„Cože?“ Kingstonovo husté obočí se svraštilo v hlubokém zmatení, když jeho mysl zaznamenala čirou absurditu toho slova. V duchu se ušklíbl, nepřesvědčený jejím náhlým výbuchem. Díval se na ni, jak stojí mezi roztříštěným sklem, a v hrudi se mu honilo temné podezření. Tohle musí být další manipulativní kousek, který si vymyslela brzy ráno, hned poté, co ho údajně včera v noci zdrogovala.

„Zbláznila ses snad?“ zeptal se, přičemž jeho hlas tvořil hluboké dunění čiré nevíry.

Rowena odmítla ustoupit. Místo aby se z jeho dusivé přítomnosti stáhla, trvala na svém. Zírala přímo na něj s mrazivým, neústupným odhodláním. Opatrná, křehká fasáda, kterou si udržovala celá léta, v mžiku vyprchala. Její impozantní aura se náhle dokonale vyrovnala jeho dominantnímu vystupování a vyplnila napjatý prostor mezi nimi těžkým, neochvějným tlakem.

„Nesnil jsi snad o rozvodu celé tři roky?“ připomněla mu chladně s pozoruhodně pevným tónem. „Tvůj dědeček byl jediný člověk, který tě k tomuto manželství donutil. Nyní, když už není naživu, nezbyl nikdo, kdo by tě zastavil. Nechceš dát Biance její právoplatný status?“

Kingston stáhl rty a zkoumal její slavnostní, smrtelně vážný pohled. Nevypadala jako žena, která hraje hry nebo předvádí zoufalý záchvat vzteku. Jeho pohlednými rysy přelétlo cynické pobavení. Tiše si odfrkl, odmítaje uvěřit, že by se dobrovolně vzdala svého těžce nabytého titulu.

„Doufám, že svého rozhodnutí nebudeš litovat,“ vyslovil temné varování a oči se mu zúžily do chladných štěrbin.

Rowena okamžitě odpověděla ostrým úšklebkem. Její bledé rty zkřivila hořká ironie. „Jediné, čeho v životě lituji, je, že jsem si tě vůbec vzala.“

Aniž by čekala na jeho reakci, otočila se na podpatku a odkráčela. Vyšla z hlavní ložnice a nechala za sebou rozbité sklo i dusivé manželství. Držení jejího těla bylo vzpřímené a působila nesmírně rozhodně.

Kingston zůstal jako přimražený. Jeho tmavé oči se upíraly na její mizející záda, zatímco zpracovával náhlou změnu v jejím chování. Poslušná manželka byla pryč. V mysli se mu usadilo semínko pochybností. Krátce uvažoval, zda ji skutečně neoprávněně obvinil z toho, že ho včera v noci zdrogovala. Pokud ho tak zoufale chtěla, proč by odcházela s tak chladnou konečností? Ale kdo jiný by to mohl udělat?

Později toho samého rána oba dorazili na radnici, aby proces dokončili.

Rowena se oblékla do levného, nevýrazného pouličního oblečení. Vybledlá látka stála v ostrém kontrastu s Kingstonem, který byl oděn do bezvadného, dokonalého obleku Prada, jenž vzbuzoval okamžitou pozornost. Ozvěnou se nesoucími halami je provázel šepot a zvědavé pohledy, které vizuálně oddělovaly nesourodý pár. Navzdory bijícímu nepoměru Rowena přihlížející ignorovala. Její mysl se soustředila výhradně na to, aby tuto ubohou frašku jednou provždy ukončila.

Během pozoruhodně krátkých deseti minut bylo ono mizerné tříleté manželství právně ukončeno. Několik rychlých podpisů zpřetrhalo pouto, které ji vázalo k nekonečnému přehlížení a ponižování.

Rowena stála ve velké vstupní hale a dívala se na tmavě zelený rozvodový list ve svých rukou. Na okamžik upadla do transu. Tři roky mladické oddanosti smrsknuté na jediný kus papíru.

„Ode dneška jsi odkázaná sama na sebe.“

Kingstonův lhostejný, ledový hlas k ní dolehl a přerušil její tiché rozjímání. Chladně vynesl svůj konečný verdikt. Než Rowena zvedla hlavu k odpovědi, muž už bez špetky váhání zmizel jako pára nad hrncem. Nevěnoval jí ani druhý pohled, ani slovo na rozloučenou.

S kroucením hlavy se tiše pro sebe zasmála. Prázdný prostor vedle ní působil zvláštně osvobozujícím dojmem. Smířila se s tím, že jeho bezcitnost byla jen ku prospěchu, neboť zpečetila skutečnost, že až se jejich cesty příště zkříží, budou z nich pouzí cizinci.

