Genevieve

Jakmile vkročila zpět do rušného sídla smečky, rozdíl mezi tichou, sterilní izolací nemocnice a chaotickou energií hlavní budovy zasáhl Tessu okamžitě. Vzduch tu zhoustl směsicí pachů desítek vlků, pečeného masa z kuchyní a ostré vůně čerstvé borovice, vnášené sem na těžkých botách. Kolem ní se míhali bojovníci, nesoucí záznamy z hlídek, zatímco výše postavení členové vykřikovali přes velké foyer rozkazy. Skrze davy pohybujících se těl okamžitě spatřila Maddoxe. Stál na vzdáleném konci chodby, jeho impozantní postava dominovala prostoru, pohroužen do hlubokého rozhovoru s Betou Vaughnem.

Pohled na to, jak tam stojí, štěká drsné příkazy a řídí obrovské území, jí připomněl jeho neoblomnou, posedlou pracovní morálku. Maddox svou rolí Alfy dýchal a žil se strojovou přesností. Budil se dávno před úsvitem, hnal své bojovníky přes vyčerpávající bitevní drily, dokud je nebolely kosti. Sám vedl hraniční hlídky, vyřizoval nekonečnou logistickou administrativu do pozdních nočních hodin a potom se buď stáhl do své prázdné ložnice, nebo si ji přivolal do postele kvůli sexu. Taková byla jeho rutina. Ani jednou ho neviděla vyhradit si čas jen na to, aby se posadil, uvolnil, nebo si zavtipkoval se svou elitní jednotkou. Byla jím hnacím motorem temná, pohlcující povinnost, fungoval na palivo, které jej drželo v izolaci dokonce i tehdy, když byl obklopen vlastními lidmi.

Sledování, jak funguje s takovým chladným odstupem, jí na povrch mysli vybublalo nevyžádané vzpomínky. Její vlastní dětství bylo ostrým protikladem toho idylického, milujícího rodinného života, jaký zažívala většina vlčat v jejich smečkách. Vyrůstala tak, že byla odsunuta na chladný okraj svého domova, zacházelo se s ní jako s nechtěným duchem. Živě si pamatovala, jak stála ve stínech dlouhých chodeb a sledovala svého otce, jak se směje a dovádí se svými legitimními dětmi na sluncem zalitém nádvoří. Sledovala ho, jak sbírá do náruče její polorodé sourozence, točí s nimi ve vzduchu a chválí každý jejich nepatrný úspěch s rozzářenými, jasnými očima.

Ale pokaždé, když jeho pohled sjel přes ně a padl na Tessu, ta hřejivost okamžitě vymizela. Jeho oči ztvrdly jako kousky ledu a ústa se stáhla do posměšného šklebu plného zřetelného, hlasitého opovržení. Opovrhoval jí. Postaral se, aby to věděla každý celičký den; říkal jí, že je pro něj přítěží, kaňkou na jeho pyšné rodové linii Alfy. Aby přežila agonizující každodenní bolest ze sledování, jak její vlastní krev a tělo zaplavuje něhou každého kromě ní, Tessa se už v útlém věku naučila klíčové dovednosti k přežití. Vybudovala ve své mysli těžký, železný mentální spínač. Kdykoli hrozilo, že ji drtivá tíha toho ultimátního odmítnutí utopí, sáhla hluboko do zákoutí své psychiky a ten spínač překlopila. Vypnula své emoce a natáhla přes srdce silnou deku necitlivosti, což ji činilo imunní vůči bodnutí z toho, že není milována. Její klinické odosobnění bylo to jediné, co jí po celý život umožnilo přežít.

Její klinické úvahy se roztříštily, když Maddox náhle změnil postoj. Napříč širokým prostorem přeplněné chodby prorazily prostor jeho tmavé, pronikavé oči a vpily se přímo do jejích.

