„Pan Vance souhlasil, že vás nechá prozatím v Riverstone,“ prohlásil Barnes a pečlivě upřesnil podmínky nové dohody. Podal jí elegantní kožené desky obsahující oficiální dokumenty. Osobní strážci za ním stáli jako impozantní sochy a vrhali dlouhé stíny na sluncem zalitý chodník. „Existuje však jedna přísná podmínka, o které se nediskutuje.“

Rowena hleděla na papíry s ostražitým výrazem. „Mluvte.“

„Musíte formálně přijmout práva na řízení Pinnacle Corporation,“ pokračoval Barnes s hladkým, ale pevným tónem. „Dále se od vás požaduje, abyste v rámci fiskálního roku vlastními silami zvýšila její celkový zisk o pět procent.“ Odmlčel se a nechal doznít naprostý rozsah tohoto úkolu, než tlumočil zastřenou hrozbu od jejího otce. „Pan Vance poznamenal, že máte právo odmítnout. Pokud tak ale učiníte, mohlo by to dopadnout špatně pro Thorne Construction Group.“

Rowena zatnula zuby. Její čelist se sevřela frustrací. Zmínka o stavební skupině zabrnkala na citlivou strunu. Než dědeček Alistair Thorne zemřel, slavnostně mu slíbila, že se o jeho celoživotní dílo postará. Společnost byla jeho odkazem, jediným důvodem, proč se podnik udržel nad vodou navzdory nekonečnému špatnému hospodaření rodiny. Její otec to moc dobře věděl. Očividně zneužíval její jedinou přetrvávající slabinu, aby si vynutil její souhlas a vymanévroval ji přesně tam, kam chtěl.

Protože jí nezbývala žádná jiná možnost, vytrhla Barnesovi složku z ruky. „Dobrá. Udělám, co říká,“ odvětila.

Rychlým, elegantním tahem pera podepsala své jméno na tečkovanou čáru. Ostré škrábnutí inkoustu o papír zpečetilo její osud. Strčila smlouvu zpět Barnesovi. Výměnou za to jí on s úctou předal onu nejvyšší, zlatem potaženou kartu Centurion.

Rowena si kartu vzala. V dlani ji cítila těžkou, nabitou třiceti miliardami. Soustředěně zírala na lesklý zlatý povrch a s čirým pobavením kroutila hlavou. Ironie chutnala na jazyku kovově. Ještě před chvílí byla odvrženou bývalou manželkou stojící na chodníku, ženou bez drobných na taxík. Teď držela v ruce bohatství dostačující ke koupi poloviny města.

Přemýšlela o těch trýznivých třech letech, které právě prožila. Omezující dohoda s otcem ji donutila skrývat svou pravou identitu jako Rowena Astor Vanceová – milovaná nejmladší dcera nejbohatší rodiny v zemi. Tato vynucená anonymita znamenala hrát roli nemajetného sirotka. Výsledkem bylo zmrazení všech jejích osobních bankovních účtů a rozsáhlých svěřenských fondů.

Její myšlenky zabloudily k toxické tchyni a švagrové. Tyto ženy uboze uctívaly bohatství a status a poslední tři roky trávily tím, že při každé příležitosti srážely její hodnotu.

Z nejtemnějších koutů její mysli se vynořila bolestná vzpomínka. Vzpomněla si na chladnou mramorovou podlahu panství Thorneových. Vzpomněla si, jak zoufale klečela před svou tchyní Myrou a prosila, aby si půjčila peníze na záchranu umírajícího přítele ze sirotčince. Místo toho, aby projevila špetku empatie, jí starší žena mávala před obličejem lesklou platinovou kartou. Myra se ušklíbla a tvrdila, že by raději použila finance na nákup prvotřídního krmiva pro psy, než aby Roweně půjčila jediný cent. Dále jejího nemajetného přítele urážela, když se smála, že lidé ze sirotčince jsou méně než psi.

Nyní, vyzbrojena miliardami nespoutaného kapitálu, se v Rowenině hrudi vznítil prudký hněv. Přejela prstem po vyražených číslech na kartě Centurion. Byla připravena si vybít svůj zadržovaný vztek. Nechtěla nic jiného, než udělit těm povýšeným ženám tvrdou lekci pokory.

