Damon ze sebe vydal drsný, posměšný úšklebek, kterým dal otevřeně najevo, jak naprosto absurdní mu Viviennino tvrzení o novém příteli připadá. Zadíval se na telefon ležící displejem dolů na nočním stolku a pak zpět na její lhostejný výraz. „Takže ty teď máš přítele, jo?“

Vivienne se jeho výsměchem nenechala vyvést z míry. Opřela se o čelo postele a na rtech jí pohrával ostrý, vyzývavý úsměv. Okamžitě mu vpálila, že jelikož byla celé tři mučivé roky úplně sama, najít si někoho, kdo by jí dělal společnost, je naprosto pochopitelný krok. „Jo,“ odvětila. „Sám jsi říkal, že kdybych se někdy cítila osamělá, můžu si někoho najít. Tak jsem si řekla, že najít si chlapa je docela fajn.“ Z jejího hlasu odkapávala sarkastická sladkost, když se zeptala, jestli pravidla diktují, že jen on se může bavit bokem. „Nebo je v pořádku, že si užíváš jen ty, zatímco já tu budu sedět s rukama v klíně?“

Damon její troufalé řeči okamžitě smetl ze stolu. „No, jestli tě tvůj přítel dokáže zabavit natolik, abys mě neotravovala, osobně mu uspořádám děkovný večírek.“ V duchu byl pevně a tajně přesvědčený, že Vivienne jen hraje zoufalé, dramatické divadlo. Předpokládal, že ho předtím viděla, jak dlouze telefonoval s Clarou, a teď ji stravuje zničující žárlivost. Ten rozzuřený muž, co křičel do sluchátka, byl podle něj jen součástí její show.

S postupující nocí se Damon tvrdošíjně upínal ke své pýše. Odmítl sdílet postel se ženou, kterou nenáviděl. Vzal si pár přikrývek, ustlal si provizorní lůžko a šel spát na tvrdou podlahu. Pořád v něm zůstával kousek gentlemanského ega.

Vivienne ho z pohodlí matrace sledovala a chopila se příležitosti k drobné, uspokojivé pomstě. Tiše popadla ovladač, stáhla klimatizaci na nejnižší, nejchladnější stupeň a pak ovladač důkladně schovala do zásuvky.

Když se rozednilo, probudila se dokonale odpočatá a naprosto spokojená. Nakoukla přes okraj postele a uviděla Damona stočeného do těsného klubíčka. Objímal polštář a ve spánku se nekontrolovatelně třásl. Chlad nakonec zlomil jeho tvrdohlavé odhodlání. Vivienne nechala posmrkávajícího Damona, ať se probudí s čerstvým nachlazením. Ani se neobtěžovala zjistit, jak mu je, a zamířila rovnou do své náročné práce v televizní stanici.

Ambiciózní a bystrá moderátorka si pevně kladla za cíl získat mimořádně žádané, nově uvolněné místo moderátorky v hlavním vysílacím čase. V místním televizním průmyslu už byla známým jménem, výrazně se podílela na prosazování segmentu nazvaného „Midday News Insight“. Nedávno přešla moderátorka hlavního vysílacího času, Carmen, ke konkurenční síti. Vivienne během dne postupovala s chladným soustředěním, odhodlaná získat Carmeninu bývalou pozici pro sebe.

Pozdě odpoledne se odcizení manželé znovu sešli v domě Winslowových, aby se začali připravovat na důležitý banket Kensingtonových.

Vivienne vyšla ze své šatny v úchvatných, přiléhavých bílých hedvábných šatech. Nádherná róba byla kolem výstřihu a pasu zdobena jemnou, složitou výšivkou, která bezchybně obepínala každičkou křivku jejího těla. Z dálky elegantní výšivka splývala s látkou, ale zblízka vynikla její dokonale precizní práce.

Damon vešel do místnosti a vypadal, jako by se právě vrátil od Clary. Z Vivienne vyzařovala naprostá sebedůvěra a s grácií se před Damonem zatočila. Na podpatcích měřila 170 centimetrů a šaty jí dokonale splývaly ke kotníkům, čímž zdůrazňovaly její štíhlé nohy a elegantní pas. Oči se jí zaleskly, když se zastavila a zeptala se ho na názor na její úchvatný vzhled. „Co myslíš? Sluší mi to?“

Ačkoliv byl Damon v duchu jejím přitažlivým, éterickým půvabem hluboce uchvácen – jeho srdce ho na zlomek vteřiny zradilo, když mu pohled sklouzl po její postavě – krutě si zachoval svou chladnou, neproniknutelnou masku. Přestože byly šaty jednobarevné, zvýrazňovaly její krásné rysy a propůjčovaly jí jedinečný půvab spojující nádech nevinnosti s lákavou přitažlivostí. Ztěžka polkl.

Přejel si ji pohledem od hlavy k patě a bez obalu prohlásil, že to vypadá příšerně. Přidal krutou poznámku, že bílá zkrátka není její barva.