Fyzická proměna na Alfovi byla okamžitá. Silná čelist se mu stáhla tak tvrdě, že mu pod opálenou kůží začal freneticky cukat silný sval. Široká ramena mu ztvrdla a svaly se mu pod košilí semkly. Aniž by pronesl vůči svému Betovi jediné slovo na rozloučenou, Maddox se na podpatku prudce otočil a odkráčel chodbou pryč. Pohyboval se agresivními, predátorskými kroky, vyzařoval z něj temný, dusivý vztek, jenž z něj sálal ve fyzických, těžkých vlnách. Byl natolik silný, že členové smečky pobývající v blízkosti se instinktivně tiskli ke zdem, jen aby uhnuli z jeho cesty.

Tessa sledovala jeho mizející záda a jeho instinktivní reakci si zpracovávala optikou chladné logiky. Ten hněv dával z její pragmatické stránky dokonalý smysl. Ona byla oním přetrvávajícím problémem. Její trvající přítomnost v jeho domě pro něj představovala neústupnou překážku. Usoudila, že si nesporně přeje, aby okamžitě zmizela, aby mohl mít konečně sex se svou Bohyní obdarovanou družkou, Vivienne, a aby si ji mohl nárokovat.

Ačkoliv už Tessa poskytla verbální svolení obejít přísná pravidla Spojovací aliance a kousnout Vivienne před jejím oficiálním odchodem, zaznamenala nepopiratelný fyzický důkaz jeho zdrženlivosti. Než se otočil pryč, jasně zahlédla jeho krk. Jeho kůži nevyznačoval žádný čerstvý spojovací filigrán. Složité, temné, zhmožděné žilky, které se objeví pokaždé, když Alfa označí svou skutečnou družku, u něj absentovaly.

Předpokládala, že Maddoxova hnusná, dusivá nálada byla zkrátka výsledkem intenzivní sexuální netrpělivosti a nechala tak ze sebe onen zážitek sklouznout bez sebemenšího zaváhání. Přešla klidně k Vaughnovi, a její kroky lehce dopadaly na vyleštěnou kamennou podlahu.

"Řeším to co nejrychleji, Vaughne," uvedla Tessa; hlas měla klidný, vyrovnaný a chladný. Kývla směrem ke svým sbaleným krabicím ze starého pokoje. "Ty sám to přece víš. Řekni mu to prosím. Nic nezdržuji. Odejdu, jakmile to jen půjde."

Daleko na konci chodby se s ohlušující ránou zaklaply těžké dřevěné dveře, znělo to napříč rozlehlým sídlem. Náhlý lomoz zaduněl do podlahových prken; čirý důkaz toho, že jím zrovna cloumala zuřivá Alfa nálada.

Vaughn si zhluboka povzdechl a sjel si hrubou, mozolnatou rukou po unavené tváři. Beta vypadal fyzicky vyčerpaný tím, jak v sobě nosí břímě divokých, nestabilních nálad svého Alfy. "Dnes se o dohodu o odloučení budu starat výhradně já, Tesso," vysvětloval jí s tónem tíženým rezignací. "Ne Maddox. On je teď... věcmi poněkud znechucený."

Tessa nenabídla žádnou odpověď. K tomu už nezbývalo co dodat.

Vaughn se ztěžka otočil a pokynul jí, aby jej následovala. Odvedl ji soukromou manažerskou chodbou a rozevřel těžké dvoukřídlé dveře od rozlehlé pracovny Alfy. Obrovská místnost intenzivně voněla po cedru, starém papíru a dominantních feromonech Maddoxe. Byl to prostor navržený jenom pro vyvolávání strachu a pro moc, lemovaný tmavými knihovnami sahajícími od podlahy po strop a zakotvený mohutným ručně vyřezávaným mahagonovým stolem.

Vaughn prošel kolem standardních křesel pro návštěvníky a jemně, ale s konečnou platností ji postrčil kolem hrany stolu. Odvedl ji přímo do samotného obřího koženého Maddoxova křesla.

