Těžké basy z klubu Elysium Lounge rezonovaly v Cořině hrudi hned, jak vstoupila dovnitř. Klub, proslulý jako nejvyhlášenější rejdiště ve městě, se hemžil těly svíjejícími se pod blikajícími neony. Bylo to dokonalé místo pro zničení manželství.

Cora zabrala stoličku u hladkého mramorového baru. Práskla panákem o pult. Jantarová whisky ji pálila v krku a přiživovala ten nebezpečný plamen, který se jí zapaloval v žilách. Kývla na barmana, ať jí naleje dalšího. Zrádný plán v její mysli nabíral jasné obrysy. Tchyně ji nazvala levným inkubátorem. Declan pošpinil jejich postel. Oplatí jim to desetinásobně. Jestliže měla použít cizince k tomu, aby počala dítě pomsty, mohla by rovnou mířit vysoko. Na totožnosti otce nezáleželo, ale pokud najde nějaký geneticky obdařený exemplář, bude to úžasné dítě.

Otočila se na stoličce a pohledem přelétla zaplněný parket. O pár vteřin později se zaměřila na tyčící se siluetu.

I přes chaotické záblesky stroboskopů mužova mohutná postava ovládala celou místnost. Stál poblíž VIP sekce, obklopený neprostupnou hradbou elegantně oblečených mužů a okouzlujících žen. Přestože mu stíny zahalovaly rysy obličeje, syrová síla, která z něj vyzařovala, byla magnetická.

*Ten bude stačit.*

Cora do sebe kopla druhého panáka a alkohol jí stoupl do hlavy. Zhluboka se nadechla na uklidněnou, přehodila si vlasy přes rameno a upravila si výstřih šatů. Vykročila vpřed na jehlových podpatcích a proplétala se vlnícím se davem přímo ke svému cíli.

Když se přiblížila, předstírala Cora zavrávorání. „Ach, hrozně se mi točí hlava...“

Nahla se dopředu a úmyslně vrhla celou svou váhu přímo do cizincovy pevné hrudi.

Okamžitě se kolem jejího pasu sevřel pár velkých, silných rukou. Zachytil ji bez sebemenší námahy. Přitisknutá v jeho neznámém objetí měla Cora rázem vyschlo v krku. Přelila se přes ni vlna sytých mužných feromonů. Cedr, pižmo a čirá dominance. Ta vůně jí zamotala smysly a připravila ji o zdravý rozum rychleji než ta levná whisky.

„Krásně voníte...“ zamumlala, opojená jeho blízkostí.

Kolem nich se ozvalo sborové zalapání po dechu. Jeho nastrojený doprovod a urostlí osobní strážci na ni šokovaně zírali. Kdo se opovažuje obtěžovat tohoto muže na veřejném místě?

„Slečno, ovládejte se.“

Ten hlas byl jako čepel z ledu.

Cora ztuhla. Při tom mrazivém, povědomém barytonu jí po páteři projel prudký otřes. Zaklonila hlavu a její omámený výraz vystřídala čirá panika.

Hleděla do páru chladných, neproniknutelných očí zasazených do ostře řezané tváře. Srdce se jí zastavilo. Zamrkala a s hrůzou pootevřela rty.

„S-strýčku Gideone?“ vykoktala a slova jí sotva unikla ze rtů.

*Panebože. Co se to děje?* Ze všech mužů ve městě se prakticky vrhla právě na Declanova strýce.

Gideona Lockwooda znali všichni. Byl to adoptivní syn Wallace Lockwooda a nezpochybnitelný dědic impéria Lockwood Group. Byl to ten nejmocnější, nejžádanější svobodný mládenec ve městě. Její tchyně neustále kula pikle, jak se dostat do Gideonovy přízně kvůli Declanově kariéře, ale on byl neúprosný a nedotknutelný. Nikdy si na ně neudělal čas. Kvůli tomu ho Cora doposud viděla jen letmo.

Zblízka byly jeho rysy, hodné modela, ohromující, ale jeho odtažitá aura děsila. Jeho chladný pohled působil, jako by se jí provrtával přímo do lebky a četl její špinavý malý plán.

„Strýčku Gideone... v-velmi se omlouvám,“ zašeptala s hořícími tvářemi.

Když Gideon uslyšel povědomé oslovení, ostré obočí se mu stáhlo. V jeho tmavých očích kmitlo poznání. Rychle ho následovalo znechucení. Pustil její pas a udělal krok vzad. Manipulativní ženy, které se na něj vrhaly, nesnášel. Bez jediného dalšího slova se otočil, široká ramena napjatá, a chystal se ji tam v davu nechat stát.

Cořina panika stoupla, ale zmocnilo se jí nové, zoufalé odhodlání. *Počkat.* Jestli se potřebovala pomstít, jaký byl lepší způsob, než se přisát na skutečného krále rodiny Lockwoodových? Ulovit takový zlatý důl, jako byl on, by Declana zničilo.

„Strýčku Gideone, počkejte!“

Vrhla se kupředu. Gideon se zastavil a shlédl na ni s ledovou lhostejností.

Cora se kousla do spodního rtu a donutila se, aby se jí do očí vehnaly slzy. Využila každou špetku zranitelnosti, kterou v sobě dokázala vyvolat. „Já... je mi dnes tak hrozně. Moc jsem toho vypila.“ Zamrkala na něj, hlas se jí třásl. „Copak nemáte strach nechat mě tu v takovém pochybném baru úplně samotnou? Není to tu pro mě bezpečné.“

Gideonův obličej zůstal jako kamenná maska.

Když Cora viděla jeho nulovou reakci, přitvrdila svou hru. Sykla, přenesla váhu a sehnula se, aby si promnula kotník. „Navíc si myslím, že jsem si při tom zakopnutí vymkla kotník... Strašně to bolí.“

Gideon zkřivil rty do úšklebku a v očích mu zablesklo.