Leo po špičkách přešel přes tichý nemocniční pokoj a blížil se k posteli tak tiše, jak mu jen jeho malá postava dovolovala. Natáhl se a jemně položil sladké lízátko na polštář vedle Nořiny hlavy.

"Krásná paní," zamumlal tiše. "Nemocniční léky jsou strašně hořké, ale to lízátko to zlepší."

Nora už byla vzhůru. Kvůli svému hlubokému traumatu měla pověstně lehké spaní, budila se při sebemenším zvuku. Držela oči napůl zavřené a bojovala se silným váháním, zda má s tímto dítětem navázat kontakt. Její racionální mysl křičela varování. Tento chlapec byl Daphnina krev a tělo. Hluboce se obávala, že promítne svou intenzivní, oprávněnou nenávist ke své úhlavní nepřítelkyni na tohoto nevinného chlapce.

Přesto ji k němu proti její vůli přitahovalo nevysvětlitelné, hluboké trhnutí v srdci. Otevřela oči a sledovala, jak se křehký chlapec neobratně snaží vylézt na její vysokou nemocniční postel. Jeho krátké nohy kopaly do vzduchu, ale neustále sklouzával po prostěradlech. Její mateřské instinkty rychle přebily její chladnou logiku. Natáhla se dolů a zvedla ho na matraci.

Nora seděla na posteli a pozorně se mu zadívala do tváře. Vypadal tak moc jako Julian. Navzdory svému původu vyzařovala z chlapce naprostá upřímnost.

"Paní, vy jste vzhůru," řekl Leo. "Děkuji, že mi zachráníte život svým budoucím dárcovstvím."

Jeho upřímná vděčnost ji chytila za srdce. Nora nedokázala odolat jeho kouzlu a jemně ho pohladila po hlavě. "Jsi moc roztomilý," řekla mu.

Leo viditelně zklamaně sklonil hlavu a smutně si povzdechl. "Nejsem vůbec roztomilý."

"Kdo ti to řekl?" zeptala se Nora.

Leo s ní nevinně argumentoval. "Kdybych byl opravdu roztomilý, můj táta a maminka by se nerozváděli."

Nora zírala na jeho milý, smutný obličej. Nedokázala přenést svou hlubokou zášť na tak zranitelné dítě. "Tvoji rodiče se nerozvádějí," uklidňovala ho tiše.

Leo zvědavě vzhlédl. "Jak byste to vůbec mohla vědět?"

Než byla Nora nucena zformulovat pro dítě složitou lež, upoutala Leovu ostrou pozornost cenná fotka ležící na její přikrývce. Oči se mu radostně rozšířily, když ukázal přímo na dvojčata na snímku.

"Hazel a Stella!" zvolal nadšeně.

Nořino celé tělo se napjalo. Popadla ho za malé paže s náhlou, naléhavou emocí. "Znáš je?" zeptala se s třesoucím se hlasem.

Leo vypjal svou malou hruď a hrdě prohlásil: "Jsou to mé nejlepší kamarádky na celém světě."

Přemožená Nora se naklonila. "Odkud je znáš? Kde jsou?" dožadovala se. Ve svém zoufalém shonu po odpovědích křehkého chlapce nechtěně vyděsila svou intenzitou a pevným sevřením.

Leo trochu couvl a obličej se mu zkřivil bolestí. "Au," zakňoural.

Nora si rychle uvědomila svou chybu a okamžitě ho pustila. Úmyslně uvolnila sevření i svůj hlas a potlačila přetékající přílivovou vlnu svých pocitů. "Omlouvám se, zlatíčko. Můžeš mi říct, kde ses s nimi setkal?" zeptala se znovu jemně.

Leo popotáhl a pak ukázal přímo na velkou kvetoucí broskvoň v pozadí fotografie. Ledabyle určil místo. "To je Dětský domov Maplewood."

Noru zaplavilo ohromující, oslepující potěšení. V tom jediném okamžiku, kdy zapomněla, že chlapec v jejích náručích je synem jejího úhlavního nepřítele, ho vtáhla do pevného, divokého objetí. Přitiskla mu rty na čelo a zasypávala ho láskyplnými polibky. "Děkuju. Moc ti děkuju, Leo," vzlykala štěstím.

Mladý chlapec se náhlým projevem náklonnosti prudce začervenal a podíval se na ni s čirou nevinností. "Vy jste jejich maminka? Jestli ano, proč s nimi nebydlíte?"

Nevinné otázky zasáhly Noru jako fyzická rána. Ztratila řeč. Nemohla batolati vysvětlovat temnou, tragickou minulost falešných obvinění a pětiletého trestu odnětí svobody. Místo toho, aby se utápěla v minulosti, okamžitě se otočila a soustředila svou závodící mysl na odvážný nový plán. Musela obejít přísného bodyguarda stojícího před jejími dveřmi, aby mohla vidět své holčičky.

"Leo, potřebuji od tebe obrovskou laskavost," řekla Nora a vážně na něj pohlédla. "Odteď budu bydlet s Hazel a Stellou. Ale potřebuji tvou pomoc. Můžeš zůstat v mém pokoji a zalhat bodyguardovi? Prostě řekni, že tvrdě spím."

Leo znovu vypjal hruď a sebevědomě se po ní poplácal. "Mise bude splněna," slíbil.

Hluboce dojata ochotou dítěte s čistým srdcem pomoci, Nora mu dala poslední pevné objetí. Pak se rychle stáhla do koupelny a táhla s sebou kufr, který jí poskytl Roman, aby se připravila na nejdůležitější setkání svého života. Minula obyčejné oblečení a vybrala si hedvábné šaty bez rukávů. Doplnila je tenkým pleteným kardiganem, aby zakryla své křehké paže. Když stála před zrcadlem, nanesla si na bledé rty jasnou rtěnku, aby do své nezdravé pleti vnesla alespoň nějaké zdání života.

Když vyšla z koupelny, Leovi se rozzářily oči. "Páni, vy jste tak krásná," pochválil ji.

Nora ze sebe dostala upřímný, uvolněný úsměv. Rozloučila se s malým vojákem, za což na oplátku získala hrdé zasalutování.

Věděla, že nemůže použít přední dveře. Nora tiše vyšla na balkon a podívala se přes okraj do temné noci. Podstoupila obrovské fyzické riziko, přehoupla nohy přes betonové zábradlí a chytila se studeného kovu vnější kanalizační trubky. Opatrně a s bolestí se svezla dolů ze třetího patra. Její křehké tělo se namáhalo s každým centimetrem sestupu. Drsný povrch jí odřel dlaně do krve, ale držela se pevně, dokud se jí nohy nedotkly země.

Bezpečně přistála v hustých zahradních keřích dole. Oprášila si listí ze šatů a vzhlédla. Leo ji sledoval z balkonu nahoře a nadšeně na ni mával dolů. Nora se přes bolest usmála a zamávala zpátky.

Aniž by ztratila jedinou vteřinu, horečně pospíchala z areálu nemocnice. Držela hlavu dole, svírala malou kabelku a vyhýbala se jasným pouličním lampám, dokud nedorazila na hlavní ulici. K chodníku přijížděl taxík. Nora na něj spěšně mávla a vrhla se na zadní sedadlo.

Zabouchla dveře a bez dechu poručila řidiči. "Vezměte mě do Dětského domova Maplewood. Prosím, pospěšte si."