Tessa při usazování instinktivně ztuhla v polstrované, obnošené kůži. Sedadlo stále udržovalo tu jemnou vlažnost a těžký pach Alfy. Tohle bylo místo nejvyšší moci. Byla to pozice, do které se necítila patřit, ale Vaughn si na tom zakládal a přistavil si pro sebe druhou, menší židli, aby mu to zajistilo jednodušší přístup ke klávesnici.

Začal zpracovávat závěrečné, právně závazné dokumenty o odloučení; na klávesnici se mu míhaly prsty, než sáhl po tlačítku pro tiskárnu. Posunul k ní čistě bílé papíry přes hladké, temné dřevo.

"Potřebuju tvůj smečkový telefon, Tesso," požádal ji Vaughn tiše a natáhl ruku.

Tessa si sáhla do kapsy, vysoukala hladký černý přístroj a s veškerou formálností ho do něj odevzdala. Pokládala ho přímo do jeho obří dlaně.

Vaughn si telefon odemkl, s tím, že smaže data a zrestartuje systém, nicméně se zastavil. Ťukal na fotogalerii pro zaručení jistoty, že v zařízení nenechá žádná utajená, smečková data. Jak fotkami roloval, jeho husté obočí se semklo a objevila se u něj hluboká vráska. Odroloval to a pak ještě jednou; výraz tváře se mu při tom překlopil ve fatální deziluzi.

"Co to je?" optala se Tessa a sledovala jeho přibývající nedorozumění.

"Na tomhle telefonu nemáte sebemenší osobní fotku," procedil Vaughn, otáčejíc k ní rozzářenou obrazovkou, aby si to mohla prohlédnout sama. "Je to tady složené jenom z pořízených nemocničních záznamů, listin na materiál ze skladů nebo tabulek z plánování úkolů ohledně Lunniny pozice. To je přece velmi zvláštní, Tesso. Lidé si normálně vytváří fotky jejich životů. Jenom na to uchovávat si vzpomínky, vzpomínat na hezké dny. V tomhle si do svého vlastního zařízení sebemenší osobní poznámku nedáváte."

"A proč bych měla?" konstatovala to zkrátka jako fakt, sepjala si u toho překříženě ruce. "Neměla bych ani komu nějaké přeposlat. Takže tu tím pádem ani nevzniká potřeba mít tu vlastní fotky."

Vaughn začal telefon dávat opět zvolna na stůl a koukal na ni s pocitem, že před ním tu řeč mluví nějakým pradávným, dávno zapomenutým jazykem. "Ani s otcem? Nebo babičkou? To si nevytváříte takovéhle obrázky za účelem to komukoliv z vaší vlastní rodiny občas přeposlat jenom ze vzájemného vztahu?"

Tessa sáhla po hlubokém, těžkém povzdechu. Rty upustila masivní odfouknutí unaveného vzduchu, čímž pročísla ticho té prázdné pracovny. Upřeně na Betu zírala a nevycházela z údivu vůči tak závažnému nedostatku toho, s jak temnou samotou u ní takovéhle traumatické jevy vlastně působí. Přitom tu stál hned u zrodu všeho prvního dne. Měl by si něco pamatovat daleko více.

"Otec mě uvrhnul sem za účelem předání Maddoxovi," přiblížila mu Tessa to s hlasem tak strohým a prostým od srdečnosti, zármutku a váhavosti, že na něm žádné takovéhle pohnutky ani nebyly patrné. Vyznívalo to jen jako velmi přesné rekapitulování chladných faktů. "Luna pro mě pak měla jen upozornění o tom, že do jejich teritoria se pak v životě podívat už víckrát nesmím. Můj otec mi o týden nato pak i úplně zpřetrhal veškeré pokrevní pouto."

Vaughn úplně utuhnul, zadrhl se mu dech na rtech. Zděšeně rozevřel úči v hrůze.

