Daphnino ponížené divadlo ucítila Nora náhlé sevření na hrudi. Představila si, co by udělala pro záchranu svých vlastních zesnulých dětí. Kdyby její děti žily, vzdala by se všeho. V srdci se jí pohnul kratičký, mučivý záblesk mateřského soucitu.

Pak své srdce rázně zatvrdila. Připomněla si, že si nemá hrát na milosrdného Samaritána. Každá noční můra, kterou si vytrpěla, pocházela přímo od Daphne. Její vlastní děti nikdy nespatřily svět jen a jen kvůli této ženě.

Nora se naklonila vpřed a její tón byl zlomyslný. „Daphne, víš, proč je tvoje dítě nemocné? Je to odplata! Je to boží odplata za všechny tvé podlé činy.“

Daphne si mohla vyplakat oči. „Říkej si co chceš, Noro. Jen tě prosím, zachraň mého syna.“

Nora sevřela Daphninu čelist. „A když tě požádám, abys odešla od Juliana?“

Daphne vystupňovala svůj herecký výkon. „Když budeš ochotná ho zachránit, vezmu Lea a odejdu. Už se před tebou a Julianem nikdy neobjevím, slibuju.“

Nora zkoprněla, tou nabídkou mírně omámená.

Julian přistoupil blíž. Odstrčil Noru a opatrně pomohl Daphne na nohy, přičemž ji předal zdravotní sestře.

„Julesi...“ zaprosila Daphne.

Julian lehce přikývl. Daphne pak sehrála dramatickou mdlobu z emocionálního vyčerpání a zhroutila se do náruče sestry.

Nora si nad tím teatrálním představením výsměšně odfrkla.

Julian si přitáhl židli a posadil se přímo naproti Noře. Z jeho očí vyzařovala mrazivá nenávist. Pronesl chladná slova, vypočítaná tak, aby ji bodla do srdce. „Noro, podcenil jsem tvou zkaženost.“

Nora se posměšně zasmála. „Juliane, s Daphninou zkažeností se nemůžu ani začít měřit.“

V duchu si vzpomněla na děsivou pravdu z doby před pěti lety. Byla to Daphne, kdo dědečku Arthurovi strhl kyslíkovou masku, hodil vraždu na Noru a odsoudil ji k pěti letům pekla. Julian ji uvrhl do klece a označil ji za zlou ženu.

„Noro, kromě pozice paní Crawfordové ti mohu nabídnout dohodu jako transakci,“ prohlásil Julian.

Nořiny oči ztvrdly nelítostností. „Myslíš, že po tobě dodneška toužím, Juliane? Cítím čistý hnus při pouhém pomyšlení, že by moje jméno bylo spojováno s tvým.“

Její plamenné prohlášení zničilo jeho předpoklad, že stále stojí o jeho lásku. Rozzuřen její vzdorovitostí zaťal čelisti.

Julian ji přerušil chladnou, vypočítavou výhrůžkou, která jí měla proniknout až do morku kostí. „Pokud odmítneš zachránit Lea, prostě vyříznu kostní dřeň tvým vlastním dětem.“

Sterilní místnost se přestala točit. Nora ztuhla a její realita se roztříštila na kusy, když na toho muže zírala v ohromeném nevěřícném úžasu.

Zmohla se jen na otázku: „Dětem? Jakým dětem!?“