„Nemusíte se obtěžovat. Je to na stole.“

V domnění, že hledá antikoncepci, pro kterou by si musela odběhnout, Gideon kývl bradou k nočnímu stolku. Vedle lampičky stál malý dárkový košík, v němž byl otevřeně vystaven výběr luxusních kondomů.

Cora strnula a rozšířila oči v nevěřícném úžasu. Odkdy jsou luxusní hotely takhle pozorné? Její chabá výmluva se rozplynula ve vzduchu.

„D-dobře. Půjdu se tedy osprchovat,“ vykoktala. Protáhla se kolem jeho impozantní postavy a srdce jí bušilo o žebra.

Tušila, jaké má úmysly. *Sakra*, pomyslela si, když vtrhla do koupelny a zavřela za sebou dveře. Opřela se čelem o chladné kachličky. *Jasně jsem ho sváděla já. Tak jak to, že jsem se tu teď ocitla v roli obětního beránka? Hraje snad celou dobu hloupého, jen aby mě mohl zneužít?* Vrhla podezíravý pohled na matné sklo.

Gideon venku v apartmá sledoval její nervózní ústup. Bez potíží četl její splašené myšlenky. Spousta žen by vraždila, aby mohla zaujmout její místo v téhle posteli, přesto byla ona tou první, která jako by zoufale chtěla utéct. Byla to zajímavá změna.

Noc uběhla jako v mlze a rychle se přehoupla do tichého rozbřesku.

Když hustými závěsy proniklo ranní světlo, Cora se probudila v bezpečí jeho postele. Otočila se a dech se jí zadrhl, když zjistila, že Gideon hluboce spí přímo vedle ní. Bez ledového výrazu v tmavých očích jeho ostré rysy zjemněly. Vypadal méně hrozivě, připomínal lva v hlubokém spánku, dočasně zbaveného své smrtící aury.

Naklonila se blíž přes matraci a v tichém pokoji si ho prohlížela. Její pohled klouzal po jeho bezchybné čelisti, nepatrném stínu drsného strniště na bradě a dlouhých řasách spočívajících na jeho světlé pleti. V hrudi se jí ozval záchvěv malicherné žárlivosti. Bylo nespravedlivé, aby byl nějaký muž takhle přitažlivý.

Jako by Gideon cítil její očividné zírání, ve spánku svraštil obočí.

Cora zpanikařila. Přitiskla se k prostěradlu a okamžitě zadržela dech. Naštěstí se už dál nepohnul a vrátil se do pomalého, pravidelného rytmu dýchání.

Jednu paži měl položenou přes její pas. Trýznivě pomalým tempem opatrně zvedla jeho teplou ruku a posunula ji stranou. Neměla vůbec chuť čelit trapné dohře, až se Gideon konečně probudí.

Cora se chopila perfektní příležitosti, vyklouzla z postele a urychleně na sebe hodila oblečení. Než vyrazila ke dveřím, zabořila ruku do kabelky a vytáhla všechny bankovky, které u sebe měla. Plácla tu hromádku peněz na stůl jako urážlivé dýško a načmárala výsměšný vzkaz na hotelový poznámkový blok.

Deset minut poté, co těžké dveře apartmá zacvakly, Gideon otevřel oči.

Nepřekvapilo ho, že druhá strana postele je prázdná, a tak klidně odhrnul hedvábné přikrývky a oblékl se. Když si zapínal manžety, upoutal jeho pozornost záblesk zelené barvy na stole. Došel k němu.

Štos bankovek ležel přimáčknutý pod složeným vzkazem.

Gideon zvedl papír a přečetl si naškrábaný vzkaz: *Strýčku Gideone, včera v noci jsem si to užila. Nechávám vám tu nějaké peníze a přeji hodně štěstí. Už se nikdy neuvidíme!*

„Už se nikdy neuvidíme?“ odfrkl si Gideon. Když letmo přelétl neuctivý vzkaz, vydral se mu z hrdla suchý smích. Hodil tu drzou poznámku do koše a nonšalantně strčil její peníze do kapsy.

Přesně v tu chvíli mu zavibroval telefon. Byl to Tobias Mercer, jeho osobní asistent.

„Pane Lockwoode, vaše letenky jsou potvrzeny,“ klidně oznámil Tobias. „Pokud jste dnes zaneprázdněn, mohu let přebookovat na zítřek.“

„To je v pořádku. Zrovna vyrážím.“

Po krátkém zaváhání nařídil: „Mimochodem, přijeďte do hotelu a prověřte tu ženu ze včerejší noci.“