Tessa pokračovala nedotčená jeho evidentním šokem. "Babička pak už po pár letech bohužel také zemřela. A ona jediná tak pro mě vůbec něco cítila, tu vazbu proťatí jsem u sebe poznala po tom, jak skonala. Už mi tu tak bohužel zbývá být jen samotná; navíc i tím spíš, že mi už navíc u porodu stihla ještě navíc zemřít má matka."

Ještě si vybavovala naprosto přesně tu chvíli, jakmile ten zlom ze své krve její tatínek vlastně odřezal pryč. Tou dobou byla zrovna sama ve svém pokoji; a v tom stejném sídle na ni upustil naprosto masivně palčivý proražený hmat ostrým bodnutím kdesi kolem na hřbetu žeber, až jí nějaké neviditelné kopí přeseklo ten neustále neviditelný magický lněný drát protnutý se zástupem jejich příbuzných po krve straně. Takhle masivní a ohavně tvrdý úpad a odstrčenou nenávist mu vlastně vědomě sama dokazovala ve všem celý její průběh života. Tou samou nocí tak před těmi všemi léty si to fyzicky zpečetila; a ona nad tím pouzavřela brvy a odepjala celou zlost od sebe pryč pro tu tržně bodavou vlnu a jen s tím nadále šla po linii vlastních cílů. Tímhle vším měla pro sebe vlastně plnohodnotné ujištění o ohlašované a neustálé realitě na ni nikoho ze sebe sama už dál nezajímat a tu už o něco dále sama začala snášet a akceptovat daleko před tak ohromující definitivou.

"Tesso," vypískl Vaughn zatajeným hlasem pod drtivou tíhou její zprávy a věty se z toho mu nedařily říct bez jakýchkoli zaškobrtnutí v tak kruté skutečnosti. U tváře měl znatelný hrůzný úděs ze zpoceně studeného ztraceného barviva na potu ze silné úzkosti. Sklonil se a protáhl přes obří stůl svou pravičku pro utišující hlazení po její klopě na její paži, pro sebemenší projevy proseb a pro utišující emoci po těch hrůzách veškeré bolesti. "Proč mi s tím vším kdykoli doteď nikdo ze sebe nikdy nesdělil jakýkoliv podnět pro obměnu? Proč sis tam vlastně doteď vůbec u sebe střežila tak naprosté ohluchnutí?"

Tessa mu sklouzla se zrakem po rukou, poté znovu vzhůru k jeho ubrečeným očím, nicméně ta lítost postrádala veškerou užitečnost. Jemně ustoupila pro porušení vzájemného vztahu. "Nikdy na tom nebylo jak a o čem dál cokoli říkat."

Vaughn u sebe pokyvoval obličej a koukal na ni naprosto zničenými masivními brvami očí s absolutním prohráním. V tichu, které u obou leželo o to hrůzněji, se ještě naposled mírně přihrbil vzhůru se sklonem s prosbou o jeden finální podnětný, absolutně zdrcující a beznadějný impuls.

"Už pokud by sis v tom tady u sebe usmyslela tu zůstávat, Tesso... Na tom by totiž u Maddoxe nic tak zlého pro něj ani vlastně nebylo."

Tessa ho proťala ironickým nadhozením obočí. S myšlenkami si obratem připomněla Maddoxe ze scény nedaleko a ty na něm ošklivě nasrané a zamračené tváře. Tvrzení z úst projevoval temnotou s neustávajícím a tak masivně dunícím třeskotem dvířek hluboko kdesi nahoře o kousek dál od ní pryč. A ta fakta si sebeméně nestála u Maddoxe a toho, za jakým pro ni tak přitažlivým zůstáním by s ním mohl nakonec dál plynout čas.

"A to mi prosím u vás povyprávíte, jak o vás tady na tom asi navíc nová Luna takhle ráda posléze uslyší, co?" odsekla Tessa natolik úsečně v odevzdaně přísném odstupu jako tvrdé, ledově studené ocele rázné rány dýkou. "Tohle je už mimo udržitelný post a vlastně i ohledně nevhodného nápadu u mně samotné setrvat dál tady s vámi všemi u smečky."