Rowena posbírala své skromné věci a vyšla ven těžkými prosklenými dveřmi. Vstoupila na rušný okraj ulice, jasné ranní slunce hřálo její prokřehlou pokožku. Než vůbec stihla přivolat taxi, hladce před ní zastavilo elegantní černé Bentley z celosvětově limitované edice. Pneumatiky na asfaltu nevydaly téměř žádný zvuk.

Zadní dveře auta se otevřely. Vystoupil šedovlasý komorník jménem Barnes. Měl na sobě dokonale ušitý oblek a vyzařoval z něj noblesní dojem. S úctou k ní přistoupil za těsného doprovodu čtyř tyčících se, širokoramenných bodyguardů. Impozantní muži rychle vytvořili nenápadný perimetr, kterým je chránili před zvědavými pohledy.

Když Rowena spatřila na Barnesově klopě známý erb, instinktivně bradu zvedla. Ramena se jí narovnala. Zkrotlé vystupování, které nosila v Riverstone, v okamžiku zmizelo a celé její držení těla okamžitě prosytila vrozená, panovačná vznešenost.

„Otec je dobře informován,“ poznamenala chladně a pohledem přelétla naleštěné vozidlo. „Zaklepal přesně v okamžiku, kdy byl můj rozvod dokončen. Vynikající sledování.“

Barnes se hluboce uklonil a zableskl se zavděčujícím se úsměvem, který však tak docela nedosáhl do jeho bystrých očí. „Slečno Vanceová,“ začal zdvořile, hlasem hladkým a vypočítavým. „Vaše tříletá dohoda s vaším otcem oficiálně vypršela.“

Odmlčel se a očima na chvíli střelil dolů na rozvodový list, který svírala v ruce. „Vzhledem k tomu, že se vám nepodařilo přimět Kingstona Thornea, aby se do vás zamiloval, musíte dodržet svůj slib. Je čas vrátit se do Oakmontu a zdědit obrovský rodinný podnik Vanceových.“

Rowena upadla do těžkého mlčení. Zmínka o Oakmontu stáhla její mysl zpět do minulosti, kterou se zabývala jen zřídka. Vzpomněla si na oslepující hrůzu v patnácti letech, na brutální sabotáž, která ji připravila o vzpomínky a zanechala opuštěnou v riverstoneském sirotčinci. Vzpomněla si, jak vytáhla potlučeného Alistaira Thornea z vraku auta po havárii, což byl čin čiré kuráže, který jí vynesl místo v rodině Thorneových.

Žila vypůjčený život až do své svatební noci s Kingstonem. To byla noc, kdy náhlá nehoda uvolnila její skutečné vzpomínky. Vzpomněla si, kým je: pohřešovanou dědičkou rozsáhlého impéria. Přesto ji bláhová, naivní láska ukotvila v Riverstone. Rozhodla se zůstat kvůli muži, který jí opovrhoval, a uzavřela s otcem směšnou tříletou dohodu jen kvůli šanci získat Kingstonovo srdce.

Nyní, když stála na chodníku s rozvodovými papíry v ruce, vnímala tyto tři roky jako tragickou ztrátu času.

Její výraz se stal rozhodně ledovým. Podívala se Barnesovi přímo do očí. „Rodině Vanceových moje přítomnost nechybí. Můj otec má své další společnice a já tam zdaleka nejsem potřeba.“

„Panu Vanceovi velmi chybíte,“ naléhal Barnes, ačkoli jeho úsměv mírně pohasl. „Nezlobte se na něj.“

„V Riverstone mám důležité, nedokončené záležitosti,“ skočila mu Rowena do řeči, přičemž její hlas nesnesl odpor. Tajně vyšetřovala skrytého viníka uvnitř Vance Group. Někdo mocný zosnoval sabotáž, která před těmi lety způsobila její amnézii. Nepřítel zůstával ve stínech. Otevřený návrat do Oakmontu by jí nyní namaloval na záda obrovský terč a uvrhl by ji do vážného nebezpečí.

Barnes si povzdechl a ramena mu o kousek klesla. Plně si uvědomoval hluboce zakořeněnou zášť, kterou chovala, a poznával tvrdohlavý záblesk v jejích očích. Byla to vlastnost, kterou zdědila přímo po otci.

„Velmi dobře,“ ustoupil Barnes s maximální úctou. Sáhl do náprsní kapsy a vytáhl elegantní kovovou kartu. Předal jí špičkovou kartu Centurion, jejíž zlatý povrch zachytával sluneční světlo. „Tady je vaše osobní jmění. Třicet miliard, ani o cent méně.“

Rowena upřeně hleděla na kartu. Byl to hmatatelný kousek světa, který zanechala za sebou.

Následně Barnes mávl rukou na impozantní bodyguardy, kteří za ním stáli jako sochy. Na základě tohoto signálu jeden z urostlých mužů rychle přistoupil a podal Roweně novou smlouvu.