Vivienne v zoufalství obrátila oči v sloup, otočila se k němu zády a čelem k zrcadlu si začala pečlivě nanášet výrazný odstín rtěnky. Nenechala se vyvést z konceptu, její drzý tón prořízl napětí, když ho vyprovokovala otázkou, jestli si opravdu myslí, že jen jeho drahá Clara je dost čistá na to, aby si mohla dovolit nosit bílou. Dokončila make-up, narovnala se a věnovala jeho odrazu oslnivý úsměv. Pevně prohlásila, že si ty šaty vezme, ať se mu to líbí, nebo ne.

Damon v jejím tónu rozpoznal ostrou, hravou hranu a hluboce se zamračil. Její živé vystupování mu přišlo podmanivé, ale uvězněn ve svém vlastním pokřiveném vnímání nesprávně předpokládal, že její úžasný vzhled a drzé škádlení jsou jen záměrným, ubohým pokusem svést ho zpátky do postele. Ostře na ni vyštěkl, ať si s ním přestane zahrávat.

Krutě prohlásil, že i kdyby tam stála úplně nahá, stejně by jí nevěnoval ani jediný pohled. S touto jedovatou tečkou agresivně vycouval z místnosti a zamířil dolů k čekajícímu autu.

Přesně o hodinu později dorazilo jejich luxusní vozidlo na rozlehlé pozemky panství Crestview, ležícího na úpatí hory. Auto projíždělo po klikaté silnici lemované vysokými, košatými platany. Hustá klenba nad jejich hlavami vytvářela stinný tunel, a oni měli pocit, jako by vjížděli do jiného světa. Náhle se stromy rozestoupily a odhalily velkolepou, impozantní stavbu připomínající hrad. Na panství to hučelo nekonečnou přehlídkou luxusních aut, smetánkou z vysoké společnosti a bezvadně oblečeným personálem v nažehlených bílých košilích a černých vestách, který vítal přijíždějící.

Když Vivienne vstoupila do obrovské haly, byla upřímně ohromena čistým, nefalšovaným bohatstvím, které rodina Kensingtonových dávala na odiv. Těžké starobylé dveře se rozletěly a odhalily neuvěřitelně vzácný, ručně tkaný červený koberec Kasmira, který tlumil její kroky. Špičkový materiál, vyrobený z vlny, bavlny a hedvábí a protkaný pravými zlatými a stříbrnými nitěmi, měl hodnotu desítek tisíc dolarů za čtvereční stopu. Prohlížela si starožitnou keramiku nevyčíslitelné hodnoty lemující stěny, masivní stojací hodiny Aethelgard a obrovské, zdobné křišťálové lustry, které celý prostor okázale zdobily.

Rozsah banketu byl ohromující, schopný pojmout stovky hostů. Eleanor Kensington zvolila klasický způsob uspořádání hostiny a na každé místo položila jmenovku. Rodině Winslowových byl zdvořile, ale nekompromisně přidělen stůl číslo 99 ze sta, což jen zdůraznilo jejich podřadné postavení mezi elitou.

Když Vivienne stála opodál, její bystré uši zaslechly dvojici rodinných známých, Diane a Helen, jak nahlas obdivují neuvěřitelně exkluzivní seznam hostů a poukazují na silné zastoupení vlivných starostů a vysoce postavených vládních činitelů.

„Podívej se tamhle! Není to ředitel Pozemkového úřadu v tom černém obleku? A není ten chlap v bílém starosta Kaelorie?“

„Zapomeň na starostu Kaelorie; je tu i starosta města Valerius a několik vysoce postavených úředníků. Eleanor musí mít pořádné konexe. Ze sta stolů dostalo naše město jen dvě pozvánky a my jsme u stolů 99 a 100. Vzhledem ke všem těm ostatním důležitým lidem je už jen to, že jsme u 99 a 100, velká čest.“

Vivienne nasadila bezchybný, zdvořilý úsměv a přistoupila k oběma ženám. Diane a Helen pocházely z rodin nejvyšší vrstvy a pohybovaly se ve stejných společenských kruzích jako Viviennina odcizená adoptivní matka Miriam. Pozdravila je s dokonalou společenskou grácií. „Dobrý večer, Diane, Helen.“

Živé výrazy Diane a Helen se okamžitě změnily ve výraz mírného, rozpačitého soucitu vteřinu poté, co ji spatřily.

Diane ze sebe vydala překvapený výkřik a zaregistrovala Vivienninu přítomnost na tak elitním shromáždění. „Ach, Vivienne, ty jsi tu taky.“

Helen ani na okamžik nezaváhala a rychle kývla směrem ke skupince shromážděné opodál. Upozornila na to, že Miriam a Bianca – postavy z rodiny Carterových, které byly spojeny s Vivienninou bolestnou minulostí – jsou momentálně u hlavního pódia, zaneprázdněné předáváním svých extravagantních darů Eleanor Kensington, a dost neobratně navrhla, že by tam Vivienne měla asi jít a pozdravit je.

„Miriam a Bianca jsou tamhle a dávají dárky Eleanor. Měla bys je jít pozdravit.“