Vaughn tak chtěl odseknout ještě jedinou a další námitku proti její neprodyšné řeči a té už do toho nedopustila Tessa. Vypuštěná a chladná fakta klinicky obšírně vyříkala rovnou Betovi a přiměla je bez výhrad naposled.

"Od samého dětství z rodu sem putovala volba mého já pro ten daný okamžik vyškrtnutí, Vaughne. O tohle tam dál celou tu dobu jen pro ty veškeré domluvy celou chvíli běželo. Ten pakt o mně vlastně vyloženě diktuje ten stanovený odstavec do dvaceti čtyř hodin plného uvolnění a rozdělení, co s tím nastane. A teď jdu tak proto navždy dál. A taková zkrátka byla domluva o paktu a odchodu v dohodě." Sklepala si záda za sebe do naprosto kožených obřích vrstev Alfova křesla u stolu a s plnohodnotným upřeným úšklebkem ze zmatené, avšak propočítané pragmatičnosti si obratem usmyslela jedno k sobě na jeho odeslaný postup. "Tohle vše mi ale dál v úhrnu přesto nechává nevyřčené pochopení po té stránce proč to tak drásá. Proč Maddox ještě neulehl se svou novou družkou, aby zmírnil své vlastní utrpení? Potřebuje fyzické uvolnění. Vím, jak funguje. Je to už tolik dní."

Vaughn si z desky pultu shodil lokty a propadl u sebe pod tíhou obřích zdrcujících povzdechů se ztraceným chlapem. Přejel ji natolik hořekujícím a ubrečeně prohnaným zlomením rysů tváře ze všemožného smutku ze všeho, z čeho ho bolela ta daná situace samotná.

"Ono jde totiž i nadále o naprostou a ohromnou poctu vám tady už samotné přece zůstat i nyní," prozrazoval Vaughn tlumeně, naprosto vznášivou formou veškeré hluboké atmosféry pracovny plné slov plných úcty a odchodu. "Na to se tady vlastně Vivienne nebude nijak značit, do doby co Maddox bude čekat do vašeho oboustranně potrzeného opuštění ho a sídla. Nehodlá tu čáru nijak převádět v čin s novou, už dokud naprosto neodejdete nadobro úplně."

Tessa tam tak ze zmatených očí po něm koukala se zapovězeným pokyvem hlavou. Těch uctivě archaických projevů úst a všeho jí naprosto odmítla ta její přísná logická logika a hlava. Není přece na světě logika jak se toho vyvarovat a pro pragmatičnost taktéž už sebemíň k uvěření.

"Já mu ale vlastně plnohodnotné oprávnění svolila," konstatovala Tessa velmi ostře a s proříznutou, zcela logickou formou a nezpochybnitelným pronesením a rozmyslem. "Povídala jsem jemu, ať tak uprostřed zúčtování vyhne ten nutný termín ohledně vyčkávání. Má to tak udělat normálně a v klidu ihned. Milovat se tak spolu. Označit ji. Nárokovat si její tělo. Pravděpodobně by mu to zabránilo, aby se na mě díval tak jako před chvílí, s veškerým tím temným hněvem. Jeho sexuální frustrace je bezpředmětná, když má to řešení hned tady."

Ze středu jejich pronikavého setkání těch brv, očekávajíc alespoň jedinou upřímnou podporu v pragmatičnosti, s jakou tu na něj nastoupila, tak Vaughn tu vlastně stuhle setrvával a stál. Nenamáhal se sáhnout zpátky přes tiskárnu vytištěného papíru dokumentu. Žádný protiargument navíc s ní už dál nijak zkoušet s novými větami nehodlal a nezamítal to. Tam on sám totiž naprosto osiřel se zaraženě ošklivě posmutnělou grimasou k ní z nevěřícných brv natolik temné a kruté osamělosti tak kruté oceli brnění.