Zezadu se přiblížilo ostré klapání vysokých podpatků. Najednou jí zápěstí popadla hrubá ruka.

Rowenin vnitřní monolog se roztříštil. Do kůže se jí zabořily akrylové nehty. Pomalu otočila hlavu a zjistila, že přímo tam stojí její bývalá tchyně Myra Cornettová. Starší žena si ji měřila svrchu s neskrývaným opovržením. Myru obklopovalo několik majetných dam z vyšší společnosti. Vzduch se plnil dusivou vůní jejich značkových parfémů a všechny nesly extravagantní nákupní tašky z luxusních butiků.

Nenápadně a v klidu Rowena zasunula kartu Centurion bezpečně do své značkové kabelky. Bez mrknutí oka opětovala Myřin nenávistný pohled.

„Děje se něco?“ zeptala se Rowena monotónním, lhostejným tónem.

Hluboce šokovaná náhlým lhostejným postojem dříve tak pokorné snachy, Myra vybuchla. Její obličej se zkřivil rozhořčením, což byl ostrý kontrast k její obvyklé klidné nadřazenosti.

„Kdo ti dovolil vyjít ven a ztrapňovat mě na veřejnosti?“ dožadovala se odpovědi Myra, její pronikavý hlas přitahoval pohledy kolemjdoucích na chodníku. Namířila manikúrou upravený prst na Rowenin obličej a začala ji vyslýchat. „Máš hotové domácí práce? Uvařila jsi oběd? Jestli můj drahocenný Kingston zůstane o hladu, stáhnu tě zaživa z kůže!“ Potom Myra divoce ukázala na Rowenino levné oblečení a její horní ret se znechuceně zkroutil. „Podívej se na ty ubohé hadry, které máš na sobě! Už roky jsi provdaná do naší rodiny a pořád se oblékáš jako žebrák. Okamžitě koukej pádit zpátky domů!“

Rowena reagovala ostrým, posměšným úsměvem. Chovala se přesně tak, jako by právě vyslechla ten nejvtipnější vtip na světě.

„Já jsem ta, kdo dělá ostudu?“ zeptala se Rowena řečnicky, zatímco její tón klesl do nebezpečné tóniny.

Rowena ani na vteřinu nezaváhala a začala chrlit veřejné odhalení zneužívání v rodině Thorneových. Její hlas zněl jasně přes celou ulici a zajistil, že každá dáma z vyšší společnosti za Myrou slyšela každé její slovo.

„Po svatbě jsi propustila veškeré služebnictvo,“ prohlásila Rowena a zamkla svůj pohled do Myřina. „Donutila jsi mě vzdát se mé profese, abych se stala neplacenou služkou tvého syna. Zlomyslně jsi na mě svedla krádež tvých šperků, jen abys mi mohla nespravedlivě odepřít dědické podíly, které mi odkázal dědeček Thorne. A když se ti zachtělo, brutálně jsi mě donutila klečet venku v mrazivém lijáku.“

Rowena udělala krok vpřed a zkrátila vzdálenost mezi nimi. „To jsi všechna ta zvěrstva zčistajasna zapomněla?“ zeptala se hlasitě.

Bohaté drbny stojící přímo za Myrou vyjekly. Začaly mlaskat v hlubokém šoku, jakmile si náhle uvědomily děsivý rozsah domácího násilí skrývajícího se za Myřinou váženou fasádou. Vyměnily si vykulené pohledy a pod vousy si mumlaly své soudy. Zahanbeny tímto odhalením a nechtějící mít s následným skandálem nic společného, si dámy rychle vymyslely chabé výmluvy. Kvapně se rozutekly dolů po ulici a pevně svíraly své nákupní tašky.

Když zůstala Myra sama, její odvaha zakolísala. Z tváří se jí vytratila barva. Zakoktala se, jak se snažila získat zpět převahu. „C-co to tady blábolíš za nesmysly?“

Ale nedokázala přerušit Roweninu impozantní auru.

Rowena panovačně zvedla bradu a její pohled se stal ostrým jako břitva.

„Sama moc dobře víš, jestli blábolím nesmysly. V minulosti jsem tě tolerovala, ale jestli se mě opovážíš v budoucnu ještě někdy vyprovokovat, srovnám s tebou účty za všechny minulé křivdy rovnou dvojnásob!“